João 13
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs NTLH
1 Gwányá Pásɨkà àdhya kandrá dhɨ, Yésu nì tá tàle dhɨ, lókyá ɨ́ dré ngàzo bvò kònɨ̀dhɨ ꞌásè lɨ̀le áyɨ Atá véna dhɨ kɨtswá dre dhɨ be. Lè tá ngbú áyɨ lebèbhá bvò dri dhɨ ɨ tò. Dɨ gò adrélé àyɨ kɨ le tsàle kùdù na.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Ɨ̀ndró sè dhɨ, Yésu ɨ lebèbhá nɨ ɨ́be dhɨ ɨ̀ adré tá ngá nya. Dɨ Dzáborò bhà tá tà Yùdásɨ̀ Ɨ̀sɨ̀kàrɨ̀yótà, Sìmónà nɨ mvá nɨ togó na, kòlefèró Yésu kàrɨbhá ɨ drɨ́gá.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Yésu nì tá tàle dhɨ, áyɨ Atá tayɨ́ tá tà títí dhɨ ɨ ɨ́ drɨ́gá, ɨ́ angá tá Gìká vélésè, ɨ̀ndɨ̀ ɨ́ adré ꞌòle gòle Gìká véna dhɨ be.
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 Dɨ dré ngàzo mɨ́sá làgásè, kɨ́tá ɨ́ dré tá asólé kɨ́tá àzya dri dhɨ nɨ avù gò, kɨ́tá àzya adózó dròle áyɨ kípílé ꞌá.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 Dré yǐ adózó dàle kòtá na gò, kɨdhózó adrélé áyɨ lebèbhá àlo àlo dhɨ kɨ pá dzɨ, adrézó pá nda kɨ atrì kɨ́tá ɨ́ dré tá dròle áyɨ kípílé ꞌá nda sè.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Kòtsa Sìmónà Pétèró rú dre dhɨ, akódhɨ nda dré tàzoá drá dhɨ: «Mírì, mɨ́ nɨ tsì áma pá dzɨ bàti?»
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Yésu logó drá dhɨ: «Tà má dré adrélé ꞌòle kònɨ̀dhɨ, mɨ́ nì rè nyànomvá ko. Dɨ, mɨ́ nɨ go tà nda nɨ àndu ni ndò.»
7 Jesus respondeu:
8 Pétèró tà drá dhɨ: «Kóko! Mɨ́ kɨtswá áma pá dzɨ tàdzí ko!» Yésu logó drá dhɨ: «Má kòdzɨ̀ mɨ ko dhɨ, mɨ́ kɨtswá vélé adrélé áma lebèlepi ró ko.»
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Dɨ Sìmónà Pétèró tà drá dhɨ: «Mírì, kàdré kònɨ̀nɨ dhɨ, mɨ́ kòdzɨ̀ ngbà ꞌí áma pá kòdhya ko, mɨ́ kòdzɨ̀ kókpà áma drɨ́gá ɨ áma drì be!»
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Dɨ Yésu logó drá dhɨ: «Adré lèá dhɨ, dhya áyɨ dzɨ̀lepi dre dhɨ kògò ngbà ꞌí áyɨ pá dzɨ kòdhya. Dɨ akódhɨ nɨ rúbhá wä́yi dhɨ nɨ adré ndǐ àko. Àmɨ, áma lebèbhá nɨ ɨ, àmɨ kemve kpɨ́rɨ́kpɨ́rɨ́. Dɨ, àmɨ títí ko.»
10 Aí Jesus disse:
11 Tà tá kònɨ̀nɨ, dré tá nìle àdhi adré tá ꞌòle áyɨ lefè kàrɨbhá ɨ drɨ́gá nɨ̀ ya dhɨ be dhɨ sè. Ásà dhɨ, tà tá dhɨ: «Àmɨ títí nɨ ɨ kemve ko.» Yésu dzɨ̀ Pétèró nɨ pá|src="CN01800B.TIF" size="span" loc="JHN 13:6-11 "
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Dɨ Yésu kòdzɨ̀ àyɨ kɨ pá ɨ akɨ́lé títí dre dhɨ, dré gòzo áyɨ kɨ́tá asó, gòzo lɨrɨ́lé mɨ́sá làga. Dré tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ nì tsì tà má dré ꞌòle àmɨ dré kòdhɨ nɨ àndu be?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Mɨ̀ adré àmɨkya áma zi tà tadhálépi ró, ɨ̀ndɨ̀ Mírì ro. Mɨ̀ adré tà nda nɨ ta kyá, tàko ko, ma kònɨ̀nɨ bàti.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Dɨ ngóró ma, àmɨ kɨ Mírì ro ɨ̀ndɨ̀ àmɨ kɨ tadhálépi ró nɨ, má dré àmɨ kɨ pá dzɨ̀le dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, lè mɨ̀ kàdré kókpà àmɨ kɨ adrúpi kɨ pá dzɨ àmɨ kòfalésè.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Tàko ko, má ꞌo tà kòdhɨ àmɨ dré nòle, mɨ̀ kàdréró kókpà ꞌòá ngóró má dré ꞌòle àmɨ dré dhɨ tɨ́nɨ.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Dhya adrélépi màrábà ro dhɨ lavú áyɨ mírì ko. Dhya mùle dhɨ lavú kpà dhya áyɨ mùlepi dhɨ ko.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Nyànomvá dhɨ, mɨ̀ nì tà nda kòdhɨ ɨ be. Dɨ mɨ̀ kàdré tà nda kɨ ꞌo dhɨ, Gìká nɨ tà tanɨ bha àmɨ dri.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 Má adré àmɨ wä́yi dhɨ kɨ tà ta kòdhya ko. Má nì mána dhya má dré kɨpèle dhɨ ɨ dóro. Dɨ, adré lèá dhɨ, tà tɨsɨ̀le Gìká nɨ Kúlí na kònɨ̀dhɨ kòꞌo ru: ‹Dhya mà dré áma mápà nyàzo túmä́ní ába dhɨ alá ɨ́na ɨ má rú nɨ̀.›
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Má adré tà kòdhɨ nɨ ta àmɨ dré drìdrì tà nda nɨ atsama kandrá, tà nda kònɨ̀ dra ru ꞌo dhɨ, mɨ̀ kòkaꞌìró dhɨ, ma Dhya adrélépi be dhɨ ꞌɨ.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Dhya ángùdhi adrélépi móndɨ́ má dré mùle dhɨ nɨ kaꞌì dòle dóro dhɨ, adré áma tàndɨ nɨ kaꞌì kòdhya. Dhya ángùdhi adrélépi áma kaꞌì dòle dóro dhɨ, adré dhya áma amùlepi dhɨ nɨ kaꞌì kòdhya.»
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Yésu kòtà tà nda ɨ dre dhɨ, akódhɨ nɨ togó dré lanzìzo tò gò, dré tàzoá ngádra ꞌá dhɨ: «Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Àmɨ kɨ àlo nɨ áma lefè kàrɨbhá ɨ drɨ́gá.»
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Dɨ akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ̀ dré adrézó ru no, adrélé lizíá àyɨ kòfalésè ngalè adré tá àdhi nɨ tà ta ya dhɨ.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Akódhɨ nɨ lebèbhá nda kɨ àlo dré lèle tò dhɨ, lɨrɨ́ tá adrélé akódhɨ làga.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Dɨ Sìmónà Pétèró dré akódhɨ nda nɨ agózó drɨ́gá sè, kòlizíró Yésu nìzoá ngalè adré tá àdhi nɨ tà ta ya dhɨ.
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Dɨ akódhɨ nda dré áyɨ bhèzo Yésu agá lizíá tíá dhɨ: «Mírì, dhya nda àdhi ꞌɨ?»
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Yésu logó drá dhɨ: «Akódhɨ nda dhya má dré dra mápà kɨ̀gá kònɨ̀dhɨ nɨ sòzo súpù na fèzoá drá dhɨ ꞌɨ.» Dɨ kòso mápà kɨ̀gá nda súpù na dre dhɨ, dré fèzoá Yùdásɨ̀ Ɨ̀sɨ̀kàrɨ̀yótà, Sìmónà nɨ mvá dré.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Yùdásɨ̀ kòdo mápà kɨ̀gá nda dre dhɨ, Sàtánà dré ndɨrɨ fɨ̀zo akódhɨ léna. Dɨ Yésu dré tàzoá drá dhɨ: «Tà mɨ́ dré adrélé ꞌòle kòdhɨ, mɨ́ kòꞌo mbèlè.»
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Dɨ, dhya àlo àyɨ adrébhá tá mɨ́sá làgásè nda ɨ kòfalé dhɨ nì ngalè Yésu tà tá tà nda drá àdho tà sè ya dhɨ ko.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Yùdásɨ̀ dré tá adrélé làfa lɨkɨ́ nɨ̀ dhɨ sè dhɨ, àyɨ kɨ àruka ɨ̀ adré tá kisùá dhɨ, kònò Yésu adré tá tàá drá dhɨ, kòlɨ̀ ngá gɨ àyɨ dré gwányá nɨ tà sè yà, kó ngalè, kòlɨ̀ ngá fe lemerèbhá ɨ dré yà dhɨ.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Dɨ Yùdásɨ̀ kòdo mápà kɨ̀gá nda dre dhɨ, dré ngàzo pfòle kɨvɨ̀ na. Lókyá nda tá ngátsi ꞌɨ.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Dɨ Yùdásɨ̀ kòpfò dre dhɨ, Yésu dré tàzoá dhɨ: «Nyànomvá dhɨ, Gìká nɨ Móndɨ́ nɨ Mvá nɨ mì bha lanzìle. A nɨ kpà áyɨ mìlanzìlanzì tadhá akódhɨ nda rú.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Dɨ Gìká kàdré áyɨ mìlanzìlanzì tadhá akódhɨ rú dhɨ, a nɨ kókpà áyɨ Mvá nda nɨ mì bha lanzìle áyɨ tàndɨ léna. Bàti, a nɨ akódhɨ nɨ mì bha lanzìle nyànomvá.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Áma ànzɨ ɨ, ma dhu rè àmɨ ɨ́be ngbà ꞌí lókyá tsà sè. Mɨ̀ nɨ áma nda. Dɨ, ngóró má dré tá tàle Yúdà ànzɨ ɨ dré dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, má adré kpà tàá nyànomvá àmɨ dré dhɨ: Mɨ̀ kɨtswá lɨ̀le àrà má dré adrézó lɨ̀le lána dhɨ na bwà ko.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Má adré tòlɨ́ tɨ́dhɨ́ ro kònɨ̀dhɨ nɨ fe àmɨ dré kòdhya: Mɨ̀ kàdré ru le àmɨ kòfalésè. Ngóró má dré àmɨ kɨ lèle tò dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, àmɨ, mɨ̀ kàdré kókpà ru le àmɨ kòfalésè tò.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Mɨ̀ kàdré ru le àmɨ kòfalésè kònɨ̀nɨ dhɨ, móndyá wä́yi dhɨ kɨ nìá tàle dhɨ, àmɨ áma lebèbhá ꞌɨ bàti dhɨ be.»
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Gò Sìmónà Pétèró dré tàzoá drá dhɨ: «Mírì, mɨ́ adré lɨ̀le ángolé?» Dɨ Yésu logó drá dhɨ: «Àrà má dré adrézó lɨ̀le lána dhɨ, mɨ́ kɨtswá áma lebè lɨ̀zo lána nyànomvá bwà ko. Dɨ, mɨ́ nɨ go mɨ́na áma lebè lɨ̀zo lána ndò.»
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Pétèró tà drá dhɨ: «Mírì, má kɨtswá ámɨ lebè nyànomvá bwà ko àdho tà sè? Ma gànzi ró áma lɨ́drɨ̀ fe dràzo mɨ́ dré!»
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Dɨ Yésu logó drá dhɨ: «Mɨ́ nɨ tsì ámɨ lɨ́drɨ̀ fe dràzo má dré bàti? Má adré tà bàti ta mɨ́ dré: Drìdrì àgólòwa dré dra tsírà bhèzo dhɨ kandrá dhɨ, mɨ́ nɨ áma ga vésè be na.»
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.