Atos 23
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs VC
1 Dɨ Pólò dré ngàzo bhàgo kàdrɨ̀ nda kɨ no dɨ̀ɨɨ́ gò, tàzoá dhɨ: «Áma adrúpi ɨ, áma togó arókɨ̀ ma ko tà títí má dré ꞌòle Gìká kandrá atsálé ándrò kònɨ̀dhɨ dhɨ ɨ sè dhɨ.»
1 Paulo, fitando os olhos nos membros do conselho, disse: Irmãos, eu tenho procedido diante de Deus com toda a boa consciência ate o dia de hoje...
2 Gbǎ kòdhwa, kòwánà kɨ kàdrɨ̀ rú be Ànànɨ́yà dhɨ dré móndyá adrébhá Pólò làga dhɨ kɨ ꞌòzo akódhɨ nɨ ti sa.
2 Mas Ananias, sumo sacerdote, mandou aos que estavam ao seu lado que lhe batessem na boca.
3 Dɨ Pólò dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ, àbè rúbhá tswàle mvèle kemve dhɨ ró nɨ, Gìká nɨ ámɨ tswa nɨ̀! Mɨ́ lɨrɨ́ mɨ́na kònàle kɨtswálé áma tàbvó ta àma kɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí sè. Dɨ, mɨ́ ꞌo mɨ́na ma tswàle, adrézó tátrɨ́trɨ́ kúlí nda nɨ ŋo.»
3 Então Paulo lhe disse: Deus te ferirá também a ti, hipócrita! Tu estás aí assentado para julgar-me segundo a lei, e contra a lei mandas que eu seja ferido?
4 Gò àyɨ adrébhá Pólò làga nda ɨ̀ dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ ꞌo mɨ ngɨ́nɨ adrélé Gìká nɨ kòwánà kɨ kàdrɨ̀ nɨ lodhá kònɨ̀nɨ dhɨ?»
4 Os assistentes disseram: Tu injurias o sumo sacerdote de Deus.
5 Dɨ Pólò logó dhɨ: «Adrúpi ɨ, má nì tá ko tàle dhɨ, akódhɨ kòwánà kɨ kàdrɨ̀ ꞌɨ dhɨ. Àngyá ko, Gìká nɨ Kúlí adré tàá dhɨ: ‹Mɨ́ kòtà tà kònzɨ ámɨ móndyá kɨ kàdrɨ̀ rú ko.›»
5 Respondeu Paulo: Não sabia, irmãos, que é o sumo sacerdote. Pois está escrito: Não falarás mal do príncipe do teu povo {Ex 22,28}.
6 Dɨ Pólò nì tá tàle dhɨ, bhàgo kàdrɨ̀ ru kɨmóbhá nda ɨ kòfalé dhɨ, móndɨ́ àruka ɨ tá Sàdùkáyò ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ àruka nɨ ɨ tá Fàrìsáyò ꞌɨ dhɨ be. Dɨ dré kúlí yòzo tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Áma adrúpi ɨ, ma mána Fàrìsáyò ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ Fàrìsáyò mvá ꞌɨ. À adré áma tàbvó ta ándrò kònɨ̀nɨ, má dré adrélé mì bha Gìká véna adrézó kaꞌìá dhɨ, móndyá dràbhá dre dhɨ kɨ nga dràdrà ꞌásè dhɨ sè!»
6 Paulo sabia que uma parte do Sinédrio era de saduceus e a outra de fariseus e disse em alta voz.: Irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus. Por causa da minha esperança na ressurreição dos mortos é que sou julgado.
7 Kòtà tà nda dre dhɨ, lawà dré kɨ̀zo Fàrìsáyò ɨ kòfalésè Sàdùkáyò ɨ́be gò, móndyá zyandre nda ɨ̀ dré ru lanzɨ́zó.
7 Ao dizer ele estas palavras, houve uma discussão entre os fariseus e os saduceus, e dividiu-se a assembléia.
8 (Tàko ko, Sàdùkáyò ɨ̀ adré àyɨkya tàá dhɨ, ngangà dràdrà ꞌásè dhɨ yókódhó, ɨ̀ndɨ̀ ángéló ɨ tɨrɨ́ ɨ́be dhɨ ɨ yókódhó. Dɨ, Fàrìsáyò ɨ̀ adré àyɨkya tà nda kɨ kaꞌì títí.)
8 {Pois os saduceus afirmam não haver ressurreição, nem anjos, nem espíritos, mas os fariseus admitem uma e outra coisa.}
9 Dɨ lawà nda dré vélé kɨ̀zo lavúlé gò, tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá àruka Fàrìsáyò ró dhɨ ɨ̀ dré ngàzo adrélé tà kayí rìnyí sè, adrézó tàá dhɨ: «Mà kisú àmakya tà kònzɨ àlo dhɨ agó kònɨ̀dhɨ véna ko. Àruka nɨ, tɨrɨ́ ꞌɨ yà, kó ngalè ángéló ꞌɨ yà dhɨ tà tà drá nɨ̀!»
9 Originou-se, então, grande vozearia. Levantaram-se alguns escribas dos fariseus e contestaram ruidosamente: Não achamos mal algum neste homem. {Quem sabe} se não lhe falou algum espírito ou um anjo...
10 Dɨ lawà nda dré tá adrélé lɨ̀le drìdrì dhɨ sè dhɨ, sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda adré tá ngá ro, ɨ̀ nɨ dra Pólò nɨ ru pfùle dràle dhɨ sè. Dɨ dré lazízóá áyɨ sòdá ɨ dri dhɨ, ɨ̀ kòsi akódhɨ nɨ apá àyɨ drɨ́gásè, drìle lɨ̀zo ába àyɨ kɨ dzó kàdrɨ̀ na.
10 A discussão fazia-se sempre mais violenta. O tribuno temeu que Paulo fosse despedaçado por eles e mandou aos soldados que descessem, o tirassem do meio deles e o levassem para a cidadela.
11 Kìtú nda nɨ ngátsi sè dhɨ, Mírì dré agázó Pólò kandrá tàá drá dhɨ: «Mɨ́ tsɨ togó! Ngóró mɨ́ dré áma tà longólé kònwa Yèrúsalémà ꞌa dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, adré kpà lèá dhɨ, mɨ́ kòlongó áma tà Rómà na.»
11 Na noite seguinte, apareceu-lhe o Senhor e lhe disse: Coragem! Deste testemunho de mim em Jerusalém, assim importa também que o dês em Roma.
12 Ngá kòwa dre dhɨ, Yúdà ànzɨ àruka ɨ̀ dré ru yìzo gò, mòndrà sɨ̀zo àyɨ kòfalésè tàzoá dhɨ, ɨ̀ kɨtswá ngá nya ko ɨ̀ndɨ̀ ngá mvu ko, tsàle ɨ̀ dré Pólò nɨ pfuràꞌa dràle dhɨ ꞌá.
12 Quando amanheceu, coligaram-se alguns judeus e juraram com imprecações não comer nem beber nada, enquanto não matassem Paulo.
13 Dhya ru yibhá tà nda dri dhɨ ɨ̀ lavú tá nyadhɨ-rì.
13 Eram mais de quarenta as pessoas que fizeram essa conjuração.
14 Dɨ ɨ̀ dré lɨ̀zo kòwánà kàdrɨ̀ ɨ véna bhàgo ɨ́be, tàá àyɨ dré dhɨ: «Mà sɨ̀ mòndrà àma kòfalésè tàzoá dhɨ, mà kɨtswá ngá nya ko ɨ̀ndɨ̀ ngá mvu ko, tsàle lókyá mà dré dra Pólò nɨ pfùzo dràle dhɨ ꞌá.
14 Foram apresentar-se aos sumos sacerdotes e aos cidadãos, dizendo: Juramos solenemente nada comer enquanto não matarmos Paulo.
15 Dɨ nyànomvá dhɨ, àmɨ túmä́ní bhàgo kàdrɨ̀ ɨ́be dhɨ ɨ, mɨ̀ kòlizí sòdá kɨ kàdrɨ̀, kògòró Pólò nɨ ꞌo apfòle àmɨ kandrá, ngóró mɨ̀ lè tá akódhɨ nɨ tà ndàle nìle kyá na tɨ́nɨ. Dɨ àma ró dhɨ, mà nɨ adré rɨ̀le kɨtswálé akódhɨ nɨ pfu dràle drìdrì dré dra atsázó kònwa dhɨ kandrá.»
15 Vós, pois, ide com o conselho requerer do tribuno que o conduza à vossa presença, como se houvésseis de investigar com mais precisão a sua causa; e nós estamos prontos para matá-lo durante o trajeto.
16 Dɨ, tà ɨ̀ dré ru yìzo ꞌòá Pólò rú nda nɨ rúbí dré dhèzo akódhɨ nɨ kòdromvá bína gò, akódhɨ nda dré lɨ̀zo longóá Pólò dré sòdá kɨ dzó kàdrɨ̀ na.
16 Mas um filho da irmã de Paulo, inteirado da cilada, dirigiu-se à cidadela e o comunicou a Paulo.
17 Gò Pólò dré sòdá kɨ drì kobhá kɨ àlo azízó, tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ drì kàdhúrà kònɨ̀dhɨ lɨ̀zo ába sòdá kɨ kàdrɨ̀ véna. Tàko ko, akódhɨ tà ɨ́be longólé drá.»
17 Este chamou a si um dos centuriões e disse-lhe: Leva este moço ao tribuno, porque tem alguma coisa a lhe transmitir.
18 Dɨ sòdá kɨ drì kòlepi nda dré akódhɨ nɨ drìzo lɨ̀zo ába sòdá kɨ kàdrɨ̀ véna, tàzoá dhɨ: «Pólò ꞌɨ̀le bǎdzó na kòdhɨ zi tá ma lizílé, má kàdzíró kàdhúrà kònɨ̀dhɨ mɨ́ vélé. Àngyá ko, akódhɨ tà ɨ́be longólé mɨ́ dré.»
18 Ele o introduziu à presença do tribuno e lhe disse: O preso Paulo rogou-me que trouxesse este moço à tua presença, porque tem alguma coisa a dizer-te.
19 Dɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda dré kàdhúrà nda nɨ drɨ́gá rùzo, akódhɨ nɨ drìzo gàrà dri gò, lizízóá tíá dhɨ: «Mɨ́ adré àdho tà le longólé má dré?»
19 O tribuno, tomando-o pela mão, retirou-se com ele à parte e perguntou: Que tens a dizer-me?
20 Dɨ kàdhúrà nda logó dhɨ: «Yúdà ànzɨ ɨ̀ yi ru ámɨ lizízó, mɨ́ kòꞌoró Pólò pfòle kìdru bhàgo kàdrɨ̀ ɨ kandrá, ngóró ɨ̀ lè tá akódhɨ nɨ tà ndàle nìle kyá na tɨ́nɨ.
20 Respondeu-lhe ele: Os judeus têm combinado rogar-te amanhã que apresentes Paulo ao Grande Conselho, como se houvessem de inquirir dele alguma coisa com mais precisão.
21 Adré dɨ lèá dhɨ, mɨ́ kòkaꞌì mɨ́na ko. Tàko ko, àyɨ kɨ àruka ànyɨ́ànyɨ nyadhɨ-rì dhɨ ɨ̀ adré àyɨkya rɨ̀le akódhɨ bvó láti ꞌá. Àyɨ nda ɨ̀ sɨ̀ mòndrà tàzoá dhɨ, ɨ̀ kɨtswá ngá nya ko ɨ̀ndɨ̀ ngá mvu ko tsàle lókyá ɨ̀ dré dra akódhɨ nɨ pfùzo dràle dhɨ ꞌá. Nyànomvá kònɨ̀dhɨ, àyɨ gànzi ró, adrélé ngbà ꞌí ámɨ kúlí letè kòdhya.»
21 Mas tu não creias, porque mais de quarenta homens dentre eles lhe armam traição. Juraram solenemente nada comer, nem beber, enquanto não o matarem. Eles já estão preparados e só esperam a tua permissão.
22 Dɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda dré lazízóá kàdhúrà nda dri dhɨ: «Mɨ́ kòtà tà mɨ́ dré longólé má dré kòdhɨ dhya àlo dré ko.» Gò dré akódhɨ nɨ tayɨ́zó lɨ̀le.
22 Então o tribuno despediu o moço, ordenando-lhe que a ninguém dissesse que o havia avisado.
23 Dɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda dré áyɨ sòdá kɨ drì kobhá rì dhɨ kɨ azízó, tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ ledé tà títí dhɨ ɨ kɨtswázó sòdá kámá-rì dhɨ kɨ dri, túmä́ní sòdá nyadhɨ-na-drì-mudrí dòngɨ́ ɨ dri dhɨ ɨ́be, ɨ̀ndɨ̀ sòdá kámá-rì dɨ̀lɨ̀ ɨ́be àyɨ drɨ́gá dhɨ ɨ́be, lɨ̀zo àyɨ ɨ́be sáà nzi-drì-su ngátsi àdhya sè Kàyìsàríyà na.
23 Depois disso, chamou ele dois centuriões e disse-lhes: Preparai duzentos soldados, setenta cavaleiros e duzentos lanceiros para irem a Cesaréia à terceira hora da noite.
24 Mɨ̀ bhà kpà dòngɨ́ ɨ kɨtswálé Pólò nɨ do tsàle byá gùvèrènérè Fèlíkisì véna lɨ́ná dhɨ bvó.»
24 Aprontai também cavalgaduras para Paulo, que tendes de levar com toda a segurança ao governador Félix.
25 Dɨ dré wárágà tɨsɨ̀zo gùvèrènérè nda dré kònɨ̀nɨ:
25 E ele escreveu uma carta nestes termos:
26 «Ma, Kàlàwùdíyò Lìsíyà, má adré wárágà kònɨ̀dhɨ nɨ tɨsɨ̀ mɨ, atálágó, gùvèrènérè Fèlíkisì dré. Mòdo mɨ́ dré!
26 Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix, saúde!
27 Yúdà ànzɨ ɨ̀ ru tá agó má dré adrélé mùle mɨ́ véna kònɨ̀dhɨ gò, ɨ̀ dré tá adrézó ꞌòle akódhɨ nɨ pfu dràle. Dɨ má dré yìzoá tàle dhɨ, akódhɨ móndɨ́ Rómà ro dhɨ ꞌɨ gò, mà dré lɨ̀zo sòdá mána ɨ́be akódhɨ nɨ apá àyɨ drɨ́gásè.
27 Esse homem foi preso pelos judeus e estava a ponto de ser morto por eles, quando eu, sobrevindo com a tropa, o livrei, ao saber que era romano.
28 Má lè tá tà ɨ̀ dré adrézó akódhɨ nɨ asíkì ásà dhɨ nɨ àndu nìle gò, má dré akódhɨ nɨ ꞌòzo pfòle àyɨ kɨ bhàgo kàdrɨ̀ ɨ kandrá.
28 Então, querendo saber a causa por que o acusavam, levei-o ao Grande Conselho.
29 Má dré kisúzóá dhɨ, ɨ̀ adré akódhɨ nɨ asíkì àyɨ kɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí nɨ tà sè. Dɨ, tà tà bhàzo akódhɨ dri kɨtswálé dràdrà sè yà, kó ngalè bǎ sè yà dhɨ tá yókódhó.
29 Soube que era acusado sobre questões da lei deles, sem haver nele delito algum que merecesse morte ou prisão.
30 Má dré yìzoá tàle dhɨ, ɨ̀ yi tá ru kɨtswázó akódhɨ nɨ pfu dràle dhɨ, má dré akódhɨ nɨ mùzo lɨ̀le gbǎ lókyá nda sè mɨ́ véna. Má dré kpà lazízóá akódhɨ nɨ asíkìbhá ɨ dri dhɨ, ɨ̀ kòlɨ̀ tà ɨ̀ dré adrézó akódhɨ nɨ asíkì ásà dhɨ kɨ ta mɨ́ kandrá.»
30 Mas, como tivesse chegado a mim a notícia das traições que maquinavam contra ele, envio-o com urgência a ti, intimando também aos acusadores que recorram a ti. Adeus.
31 Dɨ sòdá nda ɨ̀ dré Pólò nɨ drìzo lɨ̀zo ába ngátsi sè ngóró tá tàle àyɨ dré dhɨ tɨ́nɨ gò, ɨ̀ dré tsàzo bhàandre rú zìle Àtìpátrì dhɨ na.
31 Os soldados, conforme lhes fora ordenado, tomaram Paulo e o levaram de noite a Antipátride.
32 Kìtú bvóá dhɨ sè dhɨ, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ tayɨ́zó sòdá dòngɨ́ ɨ dri nda ɨ drɨ́gá, ɨ̀ kògòró lɨ̀le ába be dhɨ bvó. Gò àyɨ lɨ̀bhá pá sè dhɨ ɨ̀ dré àyɨkya nzɨ̀zo àyɨ kɨ dzó kàdrɨ̀ na.
32 No dia seguinte, voltaram para a guarnição, deixando que os soldados da cavalaria o escoltassem.
33 Dɨ sòdá dòngɨ́ ɨ dri nda ɨ̀ kòtsa Kàyìsàríyà na dre dhɨ, ɨ̀ dré wárágà nda nɨ fèzo gùvèrènérè Fèlíkisì dré gò, Pólò nɨ tayɨ́zó akódhɨ drɨ́gá.
33 À sua chegada a Cesaréia, entregaram ao governador a carta e apresentaram-lhe também Paulo.
34 Dɨ gùvèrènérè nda dré wárágà nda nɨ nàzo gò, lizízóá Pólò tí ngalè akódhɨ angá tá bvò ángùdhi lésè ya dhɨ. Kòyi tàle dhɨ, akódhɨ angá tá Kìlìkíyà lésè dhɨ dre dhɨ,
34 Ele, depois de lê-la e perguntar de que província ele era, sabendo que era da Cilícia, disse:
35 dré tàzoá drá dhɨ: «Má nɨ ámɨ yi lókyá ámɨ asíkìbhá ɨ̀ dré dra atsázó dhɨ tú.» Gò dré Pólò nɨ ꞌòzo lɨkɨ́lé Èródè nɨ dzó kàdrɨ̀ na.
35 Ouvir-te-ei quando chegarem teus acusadores. Mandou, então, que Paulo fosse guardado no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.