Atos 23
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NTLH
1 Lefe nǝ Paulo létsyilamasǝ ǝnǝmii, únyǝ Yudafɔ eto bakponkpo ba díkǝbǝ bensi lǝ lekpokakpokɔ mfó, nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bayimi, mɔ lɛkɔɛsi anlɛ mɛ dikpi bolo lǝ Onanto eto ǝnǝmi ibǝ ese lǝ mmi eto diyi nǝ mfo.”
1 Então Paulo olhou firmemente para os membros do Conselho e disse: — Meus irmãos, tenho vivido até hoje com a consciência limpa diante de Deus.
2 Nya se Ananias wǝ ni Yudafɔ eto Usumunyǝ Ninǝ Kenke lǝ mǝ nti mfó lɛnɔ kase Paulo dítǝ mbuayɛ bomfoo, ɔ́tɛyi mba ńyǝ lǝ Paulo ɔflɔ mfo nkǝ basɔ wǝ lǝ kɛnyɛ.
2 Mas Ananias, o Grande Sacerdote , mandou que os homens que estavam perto de Paulo dessem um tapa na boca dele.
3 Mfó Paulo lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Onanto ǝbɔsɔ fǝ nko ke! Fǝ nwǝ ni ofati wǝ bákua diflubi futututu! Nte okponkpo wǝ eto okle fe ni mfo? Nte kɔfi ko eto okle ǝsuǝ fáyɛ fanlɛ mɛ lekpo bokponko, fɛɛ fǝ ǝmǝ ke ńyǝ lǝ ko ǝsuǝ se fǝtǝ kusu fǝ basɔ mɛ!”
3 Aí Paulo disse a Ananias: — Hipócrita, Deus o castigará por isso! Você está sentado aí para me julgar de acordo com a
4 Nya mba díńyǝ lǝ Paulo ɔflɔ mfó lɛtɔ wǝ bǝnkǝ, “Onanto eto Usumunyǝ Ninǝ Kenke fanlɛ boka mmǝ?”
4 Os homens que estavam perto de Paulo perguntaram: — Você está insultando o Grande Sacerdote, o
5 Lǝ nyasoo, Paulo ǝtǝ mbuayɛ nkǝ, “Mɔ bayimi, Israelfɔ, mánte nko minkǝ wǝ ni Usumunyǝ Ninǝ Kenke. Lǝ nko inii, eni méndi wǝ etiki nko. Itsyise bátɛyi lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ eto Kukue nkǝ, ‘Mántɛyi etiki bua saa nnya dińyǝ lǝ mi batɔnkotɔnko ǝsuǝ.’ ”
5 Paulo respondeu: — Meus irmãos, eu não sabia que ele é o Grande Sacerdote. Pois as
6 Nya Paulo ǝnyǝ nkǝ, betidi ba díbǝ bátsya mfó eto bǝtsyuǝ eyifo ditsyukpa nǝ baakpo Sadukifɔ, nya bǝtsyuǝ tsya diyifo Farisifɔ. Lǝ nyasoo, ófã bembembe ɔ́tɛyi nkǝ, “Mɔ bayimi, Farisinyǝ mini! Nya Farisinyǝ eto kafo bale mɛ bétsyiko! Nyaso banlɛ mɛ lekpo bokponko mmi nɛ itsyise mfo nnɔ miǝ bǝkpǝnkǝ si bootaka betsyi ɔkɔmǝ bǝbǝ bio!”
6 Quando Paulo percebeu que alguns do Conselho eram do partido dos saduceus e outros do partido dos fariseus , disse bem alto: — Meus irmãos, eu sou fariseu e filho de fariseus. Estou aqui sendo julgado porque creio que os mortos vão ressuscitar.
7 Nya lefe nǝ Paulo lɛtɛyi nko eto ditiki nǝmfo ólosǝǝ, dikunǝ kǝdiǝ ko dídufǝ lǝ etsyukpa ǝnuǝ nyamfo eto nti, nya báma lǝ akpa ǝnuǝ.
7 Assim que ele disse isso, os fariseus e os saduceus começaram a discutir, e o Conselho se dividiu.
8 Itsyise Sadukifɔ aatɛyi bǝnkǝ bekpǝnkpǝ ǝnsiǝmbotaka, nya Onanto eto batɔnkpe ku awɔnɔ ǝmbǝ, fɛɛ Farisifɔ áfo nyamfo kenke bánɔ.
8 É que os saduceus não creem que os mortos vão ressuscitar, nem que existem anjos ou espíritos; mas os fariseus creem nessas coisas.
9 Mfo nya kǝdiǝ dídufǝ mǝ lenti nyanklaa. Mfo nya kɔfi eto bateasa ba ni Farisifɔ díńyǝ lǝ Paulo eto ditiki nǝmǝ eto kama bǝ ɔnukualɛ ɔ́tɛyi. Nya bákpo kudu bembembe bátɛyi bǝnkǝ, “Boǝnyǝ lesa bua saa lǝ wǝ ǝsuǝ! Nya lǝ lɛwɔnɔ ditsyuǝ nye Onanto eto ɔtɔnkpe utsyuǝ nlɛ wǝ etiki budinkoo, be lebia lǝ nnya ǝsuǝ?”
9 E assim a gritaria aumentou ainda mais. Então alguns mestres da Lei que pertenciam ao partido dos fariseus se levantaram e protestaram. Eles disseram: — Não vemos nenhum mal neste homem. Pode ser mesmo que um anjo ou um espírito tenha falado com ele.
10 Mfóo, etiki eto kǝnǝ kamǝ ǝbǝ kakɛ ale tinti. Nyaso bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmǝ áte sikpi nkǝ boonǝ Paulo bésense nyasoo, ɔ́tɛyi wǝ bamamanyǝ nkǝ bakpa wǝ besu beti bakpe lǝ Aba eto diyo.
10 A briga chegou a tal ponto, que o comandante ficou com medo de que Paulo fosse despedaçado por eles. Por isso mandou os guardas descerem para tirar Paulo do meio deles e o levar de volta para a fortaleza.
11 Nya diyi nǝmfo eto ntsyǝntii, Bonamute ǝbǝ Paulo ɔflɔ nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Paulo, kpe utu! Fe kase fǝńyǝ fédi mɔ ditiki nǝmǝ eto adansiɛ lǝ Yerusalem, nko ke fuuńyǝ edi ni lǝ Roma tsya nɛ.”
11 Na noite seguinte o Senhor Jesus apareceu a Paulo e disse:
12 Nya se kale dísiǝǝ, Yudafɔ bǝtsyuǝ áka ntamu bǝnkǝ bǝǝmbudi lesa nye bǝnǝ ntu isu ese lefe nǝ eto lefe balo Paulo!
12 Na manhã seguinte alguns judeus se ajuntaram e juraram que não iam comer nem beber nada enquanto não matassem Paulo.
13 Nya betidi bamfo ebuyifo fe betidi fosi ana ku kama.
13 Os homens que combinaram fazer isso eram mais de quarenta.
14 Nya bésu besumunyǝ ninǝ kenke ku mǝ batɔnkotɔnko ɔflɔ nya bésu bátɛyi mǝ bǝnkǝ, “Boka ntamu boǝnkǝ boembudi nye bunǝ kulesa isu ese lefe nǝ boolo Paulo.
14 Eles foram falar com os chefes dos sacerdotes e com os líderes do povo e disseram: — Nós fizemos o seguinte juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa enquanto não matarmos Paulo.”
15 Lǝ nyaso mi ku bakponkpo tɛyi bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko bǝ lǝ okpa Paulo oboko katsyakɔ mfó. Biyifo fenkǝ bela biǝ bisi biatɔ wǝ etiki nyamǝ eto lekpasǝ. Nya lǝ bakpa wǝ balɛ bobokoo, lǝ bolo wǝ lǝ kusu.”
15 Agora vocês e o Conselho Superior , mandem pedir ao comandante que traga Paulo aqui. Digam que estão querendo examinar melhor o caso dele. Então, antes que ele chegue, nós estaremos prontos para matá-lo.
16 Nya se Paulo eto utitabo lɛnɔ etiki nya kenke bátɛyi mfo esoo, útsyǝtsyi úsu Aba eto diyo kaka bákpe Paulo nya úsu úyu ɔ́tɛyi wǝ etiki nya bátɛyi.
16 Mas o filho da irmã de Paulo ficou sabendo do plano; ele entrou na fortaleza e contou tudo a Paulo.
17 Nyaso Paulo ákpadi omamanyǝ ninǝ wǝ díńyǝ lǝ mfó nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Kpa okosobi ǝmfo esuko mi ununǝ ɔflɔ. Ɔyɛnko ditiki kekleke nkǝ lǝ ɔtɛyi wǝ.”
17 Então Paulo chamou um dos oficiais e disse: — Leve este moço ao comandante. Ele tem uma coisa para contar a ele.
18 Lǝ nya esoo, omamanyǝ ǝmǝ ákpa okosobi ǝmfo úsuko mǝ uninǝ ǝmǝ ɔflɔ. Nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Paulo wǝ bákpe lǝ diyo mfo lekpadi mǝ nya ɔ́tɛyi mɛ nkǝ nkpa dikpefi nǝmfo mboko fǝ ɔflɔ lǝ ɔtɛyi fǝ ditiki ditsyuǝ nǝ ɔnyɛnko.”
18 O oficial levou o moço ao comandante e disse: — Aquele preso que se chama Paulo mandou me chamar e pediu que eu trouxesse este moço porque ele tem uma informação para o senhor.
19 Nyaso bamamanyǝ ninǝ kenke eto ɔtɔnkotɔnko ǝmfo ákɔbe okosobi ǝmfo lǝ kɔni nya ókpa wǝ usuko lɛkpɔ nya ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Be fanyɛnko fǝ atɛyi mɛ?”
19 O comandante pegou o moço pela mão, levou-o para um lado e perguntou: — O que é que você tem para me contar?
20 Nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Yudafɔ bǝtsyuǝ ákle kɛnyɛ ku mǝ beninǝ bǝnkǝ bǝǝbǝ balɛ fǝǝ lekpakpa bǝ lǝ akpa Paulo aboko katsyakɔ mfó kusɛɛ ku nsusu bǝ lǝ batɔ wǝ etiki ǝtsyuǝ.
20 Ele respondeu: — Alguns judeus combinaram pedir ao senhor que leve Paulo amanhã ao Conselho Superior, com a desculpa de quererem examinar melhor o caso dele.
21 Fɛɛ mamfo mǝ etiki, itsyise mǝ betidi fe awosi ana ku kama ǝbɔbiǝ lǝ kusu komǝ kala wǝ kusu. Betidi bamfo akle kɛnyɛ bǝ boolo Paulo fɛ boodi lesa nye bǝnǝ ntu. Nyaso balɛ kusu bɔbɛbɛ ɛɛyɛ lǝ fǝ. Boomuǝ ǝsuǝ besu babiɔ lǝ kusu mfo, itsyise balɛ kusu bobe bǝ ǝbɔtɔnɔ ǝtǝ mǝ nko.”
21 Mas não acredite nisso, pois mais de quarenta deles vão ficar escondidos esperando Paulo para o matar. Todos eles fizeram este juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa antes de termos matado Paulo.” Eles estão prontos para cumprir o juramento e esperam apenas saber o que o senhor vai resolver.
22 Bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko ǝmfo ǝkǝ wǝ ato nkǝ, “Mǝntǝ lǝ kutsyuǝ saa lǝ usi ɔnɔ ditiki nǝ fátɛyi mɛ mfo blɛmblɛ!” Nya útǝ okosobi ǝmfo kusu dídu.
22 Então o comandante respondeu: — Não diga a ninguém que você me contou isso. E mandou que o moço fosse embora.
23 Nyamfo eto kamaa, omamanyǝ ninǝ ǝmfo ákpadi wǝ beninǝ inuǝ nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bɛbɛbɛ bamamanyǝ alofa ǝnuǝ ba luusu Kaisarea mmi ku kǝtsyǝ abombo ɔwɔnɔmbɛ. Bɛbɛbɛ betidi alofa ǝnuǝ ba tsya luutsyi afle ku betidi fosi akuanse ba lǝǝsiǝ lǝ batɔmini.
23 Então o comandante chamou dois oficiais e disse: — Arranjem duzentos soldados, e mais setenta cavaleiros, e duzentos lanceiros para ir até a cidade de Cesareia. Estejam prontos para sair daqui às nove horas da noite.
24 Bitǝ Paulo batɔmini lǝ usiǝ lǝ bekpa wǝ bɛyɛnko buɛ bisuko Aba eto Unyɛsiǝ Felike ɔflɔ.”
24 Preparem também cavalos para Paulo montar e o levem com toda a segurança para o governador Félix.
25 Nya ɔ́wɔni kukue kutsyuǝ nkǝ befi besuko unyɛsiǝ ǝmǝ nkǝ,
25 Depois o comandante escreveu uma carta que dizia o seguinte:
26 Kukue komfo etsyi mɔ Klaudio Lisia ɔflɔ nya minlɛ ko bufi katsyese fǝ Boote kplɛ Felike minlɛ fǝ busiǝsǝ.
26 “Excelentíssimo Governador Félix, “Saudações.
27 Yudafɔ dímuǝ utidi ǝmfo nya yoofo budi bǝ bala bǝ baalo wǝ fɛ mintǝ bamamanyǝ miǝ bafo wǝ, itsyise nnɔ bǝ Romanyǝ uni.
27 “Alguns judeus agarraram este homem e quase o mataram. Quando soube que ele era cidadão romano, eu fui com os meus soldados e não deixei que ele fosse morto.
28 Nyaso nkpa wǝ nsuko mǝ katsyakɔ bǝ lǝ banɔ lesa nǝ uyifo.
28 Eu queria saber por que o estavam acusando e por isso resolvi levá-lo diante do Conselho Superior dos judeus.
29 Nnyǝ ntsyǝ lekpo minkǝ nnya eso bǝmuǝ wǝ mfo yɛ lǝ mǝ Yudafɔ eto afi ǝsuǝ nya inni bota kebu bo eso ele bǝ bakpe wǝ lǝ diyo nye balo wǝ.
29 Então descobri que ele não tinha feito nada para merecer a prisão ou a morte. A acusação contra ele era a respeito da própria lei deles.
30 Lǝ lefe nǝ utsyuǝ lɛtɛyi mɛ ǝnkǝ balɛ disi bubu lǝ wǝ ǝsuǝ bǝ lǝ balo wǝǝ, lamfolamfo mbu disi minkǝ lǝ nkpa wǝ mboko fǝ ɔflɔ nya lǝ ntɛyi mba wǝ ku mǝ lɛkɛ etiki miǝ befi kabua ka uyifo baboko fǝ ɔflɔ.
30 Quando fui informado de que havia um plano para matá-lo, resolvi mandá-lo ao senhor. E disse para aqueles judeus que fizessem as acusações na sua presença. “Saúde. “Cláudio Lísias.”
31 Nyaso bamamanyǝ bamfó eyifo lǝ lesa nǝ bátɛyi mǝ ǝsuǝ. Nyaso ketsye kamfóo, bákpa Paulo báyɛnko taa Antipatri.
31 Então os soldados cumpriram as ordens. Pegaram Paulo e o levaram durante a noite até a cidade de Antipátride.
32 Nya se kale dísiǝǝ, bamamanyǝ ba nyɛ lǝ akpa ésinkli bésu Aba eto diyokakpekɔ mfó, nya bǝtǝ mba lǝǝsiǝ lǝ batɔmini bǝ bayɛnko Paulo besuko Kaisarea.
32 No dia seguinte os soldados voltaram para a fortaleza, deixando que os cavaleiros continuassem a viagem com Paulo.
33 Se bésu bédufǝǝ, bákpa Paulo ku kukue ko bǝtǝ mǝ mfo bésu bǝtǝ Aba eto Unyɛsiǝ ǝmǝ.
33 Eles o levaram para a cidade de Cesareia, deram a carta ao Governador e lhe entregaram Paulo.
34 Nya lǝ lefe nǝ ɔnlɛ kukue komǝ boklaa, ɔ́tɔ Paulo kaka útsyi. Se ɔ́nɔ nkǝ Paulo etsyi Kilikiaa,
34 O Governador leu a carta e perguntou a Paulo de onde ele era. Quando soube que era da região da Cilícia,
35 usi ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Muudufǝ lǝ fǝ etiki nyamfo ǝsuǝ nnɔ nya kukɔnɔ lǝ lefe nǝmǝ ayo lǝ fonko betidi ba lɛkɛ etiki mfó ǝbǝ.” Nya usi útǝ wǝ bamamanyǝ ba ńyǝ mfó nkǝ bákpa Paulo besu beti bakpe lǝ diyo nǝ Oka Herodes léto lǝ bakase wǝ.
35 disse: — Quando os seus acusadores chegarem, eu ouvirei o que você tem para dizer. Em seguida mandou que ele ficasse preso no palácio do Governador .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.