Tiago 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ACF
1 Kayǎduzá̤ thǐ꤮ khǒnyá̤rò ní̤dǎ lahyǎ tè̤ dố vǎ kíré̤ héso pé̤ thǐ yě. Tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ kíré̤ hyǎbèhò́ thǐ akhu-akhyě nguố̤hè onemò̌ lahyǎ.
1 Eia, pois, agora vós, ricos, chorai e pranteai, por vossas misérias, que sobre vós hão de vir.
2 Thǐ tè̤duzá̤htyathè̌ tahenuô a nuô̤thò̌nuô̤ǔ lò̌ hò́. Thǐhyethǐca̤ tahenuô akrè̤́ elò̌ hò́.
2 As vossas riquezas estão apodrecidas, e as vossas vestes estão comidas de traça.
3 Thǐrû̌thǐhtè̌ tahenuô a hte-ihtekrè́ lò̌hò́. Tè̤hte-ihtekrè́ yěnuôma a ki khyáluô̌ ná thǐ tè̤thû́ o pǎ rò a ki ekyǎ thǐpháthǐzye phú miû̌kyǎ thǐ nuô pǎ. Thǐ tè̤duzá̤htyathè̌ tahenuô, thǐ beplò́ní̤ pé̤ lò̌hò́ mò̤́nyě dố khyětadûlố yětahe agně hò́.
3 O vosso ouro e a vossa prata se enferrujaram; e a sua ferrugem dará testemunho contra vós, e comerá como fogo a vossa carne. Entesourastes para os últimos dias.
4 Ǔ me̤pé̤ thǐlyá̤ rò thǐ dyé ǔ akhwóakè to. Ní̤dǎ mò̌ lahyǎ, èthǐ akhwóakè è́htǒhtyasûhò́ thǐ hò́. Htuô̌rò prè̤kè́plò́dwó pé̤ thǐ buố yětahe tamwǒ̤talè̌ thǐ yěnuô a tuố̤htyahò́ dố tè̤pro̤tè̤prya̤ a Byacè Cò́marya a ohò́, rò a ní̤huô̌ hò́ èthǐ atè̤tamwǒ̤talè̌ yětahe hò́.
4 Eis que o jornal dos trabalhadores que ceifaram as vossas terras, e que por vós foi diminuído, clama; e os clamores dos que ceifaram entraram nos ouvidos do Senhor dos exércitos.
5 Bí thǐ ohtwǒprè̤ dố hekhuyě akhè̌nuô, thǐ lṳ̂me̤mo̤ lốbǎ ní̤dyé htuô̌hò́ thǐ thè́plò ná hekhu atè̤mo̤ tahe hò́. Thǐ me̤bûme̤thú ní̤dyé hò́ thǐné̤ thyáná tè̤phútè̤lye̤ nuôhò́, manárò tè̤phútè̤lye̤ yěnuô ǔ ki me̤thyě èthǐ shyé꤮ tè̤me̤thyě amò̤́nyě nuôtônyě pǎnuô a thè́gně ní̤dyé lahyǎ ané̤to.
5 Deliciosamente vivestes sobre a terra, e vos deleitastes; cevastes os vossos corações, como num dia de matança.
6 Ǔtè̤thû́ oto tadû́rò thǐ cirya me̤thyěkyǎ ǔ, manárò èthǐ me̤tǎ̤tṳ̂̌ ka̤khyěsûbè́ thǐ tôcô꤮ to.
6 Condenastes e matastes o justo; ele não vos resistiu.
7 Phúnuôrò puố̤vyá̤ thǐ꤮, khyáthè́dǒ tuố̤ lahyǎ dố Byacè hyǎ khyěthyá pǎ tôphuố yěnuô ní꤮. Tane̤myá kuô̌ lahyǎ mò̌ prè̤hyǎelyá̤phú tôprè̤ opò̤́myásû̌ ní̤dyé a tè̤thètè̤phǒ dố angṳdupri̤du yětahenuô. A bè cáhtya khyáthè́plòhtǔ opò̤́ní̤ ké̤cṳ̂ tǎ̤ lú yě dố a me̤dyáhtya pé̤ lǔ tè̤klwǐtè̤lwí yětahe, htuô̌rò a bè opò̤́ tuố̤dố ké̤cṳ̂ tǎ̤no dốkhyě dố a me̤prè̤́me̤mǐ pé̤ lǔ tè̤thètè̤phǒ yětahe.
7 Sede pois, irmãos, pacientes até à vinda do Senhor. Eis que o lavrador espera o precioso fruto da terra, aguardando-o com paciência, até que receba a chuva temporã e serôdia.
8 Thǐ bèbè thǐ tǒ khyáthè́dǒkuô̌ phúnuô. Tarú dyaklò̤ma lahyǎ thǐ tè̤myásû̌ nuô, me̤těhérò Byacè ki hyǎ khyěthyá pǎnuô, amò̤́nyě phûlǎ hò́.
8 Sede vós também pacientes, fortalecei os vossos corações; porque já a vinda do Senhor está próxima.
9 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, thyáphú thǐ ki khyábè tǎ tè̤cirya tǎmé̤nuô, tamwǒ̤talè̌ tǎ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ tǎmé̤. Prè̤cirya tè̤ yětôprè̤ hyǎotuố̤phû tatòhò́ dố kadǎhtû̌ hò́.
9 Irmãos, não vos queixeis uns contra os outros, para que não sejais condenados. Eis que o juiz está à porta.
10 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, thè́né̤htyabè tuố̤ lahyǎ prè̤pro̤ dố a hébè dố Byacè amwi̤ akǔ nuôtahe ní꤮. Bí thǐ myáhtye sítôbè ná tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ akhè̌nuô, myábû̌kuô̌ èthǐ khyáthè́dǒbè́ htuô̌hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ nuôtahe ní꤮.
10 Meus irmãos, tomai por exemplo de aflição e paciência os profetas que falaram em nome do Senhor.
11 Kayǎ dố a khyáthè́plòhtǔ bè́ nuô, pè̤ hé è ná kayǎ dố a ní̤bè tè̤sò̌ri. Thǐ ní̤huô̌ htuô̌dûhò́ Joba a tè̤khyáthè́dǒ ari-akyǎ hò́ rò dố khyětadû rò Byacè taze-one ná a ki sò̌ri lǔ phútě ari-akyǎ nuô, thǐ thè́gně hò́. Me̤těhérò Byacè a tè̤thè́zò̤klabè yěnuô alốabǎ nyacò́.
11 Eis que temos por bem-aventurados os que sofreram. Ouvistes qual foi a paciência de Jó, e vistes o fim que o Senhor lhe deu; porque o Senhor é muito misericordioso e piedoso.
12 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, dố tè̤lò̌꤮ plǐ aklè̌nuô, tè̤ dố a lodulố꤮ tôcôma má̤hò́ bí thǐ ò́lya̤ tè̤tôcôcô akhè̌nuô, byǎ tǎ thǐné̤ ná mò́khu, má̤torò hekhu, kimá̤torò dố tè̤ aruô tôcôcô a mèthènyě phúnuô tǎmé̤ ní꤮. Thyáphú thǐ ki siplè́ ná tè̤cirya agněnuô, a ki má̤ rò “amá̤,” hé phúnuô, a ki má̤to hérò “amá̤to,” hé phúnuô prè́ ní꤮.
12 Mas, sobretudo, meus irmãos, não jureis, nem pelo céu, nem pela terra, nem façais qualquer outro juramento; mas que a vossa palavra seja sim, sim, e não, não; para que não caiais em condenação.
13 Dố thǐklè̌ nuô, kayǎ bèpyá̤bèsè̌ o tôprè̤prè̤ è̌? A ki o hérò, a tǒkò kwǐcò́bè̌ tè̤. A thè́krṳ̂̌thè́lò̌ o tôprè̤prè̤ è̌? A ki o hérò, a tǒkò irǒ htuthè́htya Cò́marya.
13 Está alguém entre vós aflito? Ore. Está alguém contente? Cante louvores.
14 Dố thǐklè̌ nuô, kayǎswíkayǎsè̌ o tôprè̤prè̤ è̌? A ki o hérò, a tǒkò è́ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe rò muố̤prû̌muố̤prè̤́ yětahe ki plò̤́ lǔ ná htahtyě dố Byacè amwi̤ akǔ rò èthǐ tǒkò kwǐcò́bè̌ pé̤ dố lǔgně.
14 Está alguém entre vós doente? Chame os presbíteros da igreja, e orem sobre ele, ungindo-o com azeite em nome do Senhor;
15 Tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ a tè̤kwǐcò́bè̌ yě a ki zasǐmé̤kyǎ kayǎswí yětôprè̤ pǎ. Byacè ki zasǐmé̤ ka̤khyě khyěthyá lǔ pǎ rò a ki me̤thû́ tè̤ hérò Byacè ki plwǒkyǎ khyěthyá lǔ tè̤thû́ pǎ.
15 E a oração da fé salvará o doente, e o Senhor o levantará; e, se houver cometido pecados, ser-lhe-ão perdoados.
16 Phúnuôrò, ò́lya̤ lahyǎ thǐ tè̤thû́ tahe tôprè̤ ná tôprè̤, rò thyáphú thǐ ki oshyo-opryǎ ka̤khyě agněnuô, kwǐcò́bè̌ pé̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ ní꤮. Kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ a tè̤kwǐcò́bè̌ nuô a o ná a taryěshyosò̌ rò a me̤cwó̤bè́ è́꤮ nyacò́ tè̤tahe cò́.
16 Confessai as vossas culpas uns aos outros, e orai uns pelos outros, para que sareis. A oração feita por um justo pode muito em seus efeitos.
17 Prè̤pro̤ Elia ma kayǎ tôprè̤ dố a thyáprè́ phú vǎ ná nè̤ yěnuôprè́. Rò thyáphú ké̤ ki cṳ̂tǎ̤ tǎmé̤ agněnuô, a kwǐcò́bè̌ lò̌thulò̌thè́ akhu-akhyě, ké̤klakyǎ thuô̌na ná lè̌thuô̌thyó cò́.
17 Elias era homem sujeito às mesmas paixões que nós e, orando, pediu que não chovesse e, por três anos e seis meses, não choveu sobre a terra.
18 A kwǐcò́bè̌ khyě tôphuố rò ké̤cṳ̂ tǎ̤ khyěthyá, rò thòmò̤́vèbǒ tahe thèhtyaphǒhtya khyěthyá.
18 E orou outra vez, e o céu deu chuva, e a terra produziu o seu fruto.
19 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, dố thǐklè̌nuô kayǎ tôprè̤prè̤ a ki cuốpè̤̌kyǎ ná tè̤má̤tè̤cò́ hérò kayǎ dố aruôtôprè̤ ki cuố è́ka̤tǒ khyěthyá lǔ dố klyákǔ hénuô,
19 Irmãos, se algum dentre vós se tem desviado da verdade, e alguém o converter,
20 thè́né̤htyabè lahyǎ, kayǎ tôprè̤prè̤ dố a cuố è́ka̤tǒ khyěthyá prè̤oraphú dố a krwǒ cuốthû́nò́ klyá yětôprè̤prè̤ nuôma má̤hò́ a me̤lwóhteka̤ kayǎ yětôprè̤ a thè́htwǒprè̤ dố tè̤thyě hò́. Htuô̌to thyáphú Cò́marya ki plwǒkyǎ kayǎ yětôprè̤ atè̤thû́ è́cô agněnuô, a me̤cwó̤ pé̤hò́ lǔ hò́.
20 Saiba que aquele que fizer converter do erro do seu caminho um pecador, salvará da morte uma alma, e cobrirá uma multidão de pecados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.