Romanos 8

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Phúnuôrò khǒnyá̤yě, kayǎ dố a htwǒhtyahò́ tôcô꤮ tuô̌ ná Jesǔ Krístu tahenuô, Cò́marya cirya pǎ lǔ takhyá꤮ to hò́.
1 De agora em diante, pois, já não há nenhuma condenação para aqueles que estão em Jesus Cristo.
2 Mé̤těhérò dố pè̤ htwǒhtya hò́ lǔ tôcô꤮ tuô̌ ná Jesǔ Krístu hò́ akhu-akhyě, Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ me̤pé̤hò́ pè̤klyá dố athè̌ tôbǒ hò́. Htuô̌rò a me̤lwóhteka̤ hò́ vǎ ná tè̤thû́ alé̤klǒ me̤panuố̤ dố a thǔcuốhò́ vǎ dố tè̤thyě dốthudốthè́ yě akǔ nuôhò́.
2 A lei do Espírito de Vida me libertou, em Jesus Cristo, da lei do pecado e da morte.
3 Dố maǐtě akhu-akhyě hérò, thyáphú pè̤ ki okuốkyǎ dố pè̤ me̤ tè̤thû́ yě agněnuô, pè̤ ní̤dǎ krwǒme̤kuô̌ cò́ tè̤thyótè̤thya yě akhyě cò́ rò, a taryěshyosò̌ dố a ki me̤cwó̤ pé̤ pè̤nuô a oto, me̤těhérò ahè̌are dố a ki me̤pé̤kyǎ pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ yěnuô a oto. Phúnuôrò Cò́marya me̤ ná ané̤, a nò̌hyǎlya̤ a phúprè̤khǔ rò a hyǎlya̤ klwo-ané̤ phú hekhuphú thyáná pè̤ dố a me̤ tè̤thû́ yětahe. Manárò tè̤thû́ alé̤klǒ me̤panuố̤ yě pốcyá̤ lǔ to. A hyǎ khyápé̤ pè̤ tè̤thû́tè̤ora, rò a me̤pyékyǎ hò́ tè̤thû́ a tè̤pốtarí pè̤ yětahe hò́.
3 O que era impossível à lei, visto que a carne a tornava impotente, Deus o fez. Enviando, por causa do pecado, o seu próprio Filho numa carne semelhante à do pecado, condenou o pecado na carne,
4 Thyáphú pè̤ ki me̤lốme̤bǎ pé̤lò̌ tè̤thyótè̤thya atè̤kwǐ tahenuô, Cò́marya me̤pé̤htuô̌hò́ dố pè̤gně hò́. Pè̤ dố a ní̤dǎ krwǒme̤ kuô̌ pǎ né̤klò̤́pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ to yětahe, rò pè̤ me̤ phú Thè́ Sǎsè̌ Byacè zṳ̌klyázṳ̌klǒ pè̤ yětahe agněnuô, Cò́marya me̤ pé̤htuô̌ lò̌hò́ pè̤ hò́.
4 a fim de que a justiça, prescrita pela lei, fosse realizada em nós, que vivemos não segundo a carne, mas segundo o espírito.
5 Kayǎ dố a ohtwǒprè̤ phú né̤klò̤́pházye a tè̤thè́zṳ̂́ mǔmyá̤ tahenuô, a tane̤ shuô̌shuô̌ prè́ tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ dố a mǔmyá̤ tahe prè́. Manárò kayǎ dố a ohtwǒprè̤ phú Thè́ Sǎsè̌ Byacè zṳ̌klyázṳ̌klǒ lǔ tahenuô, a tane̤ shuô̌shuô̌prè́ phú Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤thè́zṳ̂́ nuôtahe prè́.
5 Os que vivem segundo a carne gostam do que é carnal; os que vivem segundo o espírito apreciam as coisas que são do espírito.
6 Kayǎ dố a tane̤ shuô̌shuô̌prè́ né̤klò̤́pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ tahenuô, a ohtwǒprè̤ tố̤ní̤kuô̌ pǎ ná Cò́marya tacṳ́prè̤ to hò́. Manárò kayǎ dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè pốní̤ lǔ tè̤tane̤ tahenuô, a ki ní̤bè tè̤mo̤tè̤pě̤ yětôhtû̌ pǎ, htuô̌to a ki otố̤kuô̌ ná Cò́marya tacṳ́prè̤ pǎ.
6 Ora, a aspiração da carne é a morte, enquanto a aspiração do espírito é a vida e a paz.
7 Me̤těhérò, kayǎ dố a tane̤ shuô̌shuô̌prè́ né̤klò̤́pházye a tè̤thè́zṳ̂́ mǔmyá̤ricyá̤ tahenuô, a htwǒhtya prè̤ dố a thè́hte Cò́marya. Me̤těhérò a cṳ̌e nò́kuô̌ Cò́marya a tè̤thyótè̤thya takhyá꤮ to. A cṳ̌꤮ ma a cṳ̌e bè́kuô̌ nyǎ toto.
7 Porque o desejo da carne é hostil a Deus, pois a carne não se submete à lei de Deus, e nem o pode.
8 Kayǎ dố a nò̌pố ané̤ ná pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ tahenuô, a me̤thè́krṳ̂̌ bè́kuô̌ Cò́marya takhyá꤮ to.
8 Os que vivem segundo a carne não podem agradar a Deus.
9 Manárò, thǐrò, pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ pốní̤kuô̌ thǐ to. Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ ki ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ hérò, a Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuô ki pốní̤ thǐ pǎ. Ǔpěpě꤮ bèbè, dố a ní̤bè kuô̌ǔ Krístu a Thè́ Sǎsè̌ to tahenuô a htwǒ Krístu atè̤ má̤to.
9 Vós, porém, não viveis segundo a carne, mas segundo o Espírito, se realmente o espírito de Deus habita em vós. Se alguém não possui o Espírito de Cristo, este não é dele.
10 Manárò Krístu ki ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ hérò, thǐ zo̤ dố a o dố thǐkǔ tahenuô a ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ, me̤těhérò Cò́marya dyacò́dyate̤ htuô̌hò́ thǐ hò́. Dố thǐ tè̤thû́ akhu-akhyěrò thǐ né̤klò̤́ yěnuô, a ki thyěkyǎ pǎ tadû́rò thǐ ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.
10 Ora, se Cristo está em vós, o corpo, em verdade, está morto pelo pecado, mas o Espírito vive pela justificação.
11 Cò́marya dố a me̤htwǒprè̤ ka̤khyě Jesǔ Krístu dố tè̤thyě yětôprè̤ a Thè́ Sǎsè̌ Byacè ki ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ hérò, thǐ né̤klò̤́yě a ki thyě cò́ pǎ bèbè, dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ akhu-akhyě, Cò́marya ki dyékuô̌ thǐ thè́htwǒprè̤ pǎ.
11 Se o Espírito daquele que ressuscitou Jesus dos mortos habita em vós, ele, que ressuscitou Jesus Cristo dos mortos, também dará a vida aos vossos corpos mortais, pelo seu Espírito que habita em vós.
12 Me̤phúnuôrò khǒbò́thyó thǐ꤮, tè̤me̤ lya̤bè pè̤ dố pè̤ ki ohtwǒprè̤ phú Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ hé pè̤ nuô. Pè̤ tǒbè ohtwǒprè̤ ní̤ pǎ phú thwihtyěpházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ nuôtohò́.
12 Portanto, irmãos, não somos devedores da carne, para que vivamos segundo a carne.
13 Me̤těhérò, ki thǐ ohtwǒprè̤ phú thǐ pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ hénuô, thǐ ki thyěkyǎ pǎ. Manárò dố Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ me̤cwó̤ hò́ thǐ rò thǐ ki me̤thyěkyǎ né̤klò̤́pházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ricyá̤ yětahe hénuôma, thǐ ki htwǒprè̤ pǎ.
13 De fato, se viverdes segundo a carne, haveis de morrer; mas, se pelo Espírito mortificardes as obras da carne, vivereis,
14 Me̤těhérò, kayǎ dố a ohtwǒprè̤ phú Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ zṳ̌klyázṳ̌klǒ lǔ tahe nuôma má̤hò́ Cò́marya a phúmòphúkhǔ tahe hò́.
14 pois todos os que são conduzidos pelo Espírito de Deus são filhos de Deus.
15 Me̤těhérò Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố Cò́marya dyé thǐ yěnuô, a nò̌taruô thǐ, a nò̌thè́isě khyěthyá thǐ phú cṳ̂́nuô má̤to. Má̤tôkhónuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè me̤htwǒhtya pé̤htuô̌hò́ thǐ ná thǐ htwǒhò́ Cò́marya a phúmòphúkhǔ akhu-akhyě, a dya hò́ thǐ phú a phúmòphúkhǔ tahenuô hò́. Dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè akhu-akhyěrò, pè̤ è́ Cò́marya, “Abba, Phè̌” phú thǐphè̌ sǐné̤ tôprè̤ nuôma aní̤ hò́.
15 Porquanto não recebestes um espírito de escravidão para viverdes ainda no temor, mas recebestes o espírito de adoção pelo qual clamamos: Aba! Pai!
16 Thè́ Sǎsè̌ Byacè ní̤dû a khyáluô̌, hésoluô̌ ró̤tố̤ pé̤kuô̌pó̤ ná pè̤ thè́plò yě ná pè̤ ma Cò́marya a phúmòphúkhǔ tahe, phúnuôhò́.
16 O Espírito mesmo dá testemunho ao nosso espírito de que somos filhos de Deus.
17 Khǒnyá̤yě pè̤ ki htwǒ má̤hò́ aphúalye̤ rò a ki dyé pè̤ a tè̤sò̌ri ucè̌tazè̌ dố a dya odwó pé̤ pè̤ nuôtahe pǎ. A ki dyé tè̤sò̌ri dố aphúalye̤ tahe tǒ ní̤bè nuôtahe pǎ. Htuô̌to ucè̌tazè̌ dố a klò̤ma tacṳ́prè̤ yě pè̤ ki ní̤bè pró̤kuô̌ ná Krístu pǎ. Ki pè̤ khyácyě̤khyácṳ̂ ró̤tố̤kuô̌ ná Krístu hérò pè̤ ki ní̤bè ró̤tố̤kuô̌ tè̤taryěduhtǔ ná è pǎ.
17 E, se filhos, também herdeiros, herdeiros de Deus e co-herdeiros de Cristo, contanto que soframos com ele, para que também com ele sejamos glorificados.
18 Vǎ thè́gně myáhtye ná tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ dố pè̤ khyábè khǒnyá̤khè̌ yěnuô, vǎ ki talômyá ná Cò́marya ki me̤lǐme̤takhè̌ pè̤ shyé꤮ nopǎ tôhtû̌ hérò, vǎ dya ná tè̤tôcô꤮ to.
18 Tenho para mim que os sofrimentos da presente vida não têm proporção alguma com a glória futura que nos deve ser manifestada.
19 Lò̌꤮ Cò́marya byálya̤ thòmò̤́vèbǒ, tè̤phútè̤lye̤ ná kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ yěnuô, a thè́plò shyo oyǒ myásû̌ nyacò́ ná Cò́marya ki dyéluô̌htya a phúmòphúkhǔ tahe pǎ.
19 Por isso, a criação aguarda ansiosamente a manifestação dos filhos de Deus.
20 Lò̌꤮ Cò́marya byálya̤ tè̤ yětahenuô a bè pyékyǎ lò̌ pǎ. Èthǐ thè́zṳ̂́ tuố̤dố tè̤pyétè̤kyǎ phúnuô to tadû́rò Cò́marya me̤htwǒlò̌ èthǐ phú atè̤ taritaryǎ one nuôhò́.
20 Pois a criação foi sujeita à vaidade {não voluntariamente, mas por vontade daquele que a sujeitou},
21 Manárò lò̌ tè̤bèbyá yětahenuô a myásû̌ pǎná, thyáphú a kithyěkithò̌ to nuô, Cò́marya ki me̤lwóhteka̤ èthǐ pǎ rò a ki dyé èthǐ tè̤palǎ ná tè̤taryěduhtǔ dố athyáná aphú yětahe pǎ.
21 todavia com a esperança de ser também ela libertada do cativeiro da corrupção, para participar da gloriosa liberdade dos filhos de Deus.
22 Pè̤ thè́gně ná lò̌ tè̤bèbyá yětahenuô, a tauô̌tasè̌ ní̤dyé lò̌ atè̤sè̌ dố athyáná prè̤mò phúo hò́sè̌ rò a è́htǒ nuô pǎ. A tauô̌tasè̌ tuố̤ lahyǎ pǎ cò́ khǒnyá̤.
22 Pois sabemos que toda a criação geme e sofre como que dores de parto até o presente dia.
23 Lò̌꤮ tè̤byálya̤ yětahe tauô̌tasè̌ tû́dû má̤to, pè̤ lò̌꤮ plǐyě bèbè, pè̤ tauô̌tasè̌ tố̤kuô̌ lò̌ dûprè́. Pè̤ dố a ní̤bè Thè́ Sǎsè̌ Byacè má̤hò́ Cò́marya dyékrǎ shyězṳ́ dố aré̤lố yětahenuô bèbè, pè̤ tauô̌tasè̌ kuô̌dû dố thè́plòkǔkǔ. Pè̤ opò̤́myásû̌ tauô̌tasè̌ kuô̌dûhò́ Cò́marya ná shyé꤮ a ki hyǎ íhò́ pè̤ ná aphú pǎ tônyě, ná shyé꤮ a ki hyǎdyéhò́ pè̤ né̤klò̤́ athè̌ pǎ yěnuôhò́.
23 Não só ela, mas também nós, que temos as primícias do Espírito, gememos em nós mesmos, aguardando a adoção, a redenção do nosso corpo.
24 Cáhtya bí Cò́marya me̤lwóhteka̤ pè̤ nuô, pè̤ myásû̌ dố a ki me̤pé̤ pè̤ yětahe pǎ. Manárò kayǎ tôprè̤prè̤ ki ní̤bè htuô̌hò́ tè̤ dố a myásû̌ yěnuô, a lo opò̤́myásû̌ pǎ ná to hò́. Ǔ opò̤́myásû̌ tè̤ dố ǔ ní̤bè htuô̌hò́nuô a o tôprè̤꤮ to.
24 Porque pela esperança é que fomos salvos. Ora, ver o objeto da esperança já não é esperança; porque o que alguém vê, como é que ainda o espera?
25 Manárò pè̤ ki myásû̌ tè̤ dố pè̤ ní̤bèhí è to tahenuô, pè̤ thè́plòhtǔ opò̤́myásû̌ prè́.
25 Nós que esperamos o que não vemos, é em paciência que o aguardamos.
26 Phúnuôhò́, bí pè̤ hè̌cè̤́recè̤́ akhè̌nuô, Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ hyǎ me̤cwó̤ pè̤. Pè̤ tǒ kwǐcò́bè̌ Cò́marya ǐtěnuô pè̤ thè́gněto tadû́rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè ané̤ ní̤dû kwǐpé̤ pè̤khǎlé̤. Bí a kwǐpé̤ pè̤gně akhè̌nuô, ngó̤ dố pè̤ hé hteluô̌ cyá̤to tahenuô a tauô̌ htyaluô̌ pé̤ pè̤ dố Cò́marya o.
26 Outrossim, o Espírito vem em auxílio à nossa fraqueza; porque não sabemos o que devemos pedir, nem orar como convém, mas o Espírito mesmo intercede por nós com gemidos inefáveis.
27 Htuô̌rò Cò́marya dố a pṳ̌ htû́ce̤myá pè̤ thè́plò a tè̤tane̤ yětôprè̤nuô, a thè́gně tǎ̤te̤ tè̤ dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè thè́zṳ̂́ kwǐpé̤ pè̤gně yěnuôtahe, me̤těhérò Thè́ Sǎsè̌ Byacè kwǐpé̤ Cò́marya akayǎ sǎsè̌ tahe agně phú Cò́marya a tè̤thè́zṳ̂́o nuôprè́.
27 E aquele que perscruta os corações sabe o que deseja o Espírito, o qual intercede pelos santos, segundo Deus.
28 Kayǎ dố a mo̤ Cò́marya, rò Cò́marya è́ lǔ ná a tè̤taze myásû̌ one agně tahenuô, tè̤me̤htwǒhtya ané̤ ná èthǐ phútětě꤮ bèbènuô, Cò́marya me̤ pé̤ tè̤ryá dố èthǐ agněprè́ nuôma, pè̤ thè́gně prè́.
28 Aliás, sabemos que todas as coisas concorrem para o bem daqueles que amam a Deus, daqueles que são os eleitos, segundo os seus desígnios.
29 Me̤těhérò, kayǎ dố a kíré̤ zṳ̂́e Cò́marya tahenuô a thè́gně one ré̤dûhò́. Htuô̌to a belya̤-one ní̤htuô̌dûhò́ athè́plò mú꤮ nukhè̌ ná a ki nò̌htwǒhtya thyákuô̌ èthǐ ná aphúkhǔ yěnuô pǎ. Phúnuôrò aphúkhǔyě htwǒhtyahò́ phúvyá̤prè̤́ tôprè̤ dố apuố̤vyá̤ è́prè̤ yětahe aklè̌ hò́.
29 Os que ele distinguiu de antemão, também os predestinou para serem conformes à imagem de seu Filho, a fim de que este seja o primogênito entre uma multidão de irmãos.
30 Htuô̌to, kayǎ dố Cò́marya belya̤ one htuô̌hò́ athè́plò ná èthǐ mú꤮ nukhè̌ yětahenuô, a è́hò́ èthǐ dố a ki htwǒhtyahò́ akayǎ hò́. Htuô̌rò kayǎ dố a è́ ní̤dyé yětahenuô, a dyacò́dyate̤ htuô̌hò́ èthǐ hò́. Htuô̌to kayǎ dố a dyacò́dyate̤ htuô̌hò́ yětahenuô, a dyéhò́ èthǐ ná a tè̤taryěduhtǔ tahe hò́.
30 E aos que predestinou, também os chamou; e aos que chamou, também os justificou; e aos que justificou, também os glorificou.
31 Kihéphúnuôrò, lò̌꤮ tè̤dố vǎ hé pé̤hò́ thǐ yětahenuô, pè̤ ki tane̤ phútě? Cò́marya ki okuô̌ dố pè̤ tôkyě kihérò, maǔpě tôprè̤ ki thè́khácyá̤pǎ pè̤ pě?
31 Que diremos depois disso? Se Deus é por nós, quem será contra nós?
32 Cò́marya yětôprè̤nuô, aphú ná ané̤ ní̤dû cò́ rò a thè́lǒ ní̤dyé to rò a dyélya̤kyǎ cò́ aphú dố pè̤ lò̌꤮ plǐ tahe agně cò́. Ki a dyétǎ̤krǎ cò́ pè̤ ná aphúkhǔ Jesǔ Krístu cò́ kihérò, lò̌꤮ tè̤ dố a okyǎ dố aruô tahenuô, a ki dyé tǎ̤krǎpó̤ pè̤ pǎ má̤to è̌?
32 Aquele que não poupou seu próprio Filho, mas que por todos nós o entregou, como não nos dará também com ele todas as coisas?
33 Maǔpě tôprè̤ kíré̤ hyǎ dyacyá̤ kayǎ dố Cò́marya nwóhtya èthǐ yětahe atè̤thû́ pě? Prè̤ dố a dyacò́dyate̤ èthǐ ma Cò́marya hò́.
33 Quem poderia acusar os escolhidos de Deus? É Deus quem os justifica.
34 Phúnuôrò, maǔpě kíré̤ cirya èthǐ pě? Tôprè̤꤮ ma ǔ cirya cyá̤ní̤ èthǐ to. Me̤těhérò, Jesǔ Krístu ma prè̤ dố a thyě dố pè̤ tè̤thû́ agně tôprè̤, htuô̌to Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě lǔ dố tè̤thyě tôprè̤. Rò Cò́marya dyé lǔ khǎlé̤ dố atakhu cò́htwó tôkyě. Thyáphú Cò́marya ki me̤cwó̤ pè̤ nuô Jesǔ nuô̌ kwǐthè́zò̤ pé̤ hò́ pè̤ khǎlé̤ hò́.
34 Quem os condenará? Cristo Jesus, que morreu, ou melhor, que ressuscitou, que está à mão direita de Deus, é quem intercede por nós!
35 Maǔpě tôprè̤ htò́pè̤̌kyǎcyá̤ Jesǔ Krístu atè̤mo̤ pè̤ yěnuô pě? Bí pè̤ khyábè cò́ tè̤pyá̤tè̤sè̌ akhè̌nuô bèbè, tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ akhè̌ nuôbèbè, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ pè̤ akhè̌nuô bèbè, tè̤ovǐ̤okò̌ bèbè, oryá̤kû̌ oryá̤thyá bèbè, tè̤taròthè́ thè́isě akhè̌nuô bèbè, ǔ me̤thyě me̤mé̤ cò́ pè̤ akhè̌ nuôbèbè, ǔ htò́pè̤̌kyǎcyá̤ pè̤ ná Jesǔ Krístu atè̤mo̤ pè̤ yěnuô tôprè̤꤮ to.
35 Quem nos separará do amor de Cristo? A tribulação? A angústia? A perseguição? A fome? A nudez? O perigo? A espada?
36 Lisǎsè̌kǔ hé,
36 Realmente, está escrito: Por amor de ti somos entregues à morte o dia inteiro; somos tratados como gado destinado ao matadouro {Sl 43,23}.
37 Lò̌꤮ tè̤yětahe htwǒhtya tadû́rò Krístu dố a mo̤ní̤ pè̤ yětôprè̤ akhu-akhyě, pè̤ ki me̤pé̤ lò̌lá̤taklikyǎ lò̌hò́ tè̤yětahe pǎ.
37 Mas, em todas essas coisas, somos mais que vencedores pela virtude daquele que nos amou.
38 Tè̤thyě bèbè, tè̤htwǒprè̤ bèbè, tanémò́khuphú bèbè, khǐnékhǐnò̌ bèbè, tè̤me̤htwǒhtya ané̤ khǒnyá̤yě tahe bèbè, shyé꤮ nopǎ tahe bèbè, tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe bèbè, vǎ zṳ̂́e tǎ̤te̤ ná a htò́pè̤̌kyǎcyá̤ pè̤ ná Cò́marya atè̤mo̤ to.
38 Pois estou persuadido de que nem a morte, nem a vida, nem os anjos, nem os principados, nem o presente, nem o futuro, nem as potestades,
39 Tè̤ o dố mò́lè̤̌ tahe bèbè, a o dố hekhu tôbayě alè̤̌ tahenuô bèbè, tè̤byálya̤ dố aruô tahe bèbè, dố pè̤ Byacè Jesǔ Krístu me̤htuô̌ pé̤hò́ tè̤ dố pè̤gně akhu-akhyě, lò̌꤮ tè̤ yětahenuô a htò́pè̤̌kyǎcyá̤ pè̤ ná Cò́marya atè̤mo̤ to.
39 nem as alturas, nem os abismos, nem outra qualquer criatura nos poderá apartar do amor que Deus nos testemunha em Cristo Jesus, nosso Senhor.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.