Mateus 25
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 “Mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô, athyáná prè̤mò krwǒkruô̌ ǔ aprè̤shyé phyéní̤ mikò̌ rò cuốopò̤́ myásû̌ khǒmè̤̌ prè̤khǔ hyǎ ari-akyǎ yěnuô hò́.
1 Então, o reino dos céus será semelhante a dez virgens que, tomando as suas lâmpadas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Nyǎ̤prè̤ rò a plǒphè́, nyǎ̤prè̤ rò a plǒphè́ kuô̌ǔ to.
2 Cinco dentre elas eram néscias, e cinco, prudentes.
3 Prè̤mò dố a plǒphè́ kuô̌ǔ to yěthè́nyǎ̤ nuô, a phyéhyǎ ní̤kuô̌ amikò̌ tadû́rò a phyéhyǎ ní̤lố kuô̌pó̤ mihtyě to.
3 As néscias, ao tomarem as suas lâmpadas, não levaram azeite consigo;
4 Manárò prè̤mò dố a plǒphè́ yěthè́nyǎ̤ nuô a phyéhyǎní̤ amikò̌ rò a phyéhyǎní̤lố pó̤ mihtyě ná pyǎ̤ tahe.
4 no entanto, as prudentes, além das lâmpadas, levaram azeite nas vasilhas.
5 Khǒmè̤̌prè̤khǔ hyǎtuố̤ pyá̤zè̤́pyá̤sè̌ akhu-akhyě èthǐ omyěkhǎmyěnuô htuô̌rò a omyění̤ lò̌ lahyǎ.
5 E, tardando o noivo, foram todas tomadas de sono e adormeceram.
6 “Bí mò̤́ne̤khè̌ nuô, ǔ è́htǒ, ‘Kố꤮ khǒmè̤̌prè̤khǔ hyǎhò́, htecuố myásû mò̌ lahyǎ.’
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: Eis o noivo! Saí ao seu encontro!
7 “Rò prè̤mò dố a krwǒkruô̌ ǔ yělò̌꤮ plǐ ihtò rò taritaryǎ lahyǎ ami pwǒ̤꤮ tôprè̤.
7 Então, se levantaram todas aquelas virgens e prepararam as suas lâmpadas.
8 Prè̤mò plǒphè́ kuô̌ǔ to tahe hé prè̤mò plǒphè́ tahe, ‘Dyékuô̌ pè̤ thǐmihtyě, pè̤mi kíré̤ pǐ̤hò́.’
8 E as néscias disseram às prudentes: Dai-nos do vosso azeite, porque as nossas lâmpadas estão-se apagando.
9 “Manárò èthǐ hésû, ‘Tokǒle, a pòpé̤ tuố̤kuô̌ pǎ thǐgně to, aryálố ma thǐ cuốipri̤ ní̤dyé khòdû thǐgně dố ǔ lé̤isè̌ mihtyě khǎlé̤nuô.’
9 Mas as prudentes responderam: Não, para que não nos falte a nós e a vós outras! Ide, antes, aos que o vendem e comprai-o.
10 “Bí èthǐ cuốpǎprè́ dố klyálo̤ akhè̌nuô, khǒmè̤̌prè̤khǔ hyǎtuố̤ lè́hò́, prè̤mò plǒphè́ dố a o taritaryǎ ané̤ tahe hyǎnuô̌ tố̤kuô̌ ná khǒmè̤̌prè̤khǔ dố ka̤sǒmè̤̌sǒdya a tè̤etè̤ǒ khǎlé̤ rò ǔ me̤bíkyǎ kadǎ.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam apercebidas entraram com ele para as bodas; e fechou-se a porta.
11 “Dốkhyě rò prè̤mò dố a plǒphè́ kuô̌ǔ to yětahe ka̤tuố̤ rò a hé lahyǎ, ‘Byacè, Byacè, bámǒ pé̤kuô̌ ré̤ pè̤ kadǎ.’
11 Mais tarde, chegaram as virgens néscias, clamando: Senhor, senhor, abre-nos a porta!
12 “Tadû́rò khǒmè̤̌ prè̤khǔ hésû èthǐ, ‘Vǎ hélakǒ cò́ thǐ, vǎ thè́gněnò́ thǐ to.’
12 Mas ele respondeu: Em verdade vos digo que não vos conheço.
13 “Phúnuôrò othǎklyǎ lahyǎ, me̤těhérò mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố prè̤lu aphúkhǔ yě ki hyǎkhyěthyá bíkhè̌tě pǎnuô thǐ thè́gněcyá̤to.
13 Vigiai, pois, porque não sabeis o dia nem a hora.
14 “Mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô a thyá kuô̌pó̤dû ná kayǎ tôprè̤ dố a kíré̤ htecuố klyá rò è́plò́ a prè̤me̤tè̤phú tahe, rò a dyékyǎ a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe dố a prè̤me̤tè̤phú tahe a takhukǔ.
14 Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 Tôprè̤ rò a dyékyǎ lǔ htè̌ nyǎ̤cwè̤́, tôprè̤pó̤ rò tôko, dố aruôtôprè̤ kuô̌ke rò tôcwè̤́, phú èthǐ oná a tè̤cyá̤tè̤dè nuô a ibě pé̤ èthǐ htuô̌rò a htecuốkyǎ klyá.
15 A um deu cinco talentos, a outro, dois e a outro, um, a cada um segundo a sua própria capacidade; e, então, partiu.
16 Kayǎ dố a ní̤bè htè̌ nyǎ̤cwè̤́ yětôprè̤nuô, a ní̤bè hò́hò́ ná a htecuố me̤kuố̤ rò a cuố me̤ní̤hte è́lốpó̤ nyǎ̤cwè̤́.
16 O que recebera cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Phúnuôrò a ní̤bè htè̌ tôko yětôprè̤nuô, a cuố me̤kuố̤hte è́htyalố pó̤ nyě̤cwè̤́.
17 Do mesmo modo, o que recebera dois ganhou outros dois.
18 Manárò dố a ní̤bè htè̌ tôcwè̤́ yětôprè̤nuô, a htecuố rò a cuố ivè̤̌ hekǔ tôkǔ rò a cuố iplû̌ uốbíkyǎ abyacè htè̌yě dố helè̤̌.
18 Mas o que recebera um, saindo, abriu uma cova e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 “Mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤hyǎhò́ rò èthǐ Byacè ka̤tuố̤ rò a ka̤sudyǎ plǒkhyě htè̌ dố a dyékyǎ èthǐ nuôtahe.
19 Depois de muito tempo, voltou o senhor daqueles servos e ajustou contas com eles.
20 Kayǎ dố a ní̤bè htè̌ nyǎ̤cwè̤́ yětôprè̤nuô, a phyéhyǎ è́htyapó̤ nyǎ̤cwè̤́ rò a hé abyacè, ‘Byacè, nè̤ dyékyǎ vǎ htè̌arǎ nyǎ̤cwè̤́. Rò yělé, vǎ me̤htení̤ è́lốpó̤ hò́ nyǎ̤cwè̤́ hò́.’
20 Então, aproximando-se o que recebera cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: Senhor, confiaste-me cinco talentos; eis aqui outros cinco talentos que ganhei.
21 “Abyacè hésû lǔ, ‘Ò, aryá nyacò́, nè̤ ma prè̤me̤tè̤phú dố aryá rò acò́ ná vǎ, nè̤ cò́ ná vǎ dyé nè̤ tè̤patíphú yětahe akhu-akhyě, vǎ ki dyé è́htya lố꤮ klò̌pó̤ nè̤ tè̤me̤ dố nè̤ ki pốtarí è́lốklò̌ pó̤ ná yěnuô pǎ. Hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌dû ná vǎ.’
21 Disse-lhe o senhor: Muito bem, servo bom e fiel; foste fiel no pouco, sobre o muito te colocarei; entra no gozo do teu senhor.
22 “Kayǎ dố a ní̤bè htè̌ tôko yětôprè̤nuô, a phyéhyǎ è́htyapó̤ tôko rò a hé abyacè, ‘Byacè, nè̤ dyé vǎ htè̌ arǎ tôko, rò yělé, vǎ me̤ htení̤ è́lốpó̤ hò́ tôko hò́.’
22 E, aproximando-se também o que recebera dois talentos, disse: Senhor, dois talentos me confiaste; aqui tens outros dois que ganhei.
23 “Rò abyacè hésû lǔ, ‘Ò, aryá nyacò́. Nè̤ ma prè̤me̤tè̤phú dố aryá rò acò́ ná vǎ. Nè̤ cò́ ná tè̤ dố vǎ dyé nè̤ patíphú yětahe akhu-akhyě vǎ ki dyé è́htya lố꤮ klò̌pó̤ nè̤ tè̤me̤ dố nè̤ ki pốtarí è́lố klò̌pó̤ ná yěnuô pǎ. Hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌mò̌ ná vǎ!’
23 Disse-lhe o senhor: Muito bem, servo bom e fiel; foste fiel no pouco, sobre o muito te colocarei; entra no gozo do teu senhor.
24 “Yětôphuốrò kayǎ dố a ní̤bè htè̌ tôcwè̤́ yětôprè̤nuô a hyǎhé abyacè, ‘Byacè, vǎ thè́gně ná nè̤ ma kayǎ dố apyá̤ nyacò́ tôprè̤. Buố dố nè̤ isò́ kuô̌ǔ to tahenuô nè̤ cuố kè́ka̤ dûgně, buố dố nè̤ iluố̤ kuô̌ǔ to tahenuô nè̤ cuốpò̤ka̤plò́ dûgně.
24 Chegando, por fim, o que recebera um talento, disse: Senhor, sabendo que és homem severo, que ceifas onde não semeaste e ajuntas onde não espalhaste,
25 Phúnuô akhu-akhyě vǎ thè́isě rò vǎ cuố iplû̌ uốkyǎ nè̤htè̌ yětôcwè̤́ dố helè̤̌, myámò̌, yělé꤮ htè̌ dố nè̤ dyékyǎ vǎ nuô.’
25 receoso, escondi na terra o teu talento; aqui tens o que é teu.
26 “Rò abyacè héka̤khyěsû lǔ, ‘Kayǎcyě̤ kayǎcṳ̂, kayǎtaklě kayǎlěbyá, nè̤ thè́gně ná buố dố vǎ isò́ má̤to tahenuô, vǎ cuố kè́ka̤ dûgně, buố dố vǎ iluố̤ má̤to tahenuô vǎ cuố pò̤ka̤plò́ dûgně vǎhé?
26 Respondeu-lhe, porém, o senhor: Servo mau e negligente, sabias que ceifo onde não semeei e ajunto onde não espalhei?
27 Nè̤ ki thè́gně phúnuôrò nè̤ dyébòkyǎ vǎ htè̌yě dố prè̤ phyébòphyéló̤ htè̌tahe a takhukǔ to me̤tě? Nè̤ ki me̤phúnuô hérò shyé꤮ vǎ ka̤khyě pǎnuô vǎ ki ní̤bè ka̤khyě aphúphú amuố̤muố̤ pǎ kǒkǒ.
27 Cumpria, portanto, que entregasses o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.
28 “‘Phyé ka̤khyědwó khyěthyá htè̌nuô tôcwè̤́ rò dyé ná kayǎ dố a ní̤bè acwè̤́shyé yěnuô tôprè̤.
28 Tirai-lhe, pois, o talento e dai-o ao que tem dez.
29 Me̤těhérò lò̌꤮ kayǎ dố ǔ zṳ̂́ení̤ lǔ rò ǔ dya-oní̤ tǎ̤tè̤ dố lǔo tahenuô, ǔ ki dyéè́htya lố꤮ pó̤ lǔ pǎ. Rò atè̤ ki o tǎ̤pòtǎ̤pè̤̌ cò́ pǎ. Manárò kayǎ dố ǔ dya-o tǎ̤tè̤ patíphúprè́ dố lǔlo̤ rò ǔ zṳ̂́ení̤ lǔ to tahenuô, ǔ ki phyéka̤khyě lò̌phe khyěthyá èthǐ pǎ.
29 Porque a todo o que tem se lhe dará, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Tá̤htekyǎ prè̤me̤tè̤phú olốoklò̌ yětôprè̤ dố tè̤khítè̤lò̤ aklè̌ nuô. Bínuôtôphonuô ǔ ki cuốnguố̤cuốhè, ǔ ki a̤ takrǐtakrṳ̂ cò́ ǔkhukhyě pǎ.’
30 E o servo inútil, lançai-o para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.
31 “Shyé꤮ prè̤lu aphúkhǔyě ki hyǎ ná alǐatakhè̌ pǎ rò amò́khu tanéphú tahe ki hyǎ tố̤kuô̌ ná lǔ akhè̌pǎnuô a ki onyǎo dố a khuklyáhtyalô̌ takhè̌ akhu pǎ.
31 Quando vier o Filho do Homem na sua majestade e todos os anjos com ele, então, se assentará no trono da sua glória;
32 Myěcô lò̌꤮ plǐ nuô a ki hyǎ oplò́lò̌ dố lǔnyěhyǎ pǎ rò phú prè̤kyě̤thímíphú iběkhó ní̤dyé athímí tahe ná pé̤ tahenuô, a ki ibě khólò̌ kayǎ yětahe pǎ.
32 e todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa dos cabritos as ovelhas;
33 A ki dyakhó thímí tahe dố atakhu cò́htwó tôkyě pǎ rò pé̤ tahenuô a ki dya khó dố atakhu cò́ci tôkyě pǎ.
33 e porá as ovelhas à sua direita, mas os cabritos, à esquerda;
34 “Bínuôakhè̌ pǎnuô, khwí yětôprè̤ ki hé kayǎ dố atakhu cò́htwó yětahe pǎ, ‘Hyǎmò̌ lahyǎ, thǐ ma kayǎ dố a ní̤bè vǎphè̌ a tè̤sò̌ri tahe, hyǎnuô̌ phyédwó lahyǎ mò́khu htyělé̤ké̤kǔ dố a má̤hò́ nè̤ ucè̌tazè̌ dố ǔ taritaryǎ one pé̤ thǐ dố mò́khu htwǒlú hekhu htwǒthè̌pǎ akhè̌yě nuô.
34 então, dirá o Rei aos que estiverem à sua direita: Vinde, benditos de meu Pai! Entrai na posse do reino que vos está preparado desde a fundação do mundo.
35 Me̤těhérò bí vǎ thè́vǐ̤thè́e akhè̌ thǐ dyéedyéǒ vǎ, bí vǎ thè́ǒhtyě akhè̌ thǐ dyéǒ vǎ, bí vǎ cuốhtwǒ sǐpré̤ akhè̌ thǐ è́omyě mo̤sû vǎ.
35 Porque tive fome, e me destes de comer; tive sede, e me destes de beber; era forasteiro, e me hospedastes;
36 Bí vǎ oryá̤ lé̤kû̌lé̤thyá akhè̌, thǐ dyékû̌dyéthyá vǎ, bí vǎswívǎsè̌ akhè̌, thǐmyáthǐkhwè ní̤dyé vǎ. Bí ǔ dò́tǎ̤ vǎ dố htò̌kǔ akhè̌nuô, thǐ hyǎ olě kuô̌ vǎ.’
36 estava nu, e me vestistes; enfermo, e me visitastes; preso, e fostes ver-me.
37 “Rò kayǎcò́kayǎte̤ yětahe ki hésû è, ‘Byacè, pè̤ cuốmyáhtyenò́ nè̤ thè́vǐ̤thè́e rò pè̤ cuố dyéenò́ nè̤ bò́khè̌tě? Nè̤ thè́ǒhtyě rò pè̤ cuố dyéǒnò́ nè̤ bò́khè̌tětě?
37 Então, perguntarão os justos: Senhor, quando foi que te vimos com fome e te demos de comer? Ou com sede e te demos de beber?
38 Nè̤ htwǒ sǐpré̤ rò pè̤ cuố è́sûnò́ nè̤, tomaná nè̤ oryá̤ lé̤kû̌lé̤thyá rò pè̤ cuố dyékû̌dyéthyánò́ nè̤ bò́khè̌tětě?
38 E quando te vimos forasteiro e te hospedamos? Ou nu e te vestimos?
39 Bí nè̤ oswíosè̌ akhè̌nuô bèbè, bí ǔ dò́tǎ̤ nè̤ dố htò̌kǔ akhè̌ nuôbèbè pè̤ cuố hyǎ olěnò́ kuô̌ nè̤ bò́khè̌tě?’
39 E quando te vimos enfermo ou preso e te fomos visitar?
40 “Khwí yětôprè̤ ki hésû èthǐ, ‘Vǎ hélakǒ cò́ thǐ, dố vǎ puố̤vyá̤ tahe aklè̌, thǐ me̤cwó̤nò́ kayǎ dố ǔ tane̤ patílố lǔ tôprè̤ nuôma má̤hò́ thǐ me̤cwó̤ vǎ hò́.’
40 O Rei, respondendo, lhes dirá: Em verdade vos afirmo que, sempre que o fizestes a um destes meus pequeninos irmãos, a mim o fizestes.
41 “Htuô̌rò a ki héke kayǎ o dố atakhu cò́ci tahe, ‘Htecuố taphǎkyǎ ná vǎ, thǐ ma kayǎ dố a ní̤bè tè̤sò̌hǎ tahe, cuốnuô̌ kuô̌ lahyǎ dố ǔ taritaryǎ one pé̤ khǐnéricyá̤ khuklò́ nuôtôduô̌ ná a khǐnékhǐnò̌ nuôtahe agně dố èthǐ ki cuốo bí mi dố a pǐ̤pé̤ tôphuố꤮ to nuôtôphè akǔ nuô.
41 Então, o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: Apartai-vos de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Me̤těhérò bí vǎ thè́ethè́ǒ akhè̌, thǐ dyéedyéǒ vǎ to.
42 Porque tive fome, e não me destes de comer; tive sede, e não me destes de beber;
43 Bí vǎ htwǒ sǐpré̤ akhè̌, thǐ è́sû vǎ to. Bí vǎ oryá̤ lé̤kû̌lé̤thyá akhè̌, thǐ dyékû̌dyéthyá vǎ to. Bí vǎswívǎsè̌ akhè̌, htuô̌to bí ǔ dò́o vǎ dố htò̌kǔ akhè̌, thǐ hyǎmyáhyǎkhwè vǎ to.’
43 sendo forasteiro, não me hospedastes; estando nu, não me vestistes; achando-me enfermo e preso, não fostes ver-me.
44 “Rò èthǐ ki hésû lǔ, ‘Byacè, nè̤ thè́vǐ̤thè́e bèbè, nè̤ thè́ǒhtyě akhè̌ bèbè, nè̤ cuố htwǒ sǐpré̤ akhè̌ bèbè, nè̤ oryá̤kû̌ oryá̤thyá akhè̌ bèbè, nè̤swínè̤sè̌ akhè̌ bèbè, ǔ dò́tǎ̤ nè̤ dố htò̌kǔ akhè̌ bèbè, pè̤ cuốmyáhtye nè̤ rò pè̤ me̤cwó̤ nè̤ to bò́khè̌tě?’
44 E eles lhe perguntarão: Senhor, quando foi que te vimos com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não te assistimos?
45 “Rò a ki hésû èthǐ, ‘Vǎ hélakǒ cò́ thǐ, dố vǎ puố̤vyá̤ tahe aklè̌, thǐ ki me̤cwó̤nò́ kuô̌ǔ kayǎ dố ǔ tane̤ patílố lǔ nuôtôprè̤꤮ to hénuôma má̤hò́ thǐ me̤cwó̤ vǎ to hò́.’
45 Então, lhes responderá: Em verdade vos digo que, sempre que o deixastes de fazer a um destes mais pequeninos, a mim o deixastes de fazer.
46 “Phúnuôrò èthǐ ki khyábè tè̤cirya tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ, manárò kayǎ cò́ yětahenuô a ki cuố nuô̌ní̤ dố mò́khu rò a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.”
46 E irão estes para o castigo eterno, porém os justos, para a vida eterna.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.