Mateus 22
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Byacè Jesǔ dônyǎ khákho pé̤ khyěthyá èthǐ rò a hé,
1 Jesus lhes contou outras parábolas. Disse ele:
2 “Mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná khwí tôprè̤ dố a taritaryǎ one pé̤ a phúprè̤khǔ pwè̌ ka̤sǒdya dố a ki buôebuôǒ sû ǔ agně yěnuô tôprè̤hò́.
2 “O reino dos céus pode ser ilustrado com a história de um rei que preparou um grande banquete de casamento para seu filho.
3 A nò̌cuố è́hyǎ kayǎ dố a mehyǎehyǎǒ lǔ tahenuô ná prè̤me̤tè̤phú tahe tadû́rò èthǐ hésû lahyǎ, ‘To, pè̤ hyǎkuô̌ nè̤ to.’
3 Quando o banquete estava pronto, o rei enviou seus servos para avisar os convidados, mas todos se recusaram a vir.
4 “Htuô̌rò a nò̌cuốè́ pó̤ ná a prè̤me̤tè̤phú dố aruô tahe rò a hécuốní̤ lǔ, ‘Héso pé̤ kayǎ dố vǎ mehyǎehyǎǒ lǔ nuôtahe, vǎ taritaryǎ htuô̌lò̌ hò́ dǐmò̤́hé agněhò́. Vǎ me̤thyěe cò́ pṳ́phè̌du ná pṳ́phú katúkatya tahe azye cò́. Hyǎehyǎǒ lahyǎ ka̤sǒmè̤̌sǒdya a tè̤etè̤ǒ yěnuôma aní̤ hò́, cuốhéso pé̤ lahyǎ èthǐ phúyěnuô ní꤮’ a hécuốní̤ a prè̤me̤tè̤phú tahe phúnuô.
4 “Então ele enviou outros servos para lhes dizer: ‘Já preparei o banquete; os bois e novilhos gordos foram abatidos, e tudo está pronto. Venham para a festa!’.
5 “Manárò kayǎ dố khwí mehyǎ lǔ tahenuô a bezṳ̂́benyá̤ tôcô꤮ to. A htecuố khókyǎ lò̌. Tôprè̤ rò a hyǎ dố prè́khu, tôprè̤ rò a cuố me̤kuố̤me̤khá.
5 Mas os convidados não lhes deram atenção e foram embora: um para sua fazenda, outro para seus negócios.
6 A okyǎ tahe ke rò a pṳ̂́ me̤cyě̤me̤cṳ̂ khwí a prè̤me̤tè̤phú tahe, htuô̌rò a me̤thyě lǔtè̤ tahe.
6 Outros, ainda, agarraram os mensageiros, os insultaram e os mataram.
7 Yětôphuốrò khwí thè́plòdu rò a nò̌cuố aklyěphú tahe rò èthǐ cuốme̤thyěkyǎ lò̌꤮ kayǎ dố a me̤thyě lǔ prè̤me̤tè̤phú nuôtahe rò sû́û̌kyǎ lò̌ èthǐ vǐ̤.
7 “O rei ficou furioso e enviou seu exército para destruir os assassinos e queimar a cidade deles.
8 “Rò a hé prè̤me̤tè̤phú tahe, ‘Ǔ taritaryǎ one lò̌hò́ ka̤sǒdya a tè̤etè̤ǒ tadû́rò kayǎ dố vǎ mehyǎ lǔ tahe nuôma kayǎ tahe dố a tǒkò mehyǎ to.
8 Disse a seus servos: ‘O banquete de casamento está pronto, e meus convidados não são dignos dessa honra.
9 Cuốmò̌ lahyǎ dố klyáto̤ klyásásû lǔ nuô rò myáhtye ǔpěpě꤮ bèbè è́hyǎlò̌ èthǐ dố pwè̌kǔyě ní꤮.’
9 Agora, saiam pelas esquinas e convidem todos que vocês encontrarem’.
10 Phúnuôrò a prè̤me̤tè̤phú tahe htecuố dố klyádu tahe akǔ rò a cuốè́ka̤ plò́lò̌ lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye nuôtahe. Acyě̤ bèbè, aryá bèbè, a hé pǎ to, a è́ka̤ lò̌plǐ cò́ rò dố ka̤sǒdya ahikǔ nuô sǐpré̤ bǎtapí꤮ cò́.
10 Então os servos trouxeram todos que encontraram, tanto bons como maus, e o salão do banquete se encheu de convidados.
11 “Manárò bí khwí hyǎnuô̌myá sǐpré̤sǐmya̤ akhè̌nuô, a myáhtye sǐpré̤ dố a kû̌thyá kuô̌ǔ ka̤sǒdya a hyeca̤ to o tôprè̤.
11 “Quando o rei entrou para recebê-los, notou um homem que não estava vestido de forma apropriada para um casamento
12 A sudyǎ lǔ, ‘Khǒmè̤̌꤮, nè̤ kû̌thyání̤ kuô̌ǔ hyeca̤ ka̤sǒdya to rò nè̤ cuố hyǎnuô̌ ní̤ kuô̌ǔ phútě?’ Tadû́rò a hésû lǔ tômû̌꤮ to.
12 e perguntou-lhe: ‘Amigo, como é que você se apresenta sem a roupa de casamento?’. O homem não teve o que responder.
13 “Yětôphuốrò khwí hé a prè̤me̤tè̤phú tahe, ‘Cò̌klò̤lò̌ atakhu khǎduô nuô rò tá̤htekyǎ è dố akhíklè̌ nuô. Khǎlé̤ bínuô tôphoma tè̤nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ akhǎlé̤ ná tè̤ a̤takrṳ̂ cò́ khukhyě akhǎlé̤.’
13 Então o rei disse: ‘Amarrem-lhe as mãos e os pés e lancem-no para fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes’.
14 “Me̤těhérò Cò́marya mehyǎ è́lǎ kayǎ tadû́rò a nwóhtya patíprè́ ǔ prè́.”
14 “Pois muitos são chamados, mas poucos são escolhidos”.
15 Htuô̌rò thyáphú Pharisěophú tahe ki pṳ̂́ní̤ Byacè Jesǔ hébèthû́ ngó̤ tahe agněnuôrò, a htecuố okúokyá ní̤dyé lǔ.
15 Então os fariseus se reuniram para tramar um modo de levar Jesus a dizer algo que desse motivo para o prenderem.
16 Èthǐ nò̌cuố tố̤kuô̌ a khǒpacè̤̌ tahe ná Khwí Herodè aplò́amṳphú tahe dố Byacè a o rò èthǐ cuốhé Byacè, “Thárádu, pè̤ thè́gně ná nè̤ ma kayǎ cò́cû́cò́ tôprè̤. Nè̤ ithyó cò́ ǔ phú Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌ohtwǒprè̤ ǔ nuôtahecò́. Nè̤ dǎ ithyóithyahò́ ǔ hénuôma nè̤ ithyó pé̤prè́ ǔ tè̤má̤tè̤cò́ prè́. Prè̤lukayǎ tahe tane̤cò́ nè̤ phútě bèbè, nè̤ thè́isě kuô̌ǔ tôcô꤮ to. Nè̤ myádu myápatí kuô̌ǔ toto.
16 Enviaram alguns de seus discípulos, junto com os partidários de Herodes, para se encontrarem com ele. Disseram: “Mestre, sabemos como o senhor é honesto e ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade. É imparcial e não demonstra favoritismo.
17 Phúnuôrò nè̤ hépé̤myá pè̤ yětôcô, ma nè̤ tane̤ phútě? Ma pè̤ tǒkòdyé Roma akhwídu Caesare amo-arǎ è̌? Ma pè̤ tǒdyé to è̌?”
17 Agora, diga-nos o que o senhor pensa a respeito disto: É certo pagar impostos a César ou não?”.
18 Manárò Byacè Jesǔ thè́gněone htuô̌hò́ dố èthǐ kíré̤ pṳ̂́ lǔngó̤ rò a hésû èthǐ, “Kayǎ cyé̤zò́cò́te̤ né̤ thǐ꤮, mame̤těrò thǐ hyǎcyé̤ sudyǎkho ngó̤ phúyě me̤tě?
18 Jesus, porém, sabia de sua má intenção e disse: “Hipócritas! Por que vocês tentam me apanhar numa armadilha?
19 Dyéluô̌ pé̤myá vǎ rû̌zye dố thǐ dyé ná amo-arǎ yěnuô,” rò èthǐ hyǎdyé lǔ rû̌zye denari tôbè.
19 Mostrem-me a moeda usada para pagar o imposto”. Quando lhe deram uma moeda de prata,
20 Rò a sudyǎ èthǐ, “Yěma ǔpě khuklò́zǎ̤zo̤ pě? A rǎo ná ǔpě amwi̤pě?”
20 ele disse: “De quem são a imagem e o título nela gravados?”.
21 Rò èthǐ hésû, “Khwí a khuklò́zǎ̤zo̤ ná khwí amwi̤.”
21 “De César”, responderam. “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele.
22 Bí èthǐ ní̤huô̌ Jesǔ hé phúyě akhè̌nuô, a htetapa̤ lò̌plǐ èthǐ rò èthǐ hteka̤ taphǎkyǎ lò̌ lǔlé̤.
22 Sua resposta os deixou admirados, e eles foram embora.
23 Bínuô tônyěhò́, Saducěophú dố a zṳ̂́edû agně ná shyé꤮ thyěhtuô̌pǎ nuô tè̤htwǒprè̤ ka̤khyě o pǎ to tômṳnuô a hyǎ dố Byacè a o rò a hyǎ sudyǎ lǔ ngó̤ tômû̌.
23 No mesmo dia, vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos,
24 Rò èthǐ sudyǎ Byacè Jesǔ, “Thárádu, Mosè hé pé̤ pè̤ ná prè̤khǔ tôprè̤prè̤ ki thyě rò aphú ki okyǎ tôprè̤꤮ to hénuô, thyáphú aklwǐalyǎ ki okyǎ kuô̌ǔ nuôrò, a puố̤prè̤khǔ bè phyédwó akhǐ okyǎyě, a hé phúnuô.
24 e perguntaram: “Mestre, Moisés disse: ‘Se um homem morrer sem deixar filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho, que dará continuidade ao nome do irmão’.
25 Khǒnyá̤rò dố pè̤klè̌nuô puố̤ ná vyá̤ prè̤khǔ o thuô̌thyótôprè̤. A vyá̤prè̤́lố tôprè̤ phyé amě rò dốkhyěnuô a thyěkyǎ amě lé̤, rò aphú okyǎ tôprè̤꤮ to akhu-akhyě apuố̤ dốkhyě tôprè̤ bèphyédwó akhǐ okyǎ yětôprè̤.
25 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos, de modo que seu irmão se casou com a viúva.
26 Apuố̤ nyě̤prè̤ tôprè̤ htuô̌rò thuô̌prè̤ tôprè̤ tuố̤dố aprè̤ thuô̌thyótôprè̤ yětôprè̤nuô a htwǒhtya thyákuô̌ lò̌ phú avyá̤prè̤́ htwǒhtya nuô.
26 O segundo irmão também morreu, e o terceiro irmão se casou com ela. E assim por diante, até o sétimo irmão.
27 Dốkhyětadû rò prè̤mò yětôprè̤ thyě kuô̌no prè́.
27 Por fim, a mulher também morreu.
28 Phúnuôrò shyé꤮ thyěihtòka̤khyě amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, yě thuô̌thyótôprè̤. Aklè̌nuô, bítě tôprè̤ ki htwǒ avè̤ pǎ? Me̤těhérò èthǐ htwǒnò́lò̌ lǔvè̤ nuô̌꤮,” a sudyǎ Jesǔ phúnuô.
28 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
29 Rò Byacè Jesǔ hésû ka̤khyě èthǐ, “Thǐ thû́ lò̌hò́, me̤těhérò thǐ thè́gně tǎ̤te̤ kuô̌ǔ lisǎsè̌ ná Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ me̤cyá̤ tè̤ tahe to.
29 Jesus respondeu: “O erro de vocês está em não conhecerem as Escrituras nem o poder de Deus,
30 Me̤těhérò shyé꤮ ǔ thyě ihtòka̤khyě pǎnuô ǔ phyéphúphyémě, ǔ phyéphúphyévè̤ o pǎtohò́, èthǐ ki thyákuô̌lò̌ phú mò́khutanéphú nuôtahe pǎhò́.
30 pois, quando os mortos ressuscitarem, não se casarão nem se darão em casamento. Nesse sentido, serão como os anjos do céu.
31 — ausente —
31 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, vocês não leram a esse respeito nas Escrituras? Deus disse:
32 — ausente —
32 ‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’. Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos”.
33 Bí kayǎ bè́mṳ ní̤huô̌ a tè̤ithyóyě akhè̌nuô, a khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́.
33 Quando as multidões o ouviram, ficaram admiradas com seu ensino.
34 Pharisěophú tahe ní̤huô̌ ná Saducěophú tahe héka̤khyě sûbè́ Byacè Jesǔ tômû̌꤮ to rò Pharisěophú tahe è́oplò́ ní̤dyé khyělǔ.
34 Sabendo os fariseus que Jesus tinha calado os saduceus com essa resposta, reuniram-se novamente para interrogá-lo.
35 Dố èthǐ aklè̌nuô, a thè́gně lốbǎklò̌ Judaphú a tè̤thyótè̤thya nuô a otôprè̤ rò a hyǎ sudyǎkhomyá Byacè Jesǔ,
35 Um deles, especialista na lei, tentou apanhá-lo numa armadilha com a seguinte pergunta:
36 “Thárá, tè̤mekyǎngó̤ a tè̤thyótè̤thya aklè̌ yětahe nuôma bítě tômû̌ rò a lodulố ǔ?”
36 “Mestre, qual é o mandamento mais importante da lei de Moisés?”.
37 Byacè hésû ka̤khyě, “‘Mo̤ lò̌thulò̌thè́ thǐ Cò́marya ná thǐ thè́plò sǐmělò̌, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤ohtwǒprè̤ lò̌꤮ plǐ, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤tane̤ lò̌꤮ plǐ.’
37 Jesus respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma e de toda a sua mente’.
38 Yěma tè̤mekyǎngó̤ dố a lodulố tômǎ̤ hò́.
38 Este é o primeiro e o maior mandamento.
39 Nyě̤mǎ̤tômǎ̤ ma, a thyáhò́ ná aré̤ nuô tômǎ̤ hò́, ‘Mo̤ kayǎ dố a ophûowó ná thǐ nuôtahe phú thǐ mo̤lya̤ ní̤dyé thǐné̤ nuô.’
39 O segundo é igualmente importante: ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’.
40 Lò̌꤮ Mosè ná prè̤pro̤ thǐtahe a tè̤ithyóithya a khǎshyékhǎrya̤ tahenuô a tatehtya lò̌plǐ dố tè̤mekyǎngó̤ yěnyě̤mû̌ alo̤ prè́.”
40 Toda a lei e todas as exigências dos profetas se baseiam nesses dois mandamentos”.
41 Bí Pharisěophú cuố oplò́oplu lò̌ lǔ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ,
41 Então, rodeado pelos fariseus, Jesus lhes fez a seguinte pergunta:
42 “Krístu dố a me̤lwóhteka̤ ǔ yětôprè̤ ari-akyǎ nuô, thǐ tane̤ lǔ phútě? Aklwǐalyǎ tǎ̤kalya̤ dố ǔpě o?”
42 “O que vocês pensam do Cristo? De quem ele é filho?”. Eles responderam: “É filho de Davi”.
43 Rò a hé èthǐ, “Ki me̤phúnuôrò mame̤těrò Thè́ Sǎsè̌ Byacè hturyǎ̤ Davi rò a cuốnò̌ è́tuố̤ Krístu yěnuô, ‘Byacè’ me̤tě꤮? Me̤těhérò a cuốhé tuố̤,
43 Jesus perguntou: “Então por que Davi, falando por meio do Espírito, chama o Cristo de ‘meu Senhor’? Pois Davi disse:
44 ‘Byacè Cò́marya hé vǎ Byacè, “Bí vǎ me̤pé̤ lò̌lá̤takli tyahí prè̤thè́hte nè̤ nuôtahe rò vǎ dya-olò̌ èthǐ dố nè̤ khanyělè̤̌ híto nuô, onyǎo dố vǎ takhu cò́htwó yětôkyě.”’
44 ‘O Senhor disse ao meu Senhor: Sente-se no lugar de honra à minha direita até que eu humilhe seus inimigos debaixo de seus pés’.
45 “Rò Khwí Davi ki è́ lǔ, ‘Byacè’ kihérò a cuố htwǒ cyá̤ Khwí Davi aphúkhǔ phútě?”
45 Portanto, se Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”.
46 Ǔ hésû ka̤khyě cyá̤ pǎ lǔ tôprè̤꤮ to. Cáhtya bínuô tônyě tǎ̤plehyǎ nuô ǔ sudyǎbû pǎ lǔ tôprè̤꤮ to.
46 Ninguém conseguiu responder e, depois disso, não se atreveram a lhe fazer mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.