Mateus 22
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Byacè Jesǔ dônyǎ khákho pé̤ khyěthyá èthǐ rò a hé,
1 E respondendo Jesus, novamente lhes falou em parábolas, dizendo:
2 “Mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná khwí tôprè̤ dố a taritaryǎ one pé̤ a phúprè̤khǔ pwè̌ ka̤sǒdya dố a ki buôebuôǒ sû ǔ agně yěnuô tôprè̤hò́.
2 O reino do céu é semelhante a um certo rei, que fez as bodas de seu filho,
3 A nò̌cuố è́hyǎ kayǎ dố a mehyǎehyǎǒ lǔ tahenuô ná prè̤me̤tè̤phú tahe tadû́rò èthǐ hésû lahyǎ, ‘To, pè̤ hyǎkuô̌ nè̤ to.’
3 e enviou os seus servos a chamar os convidados para as bodas, e estes não quiseram vir.
4 “Htuô̌rò a nò̌cuốè́ pó̤ ná a prè̤me̤tè̤phú dố aruô tahe rò a hécuốní̤ lǔ, ‘Héso pé̤ kayǎ dố vǎ mehyǎehyǎǒ lǔ nuôtahe, vǎ taritaryǎ htuô̌lò̌ hò́ dǐmò̤́hé agněhò́. Vǎ me̤thyěe cò́ pṳ́phè̌du ná pṳ́phú katúkatya tahe azye cò́. Hyǎehyǎǒ lahyǎ ka̤sǒmè̤̌sǒdya a tè̤etè̤ǒ yěnuôma aní̤ hò́, cuốhéso pé̤ lahyǎ èthǐ phúyěnuô ní꤮’ a hécuốní̤ a prè̤me̤tè̤phú tahe phúnuô.
4 Mais uma vez, ele enviou outros servos, dizendo: Dizei aos convidados: Eis que tenho o meu jantar preparado, os meus bois e meus cevados estão mortos, e todas as coisas estão prontas; vinde às bodas.
5 “Manárò kayǎ dố khwí mehyǎ lǔ tahenuô a bezṳ̂́benyá̤ tôcô꤮ to. A htecuố khókyǎ lò̌. Tôprè̤ rò a hyǎ dố prè́khu, tôprè̤ rò a cuố me̤kuố̤me̤khá.
5 Mas eles, fazendo pouco caso, seguiram os seus caminhos, um para sua fazenda, outro para o seu negócio.
6 A okyǎ tahe ke rò a pṳ̂́ me̤cyě̤me̤cṳ̂ khwí a prè̤me̤tè̤phú tahe, htuô̌rò a me̤thyě lǔtè̤ tahe.
6 E os outros, tomaram os seus servos, os maltrataram e mataram.
7 Yětôphuốrò khwí thè́plòdu rò a nò̌cuố aklyěphú tahe rò èthǐ cuốme̤thyěkyǎ lò̌꤮ kayǎ dố a me̤thyě lǔ prè̤me̤tè̤phú nuôtahe rò sû́û̌kyǎ lò̌ èthǐ vǐ̤.
7 Mas, ouvindo disso o rei, irou-se, e enviando os seus exércitos, destruiu aqueles assassinos, e incendiou a sua cidade.
8 “Rò a hé prè̤me̤tè̤phú tahe, ‘Ǔ taritaryǎ one lò̌hò́ ka̤sǒdya a tè̤etè̤ǒ tadû́rò kayǎ dố vǎ mehyǎ lǔ tahe nuôma kayǎ tahe dố a tǒkò mehyǎ to.
8 Então ele diz aos servos: As bodas estão preparadas, mas os que foram convidados não eram dignos.
9 Cuốmò̌ lahyǎ dố klyáto̤ klyásásû lǔ nuô rò myáhtye ǔpěpě꤮ bèbè è́hyǎlò̌ èthǐ dố pwè̌kǔyě ní꤮.’
9 Ide, pois, às estradas, e convidai para as bodas todos quantos encontrardes.
10 Phúnuôrò a prè̤me̤tè̤phú tahe htecuố dố klyádu tahe akǔ rò a cuốè́ka̤ plò́lò̌ lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye nuôtahe. Acyě̤ bèbè, aryá bèbè, a hé pǎ to, a è́ka̤ lò̌plǐ cò́ rò dố ka̤sǒdya ahikǔ nuô sǐpré̤ bǎtapí꤮ cò́.
10 E os servos, saindo pelas estradas, ajuntaram todos quantos encontraram, tanto maus como bons; e o casamento ficou cheio de convidados.
11 “Manárò bí khwí hyǎnuô̌myá sǐpré̤sǐmya̤ akhè̌nuô, a myáhtye sǐpré̤ dố a kû̌thyá kuô̌ǔ ka̤sǒdya a hyeca̤ to o tôprè̤.
11 E o rei, entrando para ver os convidados, viu ali um homem que não estava com veste de casamento.
12 A sudyǎ lǔ, ‘Khǒmè̤̌꤮, nè̤ kû̌thyání̤ kuô̌ǔ hyeca̤ ka̤sǒdya to rò nè̤ cuố hyǎnuô̌ ní̤ kuô̌ǔ phútě?’ Tadû́rò a hésû lǔ tômû̌꤮ to.
12 E ele disse-lhe: Amigo, como entraste aqui, não tendo veste de casamento? E ele emudeceu.
13 “Yětôphuốrò khwí hé a prè̤me̤tè̤phú tahe, ‘Cò̌klò̤lò̌ atakhu khǎduô nuô rò tá̤htekyǎ è dố akhíklè̌ nuô. Khǎlé̤ bínuô tôphoma tè̤nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ akhǎlé̤ ná tè̤ a̤takrṳ̂ cò́ khukhyě akhǎlé̤.’
13 Então disse o rei aos servos: Amarrai os seus pés e mãos, levai-o embora, e lançai-o nas trevas exteriores; ali haverá pranto e ranger de dentes.
14 “Me̤těhérò Cò́marya mehyǎ è́lǎ kayǎ tadû́rò a nwóhtya patíprè́ ǔ prè́.”
14 Porque muitos são chamados, mas poucos são escolhidos.
15 Htuô̌rò thyáphú Pharisěophú tahe ki pṳ̂́ní̤ Byacè Jesǔ hébèthû́ ngó̤ tahe agněnuôrò, a htecuố okúokyá ní̤dyé lǔ.
15 Indo, então, os fariseus, consultaram entre si como o apanhariam em alguma palavra.
16 Èthǐ nò̌cuố tố̤kuô̌ a khǒpacè̤̌ tahe ná Khwí Herodè aplò́amṳphú tahe dố Byacè a o rò èthǐ cuốhé Byacè, “Thárádu, pè̤ thè́gně ná nè̤ ma kayǎ cò́cû́cò́ tôprè̤. Nè̤ ithyó cò́ ǔ phú Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌ohtwǒprè̤ ǔ nuôtahecò́. Nè̤ dǎ ithyóithyahò́ ǔ hénuôma nè̤ ithyó pé̤prè́ ǔ tè̤má̤tè̤cò́ prè́. Prè̤lukayǎ tahe tane̤cò́ nè̤ phútě bèbè, nè̤ thè́isě kuô̌ǔ tôcô꤮ to. Nè̤ myádu myápatí kuô̌ǔ toto.
16 E enviaram-lhe os seus discípulos, com os herodianos, dizendo: Mestre, nós sabemos que tu és verdadeiro, e ensinas o caminho de Deus em verdade, e sem te preocupar com nenhum homem, pois não reparas na aparência dos homens.
17 Phúnuôrò nè̤ hépé̤myá pè̤ yětôcô, ma nè̤ tane̤ phútě? Ma pè̤ tǒkòdyé Roma akhwídu Caesare amo-arǎ è̌? Ma pè̤ tǒdyé to è̌?”
17 Dize-nos, portanto, o que tu pensas? É lícito dar tributo a César, ou não?
18 Manárò Byacè Jesǔ thè́gněone htuô̌hò́ dố èthǐ kíré̤ pṳ̂́ lǔngó̤ rò a hésû èthǐ, “Kayǎ cyé̤zò́cò́te̤ né̤ thǐ꤮, mame̤těrò thǐ hyǎcyé̤ sudyǎkho ngó̤ phúyě me̤tě?
18 Mas Jesus, percebendo a sua maldade, disse: Por que me tentais, hipócritas?
19 Dyéluô̌ pé̤myá vǎ rû̌zye dố thǐ dyé ná amo-arǎ yěnuô,” rò èthǐ hyǎdyé lǔ rû̌zye denari tôbè.
19 Mostrai-me a moeda do tributo. E eles lhe trouxeram um denário.
20 Rò a sudyǎ èthǐ, “Yěma ǔpě khuklò́zǎ̤zo̤ pě? A rǎo ná ǔpě amwi̤pě?”
20 E ele disse-lhes: De quem é esta imagem e inscrição?
21 Rò èthǐ hésû, “Khwí a khuklò́zǎ̤zo̤ ná khwí amwi̤.”
21 Disseram-lhe: De César. Então ele lhes disse: Dai, portanto, a César as coisas que são de César, e a Deus as coisas que são de Deus.
22 Bí èthǐ ní̤huô̌ Jesǔ hé phúyě akhè̌nuô, a htetapa̤ lò̌plǐ èthǐ rò èthǐ hteka̤ taphǎkyǎ lò̌ lǔlé̤.
22 Quando eles ouviram essas palavras, maravilharam-se, e, deixando-o, foram pelo seu caminho.
23 Bínuô tônyěhò́, Saducěophú dố a zṳ̂́edû agně ná shyé꤮ thyěhtuô̌pǎ nuô tè̤htwǒprè̤ ka̤khyě o pǎ to tômṳnuô a hyǎ dố Byacè a o rò a hyǎ sudyǎ lǔ ngó̤ tômû̌.
23 No mesmo dia vieram até ele os saduceus, que dizem não haver ressurreição, e o interrogaram,
24 Rò èthǐ sudyǎ Byacè Jesǔ, “Thárádu, Mosè hé pé̤ pè̤ ná prè̤khǔ tôprè̤prè̤ ki thyě rò aphú ki okyǎ tôprè̤꤮ to hénuô, thyáphú aklwǐalyǎ ki okyǎ kuô̌ǔ nuôrò, a puố̤prè̤khǔ bè phyédwó akhǐ okyǎyě, a hé phúnuô.
24 dizendo: Mestre, Moisés disse: Se um homem morrer, não tendo filhos, seu irmão casará com a esposa dele, e suscitará descendência a seu irmão.
25 Khǒnyá̤rò dố pè̤klè̌nuô puố̤ ná vyá̤ prè̤khǔ o thuô̌thyótôprè̤. A vyá̤prè̤́lố tôprè̤ phyé amě rò dốkhyěnuô a thyěkyǎ amě lé̤, rò aphú okyǎ tôprè̤꤮ to akhu-akhyě apuố̤ dốkhyě tôprè̤ bèphyédwó akhǐ okyǎ yětôprè̤.
25 Ora, houve entre nós sete irmãos; e o primeiro, casou-se com uma mulher, e faleceu, e não tendo descendente, deixou a sua esposa para o seu irmão.
26 Apuố̤ nyě̤prè̤ tôprè̤ htuô̌rò thuô̌prè̤ tôprè̤ tuố̤dố aprè̤ thuô̌thyótôprè̤ yětôprè̤nuô a htwǒhtya thyákuô̌ lò̌ phú avyá̤prè̤́ htwǒhtya nuô.
26 Da mesma forma o segundo, e o terceiro, até o sétimo.
27 Dốkhyětadû rò prè̤mò yětôprè̤ thyě kuô̌no prè́.
27 E por último de todos, morreu também a mulher.
28 Phúnuôrò shyé꤮ thyěihtòka̤khyě amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, yě thuô̌thyótôprè̤. Aklè̌nuô, bítě tôprè̤ ki htwǒ avè̤ pǎ? Me̤těhérò èthǐ htwǒnò́lò̌ lǔvè̤ nuô̌꤮,” a sudyǎ Jesǔ phúnuô.
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete será a mulher, pois todos a tiveram?
29 Rò Byacè Jesǔ hésû ka̤khyě èthǐ, “Thǐ thû́ lò̌hò́, me̤těhérò thǐ thè́gně tǎ̤te̤ kuô̌ǔ lisǎsè̌ ná Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ me̤cyá̤ tè̤ tahe to.
29 Jesus, respondendo, disse-lhes: Vós errais, não conhecendo as escrituras, nem o poder de Deus.
30 Me̤těhérò shyé꤮ ǔ thyě ihtòka̤khyě pǎnuô ǔ phyéphúphyémě, ǔ phyéphúphyévè̤ o pǎtohò́, èthǐ ki thyákuô̌lò̌ phú mò́khutanéphú nuôtahe pǎhò́.
30 Porque na ressurreição não casam, nem são dados em casamento, mas são como os anjos de Deus no céu.
31 — ausente —
31 E, quanto à ressurreição dos mortos, não lestes o que vos foi dito por Deus, dizendo:
32 — ausente —
32 Eu sou o Deus de Abraão, e o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó? Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos.
33 Bí kayǎ bè́mṳ ní̤huô̌ a tè̤ithyóyě akhè̌nuô, a khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́.
33 E as multidões, ouvindo isto, maravilhavam-se com a sua doutrina.
34 Pharisěophú tahe ní̤huô̌ ná Saducěophú tahe héka̤khyě sûbè́ Byacè Jesǔ tômû̌꤮ to rò Pharisěophú tahe è́oplò́ ní̤dyé khyělǔ.
34 Mas os fariseus, quando ouviram que ele fizera emudecer os saduceus, eles se reuniram.
35 Dố èthǐ aklè̌nuô, a thè́gně lốbǎklò̌ Judaphú a tè̤thyótè̤thya nuô a otôprè̤ rò a hyǎ sudyǎkhomyá Byacè Jesǔ,
35 Então um deles, que era mestre da lei, perguntou-lhe, provando-o, dizendo:
36 “Thárá, tè̤mekyǎngó̤ a tè̤thyótè̤thya aklè̌ yětahe nuôma bítě tômû̌ rò a lodulố ǔ?”
36 Mestre, qual é o grande mandamento na lei?
37 Byacè hésû ka̤khyě, “‘Mo̤ lò̌thulò̌thè́ thǐ Cò́marya ná thǐ thè́plò sǐmělò̌, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤ohtwǒprè̤ lò̌꤮ plǐ, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤tane̤ lò̌꤮ plǐ.’
37 Respondeu-lhe Jesus: Tu amarás o Senhor teu Deus de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de toda a tua mente.
38 Yěma tè̤mekyǎngó̤ dố a lodulố tômǎ̤ hò́.
38 Este é o primeiro e grande mandamento.
39 Nyě̤mǎ̤tômǎ̤ ma, a thyáhò́ ná aré̤ nuô tômǎ̤ hò́, ‘Mo̤ kayǎ dố a ophûowó ná thǐ nuôtahe phú thǐ mo̤lya̤ ní̤dyé thǐné̤ nuô.’
39 E o segundo é semelhante a este: Tu amarás o teu próximo como a ti mesmo.
40 Lò̌꤮ Mosè ná prè̤pro̤ thǐtahe a tè̤ithyóithya a khǎshyékhǎrya̤ tahenuô a tatehtya lò̌plǐ dố tè̤mekyǎngó̤ yěnyě̤mû̌ alo̤ prè́.”
40 Desses dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.
41 Bí Pharisěophú cuố oplò́oplu lò̌ lǔ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ,
41 Enquanto os fariseus estavam reunidos, Jesus os indagou,
42 “Krístu dố a me̤lwóhteka̤ ǔ yětôprè̤ ari-akyǎ nuô, thǐ tane̤ lǔ phútě? Aklwǐalyǎ tǎ̤kalya̤ dố ǔpě o?”
42 dizendo: O que pensais vós do Cristo? De quem ele é filho? Eles disseram-lhe: O filho de Davi.
43 Rò a hé èthǐ, “Ki me̤phúnuôrò mame̤těrò Thè́ Sǎsè̌ Byacè hturyǎ̤ Davi rò a cuốnò̌ è́tuố̤ Krístu yěnuô, ‘Byacè’ me̤tě꤮? Me̤těhérò a cuốhé tuố̤,
43 Disse-lhes ele: Como então Davi, em espírito, lhe chama Senhor, dizendo:
44 ‘Byacè Cò́marya hé vǎ Byacè, “Bí vǎ me̤pé̤ lò̌lá̤takli tyahí prè̤thè́hte nè̤ nuôtahe rò vǎ dya-olò̌ èthǐ dố nè̤ khanyělè̤̌ híto nuô, onyǎo dố vǎ takhu cò́htwó yětôkyě.”’
44 Disse o SENHOR ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita, até eu fazer os teus inimigos por escabelo?
45 “Rò Khwí Davi ki è́ lǔ, ‘Byacè’ kihérò a cuố htwǒ cyá̤ Khwí Davi aphúkhǔ phútě?”
45 Então se Davi lhe chama Senhor, como é ele seu filho?
46 Ǔ hésû ka̤khyě cyá̤ pǎ lǔ tôprè̤꤮ to. Cáhtya bínuô tônyě tǎ̤plehyǎ nuô ǔ sudyǎbû pǎ lǔ tôprè̤꤮ to.
46 E nenhum homem era capaz de responder-lhe uma palavra; e daquele dia em diante nenhum homem ousou fazer-lhe mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.