Mateus 17

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Mò̤́nyě thuô̌thyó bǎhtuô̌nuô Byacè Jesǔ è́ní̤ Petru, Jakomo ná apuố̤ Giovanni rò a cuốhtya dố sohtyalô̌ tômě alo̤. Rò a thè́zṳ̂́ cuốotû́dû kuô̌ná èthǐ prè́.
1 Seis dias depois, Jesus levou consigo Pedro e os dois irmãos, Tiago e João, até um monte alto.
2 Bí èthǐ o bínuôakhè̌ Byacè Jesǔ ané̤klò̤́ htulya taklya khólò̌ dố èthǐ nyěhyǎ. Amèthè tôbè nuô a takhè̌ thyácò́ná tamò̤́nuô, ahyeca̤ nuô a bǔthǒ plyatakhè̌ cò́.
2 Enquanto os três observavam, a aparência de Jesus foi transformada de tal modo que seu rosto brilhava como o sol e suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 Taplô̤phú akǔnuô, èthǐ myáhtye Mosè ná Prè̤pro̤ Elia hyǎoluô̌htya rò èthǐ hébè lahyǎ ná Byacè Jesǔ.
3 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
4 Petru hé Jesǔ, “Byacè꤮, khǎlé̤ bíyě tôpho rò atwó̤ mo̤ryá lǎ. Nè̤ ki thè́plòo hérò vǎ ki isò́pé̤ thǐ lé̤thû thuô̌mě, tôměrò nè̤gně, tôměrò Mosè agně, tôměrò Prè̤pro̤ Elia agně.”
4 Pedro exclamou: “Senhor, é maravilhoso estarmos aqui! Se quiser, farei três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
5 Bí a hébè pǎprè́ akhè̌nuô, ò́luố̤ takhè̌ tôba lapò̤ tǎ̤bíkyǎ èthǐ rò ngó̤pra̤htya tômû̌ dố ò́luố̤ akǔ, “Yěma vǎphú dố vǎ mo̤ ní̤dyé è rò vǎ thè́plòo ní̤dyé è tôprè̤, ní̤dǎ lahyǎ angó̤ ní꤮.”
5 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem brilhante os cobriu, e uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho amado, que me dá grande alegria. Ouçam-no!”.
6 Bí a khǒpacè̤̌ ní̤huô̌ phúyě akhè̌nuô, èthǐ thè́isě kanó̤꤮ to, rò a vǐ lakhû́ takluô̤̌ tǎ̤lò̌ ané̤ dố hekhu.
6 Os discípulos ficaram aterrorizados e caíram com o rosto em terra.
7 Manárò, Byacè Jesǔ hyǎ tô èthǐ rò a hé èthǐ, “Ihtò lahyǎ, thè́isě tǎmé̤.”
7 Então Jesus veio e os tocou. “Levantem-se”, disse ele. “Não tenham medo.”
8 Bí èthǐ myáhtya akhè̌, a myáhtye tû́ Byacè Jesǔ tôprè̤prè̤꤮ tuô̌.
8 E, quando levantaram os olhos, viram apenas Jesus.
9 Bí èthǐ o dố solo̤ hítǎ̤ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ mekyǎ ní̤ èthǐ ngó̤, “Prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki thyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě hí dố tè̤thyě hítonuô, cuố hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ ná thǐ myáhtye tè̤yětahe ari-akyǎ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.”
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: “Não contem a ninguém o que viram, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos”.
10 A khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ, “Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hé ná Prè̤pro̤ Elia bèhyǎ ré̤klò̌ ná Messia dố a ki me̤lwóhteka̤ ǔ yěnuô tôprè̤ pǎ, a cuốhétuố̤ phúnuô me̤tě?”
10 Os discípulos lhe perguntaram: “Por que os mestres da lei afirmam que é necessário que Elias volte antes que o Cristo venha?”.
11 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Prè̤pro̤ Elia bè hyǎ má̤nyǎ pǎ rò a bè hyǎ taritaryǎ me̤ryá ka̤khyě tè̤lò̌꤮ plǐ nuôma a má̤lakǒ cò́ vǎ.
11 Jesus respondeu: “De fato, Elias vem e restaurará tudo.
12 Manárò vǎ hé thǐ, Prè̤pro̤ Elia hyǎ htuô̌hò́ manárò èthǐ thè́gně lǔ to rò kayǎ tahe me̤ lǔ cṳ́꤮ èthǐ thè́plò thè́zṳ̂́ me̤ lǔ nuôprè́. Thyáphúnuôhò́, prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ dố èthǐ takhukǔ pǎ.”
12 Eu, porém, lhes digo: Elias já veio, mas não o reconheceram e preferiram maltratá-lo. Da mesma forma, também farão o Filho do Homem sofrer”.
13 Bínuôakhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe thè́gněplǒhyǎ ná a hé hò́ Giovanni Baptista ari-akyǎ yěnuô hò́.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava falando de João Batista.
14 Bí èthǐ hítǎ̤lya̤ myáhtye kayǎ bè́mṳ dố solè̤̌ akhè̌nuô, kayǎphè̌ tôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố anyěhyǎ rò a hé lǔ,
14 Ao pé do monte, uma grande multidão os esperava. Um homem veio, ajoelhou-se diante de Jesus e disse:
15 “Byacè, thè́zò̤ní̤ ré̤ vǎ phúprè̤khǔ, a taryé shyonyacò́ rò a lakhû́ nuô̌ tamǒmǒ dố mikǔ, má̤torò a latǎ̤nuô̌ tamǒmǒ dố htyěkǔ.
15 “Senhor, tenha misericórdia de meu filho. Ele tem convulsões e sofre terrivelmente. Muitas vezes, cai no fogo ou na água.
16 Vǎ è́hyǎ lǔ dố nè̤ khǒpacè̤̌ tahe a o tadû́rò a zasǐmé̤cyá̤ pé̤ vǎ to.”
16 Eu o trouxe a seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo”.
17 Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ sǒdǒ tè̤zṳ̂́ thǐ꤮, ná kayǎ cuốthû́klyá thǐ꤮, vǎ bè onyě̤ tố̤kuô̌pǎ ná thǐ bátě? Vǎ tǒbè khyáthè́dǒ nyě̤pé̤kuô̌pǎ thǐ bátě?” A héhtuô̌ phúnuôrò a héke kayǎphè̌ nuôtôprè̤, “È́hyǎ nè̤phúkhǔ bíyě.”
17 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês? Até quando terei de suportá-los? Tragam o menino para cá”.
18 Byacè Jesǔ thè́prwǒ̤ khǐné rò khǐné htecuốkyǎ dố pacè̤̌phú nuô tôprè̤ akǔ rò atè̤sè̌ lamé̤kyǎ tôphuố lamé̤ cò́.
18 Então Jesus repreendeu o demônio, e ele saiu do menino, que ficou curado a partir daquele momento.
19 Htuô̌rò a khǒpacè̤̌ tahe hyǎhuôhyǎthwè́ dố lǔo rò a hyǎ sudyǎhuô lǔ, “Pè̤ vè̤́htekyǎ bè́kuô̌ khǐné to me̤tě?”
19 Mais tarde, os discípulos perguntaram a Jesus em particular: “Por que não conseguimos expulsar aquele demônio?”.
20 Rò a hésû èthǐ, “Mame̤tě thǐ vè̤́htekyǎbè́ kuô̌ǔ khǐné to hérò, thǐ tè̤zṳ̂́ patí dû thǐgněnuô̌. Vǎ hécò́cò́ thǐ꤮, thǐ tè̤zṳ̂́ ki o tí꤮ taplèplò tôplò nuôprè́ tadû́rò thǐ ki hé soyětômě, ‘Thò́thû́ cuố taphǎkyǎ ná khǎlé̤ bíyě,’ kihéma꤮ a ki thò́thû́cuố prè́. Thǐ tè̤zṳ̂́ ki o hénuô, tè̤ dố thǐ me̤cyá̤to nuô a o tôcô꤮ to.
20 “Porque a sua fé é muito pequena”, respondeu Jesus. “Eu lhes digo a verdade: se tivessem fé, ainda que do tamanho de uma semente de mostarda, poderiam dizer a este monte: ‘Mova-se daqui para lá’, e ele se moveria. Nada seria impossível para vocês,
21 (Manárò, thǐ ki duôesè kwǐcò́bè̌ to hénuô, khǐné htecuốkyǎ cyá̤ to.)”
21 mas essa espécie não sai senão com oração e jejum.”
22 Bí èthǐ cuố myáhtye tǎ̤sû plò́lò̌ lǔ dố Galilea ké̤ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ hésoluô̌ pé̤ èthǐ, “Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki isè̌ tǎ̤kyǎ è dố prè̤lukayǎ a takhukǔ pǎ.
22 Quando voltaram a se reunir na Galileia, Jesus lhes disse: “O Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas.
23 Èthǐ ki me̤thyě lǔ pǎ rò thuô̌nyě bè́htya tônyě pǎnuô a ki htwǒprè̤ ka̤khyě pǎ.” Rò a khǒpacè̤̌ tahe thè́plè̤̌thè́zò̤ lò̌plǐ.
23 Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará”. E os discípulos se encheram de tristeza.
24 Bí Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốtuố̤ dố vǐ̤ Capernaum akhè̌nuô, prè̤ihtuôplò́ tè̤lǔhǒdu amo-arǎ tahe hyǎ dố Petru a o rò a sudyǎ lǔ, “Thǐthárá dyékuô̌ tè̤lǔhǒdu amo-arǎ to è̌?”
24 Quando Jesus e seus discípulos chegaram a Cafarnaum, os cobradores do imposto do templo abordaram Pedro e lhe perguntaram: “Seu mestre não paga o imposto do templo?”.
25 Petru hésû èthǐ, “To, a dyé vǎ꤮”
25 “Sim, paga”, respondeu Pedro. Em seguida, entrou em casa. Antes que ele tivesse oportunidade de falar, Jesus lhe perguntou: “O que você acha, Simão? O que os reis costumam fazer: cobram impostos de seu povo ou dos povos conquistados?”.
26 Petru hésû lǔ, “A kwǐ dố htyěruô ké̤klò̌phú tahe a o prè́.”
26 “Cobram dos povos conquistados”, respondeu Pedro. “Pois bem”, disse Jesus. “Os cidadãos
27 Manárò thyáphú èthǐ ki thè́plòsè̌ tǎ pè̤ tǎmé̤ nuô, cuốbímò̌ tè̤̌phú dố Galilea a htyěòkǔ nuô. Tè̤̌phú dố a ní̤ ré̤lố tôbènuô bámǒ myáré̤lố akyǎ̤kǔ nuô. Nè̤ ki myáhtye rû̌zye tôbè pǎ. Phyé rû̌nuô rò cuốdyé ná nè̤gně ná vǎgně tè̤lǔhǒdu amo-arǎ agně nuô.”
27 Mas, como não queremos que se ofendam, desça até o mar e jogue o anzol. Abra a boca do primeiro peixe que pegar e ali encontrará uma moeda de prata. Pegue-a e use-a para pagar os impostos por nós dois.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.