Marcos 8
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bínuô akhè̌ kayǎ bè́mṳdu dố aruô tômṳ hyǎoplò́oplu kuô̌ lò̌ ke lǔ rò èthǐ lé̤elé̤ǒ lò̌kyǎ hò́ rò Jesǔ è́hyǎ a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ,
1 Pouco tempo depois, ajuntou-se outra vez uma grande multidão. Como eles não tinham nada para comer, Jesus chamou os discípulos e disse:
2 “Vǎ thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ kayǎ yětahe, a o kuô̌ lahyǎ ná vǎ bíyě ma a bǎ hò́ thuô̌nyě hò́. Èthǐ lé̤elé̤ǒ o lahyǎ tôcô꤮ to.
2 — Estou com pena dessa gente porque já faz três dias que eles estão comigo e não têm nada para comer.
3 Vǎ ki plwǒka̤ tavǐ̤takò̌ èthǐ dố ahi hérò, a enò́ǒnò́ lahyǎ to rò a ladyáeladyáǒ ka̤ lò̌ dố klyálo̤ he, me̤těhérò kayǎ tahehe ma a o lahyǎ dố aye̤ hyǎ cò́.”
3 Se eu os mandar para casa com fome, eles vão cair de fraqueza pelo caminho, pois alguns vieram de longe.
4 Rò a khǒpacè̤̌ tahe hésû lǔ, “Pè̤ tǒbè dyée èthǐ lé̤e ma amá̤vǎ, manárò dố lá̤mi̤soklè̌ phúyěnuô, pè̤ ki cuốmyápṳ̌ dyée cyá̤ pé̤ èthǐ phútě?”
4 Os discípulos perguntaram: — Como vamos encontrar, neste lugar deserto, comida que dê para toda essa gente?
5 Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐkhò́mǔ o báklò̤́tě?”
5 — Quantos pães vocês têm? — perguntou Jesus. — Sete! — responderam eles.
6 Jesǔ nò̌onyǎtǎ̤ lò̌ kayǎ bè́mṳ yětahe dố hekhu rò a phyéhtya khò́mǔ yěthuô̌thyótôklò̤́ rò a hébwíhétaryě htuthè́htya Cò́marya, rò a ibikyě htuô̌ khò́mǔ yětaherò a dyé ná a khǒpacè̤̌ tahe rò a nò̌cuốzṳ́ èthǐ rò a khǒpacè̤̌ tahe cuốzṳ́tǎ̤ dǐtû́ ná kayǎ bè́mṳ tahe.
6 Aí Jesus mandou o povo sentar-se no chão. Depois pegou os sete pães e deu graças a Deus. Então os partiu e os entregou aos discípulos, e eles os distribuíram ao povo.
7 Èthǐ phyéhyǎ tuô̌kuô̌ tè̤̌phú tôbè nyě̤bè rò Jesǔ hébwíhétaryě htuthè́htya Cò́marya htuô̌rò a nò̌zṳ́tǎ̤ e ná kayǎ bè́mṳ yětahe.
7 Eles tinham também alguns peixinhos. Jesus deu graças a Deus por eles e mandou que os discípulos os distribuíssem.
8 Èthǐ ekò́ǒbǎ pòepòǒ lò̌plǐ cò́. Rò a khǒpacè̤̌ phyédwókhyě khò́mǔ dố a okyǎpǎ yětahenuô a bǎpǎ cò́ ná krí̤nuô thuô̌thyótôkrí̤ cò́.
8 Todos comeram e ficaram satisfeitos; e os discípulos ainda encheram sete cestos com os pedaços que sobraram.
9 Kayǎ esèe yětahenuô a phû꤮ o cò́ kayǎ lwǐ̤rí.
9 As pessoas que comeram eram mais ou menos quatro mil. Jesus mandou o povo embora,
10 Jesǔ plwǒka̤kyǎ htuô̌ kayǎ bè́mṳ yětahe rò tôphuốtuô̌ è ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌ dố thòklyěkǔ rò htecuố dố Dalmanutha ké̤.
10 e, logo depois, subiu no barco com os seus discípulos, e foi para a região de Dalmanuta.
11 Pharisěophú tahe hyǎ dố Jesǔ a o rò a hyǎ cáhtya kryá̤ lǔ. Jesǔ yěnuôma a o dố Cò́marya a o hyǎ má̤ è̌, má̤to è̌ nuô, èthǐ hyǎkwǐ khákhomyábyeprè́ lǔ ná a ki dyéluô̌ pé̤ èthǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô.
11 Alguns fariseus chegaram e começaram a falar com Jesus. Eles queriam conseguir alguma prova contra ele e por isso pediram que ele fizesse um milagre para mostrar que o seu poder vinha mesmo de Deus.
12 Jesǔ thè́muố̤ rò a hé èthǐ, “Kayǎ yětôhtû̌ tahe cuốkwǐmyá tuố̤ vǎ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ me̤tě? Vǎ hécò́cò́ thǐ vǎ dyéluô̌ pé̤ thǐ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô꤮ to.”
12 Jesus deu um grande suspiro e disse:
13 A hé rò a htecuố taphǎkyǎ ná Pharisěophú nuôtahe, rò a ka̤ kanuô̌khyě dố thòklyěkǔ rò htecuốkyǎ htyěòbè́rè̤̌ tôkyě.
13 Então Jesus foi embora. Ele subiu no barco e voltou para o lado leste do lago.
14 Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe sǒtapa̤ phyécuốní̤ lahyǎ khò́mǔ rò dố thòklyěkǔ yěnuô èthǐ phyécuốní̤ prè́ khò́mǔ tôklò̤́phú prè́.
14 Os discípulos haviam esquecido de levar pão e só tinham um pão no barco.
15 Jesǔ mekyǎ tǎ̤te̤ a khǒpacè̤̌ tahe, “Rò̤ní̤ lahyǎ thǐné̤ ná Pharisěophú tahe ahuô̌mû ná Khwí Herodè ahuô̌mû yěnuô ní꤮.”
15 Jesus chamou a atenção deles, dizendo:
16 Èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “Byacè hé pè̤ phúyěnuôma, má̤ dố pè̤ khò́mǔ o pé̤ lǔ to nuôhò́.”
16 Aí os discípulos começaram a dizer uns aos outros: — Ele está dizendo isso porque não temos pão.
17 Byacè Jesǔ thè́gně ná èthǐ hébè ní̤dyélǔ ná khò́mǔ ari-akyǎ akhu-akhyě, a sudyǎ èthǐ, “Mame̤těrò thǐ cuốdônyǎ ní̤dyé khyělǔ ná thǐ khò́mǔ oto ari-akyǎ phútě? Ma thǐ myáhtye thè́gněplǒ kuô̌nyǎ híǔ to è̌? Thǐ cuốthè́gněplǒ pé̤ kuô̌ǔ to phútětě?
17 Jesus ouviu o que eles estavam dizendo e perguntou:
18 Thǐ mèthèplò o kuô̌ǔ rò thǐ myáhtye kuô̌ǔ to, thǐkhǎlè o kuô̌ǔ rò thǐ ní̤huô̌ kuô̌ǔ to.
18 Vocês têm olhos e não enxergam? Têm ouvidos e não escutam? Não lembram
19 Bí vǎ ibikyě khò́mǔ nyǎ̤klò̤́ rò vǎ buôe ná kayǎ nyǎ̤rí akhè̌nuô, thǐ phyédwóplò́ khyěthyá a okyǎlố nuôtaherò a opǎ bákrí̤tě nuôma thǐ tǒ̤ní̤dyé pǎto è̌?”
19 dos cinco pães que eu parti para cinco mil pessoas? Quantos cestos cheios de pedaços vocês recolheram? Eles responderam: — Doze.
20 “Bí vǎ ibikyě khò́mǔ thuô̌thyótôklò̤́ rò vǎ buôe ná kayǎ lwǐ̤rí akhè̌, thǐ phyédwóplò́ khyěthyá khò́mǔ dố vǎ ibikyě tahenuô, a okyǎlố pǎ bákrí̤tě?”
20 Jesus perguntou outra vez: Eles responderam: — Sete.
21 Rò a hé èthǐ, “Thǐ thè́gně pé̤kuô̌nyǎ híǔ to è̌?”
21 Então Jesus perguntou:
22 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốtuố̤ dố vǐ̤ Bethsaida rò kayǎ tahe è́hyǎní̤ kayǎ mèthèkhí tôprè̤ rò a hyǎkwǐthè́zò̤ Jesǔ ná a ki tôbè pé̤ kuô̌ kayǎ yětôprè̤.
22 Depois Jesus e os discípulos chegaram ao povoado de Betsaida. Algumas pessoas trouxeram um cego e pediram a Jesus que tocasse nele.
23 Jesǔ pṳ̂́ní̤ kayǎ mèthèkhí yětôprè̤ atakhu rò a è́hte lǔ dố dò̌klò̌ rò a htuplárè̤̌ lǔ mèthèplò rò a tôrè̤̌ kayǎphè̌ yětôprè̤ a mèthèplò rò a sudyǎ lǔ, “Nè̤ myáhtye tè̤ tôcôcô è̌?”
23 Ele pegou o cego pela mão e o levou para fora do povoado. Então cuspiu, passou a saliva nos olhos do homem, pôs a mão sobre ele e perguntou:
24 A myáhtǒmyálya̤ rò a hé, “Vǎ myáhtye kayǎ tahe tadû́rò athyáná thòmò̤́ rò a cuốka̤cuốhyǎ phúnuô prè́.”
24 O homem olhou e disse: — Vejo pessoas; elas parecem árvores, mas estão andando.
25 Jesǔ tôrè̤̌ khyěthyá kayǎphè̌ mèthèkhí yětôprè̤ a mèthèplò rò kayǎ nuôtôprè̤ yácû́ myátǎ̤te̤ khyěthyá rò a mèthèplò lǐhtya rò a myáhtye ryálò̌ tè̤pwǒ̤tôcô.
25 Jesus pôs outra vez as mãos sobre os olhos dele. Dessa vez o cego olhou firme e ficou curado; aí começou a ver tudo muito bem.
26 Rò Jesǔ héní̤ lǔ, “Ka̤ tôphuốka̤ dố hi ní꤮, ka̤ kanuô̌ tǎ dố dò̌kǔ tǎmé̤ ní꤮.”
26 Em seguida, Jesus mandou o homem para casa e ordenou:
27 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuố lahyǎ dố dò̌ o dố vǐ̤ Caesarea Philipi akhǎsò̌khǎshyé tahe rò bí a cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Kayǎ tahe hékryá꤮ vǎ ná vǎ ma kayǎ phútě tôprè̤ pě?”
27 Depois Jesus e os seus discípulos foram para os povoados que ficam perto de Cesareia de Filipe. No caminho, ele lhes perguntou:
28 Èthǐ hésû lǔ, “Taheherò a hé ná Giovanni Baptista, tahehe kuô̌kerò a hé ná Prè̤pro̤ Elia, taheherò a hé ná prè̤pro̤ tomaná prè̤pro̤ khódû dố aruô tahe aklè̌ tôprè̤prè̤ prè́,” a hé lahyǎ phúnuô.
28 Os discípulos responderam: — Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros, que é um dos
29 Rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ kuô̌kelé꤮, thǐ ki hé ke vǎ ná ǔpě?” A hé rò Petru hésû è, “Nè̤ ma prè̤me̤lwóhteka̤ ǔ dố Cò́marya nwóhtya è nuôtôprè̤ hò́.”
29 — E vocês? Quem vocês dizem que eu sou? — perguntou Jesus. — O senhor é o
30 Phúnuôrò Jesǔ mekyǎ èthǐ, “Vǎ ma prè̤me̤lwóhteka̤ ǔ dố Cò́marya nwóhtya è nuôtôprè̤ hò́, thǐ bè cuố hésoluô̌ní̤ pé̤ ǔ phúnuô tôprè̤꤮ to ní꤮.”
30 Então Jesus proibiu os discípulos de contarem isso a qualquer pessoa.
31 Rò Jesǔ cáhtya ithyó a khǒpacè̤̌ tahe, “Vǎ ma prè̤lu kayǎ aphúkhǔ rò vǎ tǒbè khyábè è́nyacò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ, rò Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe, bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ki thò́taná̤ thò́taphǎkyǎ vǎ pǎ rò èthǐ ki me̤thyěkyǎ vǎ pǎ. Rò vǎ thyěhtuô̌pǎ rò thuô̌nyě pǎnuô, vǎ ki htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá dố tè̤thyě pǎ.”
31 Jesus começou a ensinar os discípulos, dizendo: — O
32 A héluô̌ lá̤lǐ plǒ pé̤lò̌ cò́ èthǐ ná lò̌꤮ tè̤yětahe akhu-akhyě Petru è́cuố taphǎ cò̤́cè̤̌kyǎ Byacè takiphú rò a thè́prwǒ̤ lǔ.
32 Jesus dizia isso com toda a clareza. Então Pedro o levou para um lado e começou a repreendê-lo.
33 Manárò Jesǔ taríhtǒtarílya̤ rò a myárè̤̌ htuô̌ a khǒpacè̤̌ tahe rò a thè́prwǒ̤ ka̤khyěsû Petru, “Kố꤮ khǐnéricyá̤ khuklò́, htecuố taphǎkyǎ ná vǎ, me̤těhérò nè̤ tè̤tane̤ tahenuô athyáná prè̤lukayǎ a tè̤tane̤ nuô prè́, a thyákuô̌ ná Cò́marya a tè̤tane̤ tahenuô má̤to.”
33 Jesus virou-se, olhou para os discípulos e repreendeu Pedro, dizendo:
34 Htuô̌rò Jesǔ è́hyǎplò́tố̤ lò̌ kayǎ bè́mṳ tahe ná a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ, “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ krwǒ vǎkhyě hénuô, a tǒbè me̤ phú vǎ thè́zṳ̂́nò̌me̤ lǔ nuôtahe, a me̤ cṳ́꤮ dû athè́plò ma aní̤ to. A bè záhtya ní̤dyédû a krusu rò a bè krwǒ vǎkhyě.
34 Aí Jesus chamou a multidão e os discípulos e disse:
35 Me̤těhérò kayǎ dố a thè́zṳ̂́ me̤lwóhteka̤ ní̤dyé a thè́plòhtwǒprè̤ tôprè̤prè̤ nuô, a thè́plòhtwǒprè̤ ki lamé̤kyǎ pǎ. Manárò dố vǎkhuvǎkhyě rò kayǎ tôprè̤prè̤ ki dyélya̤kyǎ a thè́plòhtwǒprè̤ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuô dố vǎgně hénuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.
35 Pois quem põe os seus próprios interesses em primeiro lugar nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo por minha causa e por causa do
36 Kayǎ tahe ki ní̤bè lò̌ cò́ hekhusǐba a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe cò́ rò a ki lacṳ́kyǎ a thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yě hénuô abwío dố lǔgně ǐtě?
36 O que adianta alguém ganhar o mundo inteiro, mas perder a vida verdadeira?
37 Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ ní̤bè ka̤khyě khyěthyá a thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yě tôprè̤prè̤nuô tè̤duzá̤htyathè̌ dố a ki ipri̤bè́ ná a thè́plòhtwǒprè̤ yěnuô a o tôcô꤮ to.
37 Pois não há nada que poderá pagar para ter de volta essa vida.
38 Htû̌khè̌ dố a o shuô̌shuô̌prè́ ná kayǎ dố a me̤thû́me̤plátè̤, kayǎ dố a krwǒlṳ̂me̤ tǒ Cò́marya athè́plò o pǎ to yětôhtû̌ akǔyě, kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́tarè̤̌ vǎ htuô̌to a thè́tarè̤̌ vǎlǎ̤vǎngó̤ yětahe tôprè̤prè̤ nuô, shyé꤮ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ki hyǎhò́ ná vǎphè̌ a taryědutaryěhtǔ hò́pǎ, rò vǎ hyǎtố̤hò́ ná tanémò́khuphú sǎsè̌ tahe hò́pǎ akhè̌nuô, vǎ ki thè́tarè̤̌ kuô̌ke è pǎ.”
38 Portanto, se nesta época de incredulidade e maldade alguém tiver vergonha de mim e dos meus ensinamentos, então o Filho do Homem, quando vier na
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.