Marcos 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Jesǔ cáhtya ithyó pé̤pó̤ ǔ dố htyěòduhtû̌ rò kayǎ hyǎo tava̤plutava̤phè lò̌ è akhu-akhyě a nuô̌ onyǎ o dố thòklyěkǔ rò lò̌꤮ kayǎ nuôtahe rò a o lahyǎ dố htyěhtû̌.
1 Jesus começou a ensinar outra vez à beira-mar. E uma numerosa multidão se reuniu em volta dele, de modo que entrou num barco, onde se assentou, afastando-se da praia. E todo o povo estava à beira-mar, na praia.
2 Jesǔ ithyóithya kho èthǐ ná ngó̤khákho è́nyacò́. Bí a ithyó èthǐ akhè̌nuô, a hé,
2 Assim, ensinava-lhes muitas coisas por parábolas e, durante o seu ensino, dizia:
3 “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ! Bètôphuố, kayǎ o tôprè̤, a hyǎpruốtǎ̤ tè̤klwǐtè̤lwí.
3 — Escutem! Eis que o semeador saiu a semear.
4 Bí a pruốtǎ̤ akhè̌, tè̤klwǐ tahehenuô, a latǎ̤tǒ dố klyádè̌kǔ rò htu hyǎihtuôekyǎ prè́.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e vieram as aves e a comeram.
5 Tè̤klwǐ tahehenuô a latǎ̤tǒ dố lò̤́klè̌ hephábû̌khu rò he yǒ phábû̌ akhu-akhyě, a dyáhtya pryǎlè́prè́,
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 rò arwí̤ yǒ sátǎ̤zǎ̤ to akhu-akhyě, bí tamò̤́htya rò a sákṳ́nó amò̤́ tamadyácè̤́ htyayě akhè̌nuô, a thyěkrǎkyǎ prè́.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Tè̤klwǐ tahehenuô a latǎ̤tǒ dố thòshyáthòprǔklè̌ rò thòshyámò̤́ yětahe duhtya khyábí lò̌plǐ lǔ rò athèhtebè́ tôplò꤮ to.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram, e não deu fruto.
8 Tè̤klwǐ tahehenuô a latǎ̤tǒ dố hezyeri̤zyeryákhu rò a phè́htyaduhtyabè́ rò athèhte ní̤è́ pé̤ cò́ aphuố thuô̌shyě tahe, aphuố shyěthuô̌thyó tahe, aphuố tôzè̤ tahe cò́.”
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto; a semente brotou, cresceu e produziu a trinta, a sessenta e a cem por um.
9 Htuô̌rò a hé, “Kayǎ dố a o ná akhǎlè tahenuô, nò̌ ní̤dǎ lahyǎ èthǐ.”
9 E Jesus acrescentou:
10 Bí a o tû́dû ná a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ ná kayǎ dố a krwǒkuô̌ lǔkhyě tahe akhè̌nuô, èthǐ sudyǎ Jesǔ ná ngó̤khákho yěnuô angó̤lasá.
10 Quando Jesus ficou só, os que estavam junto dele com os doze começaram a lhe fazer perguntas a respeito das parábolas.
11 Rò a hésû èthǐ, “Cò́marya dyéthè́gněplǒ pé̤hò́ thǐ ná a htyělé̤ké̤kǔ a tè̤thè́khuthè́gně dố a dò́uốdò́bí ní̤dyé yětahe hò́ tadû́rò kayǎ dố aruô tahe agněnuô,
11 Jesus disse a eles:
12 ‘Èthǐ myá htuô̌ myá thyáthyá cò́ tadû́rò thyáphú èthǐ myáhtye kuô̌ǔ to, èthǐ ní̤dǎ htuô̌ ní̤dǎ thyáthyá cò́ tadû́rò thyáphú èthǐ thè́gněplǒ kuô̌ǔ to,’ agněnuô, vǎ hé pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho prè́. Vǎ ki hébè pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho to hénuô,
12 para que, vendo, vejam e não percebam; e, ouvindo, ouçam e não entendam; para que não venham a converter-se e sejam perdoados.
13 Rò Jesǔ thè́prwǒ̤ èthǐ, “Ngó̤khákhoyě, thǐ ki thè́gněplǒ to hérò, thǐ cuố thè́gněplǒ cyá̤ lò̌꤮ ngó̤khákho dố vǎ hé yěnuô tahe phútě?
13 Então Jesus lhes perguntou:
14 Kayǎ dố a pruốtǎ̤ tè̤klwǐ angó̤lasá mamá̤hò́ kayǎ dố a pruốtǎ̤ Cò́marya alǎ̤angó̤ nuô hò́.
14 O semeador semeia a palavra.
15 Kayǎ tahehenuô, athyáná tè̤klwǐ latǎ̤ dố klyádè̌kǔ nuôtahe, èthǐ ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ ná tôphuốtuô̌ khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎphyé taphǎphekyǎ Cò́marya alǎ̤angó̤ dố èthǐ thè́plòkǔ nuôtahe.
15 Estes são os da beira do caminho, onde a palavra é semeada: quando a ouvem, logo Satanás vem e tira a palavra semeada neles.
16 Dố aruô tahehe kuô̌ke rò athyáná ǔ pruốtǎ̤ tè̤klwǐ dố lò̤́klè̌ hephábû̌khu nuôtahehò́. Èthǐ ní̤huô̌ tôphuốtuô̌ a phyésû ná tè̤thè́krṳ̂̌thè́lò̌ cò́.
16 E estes são os semeados em solo rochoso, os quais, ouvindo a palavra, logo a recebem com alegria.
17 Manárò arwí̤ yǒ sátǎ̤zǎ̤ to akhu-akhyě, a htwǒprè̤ taplô̤phú prè́. A zṳ̂́e Cò́marya alǎ̤angó̤ tadû́rò bí tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ hyǎ bè èthǐ akhè̌nuô, tôphuốtuô̌ athè́plò lṳcuốkhókyǎ rò a lakhû́ ka̤khyěkyǎ khyěthyá prè́.
17 Mas eles não têm raiz em si mesmos, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.
18 Tahehenuô athyáná tè̤klwǐ latǎ̤tǒ dố thòshyáthòprǔklè̌ nuôtahe hò́. Èthǐ ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤ngó̤
18 Os outros, os semeados entre os espinhos, são os que ouvem a palavra,
19 manárò èthǐ yǒ bèkṳ́bèkyǎ̤ ní̤dyé ná a tè̤ohtwǒprè̤ htuô̌rò a yǒ thè́zṳ̂́ duzá̤htyathè̌ lahyǎ akhu-akhyě, èthǐ atè̤thè́zṳ̂́ yěnuô a lahǒ ní̤dyéhò́ èthǐ hò́. Èthǐ thè́zṳ̂́ tè̤tôcô htuô̌ tôcô rò a tè̤thè́zṳ̂́ yětahenuô a iplûkhyábíkyǎ lò̌hò́ lǔ rò athèaphǒ htebè́ pǎtohò́.
19 mas as preocupações deste mundo, a fascinação da riqueza e outras ambições aparecem e sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
20 Kayǎ tahehenuô athyáná tè̤klwǐ latǎ̤tǒ dố hezyeri̤zyeryákhu nuôtahehò́. Èthǐ ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ rò a zṳ̂́e rò athèhtebè́ è́ lốklò̌ cò́ aphuố thuô̌shyě tahe aphuố shyěthuô̌thyó tahe, aphuố tôzè̤ tahe phúnuô cò́.”
20 Os que foram semeados em boa terra são aqueles que ouvem a palavra e a recebem, frutificando a trinta, a sessenta e a cem por um.
21 Htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ phyénuô̌ mikò̌ dố hidò́kǔ rò thǐ nuô̌dya è dố cǒ̤lè̤̌ è̌? Má̤torò ma thǐ nuô̌dya è dố lé̤myěrè̤́ alè̤̌ è̌? Thǐ dyahtya è dố mikò̌rè̤́khunuô vǎhéto?
21 Jesus também lhes disse:
22 Lò̌꤮ tè̤ me̤uốme̤bí tahenuô, ǔ ki phyéhteluô̌ lò̌ è pǎ. Lò̌꤮ tè̤ dố ǔ thè́gněplǒ to khǒnyá̤yě tahenuô, ǔ ki thè́gněplǒ lò̌ è shyé꤮ nopǎ.
22 Porque não há nada oculto, senão para ser manifesto; e nada escondido, senão para ser revelado.
23 Tè̤ dố thǐ ní̤huô̌ è khǒnyá̤ yětahenuô thǐ tǒ bezṳ̂́ è.”
23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.
24 Htuô̌rò a hé pó̤ èthǐ, “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ vǎ tè̤hébèyě. Nè̤ ki ní̤dǎ tǎ̤te̤ tè̤ hénuôma, Cò́marya ki dyé nè̤ tè̤thè́gněplǒ pǎ, htuô̌to a ki nò̌thè́gně è́htya lốklò̌ pó̤ cò́ nè̤ pǎ.
24 Então lhes disse:
25 Kayǎ dố atè̤one cò́hò́ bá꤮ tě bèbè, ǔ lédyé è́htya pé̤pó̤ cò́ lǔ pǎ, manárò kayǎ dố atè̤ o to tôprè̤nuô, atè̤ oprè́ takiphúprè́ bèbè, ǔ ki phyéphekyǎphe lò̌ pó̤ lǔtè̤ pǎ.”
25 Pois ao que tem, mais será dado; e, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
26 Jesǔ hé pó̤, “Cò́marya ahtyěaké̤nuô athyáná kayǎ tôprè̤ pruốtǎ̤ tè̤klwǐtè̤lwí dố hekhu nuô.
26 Jesus disse ainda:
27 Mò̤́khí rò omyě, mò̤́lǐ rò kahtò, mò̤́khí rò omyě, mò̤́lǐ rò kahtò, a me̤ prè́ phúnuô rò tè̤klwǐyě a phè́htya duhtya phútěnuô a thè́gně tôcô꤮ to.
27 Ele dorme e acorda, de noite e de dia, e a semente germina e cresce, sem que ele saiba como.
28 Hekhu dyéduhtya ní̤dyédû atè̤ prè́. Amò̤́ tamahtya ré̤lố htuô̌rò aplyǎ̤ hteno, rò athè bǎkò̌no dố khyělố prè́.
28 A terra por si mesma frutifica: primeiro aparece a planta, depois, a espiga, e, por fim, o grão cheio na espiga.
29 Athè mǐ hyǎ hò́hò́ná a hyǎ kè́ ní̤dyé atè̤thètè̤phǒ yě ná tacě, me̤těhérò kè́buố shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́.”
29 E, quando o fruto já está maduro, logo manda cortar com a foice, porque chegou a colheita.
30 Jesǔ hé, “Cò́marya ahtyěaké̤ yěnuô pè̤ ki talô byábû̌ cyá̤ pé̤ ǔ phútě? Má̤torò pè̤ ki talô dyéluô̌ cyá̤ pé̤ ǔ ná ngó̤khákho phútě?
30 Disse mais:
31 Cò́marya ahtyěaké̤ nuôma athyáná taplèplò nuô. Bí ǔ ivǐtǎ̤ taplèplò dố hekhu akhè̌, dố tè̤klwǐtè̤lwí lò̌꤮ plǐ aklè̌nuô taplèplò ma a patílố ná akhǒ cò́.
31 Ele é como um grão de mostarda, que, quando semeado, é a menor de todas as sementes sobre a terra;
32 Manárò ǔ pruốtǎ̤ htuô̌rò a dyáhtya hò́ akhè̌nuô, dố thòtò̤̌mò̤́, ithwídò̌byǎlèmò̤́ aklè̌nuô adulố ǔkhǒ, a phyǎduhtya tahuốhtya lốklò̌ná ǔ rò htuphúzuố̤phú tahe hyǎme̤ lahyǎ apwi̤ dố aphyǎ tahe alo̤ cò́.”
32 mas, uma vez semeada, cresce e se torna maior do que todas as hortaliças; cria ramos tão grandes, que as aves do céu podem se aninhar à sua sombra.
33 Bí Jesǔ hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ akhè̌nuô, a dônyǎ nuô̌tố̤ pé̤ ǔ ná ngó̤khákho tahe. Thyáphú ǔ ki thè́gněplǒbè́ ryá nuôrò è́taki a dônyǎ pé̤ ǔ phúnuô.
33 E com muitas parábolas semelhantes Jesus lhes expunha a palavra, conforme podiam compreendê-la.
34 A hébè pé̤ kayǎ tahe ná ngó̤khákho tahe tû́prè́ tadû́rò bí a o tû́dû ná a khǒpacè̤̌ tahe akhè̌nuô, a hésoluô̌ pwǒ̤ pé̤ lò̌ èthǐ lò̌꤮ ngó̤khákho angó̤lasá nuô tahe.
34 E sem parábolas não lhes falava; tudo, porém, explicava em particular aos seus próprios discípulos.
35 Bí nuôtônyě hò́, bí mò̤́hémò̤́tǎ̤ hò́ akhè̌nuô, Jesǔ hé èthǐ, “Pè̤ ki cuố dố htyěò bè́rè̤̌ tôkhó pó꤮.”
35 Naquele dia, sendo já tarde, Jesus disse aos discípulos:
36 Rò èthǐ htecuố khókyǎ ná kayǎ bè́mṳ. Rò Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌ dố Jesǔ onyǎo ní̤dyé hò́ thòklyě nuôtôbè akǔ rò èthǐ htecuốró̤ lò̌ lǔ. Thòklyě dố aruô okuô̌ bínuô tahe.
36 E eles, despedindo a multidão, o levaram assim como estava, no barco; e outros barcos o seguiam.
37 Ké̤lathè́ duhyǎ rò htyěháhó nuô̌ dố thòklyěkǔ rò htyě kíré̤ htyabǎ cò́ ná thòklyě cò́.
37 Ora, levantou-se grande temporal de vento, e as ondas se arremessavam contra o barco, de modo que o mesmo já estava se enchendo de água.
38 Manárò Jesǔ omyě ná mwókuố̤ tômě dố thòipè̤ tôkyě rò èthǐ cuố hturyǎ̤ ihtò lǔ rò a hé lǔ, “Kố꤮ Thárá, pè̤ kíré̤ lacû́thyě lò̌ cò́hò́ rò mame̤tě nè̤ bezṳ̂́ kuô̌ pǎ cò́ pè̤ tôcô꤮ toto?”
38 E Jesus estava na popa, dormindo sobre o travesseiro. Os discípulos o acordaram e lhe disseram: — Mestre, o senhor não se importa que pereçamos?
39 A kahtò thè́prwǒ̤htuô̌ ké̤lathè́ rò a hé htyěháhóyě, “okuố!” A hé rò ké̤lathè́ okuốtôphuố okuố cò́ rò htyěháhó pǎ tôcô꤮ to.
39 E ele, despertando, repreendeu o vento e disse ao mar: O vento se aquietou, e tudo ficou bem calmo.
40 A hé èthǐ, “Thǐ thè́isě me̤tě? Thǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ o híto vǎ?”
40 Então Jesus lhes perguntou:
41 Rò èthǐ thè́isě talwósû́lû̌ rò èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “È ma kayǎ phútě tôprè̤ tě? Ké̤lathè́ ná htyěháhó tahe rò a ní̤dǎ cò́ lǔngó̤ngó̤.”
41 E eles, possuídos de grande temor, diziam uns aos outros: — Quem é este que até o vento e o mar lhe obedecem?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.