Marcos 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Yěma tè̤thè́krṳ̂̌mila akhǎshyé dố a hésoluô̌ pé̤ Cò́marya aphúkhǔ Jesǔ Krístu ari-akyǎ.
1 Este é o princípio das boas-novas a respeito de Jesus Cristo, o Filho de Deus.
2 Tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuô ǔ rǎ o è dố Prè̤pro̤ Isaiah alikǔ, rò Cò́marya hé,
2 Iniciou-se como o profeta Isaías escreveu: “Envio meu mensageiro adiante de ti, e ele preparará teu caminho.
3 kayǎ tôprè̤ è́htǒhtya dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu rò a hé, ‘Taritaryǎ one lahyǎ klyá dố Byacè agně. Me̤cò́me̤pě̤ lahyǎ Byacè lé̤hyǎklyá agně tôbǒ ní꤮.’”
3 Ele é uma voz que clama no deserto: ‘Preparem o caminho para a vinda do Senhor! Abram a estrada para ele!’”.
4 Rò prè̤ héso pé̤ ǔ tè̤ritè̤kyǎ yětôprè̤nuô a hyǎ htuô̌hò́. È ma Giovanni Baptista nuô hò́. A htecuố dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu rò a hésodônyǎ pé̤ ǔ ná za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò plwǒ lahyǎ thǐné̤ ná htyě tû́rò Cò́marya plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́ nuôtahe prè́.
4 Esse mensageiro era João Batista. Ele apareceu no deserto, pregando o batismo como sinal de arrependimento para o perdão dos pecados.
5 Kayǎ o dố Juda ké̤kǔ nuôtahe ná vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe hyǎró̤è́lǎ dố Giovanni a o rò èthǐ hyǎ ò́lya̤nuôlya̤ lahyǎ atè̤thû́ rò Giovanni plwǒ pé̤ èthǐ htyě dố Jordano htyěklǒkǔ.
5 Gente de toda a Judeia, incluindo os moradores de Jerusalém, saía para ver e ouvir João. Quando confessavam seus pecados, ele os batizava no rio Jordão.
6 Giovanni kû̌thyáhtyaní̤ hyeca̤ dố ǔ bò́ ná tathíbuô̌du asû, rò a ryá̤htyaní̤ nyá̤htò́phá. Rò a eprè́ takǐ ná vyáhtyě.
6 João vestia roupas tecidas com pelos de camelo, usava um cinto de couro e alimentava-se de gafanhotos e mel silvestre.
7 Rò a hésodônyǎ pé̤ ǔ rò a hé, “Kayǎ ki hyǎ dố vǎkhyěkhu pǎ tôprè̤ nuôma, a taryěpro̤prya̤ shyosò̌ lốklò̌ cò́ ná vǎ pǎ. Vǎ ngò̤takò̤ htulyě pé̤ prè́ è khupháplye̤ prè́ nuô vǎ kò ná è to.
7 João anunciava: “Depois de mim virá alguém mais poderoso que eu, alguém tão superior que não sou digno de me abaixar e desamarrar as correias de suas sandálias.
8 Vǎ plwǒ thǐ ná htyě tadû́rò a ki plwǒ thǐ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pǎ,” Giovanni hé phúnuô.
8 Eu os batizo com água, mas ele os batizará com o Espírito Santo!”.
9 Bí Giovanni plwǒ pé̤ kayǎ tahe ná htyě akhè̌nuô, Jesǔ o dố vǐ̤ Nazarè Galilea ké̤ rò a hyǎ dố Jordanohtyěklǒ a o rò Giovanni plwǒ pé̤ lǔhtyě dố Jordano htyěklǒkǔ.
9 Certo dia, Jesus veio de Nazaré da Galileia, e João o batizou no rio Jordão.
10 Bí a o dố htyělè̤̌ rò a nyǎ̤kahtòhtò ná a myáhtye mò́khu lṳmǒǎyǎ rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố athyáná htulwí̤ nuô a hyǎlya̤ dố lǔlo̤.
10 Enquanto saía da água, viu o céu se abrir e o Espírito Santo descer sobre ele como uma pomba.
11 Rò Cò́marya o dố mò́khu, rò a hébètǎ̤ lǔ, “Nè̤ ma vǎphúkhǔ dố vǎ mo̤ ní̤dyé rò a me̤mo̤ vǎ thè́plò tôprè̤,” a hé phúnuô.
11 E uma voz do céu disse: “Você é meu Filho amado, que me dá grande alegria”.
12 A héhtuô̌ phúnuônuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè cò̤̌cuố lǔ dố lá̤mi̤soklè̌.
12 Em seguida, o Espírito conduziu Jesus ao deserto,
13 Jesǔ o bí lá̤mi̤soklè̌ nuô anyě lwǐ̤shyě, rò mò̤́nyě lwǐ̤shyě akǔ yěnuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎ ilo-ilyá lǔ. Jesǔ otố̤ ná tè̤phútè̤lye̤, tè̤mi̤tè̤myá̤ tahe bínuô, rò tanéphú tahe myání̤khwèní̤ dyé lǔ.
13 onde ele foi tentado por Satanás durante quarenta dias. Estava entre animais selvagens, e anjos o serviam.
14 Bí ǔ pṳ̂́dò́tǎ̤ Giovanni dố htò̌kǔ akhè̌nuô, Jesǔ cuố dố Galilea ké̤ rò a hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila bínuô.
14 Depois que João foi preso, Jesus foi para a Galileia, onde anunciou as boas-novas de Deus.
15 Rò a hé, “Tè̤shuốtè̤khè̌ hyǎtuố̤hò́. Cò́marya ahtyěaké̤ phûhtyahò́ rò za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ mò̌ lahyǎ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě.”
15 “Enfim chegou o tempo prometido!”, proclamava. “O reino de Deus está próximo! Arrependam-se e creiam nas boas-novas!”
16 Htuô̌rò Jesǔ cuố dố Galilea htyěòduhtû̌ rò a cuốmyáhtye Simonè ná apuố̤ Andrea. Rò bínuôakhè̌ èthǐ cò̤́etè̤̌ ná itavǐ dố nókǔ, me̤těhérò a pṳ̌eprè́ lahyǎ ahò́kǔsè ná tè̤̌ prè́.
16 Enquanto andava à beira do mar da Galileia, Jesus viu Simão e seu irmão André. Jogavam redes ao mar, pois viviam da pesca.
17 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Cuố꤮ krwǒkuô̌ vǎkhyě. Vǎ ki ithyóithya ní̤ thǐ thyáphú thǐ ki è́ní̤ kayǎ phú thǐ pṳ̂́e ní̤ tè̤̌yě nuô.”
17 Jesus lhes disse: “Venham! Sigam-me, e eu farei de vocês pescadores de gente”.
18 Rò tôphuốtuô̌ èthǐ dyakyǎ a itavǐ rò a krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě.
18 No mesmo instante, deixaram suas redes e o seguiram.
19 Rò èthǐ cuố plehyǎ pó̤ dố nyě takiphú rò a myáhtye Zebedeo aphúkhǔ Jakomo ná apuố̤ Giovanni isè́ri̤ ní̤dyé lahyǎ a itavǐ dố thòklyěkǔ.
19 Pouco mais adiante, Jesus viu Tiago e João, filhos de Zebedeu, consertando redes num barco.
20 Jesǔ myáhtyehtyená a è́ èthǐ rò èthǐ htecuố krwǒkuô̌ lǔkhyě. Rò aphè̌ Zebedeo ná prè̤me̤dakèe tahe okyǎ ní̤dyédû lahyǎ bí a thòklyěkǔ nuôprè́.
20 Chamou-os de imediato e eles também o seguiram, deixando seu pai, Zebedeu, no barco com os empregados.
21 Htuô̌rò èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Capernaum rò bí Mò̤́nyěduô nuôtônyěnuô, a cuốnuô̌ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò a cuốnuô̌ ithyó pé̤ ǔ bínuô.
21 Jesus e seus seguidores foram à cidade de Cafarnaum. Quando chegou o sábado, entrou na sinagoga e começou a ensinar.
22 Rò kayǎ tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ Jesǔ a tè̤ithyóithya yěnuôtahe cò́. A ithyó thyá cò́ ná kayǎ dố a o ná a taryěshyosò̌ nuôtahe ithyó nuô cò́, htuô̌to a ithyó khódû ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá nuôtahe cò́.
22 O povo ficou admirado com seu ensino, pois ele falava com verdadeira autoridade, diferentemente dos mestres da lei.
23 Bínuôkhè̌ kayǎphè̌ dố khǐné me̤bè lǔ yětôprè̤nuô, a o dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò a hyǎhte khyé.
23 De repente, um homem ali na sinagoga, possuído por um espírito impuro, gritou:
24 Rò a è́htǒhtya, “Kố꤮ vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ꤮, nè̤ thè́zṳ̂́ me̤ pè̤ phútě? Nè̤ kíré̤ hyǎ me̤pyéme̤kyǎ me̤thyěme̤mé̤ kyǎlò̌hò́ pè̤ pǎ è̌? Nè̤ ma ǔpě nuôma vǎ thè́gně prè́, nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ sǎsè̌ tôprè̤.”
24 “Por que vem nos importunar, Jesus de Nazaré? Veio para nos destruir? Sei quem é você: o Santo de Deus!”.
25 Manárò Jesǔ thè́prwǒ̤ sû khǐnékhǐnò̌, “Thuôthuô꤮ o lahyǎ, htecuốkyǎmò̌ dố kayǎphè̌ yětôprè̤ akǔnuô.”
25 “Cale-se!”, repreendeu-o Jesus. “Saia deste homem!”
26 Rò khǐnékhǐnò̌ o dố kayǎphè̌ yětôprè̤ akǔ yětôduô̌nuô, a è́htǒè́mo̤ tanyǎ̤tapluố̤ rò a htecuốkyǎ dố kayǎphè̌ nuôtôprè̤ akǔ.
26 Então o espírito impuro soltou um grito, sacudiu o homem violentamente e saiu dele.
27 Lò̌꤮ kayǎ obí tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuôtahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ rò a héhuô ní̤dyé khyělǔ, “Yěma ǐtětě? Yěma tè̤ithyóithya athè̌ è̌? Athyáná a o cò́ ná a taryěshyosò̌ nuô. A hétǎ̤ prè́ angó̤ ná a nò̌htecuốkyǎ khǐné mǔmyá̤ricyá̤ yětahe prè́ rò a ní̤dǎ cò́ lǔngó̤ngó̤,” èthǐ hé phúnuô.
27 Todos os presentes ficaram admirados e começaram a discutir o que tinha acontecido. “Que ensinamento novo é esse?”, perguntavam. “Como tem autoridade! Até os espíritos impuros obedecem às ordens dele!”
28 Yětôphuốrò Jesǔ ari-akyǎ luô̌pasǐ cuốpryǎ lò̌plǐ cò́ dố Galilea ké̤kǔ yěnuô pwǒ̤꤮ tôphocò́.
28 As notícias a respeito de Jesus se espalharam rapidamente por toda a região da Galileia.
29 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuốkyǎ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ yě rò èthǐ htecuố lahyǎ dố Simonè ná Andrea ahi. Jakomo ná Giovanni cuố tố̤kuô̌ ná èthǐ.
29 Depois que Jesus saiu da sinagoga com Tiago e João, foram à casa de Simão e André.
30 Bínuô akhè̌ Simonè a prè̤́prè̤mò thè́swíné̤kṳ́ rò omyěotyá̤ prè́ dố lé̤myěkhu prè́, rò tôphuốtuô̌ èthǐ hésoluô̌sû ná Jesǔ.
30 A sogra de Simão estava de cama, com febre. Imediatamente, falaram a seu respeito para Jesus.
31 Yětôphuốrò Jesǔ cuố dố lǔo rò a cuốpṳ̂́ lǔtakhu rò a cwikahtò lǔ. Rò a tè̤swí sǐmé̤kyǎ rò a ihtò me̤-eme̤ǒsû pé̤ èthǐ.
31 Ele foi até ela, tomou-a pela mão e ajudou-a a levantar-se. A febre a deixou, e ela passou a servi-los.
32 Bí mò̤́hémò̤́tǎ̤ akhè̌nuô, kayǎ bínuô tahe è́hyǎní̤ kayǎ dố aswíasè̌ tahe ná khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahe dố Jesǔ a o.
32 Ao entardecer, depois que o sol se pôs, trouxeram a Jesus muitos enfermos e possuídos por demônios.
33 Vǐ̤kǔphú pwǒ̤꤮ prè̤ hyǎ oplò́oplu lò̌plǐ lahyǎ dố kadǎ khǎshyé.
33 Toda a cidade se reuniu à porta da casa para observar.
34 Htuô̌rò tè̤swítè̤sè̌ ǐtětě꤮ bèbè Jesǔ zasǐmé̤ lò̌plǐ cò́. Rò a zasǐmé̤ pé̤ è́nyacò́ kayǎ tahe a tè̤swítè̤sè̌ rò a vè̤́htekyǎ è́nyacò́ khǐnékhǐnò̌ tahe, manárò Jesǔ ma ǔpěnuô khǐnékhǐnò̌ tahe yǒ thè́gně akhu-akhyě, Jesǔ nò̌hébè èthǐ tômû̌꤮ to.
34 Então Jesus curou muitas pessoas que sofriam de diversas enfermidades e expulsou muitos demônios. Não permitia, porém, que os demônios falassem, pois sabiam quem ele era.
35 Bí mò̤́lǐ ro̤mû́ mò̤́khíò́ pǎprè́ akhè̌nuô, Jesǔ kahtò cuốcò́bè̌ dố khǎlé̤ dố ǔ o tôprè̤꤮ to tôpho.
35 No dia seguinte, antes do amanhecer, Jesus se levantou e foi a um lugar isolado para orar.
36 Rò Simonè ná kayǎ dố a otố̤kuô̌ ná lǔ tahe cuố myápṳ̌ lǔ.
36 Mais tarde, Simão e os outros saíram para procurá-lo.
37 Bí èthǐ myáhtye hò́ Jesǔ akhè̌nuô, èthǐ hé lǔ, “Kayǎ myápṳ̌thû́ lò̌plǐ nè̤,” a hé lǔ phúnuô.
37 Quando o encontraram, disseram: “Todos estão à sua procura!”.
38 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Pè̤ ki cuố pó̤ dố dò̌ruô dố a o tavǐtava̤ lahyǎ bíyě tahe pó꤮, rò vǎ ki hésodônyǎ ithyóithya pé̤ èthǐ ná Cò́marya alǎ̤angó̤. Vǎ hyǎ bíyěnuôma tè̤ritè̤kyǎ yěhò́,” a hé èthǐ phúnuô.
38 Jesus respondeu: “Devemos prosseguir para outras cidades e lá também anunciar minha mensagem. Foi para isso que vim”.
39 Rò a cuốlě tava̤lò̌ Galilea tôké̤lè̤̌ rò a lě hésodônyǎ, ithyóithya pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ dố Galileaphú tahe a tè̤cò́bè̌hǒkǔ pwǒ̤꤮ tôpho, rò a vè̤́htekyǎ pé̤ ǔ khǐnékhǐnò̌ tahe.
39 Então ele viajou por toda a região da Galileia, pregando nas sinagogas e expulsando demônios.
40 Htuô̌rò kayǎ dố a tè̤sè̌mǔmyá̤ o dố phálo̤ otôprè̤, rò a hyǎ dángṳ̂lya̤ dố Jesǔ khǎshyé rò a kwǐthè́zò̤htya lǔ, “Nè̤ ki thè́plòo zasǐmé̤ pé̤ vǎ tè̤sè̌yě hénuôma nè̤ za cyá̤ prè́,” a hé lǔ phúnuô.
40 Um leproso veio e ajoelhou-se diante de Jesus, implorando para ser curado: “Se o senhor quiser, pode me curar e me deixar limpo”.
41 Jesǔ thè́zò̤ní̤ lǔ, htuô̌rò a zó̤hyǎ atakhu rò a tôbèhtuô̌ lǔ rò a hé lǔ, “Vǎ thè́plòo prè́,” a hé htuô̌rò “Tè̤sè̌꤮ sǐmé̤kyǎmò̌,” a hé pó̤ phúnuô.
41 Cheio de compaixão, Jesus estendeu a mão e tocou nele. “Eu quero”, respondeu. “Seja curado e fique limpo!”
42 Yětôphuốrò tôphuốtuô̌ kayǎphè̌ yětôprè̤ a tè̤sè̌mǔmyá̤ yěnuô sǐmé̤khyékyǎ rò apháazye atwó̤aryáhtya khyěthyá.
42 No mesmo instante, a lepra desapareceu e o homem foi curado.
43 Rò Jesǔ plwǒcuốkyǎ lǔ rò a metǎ̤te̤ cuốní̤ angó̤,
43 Então Jesus se despediu dele com uma forte advertência:
44 “Héso pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮. Cuố dyéluô̌myá nè̤né̤ yěnuô dố bwídu nuôtôprè̤ a o nuô, htuô̌rò thyáphú kayǎ lò̌plǐ ki myáhtye agněnuô, lǔtyǎhtyatè̤ phú Mosè a tè̤thyótè̤thya onuô ní,” a mecuốní̤ lǔ ngó̤ phúnuô.
44 “Não conte isso a ninguém. Vá e apresente-se ao sacerdote para que ele o examine. Leve a oferta que a lei de Moisés exige pela sua purificação. Isso servirá como testemunho”.
45 Manárò a htecuố hésoluô̌ pé̤ lò̌plǐ ǔ akhu-akhyě, Jesǔ cuốnuô̌ luô̌ lá̤lǐní̤ pǎ dố vǐ̤kǔ to, a bè cuốo prè́ dố vǐ̤klò̌ dố khǎlé̤thuôkrě tahenuô prè́ tadû́rò kayǎ o dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho hyǎtǒ lò̌ dố lǔo.
45 O homem, porém, saiu e começou a contar a todos o que havia acontecido. Por isso, em pouco tempo, grandes multidões cercaram Jesus, e ele já não conseguia entrar publicamente em cidade alguma. E, embora se mantivesse em lugares isolados, gente de toda parte vinha até ele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.