Marcos 15
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Bí mò̤́lǐ tamò̤́htyahò́ akhè̌nuô, bwídukhu tahe, Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe, ná kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe okúokyá lǔ rò èthǐ sukǔ héplû́kyǎ lò̌ lǔ ngó̤ ná Jesǔ ari-akyǎ. Èthǐ cò̌klòhtuô̌ Jesǔ rò a cwicuốdyékyǎ lǔ dố Khwí Pilato a takhukǔ.
1 De manhã bem cedo, os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei — todo o alto conselho — se reuniram para discutir o que fariam em seguida. Então amarraram Jesus, o levaram e o entregaram a Pilatos.
2 Khwí Pilato sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?”
2 Pilatos lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
3 Rò bwídukhu tahe hyǎdya è́lǎ tè̤thû́ dố Jesǔ alo̤.
3 Os principais sacerdotes o acusaram de vários crimes,
4 Phúnuôrò Khwí Pilato sudyǎ pó̤ Jesǔ, “Nè̤ hésû kuô̌ǔ tôcô꤮ to me̤tě? Nè̤ myámò̌, èthǐ hyǎ dyaluô̌htya è́nyacò́ nè̤ tè̤thû́.”
4 e Pilatos perguntou: “Você não vai responder? O que diz de todas essas acusações?”.
5 Manárò Jesǔ héka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to akhu-akhyě Khwí Pilato khyéthukhyéthè́ nyacò́.
5 Mas, para surpresa de Pilatos, Jesus não disse coisa alguma.
6 Khwí Pilato alé̤klǒ o ná pwǒ̤nana꤮ tè̤cuốtalwópwè̌ dǎ bè hò́hénuô, ǔ ki kwǐ lǔ ná a ki plwǒhte pé̤ kayǎcyě̤ dố ǔ dò́tǎ̤ èthǐ dố htò̌kǔ bítě꤮ tôprè̤ bèbènuô, a plwǒhte pé̤ ǔ prè́.
6 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
7 Bínuôakhè̌ kayǎ dố a sásû me̤tarû̌tapyǎ lahyǎ khwí rò a me̤thyě kayǎ tahenuô, ǔ dò́tǎ̤o lahyǎ èthǐ dố htò̌kǔ. Kayǎ tǎ̤ dố htò̌kǔ yětahe aklè̌nuô kayǎ mwi̤ ná Barabba héyětôprè̤nuô a opatố̤kuô̌ bí èthǐklè̌ nuô.
7 Um dos prisioneiros era Barrabás, um revolucionário que havia cometido assassinato durante uma revolta.
8 Rò kayǎ è́prè̤ hyǎ lahyǎ dố Khwí Pilato a o rò hyǎkwǐ lǔ phú alé̤klǒ me̤pé̤ htuô̌hò́ èthǐ nuô.
8 A multidão foi a Pilatos e pediu que ele libertasse um prisioneiro, como de costume.
9 Rò Khwí Pilato sudyǎsû èthǐ, “Vǎ plwǒhte pé̤ thǐ Judaphú akhwídu yětôprè̤ ma thǐ thè́plò o è̌?”
9 Pilatos perguntou: “Querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
10 Me̤těhérò Khwí Pilato thè́gně ná bwídukhu tahenuô, a thè́khwè́ní̤kuô̌ Jesǔ rò èthǐ hyǎdyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố lǔo prè́.
10 (Pois havia percebido que os principais sacerdotes tinham prendido Jesus por inveja.)
11 Manárò bwídukhu tahenuô a cuốnò̌shyo kayǎ bè́mṳ ki kwǐhtya khwí ná a ki plwǒhte pé̤ èthǐ dố Barabba, plwǒhte pé̤ tǎ pè̤ Jesǔ tǎmé̤, a cuốhé lò̌ǔ phúnuô.
11 Nesse momento, os principais sacerdotes instigaram a multidão a pedir a libertação de Barrabás em vez de Jesus.
12 Khwí Pilato sudyǎpó̤ kayǎ bè́mṳ yětahe, “Ki me̤phúnuôrò kayǎ dố thǐ è́ è ná Judaphú tahe akhwí yětôprè̤ nuôlě vǎ tǒbè me̤ ní̤dyé lǔ phútě?”
12 Pilatos lhes perguntou: “Então o que farei com este homem que vocês chamam de ‘rei dos judeus’?”.
13 Rò èthǐ è́htǒhtya pó̤ lahyǎ, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
13 “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
14 Rò Khwí Pilato sudyǎ èthǐ, “Cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è me̤tě? A cuố me̤thû́me̤plá kryá꤮ ǐtě?” A sudyǎ èthǐ phúnuô tadû́rò èthǐ lé꤮ è́htǒhtyashyo klò̌lố pó̤, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
14 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
15 Rò Khwí Pilato thè́zṳ̂́ krwǒme̤kuô̌ phú kayǎ bè́mṳ a tè̤thè́zṳ̂́ nuô rò a plwǒhtekyǎ pé̤ èthǐ Barabba, rò Khwí Pilato nò̌ klyěphú tahe ki cyé̤pryě̤plí lahyǎ Jesǔ ná suplye̤-iplí, htuô̌rò a dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố klyěphú tahe a khadǎkǔ dố èthǐ ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
15 Para acalmar a multidão, Pilatos lhes soltou Barrabás. Então, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o aos soldados romanos para que fosse crucificado.
16 Klyěphú tahe è́cuố Jesǔ dố Khwí Pilato hǒkǔ khǎlé̤ tôpho. (Khǎlé̤ nuôtôpho ma ǔ è́ ná Pretorium) htuô̌rò èthǐ è́hyǎplò́ lò̌ pó̤ klyěphú dố aruô tahe.
16 Os soldados levaram Jesus para o palácio do governador (lugar conhecido como Pretório) e chamaram todo o regimento.
17 Èthǐ me̤zò́me̤lě nyě̤kruô̌ lahyǎ Jesǔ rò thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤ taphèlò́thò̌ tôpṳ̂. Htuô̌rò èthǐ ikhu tava̤ thòshyámò̤́ thyáná khuklwǒ̤ nuôrò a klwǒ̤htya pé̤ lǔ.
17 Vestiram Jesus com um manto vermelho, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça.
18 Htuô̌rò èthǐ me̤ lǔ phú a bezṳ̂́benyá̤ní̤ lǔ nuô rò a hétakè lǔ, “Kố꤮ Juda akhwídu, ohtwǒprè̤ mò̤́nyě htǔdû ní꤮!”
18 Então o saudavam, zombando: “Salve, rei dos judeus!”.
19 Èthǐ mṳ̂̌ lǔkhuklò́ ná ihtyábǒ, htuplá lǔ, hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, rò a me̤takè lǔ phú a bezṳ̂́benyá̤ lǔ nuô rò a hyǎcò́bè̌ kanǐkano lǔ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤.
19 Batiam em sua cabeça com uma vara, cuspiam nele e ajoelhavam-se, fingindo adorá-lo.
20 Bí èthǐ me̤zò́me̤lě nyě̤kruô̌htuô̌hò́ lǔ nuô èthǐ plwótǎ̤kyǎ khyěthyá ca̤cwo̤ taphèlò́thò̌ nuôtôpṳ̂ rò a thyáhtya taple pé̤ khyěthyá lǔ ná aca̤ ní̤dû nuôtôpṳ̂. Htuô̌rò èthǐ è́htecuốkyǎ lǔ rò a ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
20 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto vermelho e o vestiram com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
21 Vǐ̤ Cyreneophú dố amwi̤ ná Simonè nuô a o tôprè̤, rò Simonè yěnuô, a phúo thè́nyě̤, tôprè̤ rò amwi̤ ná Alexandro, tôprè̤pǎ rò amwi̤ ná Rufo. Bínuôakhè̌ a o dố adò̌aso rò a kíré̤ hyǎnuô̌ dố vǐ̤kǔ akhè̌, a hyǎ tǎ̤sû ná klyěphú tahe rò èthǐ nò̌zá tadû lǔ ná Jesǔ krusu.
21 Um homem chamado Simão, de Cirene, passava ali naquele momento, vindo do campo. Os soldados o obrigaram a carregar a cruz. (Simão era pai de Alexandre e Rufo.)
22 Èthǐ è́cuố Jesǔ dố ǔ è́ ná Golgotha hé yěnuôtôpho. (Golgotha angó̤lasá ma khuklò́krwí akhǎlé̤).
22 Levaram Jesus a um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
23 Bínuô akhè̌nuô, èthǐ dyéǒ Jesǔ htyězǎ̤ dố a kluô̌sǐlyǎ̤ tố̤ná tè̤khu me̤sǐmé̤ tè̤sè̌né̤sè̌bya yěnuô tadû́rò Jesǔ ǒ to.
23 Ofereceram-lhe vinho misturado com mirra, mas ele recusou.
24 Rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtyahtuô̌ Jesǔ dố krusulo̤ rò èthǐ phyé Jesǔ aca̤ tahe rò a bò́ lahyǎ tè̤byǎbwí tôcô dố cṳ́꤮ dû a tǎ̤tǒ bítě tôprè̤ tǒphyé bítě tôkyě phúnuôprè́.
24 Então os soldados o pregaram na cruz. Depois, dividiram as roupas dele e tiraram sortes para decidir quem ficava com cada peça.
25 Bí mò̤́plyǎ̤sè̌htya lwǐ̤thyótômû̌ akhè̌nuô, èthǐ mṳ̂̌thyěhtya Jesǔ dố krusulo̤.
25 Eram nove horas da manhã quando o crucificaram.
26 Rò ǔ rǎhtya o lidyatè̤thû́ Jesǔ, “Judaphú tahe akhwí” phúnuô,
26 Uma tabuleta anunciava a acusação feita contra ele: “O Rei dos Judeus”.
27 rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná prè̤pṳ̂́phe zè́plè́phe ǔ thè́nyě̤. Èthǐ mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố Jesǔ cò́htwó tôkyě tôprè̤ dố cò́ci tôkyě tôprè̤.
27 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
28 (Phú lisǎsè̌kǔ hé, “Ǔ dyathyá è phú prè̤oraphú nuôprè́,” tè̤hébè yěnuô a lốhtyabǎhtya hò́.)
28 Assim, cumpriram-se as Escrituras que diziam: “Ele foi contado entre os rebeldes”.
29 Kayǎ dố a cuốka̤phû lahyǎ bí akhǎshyé nuôtahe nuô lahyǎ akhuklò́, pacyé̤ishyé rò a hé lahyǎ lǔ, “Ò꤮ nè̤ hé ná nè̤ ki me̤tǎ̤prò̤kyǎ tè̤lǔhǒdu rò thuô̌nyě akǔ nè̤ isò́htya htuô̌bè́ khyěprè́ nè̤ hé vǎhé.
29 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça em zombaria. “Olhe só!”, gritavam. “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias.
30 Phúnuôrò o dố krusulo̤ yěnuôrò hítǎ̤ mò̌ to rò me̤lwóhteka̤ ní̤dyémò̌ nè̤né̤ to.”
30 Pois bem, salve a si mesmo e desça da cruz!”
31 Htuô̌rò, bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe pacyé̤ thyákuô̌ Jesǔ phúnuô rò èthǐ hé lahyǎ, “A me̤lwóhteka̤ cyá̤ ǔ thè́htwǒprè̤ tadû́rò a me̤lwóhteka̤ cyá̤ ní̤dyékuô̌ ané̤to vǎ꤮.
31 Os principais sacerdotes e os mestres da lei também zombavam de Jesus. “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam.
32 Nè̤ hé ní̤dyé nè̤né̤ ná nè̤ ma Juda akhwí dố a me̤lwóhteka̤ ǔ nuôtôprè̤ vǎhé. Pè̤ ki myáhtye nè̤ hítǎ̤ cyá̤ dố krusulo̤ khǒnyá̤ kihérò pè̤ zṳ̂́e nè̤,” a héhtuô̌ phúnuôrò, kayǎ dố ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná Jesǔ yěthè́nyě̤nuô a pacyé̤ishyé kuô̌dû Jesǔ phúnuônuôhò́.
32 “Que esse Cristo, o rei de Israel, desça da cruz agora mesmo para que vejamos e creiamos nele!” Até os homens crucificados com Jesus o insultavam.
33 Cáhtya bí mò̤́htuô cò́ranè́ nuô rò a tuố̤hyǎ dố mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ akǔnuô ké̤ khítarṳ̂ tǎ̤lò̌ cò́ tôké̤lè̤̌ cò́.
33 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
34 Bí mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ bèhò́ akhè̌nuô, Jesǔ cyé̤pryě̤ è́htǒhtya, “Éli, Éli, lema sabathani,” angó̤lasá ma “Vǎ Cò́marya, vǎ Cò́marya, nè̤ vǐkyǎ vǎ me̤tě?”
34 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eloí, Eloí, lamá sabactâni? ”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
35 Kayǎ ihtòo bínuô tahe ní̤huô̌ lahyǎ Jesǔ è́htǒhtya phúyě rò èthǐ hé lahyǎ, “Ní̤dǎ lahyǎ, a è́htǒhtyahò́ Prè̤pro̤ Elia.”
35 Alguns dos que estavam ali, ouvindo isso, disseram: “Ele está chamando Elias”.
36 Rò dố èthǐklè̌nuô kayǎ o tôprè̤ rò a klyacuốphyé tè̤tôcô dố athyáná phyáplyé rò a cuốcye̤nuô̌ dố htyězǎ̤shye thǒkǔ rò a cò̌klò̤ma dố vèlǎ̤khyě rò a dyéhtya nò̌cwíǒ ná Byacè Jesǔ rò a hé lahyǎ, “Pè̤ opò̤́myámyá kuốré̤ taplô̤phú pó̤, ma pè̤ myáhtye sálé̤ Prè̤pro̤ Elia ki hyǎphyétǎ̤kyǎ è dố krusulo̤ nuôpǎ è̌.”
36 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse. “Esperem!”, disse ele. “Vamos ver se Elias vem tirá-lo daí.”
37 Rò Jesǔ è́htǒ pra̤shyo htuô̌rò athè́plò htwǒprè̤ htecuốkyǎ.
37 Então Jesus clamou em alta voz e deu o último suspiro.
38 Rò ikè̤̌badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtôba lazè̤̌ kahtyakalya̤ plû́kyǎ nyě̤kyě.
38 A cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo.
39 Bí Roma klyětôzè̤ khuklò́ yětôprè̤ ihtòo bí krusu nyěhyǎ akhè̌nuô, a myáhtye Jesǔ thyě me̤phúnuô rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ má̤lakǒ nyǎhò́!” A hé phúnuô.
39 Quando o oficial romano que estava diante dele viu como ele havia morrido, exclamou: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
40 Prè̤mò dố a ihtòo myácuốlǒ dố aye̤ yětahe aklè̌nuô Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria, ná Jakomo dố a pacè̤̌klò̌ nuôtôprè̤ ná Jose amuố̤ Maria, ná Salome otố̤kuô̌ bínuô.
40 Algumas mulheres observavam de longe. Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o mais jovem, e de José, e Salomé.
41 Prè̤mò yětahe ma bí Jesǔ o dố Galilea ké̤ akhè̌nuô, a krwǒ Jesǔ akhyě rò a me̤cwó̤me̤kǒ pé̤ tè̤ dố Jesǔ lo tahe. Prè̤mò aruô tahe dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem rò a krwǒhyǎ tố̤kuô̌ ná Byacè tahenuô a opa è́kú kuô̌lǎ bínuô.
41 Eram seguidoras de Jesus e o haviam servido na Galileia. Também estavam ali muitas mulheres que foram com ele a Jerusalém.
42 Tè̤me̤htwǒhtya nuôtônyě ma mò̤́nyǎ̤nyě. Mò̤́nyě nuôtônyě ma Judaphú tahe taritaryǎ sèesèǒ bí èthǐ amò̤́nyěduô bè tyahíto nuôtônyě.
42 Tudo isso aconteceu na sexta-feira, o dia da preparação, antes do sábado. Ao entardecer,
43 Bí mò̤́hélya̤hò́ akhè̌nuô, vǐ̤ Arimatheaphú Joseph yětôprè̤ a bekhû̌ athè́plò rò a cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤ yě dố Khwí Pilato a o. È ma a opatố̤kuô̌ dố kayǎ htwǒdu aplò́amṳ dố ǔ bezṳ̂́benyá̤ ní̤ yěnuôtômṳ aklè̌ tôprè̤. È ma kayǎ dố a opò̤́myásû̌ kuô̌ Cò́marya ahtyěaké̤ tôprè̤ hò́.
43 José de Arimateia foi corajosamente a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. (José era um membro respeitado do conselho dos líderes do povo e esperava a chegada do reino de Deus.)
44 Jesǔ thyěhò́, Khwí Pilato ní̤huô̌ phúnuô rò a khyéthukhyéthè́ rò a è́hyǎ klyětôzè̤ akhuklò́ tôprè̤ dố a o rò “Ma Jesǔ thyě nyě̤lǎhò́ è̌?” A sudyǎ lǔ phúnuô.
44 Surpreso com o fato de Jesus já estar morto, Pilatos chamou o oficial romano e perguntou se fazia muito tempo que ele havia morrido.
45 Klyětôzè̤ akhuklò́ yětôprè̤ hésoluô̌ Khwí Pilato ná Jesǔ thyěhtuô̌hò́ rò Khwí Pilato plwǒ Joseph dố a ki cuốphyétǎ̤ Jesǔ aluô̤̌to̤.
45 O oficial confirmou que Jesus estava morto, e Pilatos disse a José que podia levar o corpo.
46 Joseph cuố ipri̤ní̤ ikè̤̌ báplǐngṳdu tôpṳ̂ rò a cuốphyétǎ̤ Jesǔ dố krusulo̤. A bobí lǔ ná ikè̤̌báplǐ ngṳdu yětôba rò a cuố benuô̌ lǔ dố ǔ ikhû one htuô̌hò́ luô̤̌kǔ tôkǔ akǔ. Luô̤̌kǔ yěnuôma lò̤́kǔ dố a o dố lá̤lo̤ rò a htulò̌ bíkyǎ luô̤̌kǔ yěnuô ná lò̤́du tômě.
46 José comprou um lençol de linho, desceu o corpo de Jesus da cruz, envolveu-o no lençol e colocou-o num túmulo escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo.
47 Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria ná Jose amuố̤ Maria myátǒ̤ma ní̤kyǎ ǔ lé̤dyanuô̌ Jesǔ akhǎlé̤ yětôpho.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, viram onde o corpo de Jesus tinha sido sepultado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.