Marcos 15
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Bí mò̤́lǐ tamò̤́htyahò́ akhè̌nuô, bwídukhu tahe, Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe, ná kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe okúokyá lǔ rò èthǐ sukǔ héplû́kyǎ lò̌ lǔ ngó̤ ná Jesǔ ari-akyǎ. Èthǐ cò̌klòhtuô̌ Jesǔ rò a cwicuốdyékyǎ lǔ dố Khwí Pilato a takhukǔ.
1 Logo de manhã tiveram conselho os principais sacerdotes com os anciãos, os escribas e todo o sinédrio; e maniatando a Jesus, o levaram e o entregaram a Pilatos.
2 Khwí Pilato sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?”
2 Pilatos lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Respondeu-lhe Jesus: É como dizes.
3 Rò bwídukhu tahe hyǎdya è́lǎ tè̤thû́ dố Jesǔ alo̤.
3 e os principais dos sacerdotes o acusavam de muitas coisas.
4 Phúnuôrò Khwí Pilato sudyǎ pó̤ Jesǔ, “Nè̤ hésû kuô̌ǔ tôcô꤮ to me̤tě? Nè̤ myámò̌, èthǐ hyǎ dyaluô̌htya è́nyacò́ nè̤ tè̤thû́.”
4 Tornou Pilatos a interrogá-lo, dizendo: Não respondes nada? Vê quantas acusações te fazem.
5 Manárò Jesǔ héka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to akhu-akhyě Khwí Pilato khyéthukhyéthè́ nyacò́.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de maneira que Pilatos se admirava.
6 Khwí Pilato alé̤klǒ o ná pwǒ̤nana꤮ tè̤cuốtalwópwè̌ dǎ bè hò́hénuô, ǔ ki kwǐ lǔ ná a ki plwǒhte pé̤ kayǎcyě̤ dố ǔ dò́tǎ̤ èthǐ dố htò̌kǔ bítě꤮ tôprè̤ bèbènuô, a plwǒhte pé̤ ǔ prè́.
6 Ora, por ocasião da festa costumava soltar-lhes um preso qualquer que eles pedissem.
7 Bínuôakhè̌ kayǎ dố a sásû me̤tarû̌tapyǎ lahyǎ khwí rò a me̤thyě kayǎ tahenuô, ǔ dò́tǎ̤o lahyǎ èthǐ dố htò̌kǔ. Kayǎ tǎ̤ dố htò̌kǔ yětahe aklè̌nuô kayǎ mwi̤ ná Barabba héyětôprè̤nuô a opatố̤kuô̌ bí èthǐklè̌ nuô.
7 E havia um, chamado Barrabás, preso com outros sediciosos, os quais num motim haviam cometido um homicídio.
8 Rò kayǎ è́prè̤ hyǎ lahyǎ dố Khwí Pilato a o rò hyǎkwǐ lǔ phú alé̤klǒ me̤pé̤ htuô̌hò́ èthǐ nuô.
8 E a multidão subiu e começou a pedir o que lhe costumava fazer.
9 Rò Khwí Pilato sudyǎsû èthǐ, “Vǎ plwǒhte pé̤ thǐ Judaphú akhwídu yětôprè̤ ma thǐ thè́plò o è̌?”
9 Ao que Pilatos lhes perguntou: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Me̤těhérò Khwí Pilato thè́gně ná bwídukhu tahenuô, a thè́khwè́ní̤kuô̌ Jesǔ rò èthǐ hyǎdyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố lǔo prè́.
10 Pois ele sabia que por inveja os principais sacerdotes lho haviam entregado.
11 Manárò bwídukhu tahenuô a cuốnò̌shyo kayǎ bè́mṳ ki kwǐhtya khwí ná a ki plwǒhte pé̤ èthǐ dố Barabba, plwǒhte pé̤ tǎ pè̤ Jesǔ tǎmé̤, a cuốhé lò̌ǔ phúnuô.
11 Mas os principais sacerdotes incitaram a multidão a pedir que lhes soltasse antes a Barrabás.
12 Khwí Pilato sudyǎpó̤ kayǎ bè́mṳ yětahe, “Ki me̤phúnuôrò kayǎ dố thǐ è́ è ná Judaphú tahe akhwí yětôprè̤ nuôlě vǎ tǒbè me̤ ní̤dyé lǔ phútě?”
12 E Pilatos, tornando a falar, perguntou-lhes: Que farei então daquele a quem chamais reis dos judeus?
13 Rò èthǐ è́htǒhtya pó̤ lahyǎ, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
13 Novamente clamaram eles: Crucifica-o!
14 Rò Khwí Pilato sudyǎ èthǐ, “Cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è me̤tě? A cuố me̤thû́me̤plá kryá꤮ ǐtě?” A sudyǎ èthǐ phúnuô tadû́rò èthǐ lé꤮ è́htǒhtyashyo klò̌lố pó̤, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
14 Disse-lhes Pilatos: Mas que mal fez ele? Ao que eles clamaram ainda mais: Crucifica-o!
15 Rò Khwí Pilato thè́zṳ̂́ krwǒme̤kuô̌ phú kayǎ bè́mṳ a tè̤thè́zṳ̂́ nuô rò a plwǒhtekyǎ pé̤ èthǐ Barabba, rò Khwí Pilato nò̌ klyěphú tahe ki cyé̤pryě̤plí lahyǎ Jesǔ ná suplye̤-iplí, htuô̌rò a dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố klyěphú tahe a khadǎkǔ dố èthǐ ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
15 Então Pilatos, querendo satisfazer a multidão, soltou-lhe Barrabás; e tendo mandado açoitar a Jesus, o entregou para ser crucificado.
16 Klyěphú tahe è́cuố Jesǔ dố Khwí Pilato hǒkǔ khǎlé̤ tôpho. (Khǎlé̤ nuôtôpho ma ǔ è́ ná Pretorium) htuô̌rò èthǐ è́hyǎplò́ lò̌ pó̤ klyěphú dố aruô tahe.
16 Os soldados, pois, levaram-no para dentro, ao pátio, que é o pretório, e convocaram toda a corte;
17 Èthǐ me̤zò́me̤lě nyě̤kruô̌ lahyǎ Jesǔ rò thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤ taphèlò́thò̌ tôpṳ̂. Htuô̌rò èthǐ ikhu tava̤ thòshyámò̤́ thyáná khuklwǒ̤ nuôrò a klwǒ̤htya pé̤ lǔ.
17 vestiram-no de púrpura e puseram-lhe na cabeça uma coroa de espinhos que haviam tecido;
18 Htuô̌rò èthǐ me̤ lǔ phú a bezṳ̂́benyá̤ní̤ lǔ nuô rò a hétakè lǔ, “Kố꤮ Juda akhwídu, ohtwǒprè̤ mò̤́nyě htǔdû ní꤮!”
18 e começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Èthǐ mṳ̂̌ lǔkhuklò́ ná ihtyábǒ, htuplá lǔ, hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, rò a me̤takè lǔ phú a bezṳ̂́benyá̤ lǔ nuô rò a hyǎcò́bè̌ kanǐkano lǔ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤.
19 Davam-lhe com uma cana na cabeça, cuspiam nele e, postos de joelhos, o adoravam.
20 Bí èthǐ me̤zò́me̤lě nyě̤kruô̌htuô̌hò́ lǔ nuô èthǐ plwótǎ̤kyǎ khyěthyá ca̤cwo̤ taphèlò́thò̌ nuôtôpṳ̂ rò a thyáhtya taple pé̤ khyěthyá lǔ ná aca̤ ní̤dû nuôtôpṳ̂. Htuô̌rò èthǐ è́htecuốkyǎ lǔ rò a ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
20 Depois de o terem assim escarnecido, despiram-lhe a púrpura, e lhe puseram as vestes. Então o levaram para fora, a fim de o crucificarem.
21 Vǐ̤ Cyreneophú dố amwi̤ ná Simonè nuô a o tôprè̤, rò Simonè yěnuô, a phúo thè́nyě̤, tôprè̤ rò amwi̤ ná Alexandro, tôprè̤pǎ rò amwi̤ ná Rufo. Bínuôakhè̌ a o dố adò̌aso rò a kíré̤ hyǎnuô̌ dố vǐ̤kǔ akhè̌, a hyǎ tǎ̤sû ná klyěphú tahe rò èthǐ nò̌zá tadû lǔ ná Jesǔ krusu.
21 E obrigaram certo Simão, cireneu, pai de Alexandre e de Rufo, que por ali passava, vindo do campo, a carregar-lhe a cruz.
22 Èthǐ è́cuố Jesǔ dố ǔ è́ ná Golgotha hé yěnuôtôpho. (Golgotha angó̤lasá ma khuklò́krwí akhǎlé̤).
22 Levaram-no, pois, ao lugar do Gólgota, que quer dizer, lugar da Caveira.
23 Bínuô akhè̌nuô, èthǐ dyéǒ Jesǔ htyězǎ̤ dố a kluô̌sǐlyǎ̤ tố̤ná tè̤khu me̤sǐmé̤ tè̤sè̌né̤sè̌bya yěnuô tadû́rò Jesǔ ǒ to.
23 E ofereciam-lhe vinho misturado com mirra; mas ele não o tomou.
24 Rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtyahtuô̌ Jesǔ dố krusulo̤ rò èthǐ phyé Jesǔ aca̤ tahe rò a bò́ lahyǎ tè̤byǎbwí tôcô dố cṳ́꤮ dû a tǎ̤tǒ bítě tôprè̤ tǒphyé bítě tôkyě phúnuôprè́.
24 Então o crucificaram, e repartiram entre si as vestes dele, lançando sortes sobre elas para ver o que cada um levaria.
25 Bí mò̤́plyǎ̤sè̌htya lwǐ̤thyótômû̌ akhè̌nuô, èthǐ mṳ̂̌thyěhtya Jesǔ dố krusulo̤.
25 E era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Rò ǔ rǎhtya o lidyatè̤thû́ Jesǔ, “Judaphú tahe akhwí” phúnuô,
26 Por cima dele estava escrito o título da sua acusação: O REI DOS JUDEUS.
27 rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná prè̤pṳ̂́phe zè́plè́phe ǔ thè́nyě̤. Èthǐ mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố Jesǔ cò́htwó tôkyě tôprè̤ dố cò́ci tôkyě tôprè̤.
27 Também, com ele, crucificaram dois salteadores, um à sua direita, e outro à esquerda.
28 (Phú lisǎsè̌kǔ hé, “Ǔ dyathyá è phú prè̤oraphú nuôprè́,” tè̤hébè yěnuô a lốhtyabǎhtya hò́.)
28 {E cumpriu-se a escritura que diz: E com os malfeitores foi contado.}
29 Kayǎ dố a cuốka̤phû lahyǎ bí akhǎshyé nuôtahe nuô lahyǎ akhuklò́, pacyé̤ishyé rò a hé lahyǎ lǔ, “Ò꤮ nè̤ hé ná nè̤ ki me̤tǎ̤prò̤kyǎ tè̤lǔhǒdu rò thuô̌nyě akǔ nè̤ isò́htya htuô̌bè́ khyěprè́ nè̤ hé vǎhé.
29 E os que iam passando blasfemavam dele, meneando a cabeça e dizendo: Ah! tu que destróis o santuário e em três dias o reedificas.
30 Phúnuôrò o dố krusulo̤ yěnuôrò hítǎ̤ mò̌ to rò me̤lwóhteka̤ ní̤dyémò̌ nè̤né̤ to.”
30 salva-te a ti mesmo, descendo da cruz.
31 Htuô̌rò, bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe pacyé̤ thyákuô̌ Jesǔ phúnuô rò èthǐ hé lahyǎ, “A me̤lwóhteka̤ cyá̤ ǔ thè́htwǒprè̤ tadû́rò a me̤lwóhteka̤ cyá̤ ní̤dyékuô̌ ané̤to vǎ꤮.
31 De igual modo também os principais sacerdotes, com os escribas, escarnecendo-o, diziam entre si: A outros salvou; a si mesmo não pode salvar;
32 Nè̤ hé ní̤dyé nè̤né̤ ná nè̤ ma Juda akhwí dố a me̤lwóhteka̤ ǔ nuôtôprè̤ vǎhé. Pè̤ ki myáhtye nè̤ hítǎ̤ cyá̤ dố krusulo̤ khǒnyá̤ kihérò pè̤ zṳ̂́e nè̤,” a héhtuô̌ phúnuôrò, kayǎ dố ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná Jesǔ yěthè́nyě̤nuô a pacyé̤ishyé kuô̌dû Jesǔ phúnuônuôhò́.
32 desça agora da cruz o Cristo, o rei de Israel, para que vejamos e creiamos, Também os que com ele foram crucificados o injuriavam.
33 Cáhtya bí mò̤́htuô cò́ranè́ nuô rò a tuố̤hyǎ dố mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ akǔnuô ké̤ khítarṳ̂ tǎ̤lò̌ cò́ tôké̤lè̤̌ cò́.
33 E, chegada a hora sexta, houve trevas sobre a terra, até a hora nona.
34 Bí mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ bèhò́ akhè̌nuô, Jesǔ cyé̤pryě̤ è́htǒhtya, “Éli, Éli, lema sabathani,” angó̤lasá ma “Vǎ Cò́marya, vǎ Cò́marya, nè̤ vǐkyǎ vǎ me̤tě?”
34 E, à hora nona, bradou Jesus em alta voz: Eloí, Eloí, lamá, sabactani? que, traduzido, é: Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste?
35 Kayǎ ihtòo bínuô tahe ní̤huô̌ lahyǎ Jesǔ è́htǒhtya phúyě rò èthǐ hé lahyǎ, “Ní̤dǎ lahyǎ, a è́htǒhtyahò́ Prè̤pro̤ Elia.”
35 Alguns dos que ali estavam, ouvindo isso, diziam: Eis que chama por Elias.
36 Rò dố èthǐklè̌nuô kayǎ o tôprè̤ rò a klyacuốphyé tè̤tôcô dố athyáná phyáplyé rò a cuốcye̤nuô̌ dố htyězǎ̤shye thǒkǔ rò a cò̌klò̤ma dố vèlǎ̤khyě rò a dyéhtya nò̌cwíǒ ná Byacè Jesǔ rò a hé lahyǎ, “Pè̤ opò̤́myámyá kuốré̤ taplô̤phú pó̤, ma pè̤ myáhtye sálé̤ Prè̤pro̤ Elia ki hyǎphyétǎ̤kyǎ è dố krusulo̤ nuôpǎ è̌.”
36 Correu um deles, ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a numa cana, dava-lhe de beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias virá tirá-lo.
37 Rò Jesǔ è́htǒ pra̤shyo htuô̌rò athè́plò htwǒprè̤ htecuốkyǎ.
37 Mas Jesus, dando um grande brado, expirou.
38 Rò ikè̤̌badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtôba lazè̤̌ kahtyakalya̤ plû́kyǎ nyě̤kyě.
38 Então o véu do santuário se rasgou em dois, de alto a baixo.
39 Bí Roma klyětôzè̤ khuklò́ yětôprè̤ ihtòo bí krusu nyěhyǎ akhè̌nuô, a myáhtye Jesǔ thyě me̤phúnuô rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ má̤lakǒ nyǎhò́!” A hé phúnuô.
39 Ora, o centurião, que estava defronte dele, vendo-o assim expirar, disse: Verdadeiramente este homem era filho de Deus.
40 Prè̤mò dố a ihtòo myácuốlǒ dố aye̤ yětahe aklè̌nuô Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria, ná Jakomo dố a pacè̤̌klò̌ nuôtôprè̤ ná Jose amuố̤ Maria, ná Salome otố̤kuô̌ bínuô.
40 Também ali estavam algumas mulheres olhando de longe, entre elas Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago o Menor e de José, e Salomé;
41 Prè̤mò yětahe ma bí Jesǔ o dố Galilea ké̤ akhè̌nuô, a krwǒ Jesǔ akhyě rò a me̤cwó̤me̤kǒ pé̤ tè̤ dố Jesǔ lo tahe. Prè̤mò aruô tahe dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem rò a krwǒhyǎ tố̤kuô̌ ná Byacè tahenuô a opa è́kú kuô̌lǎ bínuô.
41 as quais o seguiam e o serviam quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que tinham subido com ele a Jerusalém.
42 Tè̤me̤htwǒhtya nuôtônyě ma mò̤́nyǎ̤nyě. Mò̤́nyě nuôtônyě ma Judaphú tahe taritaryǎ sèesèǒ bí èthǐ amò̤́nyěduô bè tyahíto nuôtônyě.
42 Ao cair da tarde, como era o dia da preparação, isto é, a véspera do sábado,
43 Bí mò̤́hélya̤hò́ akhè̌nuô, vǐ̤ Arimatheaphú Joseph yětôprè̤ a bekhû̌ athè́plò rò a cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤ yě dố Khwí Pilato a o. È ma a opatố̤kuô̌ dố kayǎ htwǒdu aplò́amṳ dố ǔ bezṳ̂́benyá̤ ní̤ yěnuôtômṳ aklè̌ tôprè̤. È ma kayǎ dố a opò̤́myásû̌ kuô̌ Cò́marya ahtyěaké̤ tôprè̤ hò́.
43 José de Arimatéia, ilustre membro do sinédrio, que também esperava o reino de Deus, cobrando ânimo foi Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Jesǔ thyěhò́, Khwí Pilato ní̤huô̌ phúnuô rò a khyéthukhyéthè́ rò a è́hyǎ klyětôzè̤ akhuklò́ tôprè̤ dố a o rò “Ma Jesǔ thyě nyě̤lǎhò́ è̌?” A sudyǎ lǔ phúnuô.
44 Admirou-se Pilatos de que já tivesse morrido; e chamando o centurião, perguntou-lhe se, de fato, havia morrido.
45 Klyětôzè̤ akhuklò́ yětôprè̤ hésoluô̌ Khwí Pilato ná Jesǔ thyěhtuô̌hò́ rò Khwí Pilato plwǒ Joseph dố a ki cuốphyétǎ̤ Jesǔ aluô̤̌to̤.
45 E, depois que o soube do centurião, cedeu o cadáver a José;
46 Joseph cuố ipri̤ní̤ ikè̤̌ báplǐngṳdu tôpṳ̂ rò a cuốphyétǎ̤ Jesǔ dố krusulo̤. A bobí lǔ ná ikè̤̌báplǐ ngṳdu yětôba rò a cuố benuô̌ lǔ dố ǔ ikhû one htuô̌hò́ luô̤̌kǔ tôkǔ akǔ. Luô̤̌kǔ yěnuôma lò̤́kǔ dố a o dố lá̤lo̤ rò a htulò̌ bíkyǎ luô̤̌kǔ yěnuô ná lò̤́du tômě.
46 o qual, tendo comprado um pano de linho, tirou da cruz o corpo, envolveu-o no pano e o depositou num sepulcro aberto em rocha; e rolou uma pedra para a porta do sepulcro.
47 Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria ná Jose amuố̤ Maria myátǒ̤ma ní̤kyǎ ǔ lé̤dyanuô̌ Jesǔ akhǎlé̤ yětôpho.
47 E Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde fora posto.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.