Marcos 10

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Htuô̌rò Jesǔ o bínuô rò a htecuốkyǎ dố Judaké̤ rò a cuố dố Jordano htyěklǒ bè́rè̤̌ tôkyě. Kayǎ bè́mṳ hyǎoplò́tava̤ kuô̌lò̌ khyěthyá lǔ tôplutôphè rò a ithyótǎ̤ pé̤ ǔ phú alé̤klǒ ithyó pé̤ ǔ pwǒ̤꤮ phuố nuô.
1 Então Jesus deixou Cafarnaum e foi para a região da Judeia, a leste do rio Jordão. Mais uma vez, multidões se juntaram ao seu redor e, como de costume, ele as ensinava.
2 Pharisěophú tahehenuô a hyǎ tố̤kuô̌ dố Jesǔ a o rò èthǐ thè́zṳ̂́ hyǎ myápṳ̌ pṳ̂́ Byacè Jesǔ atè̤thû́ rò a hyǎ sudyǎ takè lǔ, “Kayǎ tôprè̤prè̤ okyǎ amě ma aní̤ prè́ pè̤ tè̤thyótè̤thya hényǎ phúnuô è̌?”
2 Alguns fariseus vieram e tentaram apanhar Jesus numa armadilha com a seguinte pergunta: “Deve-se permitir que um homem se divorcie de sua mulher?”.
3 Rò Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Mosè hékyǎ thǐ ngó̤ phútě?”
3 Jesus respondeu: “O que Moisés disse na lei a respeito do divórcio?”.
4 Èthǐ hésû, “Kayǎ dố a okyǎ amě tahenuô Mosè plwǒprè́ èthǐ dố a ki rǎ li-okyǎmě a tè̤rǎmá tôba rò a dyé ná amě rò a ki okyǎ amě hénuôma aní̤ prè́.”
4 “Ele o permitiu”, responderam os fariseus. “Disse que um homem poderia dar à esposa um certificado de divórcio e mandá-la embora.”
5 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Mosè rǎkyǎ pé̤ thǐ tè̤thyótè̤thya phúyě me̤těhérò thǐ yǒ khuklò́pryě̤ dû thǐgně nuô.
5 Jesus, porém, disse: “Moisés escreveu esse mandamento porque vocês têm o coração duro,
6 Manárò dố Cò́marya byálya̤lú hekhu ná mò́khu akhè̌nuôma ‘Cò́marya byálya̤tû́ prè̤mò tôprè̤ ná prè̤khǔ tôprè̤ prè́.’
6 mas ‘Deus os fez homem e mulher’ desde o princípio da criação.
7 ‘Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě prè̤khǔ yěnuô a bè dyakyǎ amuố̤aphè̌ rò a bè cuố otố̤kuô̌ ná amě,
7 ‘Por isso o homem deixa pai e mãe e se une à sua mulher,
8 rò kayǎ yěthè́nyě̤nuô a htwǒhtyahò́ tôprè̤꤮ tuô̌hò́.’ Phúnuôrò èthǐ ma kayǎ thè́nyě̤ má̤pǎtohò́. A htwǒhtyahò́ lǔ tôprè̤꤮ tuô̌hò́.
8 e os dois se tornam um só’. Uma vez que já não são dois, mas um só,
9 Phúnuôrò tè̤ dố Cò́marya dya-otố̤ lǔnuô, prè̤lukayǎ bè htò́pè̤̌kyǎní̤ lǔ tôprè̤꤮ to.”
9 que ninguém separe o que Deus uniu”.
10 Bí èthǐ ka̤tuố̤ dố hi akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎpó̤ lǔ tè̤ritè̤kyǎ yě.
10 Mais tarde, quando Jesus estava em casa com seus discípulos, eles tocaram no assunto outra vez.
11 Rò a hésû èthǐ, “Prè̤khǔ tôprè̤ ki okyǎ amě rò a ki cuốphyé taple ná prè̤mò dố aruôtôprè̤ hénuôma a cuốthû́hò́ amělye̤ yěnuô hò́.
11 Jesus respondeu: “Quem se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério contra ela.
12 Htuô̌rò prè̤mò tôprè̤ ki okyǎ avè̤ rò a ki cuốphyé taple ná prè̤khǔ dố aruôtôprè̤ hénuôma a cuốthû́hò́ avè̤lye̤ yěnuô tôprè̤ hò́.”
12 E, se a mulher se divorcia do marido e se casa com outro homem, comete adultério”.
13 Thyáphú Jesǔ ki dyahtya atakhu dố pacè̤̌phú yětahe alo̤ nuô, kayǎ tahe è́hyǎní̤ lahyǎ pacè̤̌phú dố Jesǔ a o. Manárò a khǒpacè̤̌ tahe thè́prwǒ̤sû kayǎ cwihyǎní̤ pacè̤̌phú yěnuô tahe.
13 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas, mas os discípulos repreendiam aqueles que as traziam.
14 Jesǔ myáhtye èthǐ me̤phúnuôrò a thè́plòdu èthǐ rò a hé èthǐ, “Plwǒhyǎ pacè̤̌phú nuôtahe dố vǎ oyě. Me̤tǎ̤tṳ̂̌ tǎ èthǐ tǎmé̤, me̤těhérò Cò́marya ahtyěaké̤ nuôma kayǎ dố a shyalya̤ athè́plò thyáná pacè̤̌phú yěnuôtahe atè̤hò́.
14 Ao ver isso, Jesus ficou indignado com os discípulos e disse: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
15 Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ ki nò̌pố thǐné̤ ná Cò́marya phú pacè̤̌phú tahe nò̌pốní̤ ané̤ nuôto hénuô, thǐ nuô̌ ní̤ cyá̤ dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ takhyá꤮ to.”
15 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
16 Htuô̌rò a phyáhtya pacè̤̌phú dố ané̤lo̤ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤ rò a dyahtyahtuô̌ atakhu dố pacè̤̌phú tahe alo̤ rò a sò̌risò̌bǔ èthǐ.
16 Então tomou as crianças nos braços, pôs as mãos sobre a cabeça delas e as abençoou.
17 Bí Jesǔ cáhtya htecuốkyǎhò́ akhè̌nuô, kayǎ tôprè̤ klyahyǎ dố lǔo rò a hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔ mèthènyě rò a sudyǎ Jesǔ, “Kố꤮ tháráryá꤮ thyáphú vǎ ki ní̤bè kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ nuôrò, vǎ tǒbè me̤kryá꤮ maǐtě?”
17 Quando Jesus saía para Jerusalém, um homem veio correndo em sua direção, ajoelhou-se diante dele e perguntou: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
18 Jesǔ sudyǎ lǔ, “Nè̤ cuốè́ tuố̤ vǎ ná tháráryá me̤tě? Kayǎryá o tôprè̤꤮ to, a o prè́tû́ Cò́marya tôprè̤prè́.
18 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
19 Nè̤ thè́gně Cò́marya mekyǎngó̤ tahe hé, ‘Me̤thyě tǎ kayǎ tǎmé̤, cuốthû́ tǎ ǔphúǔmě tǎmé̤, ehuôehí tǎ ǔtè̤ tǎmé̤, khyá lahǒlahya tǎ tè̤ tǎmé̤, cuốetṳ̂̌ǒplè tǎ ǔkhu tǎmé̤, bezṳ̂́nyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌.’”
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não mate. Não cometa adultério. Não roube. Não dê falso testemunho. Não engane ninguém. Honre seu pai e sua mãe’.”
20 Rò a hésû Jesǔ, “Thárá꤮ yětahenuô vǎ tǒ̤ní̤ htuô̌lò̌hò́ rò vǎ krwǒme̤ htuô̌lò̌hò́ dố vǎ pacè̤̌khè̌ nuô pǎ cò́hò́.”
20 O homem respondeu: “Mestre, tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
21 Rò Jesǔ myá tǎ̤tǎ̤꤮ lǔ rò a thè́zò̤ní̤ lǔ rò a hé, “Tè̤ dố nè̤ lome̤ nuô a opǎ tôcô, ka̤ isè̌kyǎlò̌ nè̤ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ nuôtahe rò dyékyǎ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuô. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò nè̤ ki ní̤bè tè̤duzá̤htyathè̌ dố mò́khu pǎ. Ka̤me̤htuô̌ phúnuô rò hyǎ krwǒkuô̌ vǎkhyě.”
21 Com amor, Jesus olhou para o homem e disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Vá, venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
22 A yǒ duzá̤ tǎ̤pòtǎ̤pè̤̌ cò́ akhu-akhyě, bí a ní̤huô̌ htuô̌ Byacè Jesǔ hé lǔ phúyě akhè̌nuô, a khyé htuô̌rò a mèthèpyé rò a hteka̤kyǎ.
22 Ao ouvir isso, o homem ficou desapontado e foi embora triste, pois tinha muitos bens.
23 Jesǔ tarítava̤ myá rò a hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Kayǎ duzá̤htyathè̌ tahe kíré̤ nuô̌ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô, apyá̤ nyacò́ dố èthǐgně cò́!”
23 Jesus olhou ao redor e disse a seus discípulos: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!”.
24 A khǒpacè̤̌ tahe ní̤huô̌ lǔ hébè phúyě rò a htetapa̤ lò̌plǐ cò́ lǔ. Htuô̌rò a hé khyěpó̤ èthǐ, “Vǎphú thǐ꤮, ǔ kíré̤ nuô̌ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuôma apyá̤ nyacò́꤮.
24 Os discípulos se admiraram de suas palavras. Mas Jesus disse outra vez: “Filhos, entrar no reino de Deus é muito difícil.
25 Tathíbuô̌du tôduô̌ kíré̤ plyénuô̌ dố htè́khǎlí̤kǔnuô azǔ klò̌pǎ cò́ ná kayǎ duzá̤htyathè̌ tôprè̤ kíré̤ nuô̌ dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô cò́.”
25 É mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 A khǒpacè̤̌ tahe a hte tapa̤ lò̌plǐ lǔ rò èthǐ hé ní̤dyélǔ, “Ki me̤phúnuôrò ǔpě tôprè̤ kíré̤ ní̤bècyá̤pǎ tè̤me̤lwóhteka̤ pě?”
26 Perplexos, os discípulos perguntaram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 Jesǔ myá èthǐ rò a hé èthǐ, “Prè̤lukayǎ me̤lwóhteka̤ cyá̤ ní̤dyé ané̤to tadû́rò Cò́marya yǒ me̤cyá̤tè̤ pwǒ̤꤮ tôcô akhu-akhyě, a me̤lwóhteka̤ cyá̤ prè́.”
27 Jesus olhou atentamente para eles e respondeu: “Para as pessoas isso é impossível, mas não para Deus. Para Deus, tudo é possível”.
28 Petru hé lǔ, “Myámò̌, pè̤ dyakyǎ lò̌ cò́hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô rò pè̤ krwǒkuô̌hò́ nè̤khyěhò́.”
28 Então Pedro começou a falar: “Deixamos tudo para segui-lo”.
29 Jesǔ hé lǔ, “Vǎ hélakǒ cò́ thǐ, dố vǎgně ná vǎ tè̤thè́krṳ̂̌mila agně rò kayǎ tôprè̤prè̤ ki vǐkyǎ ahi-aphyǎ ná apuố̤avyá̤, amuố̤aphè̌, aphúalye̤, ná aprè́alyá̤ thǐtahe hénuô,
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, irmãos, irmãs, mãe, pai, filhos ou propriedades por minha causa e por causa das boas-novas
30 a ohtwǒprè̤ yětôhtû̌rò, a ki ní̤bè è́htya lốklò̌pó̤ ahi, apuố̤avyá̤, amuố̤aphè̌, aphúalye̤, aprè́alyá̤ thǐtahe dố aphuố tôzè̤ cò́ pǎ. Manárò ǔ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ è pǎ. Nopǎ tôhtû̌ rò a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ.
30 receberão em troca, neste mundo, cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e propriedades, com perseguição, e, no mundo futuro, terão a vida eterna.
31 Manárò kayǎ dố ǔ tane̤ lǔ ná a lodulố ǔtôprè̤nuô, a ki okyǎ dốkhyělố ǔ pǎ, kayǎ dố a okyǎ dốkhyělố ǔ tahenuô a ki htwǒhtya kayǎ dố ǔ lodulố lǔ pǎ,” Jesǔ hé pé̤ èthǐ phú nuô.
31 Contudo, muitos primeiros serão os últimos, e muitos últimos serão os primeiros”.
32 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htya lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem rò bí a htya dố klyálo̤ akhè̌nuô, Jesǔ cuố ré̤ èthǐ dố nyě. Jesǔ htya pé̤ èthǐ dố vǐ̤ Jerusalem akhu-akhyě, a khǒpacè̤̌ tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ lǔ, rò kayǎ dố a krwǒhtya tố̤kuô̌ ná lǔ tahenuô, a thè́isě lò̌ lahyǎ. Rò Jesǔ è́plò́ khyěthyá a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ rò a cáhtya hésoluô̌ pé̤ èthǐ ná shyé꤮ èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jerusalem pǎnuô a ki htwǒhtya kryá꤮ ané̤ phútě pǎ nuôtahe ari-akyǎ.
32 Por esse tempo, subiam para Jerusalém, e Jesus ia à frente. Os discípulos estavam muito admirados, e o povo que os seguia tinha grande temor. Jesus chamou os Doze à parte e, mais uma vez, começou a descrever tudo que estava prestes a lhe acontecer.
33 Rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ, khǒnyá̤ rò pè̤ htya dố vǐ̤ Jerusalem. Bínuô pǎma ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤dû vǎyěnuô dố bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe a takhukǔ pǎ. Rò èthǐ ki thè́plò tǒ lò̌ lǔ dố a ki me̤thyěkyǎ vǎ pǎ. A ki dyétǎ̤kyǎ vǎ dố Judaphú má̤to tahe a takhukǔ pǎ.
33 “Ouçam”, disse ele. “Estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Phúnuôrò Judaphú má̤to tahe ki hébè lavilavò̌ kanǐkano lò̌ vǎ pǎ, èthǐ ki htupláhtuthǐ lò̌ vǎ pǎ, a ki plí vǎ pǎ, rò èthǐ ki me̤thyěkyǎ vǎ pǎ tadû́rò a bǎhtyahò́ thuô̌nyě pǎma vǎ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
34 Zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão, mas depois de três dias ele ressuscitará.”
35 Zebedeo aphúkhǔ Jakomo ná Giovanni hyǎphû dố Jesǔ a o rò a hé lǔ, “Thárá꤮ pè̤ kwǐ nè̤ ǐtětě bèbè, pè̤ thè́zṳ̂́ dố nè̤ ki me̤ pé̤ pè̤.”
35 Então Tiago e João, filhos de Zebedeu, vieram e falaram com ele: “Mestre, queremos que nos faça um favor”.
36 Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ vǎ ǐtětě?”
36 “Que favor é esse?”, perguntou ele.
37 Rò èthǐ hésû lǔ, “Bí nè̤ htya onyǎhò́ dố nè̤htyěnè̤ké̤ rò nè̤ ohò́ dố nè̤taryěduhtǔ akǔ hò́ pǎnuô, dyéonyǎ pé̤kuô̌ pè̤ dố nè̤ takhu cò́htwó tôkyě tôprè̤, ná dố nè̤ takhu cò́ci tôkyě tôprè̤ pǎ ní꤮.”
37 Eles responderam: “Quando o senhor se sentar em seu trono glorioso, queremos nos sentar em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
38 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ kwǐ tè̤yěnuô thǐ thè́gně ní̤dyé ari-akyǎ to. Tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ ahtyěbě dố vǎ kíré̤ ǒ yěnuô thǐ ǒ bè́kuô̌nyǎ sálé̤ pǎ è̌? Htuô̌rò tè̤khyácyě̤khyácṳ̂ dố vǎ kíré̤ khyá yě pǎ nuôma thǐ khyábè́kuô̌ sálé̤ pǎ è̌?”
38 Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que beberei? São capazes de ser batizados com o batismo com que serei batizado?”.
39 Rò èthǐ hésû lǔ, “Pè̤ khyábè́kuô̌ prè́.”
39 “Somos!”, responderam eles. Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice e serão batizados com o meu batismo.
40 Manárò lé̤onyǎ akhǎlé̤ dố cò́ci tôkyě nuô bèbè, dố cò́htwó tôkyě nuô bèbè, a o dố vǎ takhukǔ má̤to, Cò́marya ki dyéonyǎ khǎlé̤ yěnuô ná kayǎ dố a taritaryǎ one pé̤htuô̌hò́ lǔ nuôtahe agně pǎ.”
40 Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Esses lugares serão daqueles para quem eles foram preparados”.
41 Bí a khǒpacè̤̌ dố a okyǎ prè̤shyé yětahe ní̤huô̌ a sudyǎ phúyě akhè̌ nuô, èthǐ thè́plòdu Jakomo ná Giovanni.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram o que Tiago e João haviam pedido, ficaram indignados.
42 Phúnuôrò Jesǔ è́hyǎ plò́lò̌ èthǐ dố a o rò a hé èthǐ, “Thǐ thè́gně dûhò́ ná Judaphú má̤to tahenuô a o ná a khuklò́khuklyǎ dố a pố ní̤dyé èthǐ tahe. Htuô̌rò htyěké̤phú khuklò́khuklyǎ yětahenuô a nò̌e ní̤dyé lahyǎ a taryěshyosò̌ yěnuô dố htyěphúké̤phú tahe akhu.
42 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os que são considerados líderes neste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
43 Manárò lò̌꤮ thǐ yětahenuô thǐ tǒbè me̤phúnuô to. Dố thǐklè̌nuô, kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ htwǒdu hérò a tǒbè htwǒ thǐ prè̤me̤tè̤phú.
43 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
44 Dố thǐklè̌nuô, kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ htwǒ kayǎ dố ǔ lodulố lǔ kihérò a tǒbè htwǒ kayǎ lò̌꤮ plǐ acṳ̂́.
44 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo de todos.
45 Me̤těhérò prè̤lu kayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ hyǎ dố ǔ ki me̤pé̤ vǎgně nuô má̤to. Vǎ hyǎ dố vǎ ki me̤pé̤ ǔgně prè́. Rò thyáphú vǎ ki ihtaka̤ní̤ èthǐ agněnuôrò, vǎ dyélya̤kyǎ vǎ thè́plò htwǒprè̤ dố kayǎ è́prè̤ agně.”
45 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
46 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jeriko rò bí èthǐ htecuốkyǎhò́ ná vǐ̤ Jeriko akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳdu bí vǐ̤kǔ nuôtahe htecuố kuô̌ ná èthǐ. Bí èthǐ htecuố akhè̌nuô, kayǎphè̌ mèthèkhí kwǐesè onyǎo bí klyáhtû̌nuô tôprè̤. Amwi̤ ná Bartimeo, è ma Timeo aphúkhǔ tôprè̤.
46 Então chegaram a Jericó. Quando Jesus e seus discípulos saíam da cidade, uma grande multidão os seguiu. Um mendigo cego chamado Bartimeu, filho de Timeu, estava sentado à beira do caminho.
47 Bí a ní̤huô̌ ná vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ hyǎ dố klyálo̤ akhè̌nuô, a cáhtya è́htǒ, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ Jesǔ꤮ thè́zò̤ní̤ kuô̌ ré̤ vǎ.”
47 Quando Bartimeu soube que Jesus de Nazaré estava perto, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
48 Kayǎ è́prè̤ thè́prwǒ̤ lǔ rò a hé lahyǎ lǔ, “Thuôthuô꤮ omyá꤮” tadû́rò a lé è́htǒhtya shyoshyo, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ Jesǔ꤮ thè́zò̤ní̤ kuô̌ ré̤ vǎ ní꤮.”
48 Muitos lhe diziam aos brados: “Cale-se!”. Ele, porém, gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
49 Jesǔ okuố rò a hé, “Cuốè́hyǎ è bíyě” rò èthǐ cuố è́hyǎ lǔ rò a hé lǔ, “Thè́plè̤̌ tǎmé̤, kahtòmò̌, Jesǔ è́ hò́ nè̤.”
49 Quando Jesus o ouviu, parou e disse: “Falem para ele vir aqui”. Então chamaram o cego. “Anime-se!”, disseram. “Venha, ele o está chamando!”
50 Rò a plwóhte aca̤klò̌ rò a phatǎ̤kyǎ. Htuô̌rò a pá̤kahtò rò a hyǎ dố Jesǔ a o.
50 Bartimeu jogou sua capa para o lado, levantou-se de um salto e foi até Jesus.
51 Jesǔ sudyǎ lǔ, “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ vǎ maǐtě?”
51 “O que você quer que eu lhe faça?”, perguntou Jesus. O cego respondeu: “Rabi,
52 Rò Jesǔ hé lǔ, “Nè̤ ka̤ní̤ hò́. Nè̤ tè̤zṳ̂́ me̤sǐmé̤ pé̤ nè̤ hò́.” Bínuô tôphuốtuô̌ amèthè lǐhyǎ rò a krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě.
52 Jesus lhe disse: “Vá, pois sua fé o curou”. No mesmo instante, o homem passou a ver e seguiu Jesus pelo caminho.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.