Marcos 10
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Htuô̌rò Jesǔ o bínuô rò a htecuốkyǎ dố Judaké̤ rò a cuố dố Jordano htyěklǒ bè́rè̤̌ tôkyě. Kayǎ bè́mṳ hyǎoplò́tava̤ kuô̌lò̌ khyěthyá lǔ tôplutôphè rò a ithyótǎ̤ pé̤ ǔ phú alé̤klǒ ithyó pé̤ ǔ pwǒ̤꤮ phuố nuô.
1 Jesus saiu daquele lugar e foi para a região da Judeia que fica no lado leste do rio Jordão. Uma grande multidão se ajuntou outra vez em volta dele, e ele ensinava todos, como era o seu costume.
2 Pharisěophú tahehenuô a hyǎ tố̤kuô̌ dố Jesǔ a o rò èthǐ thè́zṳ̂́ hyǎ myápṳ̌ pṳ̂́ Byacè Jesǔ atè̤thû́ rò a hyǎ sudyǎ takè lǔ, “Kayǎ tôprè̤prè̤ okyǎ amě ma aní̤ prè́ pè̤ tè̤thyótè̤thya hényǎ phúnuô è̌?”
2 Alguns fariseus , querendo conseguir uma prova contra ele, perguntaram: — De acordo com a nossa
3 Rò Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Mosè hékyǎ thǐ ngó̤ phútě?”
3 Jesus respondeu com esta pergunta:
4 Èthǐ hésû, “Kayǎ dố a okyǎ amě tahenuô Mosè plwǒprè́ èthǐ dố a ki rǎ li-okyǎmě a tè̤rǎmá tôba rò a dyé ná amě rò a ki okyǎ amě hénuôma aní̤ prè́.”
4 Eles responderam: — Moisés permitiu ao homem dar à sua esposa um documento de divórcio e mandá-la embora.
5 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Mosè rǎkyǎ pé̤ thǐ tè̤thyótè̤thya phúyě me̤těhérò thǐ yǒ khuklò́pryě̤ dû thǐgně nuô.
5 Então Jesus disse:
6 Manárò dố Cò́marya byálya̤lú hekhu ná mò́khu akhè̌nuôma ‘Cò́marya byálya̤tû́ prè̤mò tôprè̤ ná prè̤khǔ tôprè̤ prè́.’
6 Mas no começo, quando foram criadas todas as coisas, foi dito: “Deus os fez homem e mulher.
7 ‘Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě prè̤khǔ yěnuô a bè dyakyǎ amuố̤aphè̌ rò a bè cuố otố̤kuô̌ ná amě,
7 Por isso o homem deixa o seu pai e a sua mãe para se unir com a sua mulher,
8 rò kayǎ yěthè́nyě̤nuô a htwǒhtyahò́ tôprè̤꤮ tuô̌hò́.’ Phúnuôrò èthǐ ma kayǎ thè́nyě̤ má̤pǎtohò́. A htwǒhtyahò́ lǔ tôprè̤꤮ tuô̌hò́.
8 e os dois se tornam uma só pessoa.” Assim, já não são duas pessoas, mas uma só.
9 Phúnuôrò tè̤ dố Cò́marya dya-otố̤ lǔnuô, prè̤lukayǎ bè htò́pè̤̌kyǎní̤ lǔ tôprè̤꤮ to.”
9 Portanto, que ninguém separe o que Deus uniu.
10 Bí èthǐ ka̤tuố̤ dố hi akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎpó̤ lǔ tè̤ritè̤kyǎ yě.
10 Quando já estavam em casa, os discípulos tornaram a fazer perguntas sobre esse assunto.
11 Rò a hésû èthǐ, “Prè̤khǔ tôprè̤ ki okyǎ amě rò a ki cuốphyé taple ná prè̤mò dố aruôtôprè̤ hénuôma a cuốthû́hò́ amělye̤ yěnuô hò́.
11 E Jesus respondeu:
12 Htuô̌rò prè̤mò tôprè̤ ki okyǎ avè̤ rò a ki cuốphyé taple ná prè̤khǔ dố aruôtôprè̤ hénuôma a cuốthû́hò́ avè̤lye̤ yěnuô tôprè̤ hò́.”
12 E, se a mulher mandar o seu marido embora e casar com outro homem, ela também estará cometendo adultério.
13 Thyáphú Jesǔ ki dyahtya atakhu dố pacè̤̌phú yětahe alo̤ nuô, kayǎ tahe è́hyǎní̤ lahyǎ pacè̤̌phú dố Jesǔ a o. Manárò a khǒpacè̤̌ tahe thè́prwǒ̤sû kayǎ cwihyǎní̤ pacè̤̌phú yěnuô tahe.
13 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos repreenderam aquelas pessoas.
14 Jesǔ myáhtye èthǐ me̤phúnuôrò a thè́plòdu èthǐ rò a hé èthǐ, “Plwǒhyǎ pacè̤̌phú nuôtahe dố vǎ oyě. Me̤tǎ̤tṳ̂̌ tǎ èthǐ tǎmé̤, me̤těhérò Cò́marya ahtyěaké̤ nuôma kayǎ dố a shyalya̤ athè́plò thyáná pacè̤̌phú yěnuôtahe atè̤hò́.
14 Quando viu isso, Jesus não gostou e disse:
15 Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ ki nò̌pố thǐné̤ ná Cò́marya phú pacè̤̌phú tahe nò̌pốní̤ ané̤ nuôto hénuô, thǐ nuô̌ ní̤ cyá̤ dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ takhyá꤮ to.”
15 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
16 Htuô̌rò a phyáhtya pacè̤̌phú dố ané̤lo̤ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤ rò a dyahtyahtuô̌ atakhu dố pacè̤̌phú tahe alo̤ rò a sò̌risò̌bǔ èthǐ.
16 Então Jesus abraçou as crianças e as abençoou, pondo as mãos sobre elas.
17 Bí Jesǔ cáhtya htecuốkyǎhò́ akhè̌nuô, kayǎ tôprè̤ klyahyǎ dố lǔo rò a hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔ mèthènyě rò a sudyǎ Jesǔ, “Kố꤮ tháráryá꤮ thyáphú vǎ ki ní̤bè kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ nuôrò, vǎ tǒbè me̤kryá꤮ maǐtě?”
17 Quando Jesus estava saindo de viagem, um homem veio correndo, ajoelhou-se na frente dele e perguntou: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
18 Jesǔ sudyǎ lǔ, “Nè̤ cuốè́ tuố̤ vǎ ná tháráryá me̤tě? Kayǎryá o tôprè̤꤮ to, a o prè́tû́ Cò́marya tôprè̤prè́.
18 Jesus respondeu:
19 Nè̤ thè́gně Cò́marya mekyǎngó̤ tahe hé, ‘Me̤thyě tǎ kayǎ tǎmé̤, cuốthû́ tǎ ǔphúǔmě tǎmé̤, ehuôehí tǎ ǔtè̤ tǎmé̤, khyá lahǒlahya tǎ tè̤ tǎmé̤, cuốetṳ̂̌ǒplè tǎ ǔkhu tǎmé̤, bezṳ̂́nyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌.’”
19 Você conhece os mandamentos: “Não mate, não cometa adultério, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, não tire nada dos outros, respeite o seu pai e a sua mãe.”
20 Rò a hésû Jesǔ, “Thárá꤮ yětahenuô vǎ tǒ̤ní̤ htuô̌lò̌hò́ rò vǎ krwǒme̤ htuô̌lò̌hò́ dố vǎ pacè̤̌khè̌ nuô pǎ cò́hò́.”
20 — Mestre, desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos! — respondeu o homem.
21 Rò Jesǔ myá tǎ̤tǎ̤꤮ lǔ rò a thè́zò̤ní̤ lǔ rò a hé, “Tè̤ dố nè̤ lome̤ nuô a opǎ tôcô, ka̤ isè̌kyǎlò̌ nè̤ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ nuôtahe rò dyékyǎ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuô. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò nè̤ ki ní̤bè tè̤duzá̤htyathè̌ dố mò́khu pǎ. Ka̤me̤htuô̌ phúnuô rò hyǎ krwǒkuô̌ vǎkhyě.”
21 Jesus olhou para ele com amor e disse:
22 A yǒ duzá̤ tǎ̤pòtǎ̤pè̤̌ cò́ akhu-akhyě, bí a ní̤huô̌ htuô̌ Byacè Jesǔ hé lǔ phúyě akhè̌nuô, a khyé htuô̌rò a mèthèpyé rò a hteka̤kyǎ.
22 Quando o homem ouviu isso, fechou a cara; e, porque era muito rico, foi embora triste.
23 Jesǔ tarítava̤ myá rò a hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Kayǎ duzá̤htyathè̌ tahe kíré̤ nuô̌ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô, apyá̤ nyacò́ dố èthǐgně cò́!”
23 Jesus então olhou para os seus discípulos, que estavam em volta dele, e disse:
24 A khǒpacè̤̌ tahe ní̤huô̌ lǔ hébè phúyě rò a htetapa̤ lò̌plǐ cò́ lǔ. Htuô̌rò a hé khyěpó̤ èthǐ, “Vǎphú thǐ꤮, ǔ kíré̤ nuô̌ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuôma apyá̤ nyacò́꤮.
24 Quando ouviram isso, os discípulos ficaram espantados, mas Jesus continuou:
25 Tathíbuô̌du tôduô̌ kíré̤ plyénuô̌ dố htè́khǎlí̤kǔnuô azǔ klò̌pǎ cò́ ná kayǎ duzá̤htyathè̌ tôprè̤ kíré̤ nuô̌ dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô cò́.”
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 A khǒpacè̤̌ tahe a hte tapa̤ lò̌plǐ lǔ rò èthǐ hé ní̤dyélǔ, “Ki me̤phúnuôrò ǔpě tôprè̤ kíré̤ ní̤bècyá̤pǎ tè̤me̤lwóhteka̤ pě?”
26 Quando ouviram isso, os discípulos ficaram espantadíssimos e perguntavam uns aos outros: — Então, quem é que pode se salvar?
27 Jesǔ myá èthǐ rò a hé èthǐ, “Prè̤lukayǎ me̤lwóhteka̤ cyá̤ ní̤dyé ané̤to tadû́rò Cò́marya yǒ me̤cyá̤tè̤ pwǒ̤꤮ tôcô akhu-akhyě, a me̤lwóhteka̤ cyá̤ prè́.”
27 Jesus olhou para eles e disse:
28 Petru hé lǔ, “Myámò̌, pè̤ dyakyǎ lò̌ cò́hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô rò pè̤ krwǒkuô̌hò́ nè̤khyěhò́.”
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos tudo e seguimos o senhor.
29 Jesǔ hé lǔ, “Vǎ hélakǒ cò́ thǐ, dố vǎgně ná vǎ tè̤thè́krṳ̂̌mila agně rò kayǎ tôprè̤prè̤ ki vǐkyǎ ahi-aphyǎ ná apuố̤avyá̤, amuố̤aphè̌, aphúalye̤, ná aprè́alyá̤ thǐtahe hénuô,
29 Jesus respondeu:
30 a ohtwǒprè̤ yětôhtû̌rò, a ki ní̤bè è́htya lốklò̌pó̤ ahi, apuố̤avyá̤, amuố̤aphè̌, aphúalye̤, aprè́alyá̤ thǐtahe dố aphuố tôzè̤ cò́ pǎ. Manárò ǔ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ è pǎ. Nopǎ tôhtû̌ rò a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ.
30 receberá muito mais, ainda nesta vida. Receberá cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos, terras e também perseguições. E no futuro receberá a vida eterna.
31 Manárò kayǎ dố ǔ tane̤ lǔ ná a lodulố ǔtôprè̤nuô, a ki okyǎ dốkhyělố ǔ pǎ, kayǎ dố a okyǎ dốkhyělố ǔ tahenuô a ki htwǒhtya kayǎ dố ǔ lodulố lǔ pǎ,” Jesǔ hé pé̤ èthǐ phú nuô.
31 Muitos que agora são os primeiros serão os últimos, e muitos que agora são os últimos serão os primeiros.
32 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htya lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem rò bí a htya dố klyálo̤ akhè̌nuô, Jesǔ cuố ré̤ èthǐ dố nyě. Jesǔ htya pé̤ èthǐ dố vǐ̤ Jerusalem akhu-akhyě, a khǒpacè̤̌ tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ lǔ, rò kayǎ dố a krwǒhtya tố̤kuô̌ ná lǔ tahenuô, a thè́isě lò̌ lahyǎ. Rò Jesǔ è́plò́ khyěthyá a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ rò a cáhtya hésoluô̌ pé̤ èthǐ ná shyé꤮ èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jerusalem pǎnuô a ki htwǒhtya kryá꤮ ané̤ phútě pǎ nuôtahe ari-akyǎ.
32 Jesus e os discípulos iam pela estrada, subindo para Jerusalém. Ele caminhava na frente, e os discípulos, espantados, iam atrás dele; as outras pessoas que iam com eles estavam com medo. Então Jesus chamou outra vez os discípulos para um lado e começou a falar sobre o que ia acontecer com ele. Jesus disse:
33 Rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ, khǒnyá̤ rò pè̤ htya dố vǐ̤ Jerusalem. Bínuô pǎma ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤dû vǎyěnuô dố bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe a takhukǔ pǎ. Rò èthǐ ki thè́plò tǒ lò̌ lǔ dố a ki me̤thyěkyǎ vǎ pǎ. A ki dyétǎ̤kyǎ vǎ dố Judaphú má̤to tahe a takhukǔ pǎ.
33 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
34 Phúnuôrò Judaphú má̤to tahe ki hébè lavilavò̌ kanǐkano lò̌ vǎ pǎ, èthǐ ki htupláhtuthǐ lò̌ vǎ pǎ, a ki plí vǎ pǎ, rò èthǐ ki me̤thyěkyǎ vǎ pǎ tadû́rò a bǎhtyahò́ thuô̌nyě pǎma vǎ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
34 Estes vão zombar dele, cuspir nele, bater nele e matá-lo; mas três dias depois ele ressuscitará.
35 Zebedeo aphúkhǔ Jakomo ná Giovanni hyǎphû dố Jesǔ a o rò a hé lǔ, “Thárá꤮ pè̤ kwǐ nè̤ ǐtětě bèbè, pè̤ thè́zṳ̂́ dố nè̤ ki me̤ pé̤ pè̤.”
35 Depois Tiago e João, filhos de Zebedeu, chegaram perto de Jesus e disseram: — Mestre, queremos lhe pedir um favor.
36 Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ vǎ ǐtětě?”
36 — O que vocês querem que eu faça para vocês? — perguntou Jesus.
37 Rò èthǐ hésû lǔ, “Bí nè̤ htya onyǎhò́ dố nè̤htyěnè̤ké̤ rò nè̤ ohò́ dố nè̤taryěduhtǔ akǔ hò́ pǎnuô, dyéonyǎ pé̤kuô̌ pè̤ dố nè̤ takhu cò́htwó tôkyě tôprè̤, ná dố nè̤ takhu cò́ci tôkyě tôprè̤ pǎ ní꤮.”
37 Eles responderam: — Quando o senhor sentar-se no trono do seu
38 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ kwǐ tè̤yěnuô thǐ thè́gně ní̤dyé ari-akyǎ to. Tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ ahtyěbě dố vǎ kíré̤ ǒ yěnuô thǐ ǒ bè́kuô̌nyǎ sálé̤ pǎ è̌? Htuô̌rò tè̤khyácyě̤khyácṳ̂ dố vǎ kíré̤ khyá yě pǎ nuôma thǐ khyábè́kuô̌ sálé̤ pǎ è̌?”
38 Jesus respondeu:
39 Rò èthǐ hésû lǔ, “Pè̤ khyábè́kuô̌ prè́.”
39 Eles disseram: — Podemos. Então Jesus disse:
40 Manárò lé̤onyǎ akhǎlé̤ dố cò́ci tôkyě nuô bèbè, dố cò́htwó tôkyě nuô bèbè, a o dố vǎ takhukǔ má̤to, Cò́marya ki dyéonyǎ khǎlé̤ yěnuô ná kayǎ dố a taritaryǎ one pé̤htuô̌hò́ lǔ nuôtahe agně pǎ.”
40 Mas eu não tenho o direito de escolher quem vai sentar à minha direita e à minha esquerda. Pois foi Deus quem preparou esses lugares e ele os dará a quem quiser.
41 Bí a khǒpacè̤̌ dố a okyǎ prè̤shyé yětahe ní̤huô̌ a sudyǎ phúyě akhè̌ nuô, èthǐ thè́plòdu Jakomo ná Giovanni.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, começaram a ficar zangados com Tiago e João.
42 Phúnuôrò Jesǔ è́hyǎ plò́lò̌ èthǐ dố a o rò a hé èthǐ, “Thǐ thè́gně dûhò́ ná Judaphú má̤to tahenuô a o ná a khuklò́khuklyǎ dố a pố ní̤dyé èthǐ tahe. Htuô̌rò htyěké̤phú khuklò́khuklyǎ yětahenuô a nò̌e ní̤dyé lahyǎ a taryěshyosò̌ yěnuô dố htyěphúké̤phú tahe akhu.
42 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
43 Manárò lò̌꤮ thǐ yětahenuô thǐ tǒbè me̤phúnuô to. Dố thǐklè̌nuô, kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ htwǒdu hérò a tǒbè htwǒ thǐ prè̤me̤tè̤phú.
43 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
44 Dố thǐklè̌nuô, kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ htwǒ kayǎ dố ǔ lodulố lǔ kihérò a tǒbè htwǒ kayǎ lò̌꤮ plǐ acṳ̂́.
44 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de todos.
45 Me̤těhérò prè̤lu kayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ hyǎ dố ǔ ki me̤pé̤ vǎgně nuô má̤to. Vǎ hyǎ dố vǎ ki me̤pé̤ ǔgně prè́. Rò thyáphú vǎ ki ihtaka̤ní̤ èthǐ agněnuôrò, vǎ dyélya̤kyǎ vǎ thè́plò htwǒprè̤ dố kayǎ è́prè̤ agně.”
45 Porque até o
46 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jeriko rò bí èthǐ htecuốkyǎhò́ ná vǐ̤ Jeriko akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳdu bí vǐ̤kǔ nuôtahe htecuố kuô̌ ná èthǐ. Bí èthǐ htecuố akhè̌nuô, kayǎphè̌ mèthèkhí kwǐesè onyǎo bí klyáhtû̌nuô tôprè̤. Amwi̤ ná Bartimeo, è ma Timeo aphúkhǔ tôprè̤.
46 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Jericó. Quando ele estava saindo da cidade, com os discípulos e uma grande multidão, encontrou um cego chamado Bartimeu, filho de Timeu. O cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
47 Bí a ní̤huô̌ ná vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ hyǎ dố klyálo̤ akhè̌nuô, a cáhtya è́htǒ, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ Jesǔ꤮ thè́zò̤ní̤ kuô̌ ré̤ vǎ.”
47 Quando ouviu alguém dizer que era Jesus de Nazaré que estava passando, o cego começou a gritar: — Jesus,
48 Kayǎ è́prè̤ thè́prwǒ̤ lǔ rò a hé lahyǎ lǔ, “Thuôthuô꤮ omyá꤮” tadû́rò a lé è́htǒhtya shyoshyo, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ Jesǔ꤮ thè́zò̤ní̤ kuô̌ ré̤ vǎ ní꤮.”
48 Muitas pessoas o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca, mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
49 Jesǔ okuố rò a hé, “Cuốè́hyǎ è bíyě” rò èthǐ cuố è́hyǎ lǔ rò a hé lǔ, “Thè́plè̤̌ tǎmé̤, kahtòmò̌, Jesǔ è́ hò́ nè̤.”
49 Então Jesus parou e disse: Eles chamaram e lhe disseram: — Coragem! Levante-se porque ele está chamando você!
50 Rò a plwóhte aca̤klò̌ rò a phatǎ̤kyǎ. Htuô̌rò a pá̤kahtò rò a hyǎ dố Jesǔ a o.
50 Então Bartimeu jogou a sua capa para um lado, levantou-se depressa e foi até o lugar onde Jesus estava.
51 Jesǔ sudyǎ lǔ, “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ vǎ maǐtě?”
51 — O que é que você quer que eu faça? — perguntou Jesus. — Mestre, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
52 Rò Jesǔ hé lǔ, “Nè̤ ka̤ní̤ hò́. Nè̤ tè̤zṳ̂́ me̤sǐmé̤ pé̤ nè̤ hò́.” Bínuô tôphuốtuô̌ amèthè lǐhyǎ rò a krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě.
52 — Vá; você está curado porque teve fé! — afirmou Jesus. No mesmo instante, Bartimeu começou a ver de novo e foi seguindo Jesus pelo caminho.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.