Lucas 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bí Byacè Jesǔ o dố Jordano lyǎ̤muố̤ rò a ka̤ akhè̌nuô, a lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè. Rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè okuô̌ ná lǔ rò a thǔcuố lǔ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu.
1 Jesus, cheio do Espírito Santo, voltou do rio Jordão e foi levado pelo Espírito ao deserto.
2 Khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎ ilo-ilyá lǔ athè̌lwǐ̤shyě anyělwǐ̤shyě. Rò anyělwǐ̤shyě athè̌lwǐ̤shyě akǔyěnuô a esèe tôcô꤮ to akhu-akhyě anyělwǐ̤shyě htuô̌rò athè́ethè́ǒ hyǎ.
2 Ali ele foi tentado pelo Diabo durante quarenta dias. Nesse tempo todo ele não comeu nada e depois sentiu fome.
3 Bínuôakhè̌ khǐnéricyá̤ khuklò́ hé lǔ, “Nè̤ ki má̤ Cò́marya aphúkhǔ hérò hétǎ̤ lò̤́ yěnuôtômě rò nò̌htwǒhtya è ná khò́mǔ nuô.”
3 Então o Diabo lhe disse: — Se você é o Filho de Deus, mande que esta pedra vire pão.
4 Rò Jesǔ hésû è, “Cò́marya alǎ̤angó̤ hé, ‘Prè̤lukayǎ htwǒprè̤ tû́prè́ ná sèesèǒ nuô má̤to.’”
4 Jesus respondeu:
5 Htuô̌rò khǐnéricyá̤ khuklò́ è́cuố Jesǔ dố khǎlé̤htyalô̌ tôpho rò a dyéluô̌ lò̌ lǔ ná htyěké̤ dố a o dố hekhu yěnuô pwǒ̤tôba.
5 Aí o Diabo levou Jesus para o alto, mostrou-lhe num instante todos os reinos do mundo
6 Khǐnéricyá̤ khuklò́ hé è, “Lò̌꤮ taryěpro̤prya̤ yětahe ná tè̤duzá̤htyathè̌ yětahenuô, vǎ ki dyé ná nè̤ pǎ. Lò̌꤮ yětahe nuôma a o lò̌hò́ dố vǎ khadǎkǔ hò́, vǎ ki dyépé̤ kayǎ dố vǎ thè́zṳ̂́ dyé lǔ nuôtahe pǎ.
6 e disse: — Eu lhe darei todo este poder e toda esta riqueza, pois tudo isto me foi dado, e posso dar a quem eu quiser.
7 Phúnuôrò nè̤ ki cò́bè̌htya vǎ hénuô, lò̌꤮ yětahenuô vǎ ki dyé lò̌ ná nè̤ pǎ.”
7 Isto tudo será seu se você se ajoelhar diante de mim e me adorar.
8 Jesǔ hésû lǔ, “Cò́marya alǎ̤angó̤ hé phúyě, ‘Cò́bè̌htya prè́tû́ nè̤ Byacè Cò́marya rò me̤prè́tû́ ètè̤me̤ prè́ ní,’” a hé phúnuô.
8 Jesus respondeu:
9 Htuô̌rò khǐnéricyá̤ khuklò́ è́cuố lǔ dố vǐ̤ Jerusalem rò a nò̌ihtòo lǔ dố tè̤lǔhǒdu a khuklwókhu dố a htyalô̌lố tôtó̤ rò a hé lǔ, “Nè̤ ki má̤ Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ hérò pá̤tǎ̤ mò̌!
9 Depois o Diabo o levou a Jerusalém e o colocou na parte mais alta do Templo e disse: — Se você é o Filho de Deus, jogue-se daqui,
10 Me̤těhérò, Cò́marya alǎ̤angó̤ hé,
10 pois as Escrituras Sagradas afirmam: “Deus mandará que os seus anjos cuidem de você.
11 “Htuô̌to a hé pó̤,
11 Eles vão segurá-lo com as suas mãos, para que nem mesmo os seus pés sejam feridos nas pedras.”
12 Manárò Jesǔ hésû lǔ, “Cò́marya alǎ̤angó̤ hé, ‘Nè̤ bè me̤myání̤ nè̤ Byacè Cò́marya to.’”
12 Então Jesus respondeu:
13 Bí khǐnéricyá̤ khuklò́ ilo-ilyá pwǒ̤ htuô̌lò̌ hò́ Byacè Jesǔ akhè̌nuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ htecuố taphǎkyǎ ná Jesǔ taplô̤phú rò a opò̤́myá pó̤ tuố̤dố ashuốakhè̌ ryá dố a ki ilo khyěthyá lǔ tôphuố.
13 Quando o Diabo acabou de tentar Jesus de todas as maneiras, foi embora por algum tempo.
14 Htuô̌rò Byacè Jesǔ ka̤khyě khyěthyá dố Galilea ké̤ rò a lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤pro̤tè̤prya̤. È ari-akyǎ yěnuô ǔ héso pasǐ luô̌cuốtuố̤ lò̌plǐ dố Galilea ké̤ ná dò̌so ophû tavǐtava̤ bínuô tahe.
14 Jesus voltou para a região da Galileia, e o poder do Espírito Santo estava com ele. As notícias a respeito dele se espalhavam por toda aquela região.
15 A ithyó pé̤ ǔ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ, rò ǔ htuthè́ní̤ lǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
15 Ele ensinava nas sinagogas e era elogiado por todos.
16 Byacè Jesǔ ka̤khyě dố vǐ̤ Nazarè bí a lé̤duhtya ní̤dyé nuôtôvǐ̤. Bí Judaphú Mò̤́nyěduô akhè̌, phú alé̤klǒ onuô, a cuốnuô̌ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ. Bí a kíré̤ ihtòhố Cò́marya alǎ̤angó̤ akhè̌nuô,
16 Jesus foi para a cidade de Nazaré, onde havia crescido. No sábado, conforme o seu costume, foi até a sinagoga . Ali ele se levantou para ler as Escrituras Sagradas ,
17 ǔ dyé lǔ li dố Prè̤pro̤ Isaiah rǎokyǎ dố꤮ nyénu nuôtôba. A htulyěmǒ litalǔ yětôklǔ rò a myáhtye ǔ rǎo li tômǎ̤ dố a hé,
17 e lhe deram o livro do profeta Isaías. Ele abriu o livro e encontrou o lugar onde está escrito assim:
18 “Cò́marya Thè́ Sǎsè̌ o dố vǎkǔ, me̤těhérò a nwóhtya hò́ vǎ ná vǎ ki héso pé̤ kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuô hò́. Kayǎ dố ǔ pṳ̂́ dò́tǎ̤ o lǔ dố htò̌kǔ tahe ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ agně, kayǎ dố a mèthèkhí tahe ki mèthèlǐ ka̤khyě agně, ná kayǎ dố ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ lǔ tahe ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ agněnuô a nò̌hyǎ hò́ vǎ dố vǎ ki héso pé̤ èthǐ hò́.
18 “O Senhor me deu o seu Espírito.
19 Htuô̌to Cò́marya nò̌hyǎ vǎ dố vǎ ki hésothè́gně pé̤ ǔ ná Byacè ki me̤lwóhteka̤ ní̤dyé akayǎ nuô ashuốakhè̌ hyǎtuố̤hò́.”
19 e anunciar que chegou o tempo
20 Rò Byacè Jesǔ htulǔdwó khyěthyá litalǔ nuôtôklǔ rò a dyéka̤khyědwó khyěthyá dố prè̤myákhwèní̤ tè̤cò́bè̌hǒ nuôtôprè̤ a takhukǔ rò a onyǎtǎ̤. Lò̌꤮ kayǎ o dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuôtahe myátǎ̤tố̤ lò̌plǐ cò́ lǔ.
20 Jesus fechou o livro, entregou-o para o ajudante da sinagoga e sentou-se. Todas as pessoas ali presentes olhavam para Jesus sem desviar os olhos.
21 Rò Jesǔ hé lahyǎ èthǐ, “Cò́marya alǎ̤angó̤ dố thǐ ní̤huô̌ vǎ hố pé̤ thǐ yětômǎ̤ nuôma a lốhtyabǎhtya cò́ hò́ yětônyě hò́.”
21 Então ele começou a falar. Ele disse:
22 Lò̌꤮ ǔ ní̤huô̌ tahenuô, ǔ htuthè́ní̤ lò̌plǐ cò́ lǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́, rò a tè̤hébèmo̤ hébèní̤ yěnuô, ǔ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ rò èthǐ hé lahyǎ, “È ma Joseph aphúprè̤khǔ prè́ vǎhéto?”
22 Todos começaram a elogiar Jesus, admirados com a sua maneira agradável e simpática de falar, e diziam: — Ele não é o filho de José?
23 Rò a hésû èthǐ, “Vǎ zṳ̂́e tǎ̤te̤ cò́ ná thǐ ki hékháhékho vǎ ná ngó̤dônyǎ otômû̌ dố a hé, ‘Tè̤khuthárá꤮ zasǐmé̤ ní̤dyédû nè̤né̤ nuô.’ Htuô̌rò thǐ ki hépó̤ vǎ, ‘Tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố pè̤ ní̤huô̌ nè̤ me̤ dố vǐ̤ Capernaum akǔ nuôtahenuô, me̤luô̌ pé̤kuô̌ myá pè̤ bí nè̤ duhtya ní̤dyé vǐ̤yě tôvǐ̤ akǔyě nuô̌꤮’” phúnuô pǎ.
23 Então Jesus disse:
24 Rò Jesǔ hé pó̤, “Vǎ hécò́cò́ thǐ꤮, Cò́marya aprè̤pro̤ bítě꤮ tôprè̤ bèbè, adò̌kǔphú ní̤dû è́sû ní̤dyékuô̌ lǔ tôprè̤꤮ to.
24 E continuou:
25 Vǎ hécò́cò́ thǐ꤮ dố Prè̤pro̤ Elia ahtû̌khè̌ nuô, nakla thuô̌na ná tôkwo rò ké̤vǐ̤ké̤kò̌ cyě̤cṳ̂ ohtya dố Israelké̤ tôké̤lè̤̌ cò́. Bínuô htû̌khè̌, dố Israel ké̤kǔ nuô, prè̤mòokryá oè́ kú꤮ lǎ cò́.
25 Eu digo a vocês que, de fato, havia muitas viúvas em Israel no tempo do profeta Elias, quando não choveu durante três anos e meio, e houve uma grande fome em toda aquela terra.
26 Manárò Cò́marya nò̌cuố tǒ Prè̤pro̤ Elia dố prè̤mòokryá nuôtahe a o tôprè̤꤮ to. Cò́marya nò̌cuố tǒ prè́ lǔ dố prè̤mòokryá dố a o dố vǐ̤ Zarepha, Sidoké̤kǔ nuôtôprè̤ a o prè́.
26 Porém Deus não enviou Elias a nenhuma das viúvas que viviam em Israel, mas somente a uma viúva que morava em Sarepta, perto de Sidom.
27 Htuô̌rò, dố Israel ké̤kǔ, bí Prè̤pro̤ Elizeo htû̌khè̌nuô kayǎ ní̤bè tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ tahenuô a o è́nyacò́ tadû́rò Cò́marya zasǐmé̤ pé̤ èthǐ tôprè̤꤮ to, a zasǐmé̤ pé̤ tû́prè́ Syria ké̤phú Naama tôprè̤ prè́.”
27 Havia também muitos leprosos em Israel no tempo do profeta Eliseu, mas nenhum deles foi curado. Só Naamã, o sírio, foi curado.
28 Rò lò̌꤮ kayǎ o bí tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuôtahe ní̤huô̌ Jesǔ hébè yětahe akhè̌nuô, èthǐ thè́plòdu lǔ kanó̤꤮ to.
28 Quando ouviram isso, todos os que estavam na sinagoga ficaram com muita raiva.
29 Èthǐ ihtò rò cwihtecuốkyǎ Jesǔ dố vǐ̤klò̌, rò èthǐ cwihtya lǔ dố èthǐ lé̤oní̤dyé vǐ̤ solo̤ lá̤taprǐ tôpho. Rò èthǐ tane̤ lě shyalatǎ̤kyǎ lǔ dố solè̤̌,
29 Então se levantaram, arrastaram Jesus para fora da cidade e o levaram até o alto do monte onde a cidade estava construída, para o jogar dali abaixo.
30 manárò a htecuốkyǎ bí kayǎ bè́klò́bè́mṳ nuôtahe aklǎměkǔ prè́.
30 Mas ele passou pelo meio da multidão e foi embora.
31 Jesǔ cuố dố vǐ̤ Capernaum dố a o bí Galilea ké̤kǔ yěnuô rò bí Judaphú Mò̤́nyěduô akhè̌nuô, a ithyóithya pé̤ ǔ bínuô.
31 Então Jesus foi para Cafarnaum, uma cidade da região da Galileia. Ali ele ensinava o povo nos sábados.
32 A tè̤ithyóithya yěnuô a o ná a taryěshyosò̌ akhu-akhyě, kayǎ khyéthukhyéthè́ è́nyacò́.
32 Eles estavam muito admirados com a sua maneira de ensinar, pois Jesus falava com autoridade.
33 Dố tè̤cò́bè̌hǒ akǔnuô, khǐné mǔmyá̤ricyá̤ tôduô̌ me̤bè kayǎphè̌ otôprè̤ rò a cyé̤pryě̤ è́htǒè́mo̤htya,
33 Havia um homem na sinagoga que estava dominado por um demônio. O homem gritou:
34 “Kố꤮ vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ꤮, nè̤ thè́zṳ̂́ me̤ pè̤ phútě? Nè̤ kíré̤ hyǎ me̤pyéme̤kyǎ me̤thyěme̤mé̤ kyǎlò̌hò́ pè̤ pǎ è̌? Nè̤ ma ǔpě nuôma vǎ thè́gně prè́, nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ sǎsè̌ tôprè̤.”
34 — Ei, Jesus de Nazaré! O que você quer de nós? Você veio para nos destruir? Sei muito bem quem é você: é o Santo que Deus enviou!
35 Jesǔ thè́prwǒ̤ sû khǐnékhǐnò̌, “Thuôthuô꤮ o lahyǎ, htecuốkyǎmò̌ dố kayǎphè̌ yětôprè̤ akǔnuô.” Rò khǐnékhǐnò̌ me̤lakhû́ tǎ̤kyǎ kayǎphè̌ yětôprè̤ dố èthǐ mèthènyě rò a htecuốkyǎ dố lǔkǔ tadû́rò a me̤ bèsè̌ ní̤ná lǔ tôcô꤮ to.
35 Então Jesus ordenou ao demônio: Em frente de todos, o demônio atirou o homem no chão e saiu dele sem lhe causar nenhum ferimento.
36 Èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ rò èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “A tè̤ithyóithya yětôkuôrò tè̤ithyóithya cò́ phútě tôcôtětě? A hétǎ̤ prè́ angó̤ ná a nò̌htecuốkyǎ prè́ khǐné rò khǐné mǔmyá̤ricyá̤ yětahe htecuốkyǎ cò́cò́.”
36 Todos ficaram espantados e diziam uns para os outros: — Que tipo de palavras são essas? Este homem, com autoridade e poder, expulsa os espíritos maus, e eles vão embora.
37 Yětôphuốrò Jesǔ mwi̤la yěnuô ǔ hésoluô̌ pasǐcuố lò̌ dố vǐ̤ Capernaum ná dò̌o tavǐtava̤ bínuô tôpho.
37 E as notícias a respeito de Jesus se espalharam por toda aquela região.
38 Jesǔ htecuốkyǎ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò a cuố dố Simonè ahi. Simonè a prè̤́prè̤mò thè́swíné̤kṳ́ htyashyo nyacò́ rò èthǐ kwǐthè́zò̤ Jesǔ ná a ki zasǐmé̤ pé̤ lǔ tè̤swí.
38 Jesus saiu da sinagoga e foi até a casa de Simão. A sogra de Simão estava doente, com febre alta; e contaram isso a Jesus.
39 Rò Jesǔ cuố okahtò bí kayǎswí yětôprè̤ alé̤myě khǎshyé rò a hé lǔ, “Nè̤ ki omo̤ ka̤khyě ryákhyěthyá dûní꤮” a hé rò tôphuốtuô̌ atè̤kṳ́ tǎ̤ rò a ihtò me̤-eme̤ǒsû pé̤ èthǐ.
39 Aí ele foi, parou ao lado da cama dela e deu uma ordem à febre. A febre saiu da mulher, e, no mesmo instante, ela se levantou e começou a cuidar deles.
40 Bí mò̤́tǎ̤ akhè̌nuô, kayǎ tahe è́hyǎ lò̌plǐ a khǒbò́thyó dố aswíasè̌ amyěmyě acôcô tahe dố Jesǔ a o rò Jesǔ dyahtya atakhu dố èthǐ alo̤ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤ rò a zasǐmé̤kyǎ pé̤ lò̌plǐ èthǐ tè̤swítè̤sè̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
40 Depois de anoitecer , todos os que tinham amigos enfermos, com várias doenças, os levaram a Jesus. Ele pôs as suas mãos sobre cada um deles e os curou.
41 Bí èthǐ è́hyǎ kayǎ yětahe aklè̌nuô, khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahenuô a opatố̤ è́lǎ. Rò a htecuốkyǎ dố kayǎ nuôtahe akǔ rò a è́htǒhtya, “Nè̤ ma Cò́marya aphúprè̤khǔ” phúnuô. Èthǐ yǒ thè́gně lahyǎ ná Jesǔ ma Krístu dố Cò́marya nwóhtya lǔ rò a ki me̤lwóhteka̤ prè̤luhekhuphú nuôtôprè̤ akhu-akhyě, Jesǔ thè́prwǒ̤ èthǐ rò a nò̌hébè èthǐ tômû̌꤮ to.
41 Os demônios saíram de muitas pessoas, gritando: — Você é o Filho de Deus! Eles sabiam que Jesus era o
42 Bí mò̤́lǐbǔ hò́ akhè̌nuô, Jesǔ o dố vǐ̤kǔ rò a htecuố dố khǎlé̤ dố ǔ o tôprè̤꤮ to tôpho. Kayǎ lṳ̂myápṳ̌ è́nyacò́ lǔ, rò bí èthǐ myáhtye hò́ lǔ akhè̌nuô, a kwǐthè́zò̤ lahyǎ lǔ, htecuố taphǎ khókyǎ tǎ ná pè̤ tǎmé̤ ní꤮, a hé lǔ phúnuô.
42 Quando amanheceu, Jesus saiu da cidade e foi para um lugar deserto. Mas a multidão começou a procurá-lo, e, quando o encontraram, eles não queriam deixá-lo ir embora.
43 Manárò, Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ tǒbè cuố hésodônyǎ luô̌ pé̤kuô̌ kayǎ o dố vǐ̤ aruô tahe ná Cò́marya ahtyěaké̤ a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ, me̤těhérò Byacè Cò́marya nò̌hyǎ vǎ ná vǎ kibè me̤ tè̤me̤ yětôcô agně hò́.”
43 Mas Jesus disse:
44 Phúnuô akhu-akhyě, a lě hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ dố Judaké̤ tè̤cò́bè̌hǒ nuôtahe akǔ.
44 E ele anunciava a mensagem nas sinagogas de todo o país.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.