Lucas 19
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Bí Jesǔ nuô̌cuốluplú rwó vǐ̤ Jeriko akǔ akhè̌nuô,
1 Jesus entrou em Jericó e ia atravessando a cidade.
2 kayǎ htwǒ prè̤kwǐamo-arǎ khuklò́ dố amwi̤ ná Zakeǔ o tôprè̤, rò a duzá̤ nyacò́.
2 Havia aí um homem muito rico chamado Zaqueu, chefe dos recebedores de impostos.
3 Jesǔ ma ǔpě nuô a thè́zṳ̂́ myáhtye kuô̌ tadû́rò a yǒ tapò́ dûgně, htuô̌rò kayǎ yǒ oró̤oè́sû́lû̌ akhu-akhyě a myáhtyehtwó kuô̌ǔ Jesǔ to.
3 Ele procurava ver quem era Jesus, mas não o conseguia por causa da multidão, porque era de baixa estatura.
4 Phúnuô akhu-akhyě, thyáphú a ki tṳ́htwó kuô̌ǔ Jesǔ rò, a klyacuố ré̤ dố kayǎ bè́mṳ anyěhyǎ bí Jesǔ lé̤cuố plehyǎ klyá yěnuô tôbǒ rò a cuốhtya dố kadwímò̤́ tômò̤́ alo̤.
4 Ele correu adiande, subiu a um sicômoro para o ver, quando ele passasse por ali.
5 Bí Jesǔ hyǎtuố̤ bí lǔkhǎshyé akhè̌nuô, a tṳ́htya lǔ rò a hé lǔ, “Zakeǔ, hítǎ̤pryǎ mò̌, me̤těhérò yětônyě pǎnuô, vǎ bè cuốolěo kuô̌ dố nè̤hi pǎ.”
5 Chegando Jesus àquele lugar e levantando os olhos, viu-o e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa, porque é preciso que eu fique hoje em tua casa.
6 Zakeǔ hítǎ̤ tapluố̤taplyě rò a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́mo̤sû cò́ Jesǔ.
6 Ele desceu a toda a pressa e recebeu-o alegremente.
7 Lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye Jesǔ cuố kuô̌ dố Zakeǔ ahi tahenuô, a tamwǒ̤talè̌ lò̌ lahyǎ rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ cuốolě tố̤kuô̌ tuố̤dố prè̤oraphú ahi.”
7 Vendo isto, todos murmuravam e diziam: Ele vai hospedar-se em casa de um pecador...
8 Zakeǔ ihtò rò a hé Byacè, “Byacè, myámò̌, khǒnyá̤yě vǎ ucè̌tazè̌ dố a o ná vǎ taklǎměnuô, vǎ ki dyétǎ̤kyǎ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe. Htuô̌to ki vǎ etṳ̂̌ǒplè ǔkhu tôprè̤prè̤ kihérò, vǎ ki dyéka̤khyě khyěthyá è lwǐ̤pwí pǎ.”
8 Zaqueu, entretanto, de pé diante do Senhor, disse-lhe: Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres e, se tiver defraudado alguém, restituirei o quádruplo.
9 Rò Jesǔ hé è, “Yětônyě, tè̤me̤lwóhteka̤ hyǎtuố̤ dố hiyě tômě akǔhò́ me̤těhérò kayǎ yětôprè̤ ma má̤kuô̌dû hò́ Abraham aklwǐalwí hò́!
9 Disse-lhe Jesus: Hoje entrou a salvação nesta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Me̤těhérò prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ hyǎ myápṳ̌ me̤lwóhteka̤ kayǎ dố a lamé̤ tahe.”
10 Pois o Filho do Homem veio procurar e salvar o que estava perdido.
11 Bí kayǎ è́prè̤ ní̤dǎ Jesǔ tè̤hébè yě akhè̌nuô, a hé pé̤ pó̤ èthǐ ná ngó̤khákho tômû̌, me̤těhérò Jesǔ hyǎtuố̤ phû hò́ ná vǐ̤ Jerusalem hò́ khukhyě, Cò́marya ki cáhtya pố tôphuố pố cò́hò́ htyěké̤ hò́, èthǐ tane̤thû́ lò̌ lahyǎ phúnuô.
11 Ouviam-no falar. E como estava perto de Jerusalém, alguns se persuadiam de que o Reino de Deus se havia de manifestar brevemente; ele acrescentou esta parábola:
12 Phúnuô akhu-akhyě a dyá pé̤ èthǐ, “Bètôphuố kayǎ htwǒdu otôprè̤. Thyáphú ǔ ki dyahtya lǔ ná khwí rò a ki htwǒ pé̤ ǔ khwí dố ahtyěaké̤kǔ ní̤dû agněnuôrò, a htecuố dố htyěruôké̤klò̌ tôba, htuô̌rò a ka̤khyě khyěthyá dố aké̤.
12 Um homem ilustre foi para um país distante, a fim de ser investido da realeza e depois regressar.
13 Bí a htecuố tyahíto akhè̌nuô, a è́plò́ alulé prè̤shyé, rò a dyé èthǐ htè̌ba tôprè̤ tôba, rò a hé èthǐ, ‘Bí vǎ oto yěakhè̌nuô, cuố me̤kuố̤me̤khá lahyǎ, me̤myéhte ní̤dyé lahyǎ tuố̤dố vǎ ka̤khyě pǎ nuô ní,’ a hékyǎ èthǐ phúnuô.
13 Chamou dez dos seus servos e deu-lhes dez minas, dizendo-lhes: Negociai até eu voltar.
14 “Manárò, a htyěphúké̤phú thè́htethè́hǎ ní̤dyé lǔ rò èthǐ nò̌cuố lè̤́ prè̤thǔ tè̤ritè̤kyǎ tôprè̤ dố khwí o, rò a nò̌hé lǔ, ‘Kayǎ yětôprè̤nuô, pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ è ná pè̤khwí to.’
14 Mas os homens daquela região odiavam-no e enviaram atrás dele embaixadores, para protestarem: Não queremos que ele reine sobre nós.
15 “Manárò kayǎ htwǒdu yětôprè̤nuô, ǔ nò̌htwǒ è ná khwí rò a ka̤tuố̤ khyěthyá. Thyáphú èthǐ ki hyǎ dyéluô̌htya lahyǎ ná èthǐ me̤phúhteè́ tó̤ bá꤮ tě agněnuôrò, a ka̤tuố̤ rò a è́hyǎ alulé dố a dyékyǎ èthǐ htè̌ba yětahe dố a o.
15 Quando, investido da dignidade real, voltou, mandou chamar os servos a quem confiara o dinheiro, a fim de saber quanto cada um tinha lucrado.
16 “Aré̤lố tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hé lǔ, ‘Byacè, dố vǎ nò̌e htè̌ba dố nè̤ dyékyǎ vǎ yětôba akhu-akhyě vǎ ní̤bè è́htyalốpó̤ hò́ abashyé hò́.’
16 Veio o primeiro: Senhor, a tua mina rendeu dez outras minas.
17 “Rò a hé lǔ, ‘Aryá nyacò́! Nè̤ ma lulé dố aryá tôprè̤! Nè̤ cò́ ná vǎ dyé nè̤ tè̤patíphú yětahe akhu-akhyě, vǎ ki nò̌pố nè̤ ná vǐ̤ avǐ̤shyé pǎ.’
17 Ele lhe disse: Muito bem, servo bom; porque foste fiel nas coisas pequenas, receberás o governo de dez cidades.
18 “Lulé nyě̤prè̤ tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hé lǔ, ‘Byacè, vǎ nò̌e htè̌ba dố nè̤ dyé vǎ yětôba akhu-akhyě, vǎ ní̤bè è́htyalốpó̤ hò́ htè̌nyǎ̤ba hò́.’
18 Veio o segundo: Senhor, a tua mina rendeu cinco outras minas.
19 “Rò a hé alulé yětôprè̤, ‘Vǎ ki nò̌pố nè̤ vǐ̤ nyǎ̤vǐ̤ pǎ.’
19 Disse a este: Sê também tu governador de cinco cidades.
20 “Rò lulé thuô̌prè̤ tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hyǎhé lǔ, ‘Byacè, yě lé꤮ nè̤ htè̌ba dố nè̤ dyékyǎ vǎnuô. Vǎ bedwóuố è dố zè̤̌krikǔ.
20 Veio também o outro: Senhor, aqui tens a tua mina, que guardei embrulhada num lenço;
21 Vǎ thè́isě nè̤lé̤, me̤těhérò nè̤ ma kayǎ dố apyá̤ nyacò́ tôprè̤. Nè̤tè̤ má̤to tahenuô, nè̤ cuố phyé dûgně. Htuô̌to nè̤ isò́iplû̌nò́ kuô̌ǔ to rò nè̤ cuố kè́ka̤plò́ dû nè̤gněnuô̌.’
21 pois tive medo de ti, por seres homem rigoroso, que tiras o que não puseste e ceifas o que não semeaste.
22 “Rò a hé lǔ, ‘Cṳ̂́cyě̤cṳ̂́cṳ̂, vǎ ki cirya nè̤ phú nè̤ hébèhte ní̤dyé nè̤ngó̤ yěnuôtahe pǎ. Nè̤ thè́gněhò́ ná vǎ ma kayǎ dố apyá̤ nyacò́ tôprè̤. Vǎtè̤ má̤to tahenuô vǎ cuốphyé dûgně. Vǎ isò́iplû̌tǎ̤nò́ kuô̌ǔ to rò vǎ cuốkè́ ka̤ dûgně tôprè̤ vǎhé!
22 Replicou-lhe ele: Servo mau, pelas tuas palavras te julgo. Sabias que sou rigoroso, que tiro o que não depositei e ceifo o que não semeei...
23 Phúnuôrò mame̤těrò nè̤ cuốsunuô̌ vǎ htè̌bayě dố ǔ lé̤be-oplò́ ǔ lé̤plwǒbò rû̌ hidukǔ nuô to me̤tě? Nè̤ ki me̤phúnuô hérò, shyé꤮ vǎ ka̤tuố̤ khyěthyá pǎ nuô, vǎ ki ní̤bè ka̤khyěkǔ aphúphú amuố̤muố̤ pǎ kǒkǒ.’
23 Por que, pois, não puseste o meu dinheiro num banco? Na minha volta, eu o teria retirado com juros.
24 “Htuô̌rò a hé kayǎ ihtòo bínuô tahe, ‘Phyé ka̤khyědwó khyěthyá htè̌banuô rò dyékyǎ ná kayǎ dố ahtè̌ba o abashyé yěnuô tôprè̤.’
24 E disse aos que estavam presentes: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem dez minas.
25 “Manárò èthǐ hésû lǔ, ‘Byacè, ahtè̌ba onehtuô̌ dû hò́ abashyé hò́!’
25 Replicaram-lhe: Senhor, este já tem dez minas!...
26 “Rò khwí hésû èthǐ, ‘Vǎ hé thǐ, lò̌꤮ kayǎ dố atè̤one lò̌ cò́hò́ nuôtahe bèbè, ǔ lédyé è́htya pé̤pó̤ cò́ lǔ pǎ, manárò kayǎ dố atè̤ o to tôprè̤nuô, atè̤ oprè́ takiphúprè́ bèbè, ǔ ki phyéphekyǎphe lò̌ pó̤ lǔtè̤ pǎ.
26 Eu vos declaro: a todo aquele que tiver, dar-se-lhe-á; mas, ao que não tiver, ser-lhe-á tirado até o que tem.
27 Htuô̌rò, kayǎ dố a thè́hte vǎ rò a thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ vǎ khwí to tahenuô, è́hyǎ lò̌ bíyě rò me̤thyěkyǎ lò̌ èthǐ dố vǎ mèthènyě yěnuô!’”
27 Quanto aos que me odeiam, e que não me quiseram por rei, trazei-os e massacrai-os na minha presença.
28 Jesǔ héhtuô̌ phúnuôrò, a htya dố vǐ̤ Jerusalem rò a htecuố ré̤ a khǒpacè̤̌ dố nyě.
28 Depois destas palavras, Jesus os foi precedendo no caminho que sobe a Jerusalém.
29 Bí a hyǎphûhò́ ná dò̌ Bethphage ná dò̌ Bethania dố a ophû ná Oliva so yětôdò̌ akhè̌nuô, Jesǔ nò̌hyǎ ré̤ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤.
29 Chegando perto de Betfagé e de Betânia, junto do monte chamado das Oliveiras, Jesus enviou dois dos seus discípulos e disse-lhes:
30 Rò a mecuốní̤ èthǐ ngó̤, “Hyǎnuô̌ré̤ lahyǎ dò̌ dố nyěnuô tôdò̌, thǐ hyǎ nuô̌nuô̌ ná thǐ ki myáhtye tathíphú tôduô̌ dố ǔ sidyánya̤ nò́hí lǔ tôphuố꤮ to tôduô̌ pǎ. Rò thǐ ki myáhtye ǔ cò̌klò̤ o è pǎ, rò ilyě è rò cwika̤ è bíyě ní꤮.
30 Ide a essa aldeia que está defronte de vós. Entrando nela, achareis um jumentinho atado, em que nunca montou pessoa alguma; desprendei-o e trazei-mo.
31 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki sudyǎ thǐ, ‘Thǐ cuố ilyěkyǎtuố̤ tathíphú plye̤ me̤tě?’ A ki hérò, ‘Byacè lo è,’ hésû è phúnuô ní꤮.”
31 Se alguém vos perguntar por que o soltais, responder-lhe-eis assim: O Senhor precisa dele.
32 Èthǐ cuố rò a myáhtye lò̌plǐ phú a héone pé̤ èthǐnuô tahe.
32 Partiram os dois discípulos e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Bí èthǐ ilyě tathíphú plye̤ akhè̌nuô, ané̤byacè tahe hé èthǐ, “Thǐ cuốilyě tuố̤ tathíphúplye̤ me̤tě?”
33 Quando desprendiam o jumentinho, perguntaram-lhes seus donos: Por que fazeis isto?
34 Rò èthǐ hésû, “Byacè lo è.”
34 Eles responderam: O Senhor precisa dele.
35 Rò èthǐ cwika̤ní̤ tathíphú yěnuô dố Jesǔ a o. Htuô̌rò èthǐ idè̌htya lahyǎ aca̤klò̌ dố tathí nyá̤khu rò a nò̌htyasidyá Jesǔ.
35 E trouxeram a Jesus o jumentinho, sobre o qual deitaram seus mantos e fizeram Jesus montar.
36 Bí Jesǔ sidyá tathíphú rò a htecuố akhè̌nuô, kayǎ tahe dè̌tǎ̤ ré̤ lahyǎ aca̤klò̌ tahe dố klyádè̌kǔ.
36 À sua passagem, muitas pessoas estendiam seus mantos no caminho.
37 Bí a hyǎphûhò́ ná vǐ̤ Jerusalem, bí klyá o dố Oliva sokhu rò a talwǒ̤tǎ̤ nuô̌hò́ dố vǐ̤kǔ yě akhè̌nuô, lò̌꤮ a khǒpacè̤̌ dố a krwǒ lò̌ lǔ nuôtômṳ cáhtya è́htǒhtuthè́ kè́kǒhtya lò̌ Cò́marya, me̤těhérò èthǐ yǒ myáhtye lò̌ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe akhu-akhyě, a è́htǒ lahyǎ phúnuô.
37 Quando já se ia aproximando da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, tomada de alegria, começou a louvar a Deus em altas vozes, por todas as maravilhas que tinha visto.
38 Èthǐ htuthè́htya,
38 E dizia: Bendito o rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória no mais alto dos céus!
39 Htuô̌rò Pharisěophú o dố kayǎ bè́mṳ aklè̌ nuôtahe hé Jesǔ, “Thárá, nò̌othuôkyǎ nè̤ khǒpacè̤̌ yětahenuô, nò̌èhtǒ pǎ tǎ lahyǎ èthǐ tǎmé̤.”
39 Neste momento, alguns fariseus interpelaram a Jesus no meio da multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hé thǐ, èthǐ ki othuôtakrû́kyǎ hénuôma, lò̤́ tahe ki è́htǒhtya kuô̌ke pǎ.”
40 Ele respondeu: Digo-vos: se estes se calarem, clamarão as pedras!
41 Bí a hyǎphûhò́ ná vǐ̤ Jerusalem rò a myáhtye vǐ̤yě akhè̌nuô, a mèthèhtyětǎ̤.
41 Aproximando-se ainda mais, Jesus contemplou Jerusalém e chorou sobre ela, dizendo:
42 Rò a hé, “Yětônyě, nè̤ ki thè́gně bye ná ǔ phyéhyǎ pé̤ nè̤ tè̤pě̤tè̤dwǒ hénuôma aryá nyacò́, manárò khǒnyá̤yě nè̤ myáhtye cyá̤ kuô̌ǔ to.
42 Oh! Se também tu, ao menos neste dia que te é dado, conhecesses o que te pode trazer a paz!... Mas não, isso está oculto aos teus olhos.
43 Tônyěnyě pǎnuô, shuốkhè̌ ki hyǎtuố̤ dố prè̤thè́hte nè̤ tahe ki hyǎ byáhtya bítava̤ lò̌ nè̤ ná vǐ̤ǔ htyalô̌ pǎ, rò èthǐ ki bòtǎ̤tṳ̂̌ tava̤bí lò̌ nè̤klyá pwǒ̤꤮ tôbǒ cò́ pǎ.
43 Virão sobre ti dias em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, te sitiarão e te apertarão de todos os lados;
44 Htuô̌pǎrò èthǐ ki me̤pyékyǎ lò̌ nè̤ ná lò̌꤮ kayǎ o dố nè̤ vǐ̤kǔ nuôtahe pǎ. Bí lò̤́tômě prè́ nuô a ki oícû̌ ma pǎ cò́ lǔ to pǎ, me̤těhérò Cò́marya ki hyǎ me̤lwóhteka̤ nè̤ agněnuô, nè̤ dyathudyathè́ lǔ tè̤shuốtè̤khè̌ to akhu-akhyě, a ki me̤htwǒhtya phúnuô pǎ.”
44 destruir-te-ão a ti e a teus filhos que estiverem dentro de ti, e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo em que foste visitada.
45 Htuô̌rò Jesǔ cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a cuốnuô̌ vè̤́htekyǎ kayǎ ipri̤-isè̌tè̤ bínuô tahe.
45 Em seguida, entrou no templo e começou a expulsar os mercadores.
46 Rò a hé èthǐ, “Cò́marya alǎ̤angó̤ hé, ‘Vǎhi ma ǔ ki è́ è ná tè̤cò́bè̌ ahi,’ manárò thǐ cuốnò̌ htwǒhtya lò̤́hò́ è ná ‘Prè̤ehuôehí lé̤owóo akhǎlé̤ hò́.’”
46 Disse ele: Está escrito: A minha casa é casa de oração! Mas vós a fizestes um covil de ladrões {Is 56,7; Jr 7,11}.
47 Jesǔ ithyóithyatǎ̤ ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤꤮ tônyě cò́. Bwídukhu tahe, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe, ná prè̤ htwǒ kayǎ bè́mṳ a khuklò́khuklyǎ tahe thè́zṳ̂́ pṳ̌me̤thyě lǔ.
47 Todos os dias ensinava no templo. Os príncipes dos sacerdotes, porém, os escribas e os chefes do povo procuravam tirar-lhe a vida.
48 Manárò èthǐ tǒbè me̤ lǔ phútěnuô, a thè́gně lahyǎ aklyáaklǒ to, me̤těhérò kayǎ bè́mṳ tahenuô a ní̤dǎthyění̤dǎo cò́ lǔ tè̤hébè, rò a plwǒ latṳ̂̌ pǎ cò́ lǔ to.
48 Mas não sabiam como realizá-lo, porque todo o povo ficava suspenso de admiração, quando o ouvia falar.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.