Lucas 19

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bí Jesǔ nuô̌cuốluplú rwó vǐ̤ Jeriko akǔ akhè̌nuô,
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 kayǎ htwǒ prè̤kwǐamo-arǎ khuklò́ dố amwi̤ ná Zakeǔ o tôprè̤, rò a duzá̤ nyacò́.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Jesǔ ma ǔpě nuô a thè́zṳ̂́ myáhtye kuô̌ tadû́rò a yǒ tapò́ dûgně, htuô̌rò kayǎ yǒ oró̤oè́sû́lû̌ akhu-akhyě a myáhtyehtwó kuô̌ǔ Jesǔ to.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Phúnuô akhu-akhyě, thyáphú a ki tṳ́htwó kuô̌ǔ Jesǔ rò, a klyacuố ré̤ dố kayǎ bè́mṳ anyěhyǎ bí Jesǔ lé̤cuố plehyǎ klyá yěnuô tôbǒ rò a cuốhtya dố kadwímò̤́ tômò̤́ alo̤.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Bí Jesǔ hyǎtuố̤ bí lǔkhǎshyé akhè̌nuô, a tṳ́htya lǔ rò a hé lǔ, “Zakeǔ, hítǎ̤pryǎ mò̌, me̤těhérò yětônyě pǎnuô, vǎ bè cuốolěo kuô̌ dố nè̤hi pǎ.”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Zakeǔ hítǎ̤ tapluố̤taplyě rò a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́mo̤sû cò́ Jesǔ.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye Jesǔ cuố kuô̌ dố Zakeǔ ahi tahenuô, a tamwǒ̤talè̌ lò̌ lahyǎ rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ cuốolě tố̤kuô̌ tuố̤dố prè̤oraphú ahi.”
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Zakeǔ ihtò rò a hé Byacè, “Byacè, myámò̌, khǒnyá̤yě vǎ ucè̌tazè̌ dố a o ná vǎ taklǎměnuô, vǎ ki dyétǎ̤kyǎ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe. Htuô̌to ki vǎ etṳ̂̌ǒplè ǔkhu tôprè̤prè̤ kihérò, vǎ ki dyéka̤khyě khyěthyá è lwǐ̤pwí pǎ.”
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Rò Jesǔ hé è, “Yětônyě, tè̤me̤lwóhteka̤ hyǎtuố̤ dố hiyě tômě akǔhò́ me̤těhérò kayǎ yětôprè̤ ma má̤kuô̌dû hò́ Abraham aklwǐalwí hò́!
9 Então Jesus disse:
10 Me̤těhérò prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ hyǎ myápṳ̌ me̤lwóhteka̤ kayǎ dố a lamé̤ tahe.”
10 Porque o
11 Bí kayǎ è́prè̤ ní̤dǎ Jesǔ tè̤hébè yě akhè̌nuô, a hé pé̤ pó̤ èthǐ ná ngó̤khákho tômû̌, me̤těhérò Jesǔ hyǎtuố̤ phû hò́ ná vǐ̤ Jerusalem hò́ khukhyě, Cò́marya ki cáhtya pố tôphuố pố cò́hò́ htyěké̤ hò́, èthǐ tane̤thû́ lò̌ lahyǎ phúnuô.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Phúnuô akhu-akhyě a dyá pé̤ èthǐ, “Bètôphuố kayǎ htwǒdu otôprè̤. Thyáphú ǔ ki dyahtya lǔ ná khwí rò a ki htwǒ pé̤ ǔ khwí dố ahtyěaké̤kǔ ní̤dû agněnuôrò, a htecuố dố htyěruôké̤klò̌ tôba, htuô̌rò a ka̤khyě khyěthyá dố aké̤.
12 Então Jesus disse:
13 Bí a htecuố tyahíto akhè̌nuô, a è́plò́ alulé prè̤shyé, rò a dyé èthǐ htè̌ba tôprè̤ tôba, rò a hé èthǐ, ‘Bí vǎ oto yěakhè̌nuô, cuố me̤kuố̤me̤khá lahyǎ, me̤myéhte ní̤dyé lahyǎ tuố̤dố vǎ ka̤khyě pǎ nuô ní,’ a hékyǎ èthǐ phúnuô.
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 “Manárò, a htyěphúké̤phú thè́htethè́hǎ ní̤dyé lǔ rò èthǐ nò̌cuố lè̤́ prè̤thǔ tè̤ritè̤kyǎ tôprè̤ dố khwí o, rò a nò̌hé lǔ, ‘Kayǎ yětôprè̤nuô, pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ è ná pè̤khwí to.’
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 “Manárò kayǎ htwǒdu yětôprè̤nuô, ǔ nò̌htwǒ è ná khwí rò a ka̤tuố̤ khyěthyá. Thyáphú èthǐ ki hyǎ dyéluô̌htya lahyǎ ná èthǐ me̤phúhteè́ tó̤ bá꤮ tě agněnuôrò, a ka̤tuố̤ rò a è́hyǎ alulé dố a dyékyǎ èthǐ htè̌ba yětahe dố a o.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 “Aré̤lố tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hé lǔ, ‘Byacè, dố vǎ nò̌e htè̌ba dố nè̤ dyékyǎ vǎ yětôba akhu-akhyě vǎ ní̤bè è́htyalốpó̤ hò́ abashyé hò́.’
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 “Rò a hé lǔ, ‘Aryá nyacò́! Nè̤ ma lulé dố aryá tôprè̤! Nè̤ cò́ ná vǎ dyé nè̤ tè̤patíphú yětahe akhu-akhyě, vǎ ki nò̌pố nè̤ ná vǐ̤ avǐ̤shyé pǎ.’
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 “Lulé nyě̤prè̤ tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hé lǔ, ‘Byacè, vǎ nò̌e htè̌ba dố nè̤ dyé vǎ yětôba akhu-akhyě, vǎ ní̤bè è́htyalốpó̤ hò́ htè̌nyǎ̤ba hò́.’
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 “Rò a hé alulé yětôprè̤, ‘Vǎ ki nò̌pố nè̤ vǐ̤ nyǎ̤vǐ̤ pǎ.’
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 “Rò lulé thuô̌prè̤ tôprè̤ hyǎ dố a mèthènyě rò a hyǎhé lǔ, ‘Byacè, yě lé꤮ nè̤ htè̌ba dố nè̤ dyékyǎ vǎnuô. Vǎ bedwóuố è dố zè̤̌krikǔ.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Vǎ thè́isě nè̤lé̤, me̤těhérò nè̤ ma kayǎ dố apyá̤ nyacò́ tôprè̤. Nè̤tè̤ má̤to tahenuô, nè̤ cuố phyé dûgně. Htuô̌to nè̤ isò́iplû̌nò́ kuô̌ǔ to rò nè̤ cuố kè́ka̤plò́ dû nè̤gněnuô̌.’
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 “Rò a hé lǔ, ‘Cṳ̂́cyě̤cṳ̂́cṳ̂, vǎ ki cirya nè̤ phú nè̤ hébèhte ní̤dyé nè̤ngó̤ yěnuôtahe pǎ. Nè̤ thè́gněhò́ ná vǎ ma kayǎ dố apyá̤ nyacò́ tôprè̤. Vǎtè̤ má̤to tahenuô vǎ cuốphyé dûgně. Vǎ isò́iplû̌tǎ̤nò́ kuô̌ǔ to rò vǎ cuốkè́ ka̤ dûgně tôprè̤ vǎhé!
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Phúnuôrò mame̤těrò nè̤ cuốsunuô̌ vǎ htè̌bayě dố ǔ lé̤be-oplò́ ǔ lé̤plwǒbò rû̌ hidukǔ nuô to me̤tě? Nè̤ ki me̤phúnuô hérò, shyé꤮ vǎ ka̤tuố̤ khyěthyá pǎ nuô, vǎ ki ní̤bè ka̤khyěkǔ aphúphú amuố̤muố̤ pǎ kǒkǒ.’
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 “Htuô̌rò a hé kayǎ ihtòo bínuô tahe, ‘Phyé ka̤khyědwó khyěthyá htè̌banuô rò dyékyǎ ná kayǎ dố ahtè̌ba o abashyé yěnuô tôprè̤.’
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 “Manárò èthǐ hésû lǔ, ‘Byacè, ahtè̌ba onehtuô̌ dû hò́ abashyé hò́!’
25 Eles responderam:
26 “Rò khwí hésû èthǐ, ‘Vǎ hé thǐ, lò̌꤮ kayǎ dố atè̤one lò̌ cò́hò́ nuôtahe bèbè, ǔ lédyé è́htya pé̤pó̤ cò́ lǔ pǎ, manárò kayǎ dố atè̤ o to tôprè̤nuô, atè̤ oprè́ takiphúprè́ bèbè, ǔ ki phyéphekyǎphe lò̌ pó̤ lǔtè̤ pǎ.
26 — E o patrão disse:
27 Htuô̌rò, kayǎ dố a thè́hte vǎ rò a thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ vǎ khwí to tahenuô, è́hyǎ lò̌ bíyě rò me̤thyěkyǎ lò̌ èthǐ dố vǎ mèthènyě yěnuô!’”
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Jesǔ héhtuô̌ phúnuôrò, a htya dố vǐ̤ Jerusalem rò a htecuố ré̤ a khǒpacè̤̌ dố nyě.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Bí a hyǎphûhò́ ná dò̌ Bethphage ná dò̌ Bethania dố a ophû ná Oliva so yětôdò̌ akhè̌nuô, Jesǔ nò̌hyǎ ré̤ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤.
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 Rò a mecuốní̤ èthǐ ngó̤, “Hyǎnuô̌ré̤ lahyǎ dò̌ dố nyěnuô tôdò̌, thǐ hyǎ nuô̌nuô̌ ná thǐ ki myáhtye tathíphú tôduô̌ dố ǔ sidyánya̤ nò́hí lǔ tôphuố꤮ to tôduô̌ pǎ. Rò thǐ ki myáhtye ǔ cò̌klò̤ o è pǎ, rò ilyě è rò cwika̤ è bíyě ní꤮.
30 com a seguinte ordem:
31 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki sudyǎ thǐ, ‘Thǐ cuố ilyěkyǎtuố̤ tathíphú plye̤ me̤tě?’ A ki hérò, ‘Byacè lo è,’ hésû è phúnuô ní꤮.”
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Èthǐ cuố rò a myáhtye lò̌plǐ phú a héone pé̤ èthǐnuô tahe.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Bí èthǐ ilyě tathíphú plye̤ akhè̌nuô, ané̤byacè tahe hé èthǐ, “Thǐ cuốilyě tuố̤ tathíphúplye̤ me̤tě?”
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Rò èthǐ hésû, “Byacè lo è.”
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Rò èthǐ cwika̤ní̤ tathíphú yěnuô dố Jesǔ a o. Htuô̌rò èthǐ idè̌htya lahyǎ aca̤klò̌ dố tathí nyá̤khu rò a nò̌htyasidyá Jesǔ.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Bí Jesǔ sidyá tathíphú rò a htecuố akhè̌nuô, kayǎ tahe dè̌tǎ̤ ré̤ lahyǎ aca̤klò̌ tahe dố klyádè̌kǔ.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Bí a hyǎphûhò́ ná vǐ̤ Jerusalem, bí klyá o dố Oliva sokhu rò a talwǒ̤tǎ̤ nuô̌hò́ dố vǐ̤kǔ yě akhè̌nuô, lò̌꤮ a khǒpacè̤̌ dố a krwǒ lò̌ lǔ nuôtômṳ cáhtya è́htǒhtuthè́ kè́kǒhtya lò̌ Cò́marya, me̤těhérò èthǐ yǒ myáhtye lò̌ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe akhu-akhyě, a è́htǒ lahyǎ phúnuô.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Èthǐ htuthè́htya,
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Htuô̌rò Pharisěophú o dố kayǎ bè́mṳ aklè̌ nuôtahe hé Jesǔ, “Thárá, nò̌othuôkyǎ nè̤ khǒpacè̤̌ yětahenuô, nò̌èhtǒ pǎ tǎ lahyǎ èthǐ tǎmé̤.”
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hé thǐ, èthǐ ki othuôtakrû́kyǎ hénuôma, lò̤́ tahe ki è́htǒhtya kuô̌ke pǎ.”
40 Jesus respondeu:
41 Bí a hyǎphûhò́ ná vǐ̤ Jerusalem rò a myáhtye vǐ̤yě akhè̌nuô, a mèthèhtyětǎ̤.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Rò a hé, “Yětônyě, nè̤ ki thè́gně bye ná ǔ phyéhyǎ pé̤ nè̤ tè̤pě̤tè̤dwǒ hénuôma aryá nyacò́, manárò khǒnyá̤yě nè̤ myáhtye cyá̤ kuô̌ǔ to.
42 e disse:
43 Tônyěnyě pǎnuô, shuốkhè̌ ki hyǎtuố̤ dố prè̤thè́hte nè̤ tahe ki hyǎ byáhtya bítava̤ lò̌ nè̤ ná vǐ̤ǔ htyalô̌ pǎ, rò èthǐ ki bòtǎ̤tṳ̂̌ tava̤bí lò̌ nè̤klyá pwǒ̤꤮ tôbǒ cò́ pǎ.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Htuô̌pǎrò èthǐ ki me̤pyékyǎ lò̌ nè̤ ná lò̌꤮ kayǎ o dố nè̤ vǐ̤kǔ nuôtahe pǎ. Bí lò̤́tômě prè́ nuô a ki oícû̌ ma pǎ cò́ lǔ to pǎ, me̤těhérò Cò́marya ki hyǎ me̤lwóhteka̤ nè̤ agněnuô, nè̤ dyathudyathè́ lǔ tè̤shuốtè̤khè̌ to akhu-akhyě, a ki me̤htwǒhtya phúnuô pǎ.”
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Htuô̌rò Jesǔ cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a cuốnuô̌ vè̤́htekyǎ kayǎ ipri̤-isè̌tè̤ bínuô tahe.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Rò a hé èthǐ, “Cò́marya alǎ̤angó̤ hé, ‘Vǎhi ma ǔ ki è́ è ná tè̤cò́bè̌ ahi,’ manárò thǐ cuốnò̌ htwǒhtya lò̤́hò́ è ná ‘Prè̤ehuôehí lé̤owóo akhǎlé̤ hò́.’”
46 Ele lhes disse:
47 Jesǔ ithyóithyatǎ̤ ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤꤮ tônyě cò́. Bwídukhu tahe, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe, ná prè̤ htwǒ kayǎ bè́mṳ a khuklò́khuklyǎ tahe thè́zṳ̂́ pṳ̌me̤thyě lǔ.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Manárò èthǐ tǒbè me̤ lǔ phútěnuô, a thè́gně lahyǎ aklyáaklǒ to, me̤těhérò kayǎ bè́mṳ tahenuô a ní̤dǎthyění̤dǎo cò́ lǔ tè̤hébè, rò a plwǒ latṳ̂̌ pǎ cò́ lǔ to.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.