Lucas 15

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Bètôphuố prè̤kwǐamo-arǎ tahe ná prè̤oraphú tahe hyǎ oplu tava̤ ní̤dǎ lahyǎ Jesǔ a tè̤dônyǎhébè tahe.
1 Cobradores de impostos e outros pecadores vinham ouvir Jesus ensinar.
2 Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe tamwǒ̤talè̌ ní̤lò̌dû Jesǔ zo̤, “Kayǎ yětôprè̤ è́mo̤sû prè̤oraphú tahe, rò a cuố etố̤ǒtố̤kuô̌ cò́ ná èthǐ vǎ꤮!”
2 Os fariseus e mestres da lei o criticavam, dizendo: “Ele se reúne com pecadores e até come com eles!”.
3 Phúnuô akhu-akhyě, Jesǔ dyá pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤ rò a hé,
3 Então Jesus lhes contou esta parábola:
4 “Hékuốré̤ kayǎ tôprè̤prè̤ dố thǐklè̌nuô, athímí o aduô̌ tôzè̤ rò a ki lamé̤kyǎ pé̤ lǔ tôduô̌ hénuô, a ki me̤phútě? A ki dyakyǎ thímí lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyó tôduô̌ yěnuô dố asèekhu rò a ki cuốmyápṳ̌ a lamé̤ yětôduô̌ htú a myáhtye ka̤khyě khyěthyá è pǎ má̤to è̌?
4 “Se um homem tiver cem ovelhas e uma delas se perder, o que acham que ele fará? Não deixará as outras noventa e nove no pasto e buscará a perdida até encontrá-la?
5 Bí a myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ lǔ akhè̌nuô, a ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ rò a ki dyahtya lǔ dố aplǎkhu pǎ.
5 E, quando a encontrar, ele a carregará alegremente nos ombros e a levará para casa.
6 Rò a ki hóka̤ ní̤dyé lǔ dố hi pǎ. Rò a ki mehyǎ plò́ní̤ a khǒbò́thyó ná ahi khǎsò̌khǎshyé tahe rò a ki hé èthǐ, ‘Vǎ myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ vǎ thímí dố a lamé̤ yěnuô tôduô̌ hò́, rò vǎ thè́krṳ̂̌ nyacò́, rò hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌ lahyǎ ná vǎ.’
6 Quando chegar, reunirá os amigos e vizinhos e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei minha ovelha perdida!’.
7 A thyá kuô̌dû phúnuôhò́, vǎ hé thǐ, prè̤oraphú tôprè̤ za̤ ní̤dû khyěthyá hò́ ané̤ akhu-akhyě dố mò́khunuô ǔ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lốklò̌ pǎ cò́ ná kayǎcò́kayǎte̤ lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyótôprè̤ dố a lo za̤ ní̤dû ané̤ hò́ to yěnuô tahe cò́.
7 Da mesma forma, há mais alegria no céu por causa do pecador perdido que se arrepende do que por noventa e nove justos que não precisam se arrepender.”
8 “Tomaná, hékuốré̤ prè̤mò tôprè̤ dố arû̌zye o abèshyé rò ki a lamé̤ pé̤kyǎ lǔ tôbè hénuôma a ki me̤phútě? A ki isǐlǐ mi, htuô̌rò a ki dǔplǐdǔlá̤ ahi, rò a myápṳ̌tǎ̤ myápṳ̌te̤ htú a myáhtye cò́ vǎhéto.
8 “Ou suponhamos que uma mulher tenha dez moedas de prata e perca uma. Acaso não acenderá uma lâmpada, varrerá a casa inteira e procurará com cuidado até encontrá-la?
9 Bí a myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ akhè̌nuô, a ki mehyǎplò́ a khǒbò́thyó ná ahi khǎsò̌khǎshyé tahe rò a ki hésoluô̌ pé̤ èthǐ, ‘Vǎ myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ vǎrû̌zye dố a lamé̤kyǎ yětôbè akhu-akhyě vǎ thè́krṳ̂̌ nyacò́ rò hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌ lahyǎ ná vǎ.’
9 E, quando a encontrar, reunirá as amigas e vizinhas e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei a minha moeda perdida!’.
10 Phúnuôhò́, vǎ hé thǐ꤮, prè̤oraphú tôprè̤ za̤ ní̤ hò́ akhu-akhyě, Cò́marya a tanémò́khuphú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.”
10 Da mesma forma, há alegria na presença dos anjos de Deus quando um único pecador se arrepende”.
11 Jesǔ hé pó̤, “Bètôphuố kayǎ otôprè̤, a phúprè̤khǔ o thè́nyě̤.
11 Jesus continuou: “Um homem tinha dois filhos.
12 Apuố̤ tôprè̤ ka̤ hé aphè̌, ‘Phè̌꤮ ucè̌tazè̌ dố vǎ tǒbè ní̤bè è tahenuô, dyémò̌hò́ vǎ khǒnyá̤.’ Phúnuô akhu-akhyě aphè̌ ibětǎ̤ pé̤kyǎ aphú yěthè́nyě̤ ucè̌tazè̌ yětahe.
12 O filho mais jovem disse ao pai: ‘Quero a minha parte da herança’, e o pai dividiu seus bens entre os filhos.
13 “Nyě̤tyato rò apuố̤ yětôprè̤nuô, a phyéní̤ lò̌lò̌꤮ a ucè̌tazè̌ dố aphè̌ dyé è yětahe rò a htecuốkyǎ dố ké̤ye̤ tôké̤. Rò a cuố me̤lò̌kyǎdě lò̌ arû̌ ná a tè̤emṳ̂ǒpryá, atè̤lṳ̂ prè̤mòthè̌mě tahe.
13 “Alguns dias depois, o filho mais jovem arrumou suas coisas e se mudou para uma terra distante, onde desperdiçou tudo que tinha por viver de forma desregrada.
14 Bí a me̤ lò̌kyǎ lò̌ hò́ arû̌ahtè̌ dố a o ná è tahe akhè̌nuô, tè̤ovǐ̤okò̌ ohtya dố ké̤ bínuôtôké̤ akǔ, rò tôcô꤮ opǎ ná lǔ to.
14 Quando seu dinheiro acabou, uma grande fome se espalhou pela terra, e ele começou a passar necessidade.
15 Phúnuô akhu-akhyě a cuốkwǐ me̤kuô̌ tè̤me̤ dố htyěphúké̤phú bínuô tôprè̤ a o rò a nò̌cuốkyě lǔ htyá dố a prè́lyá̤khu tôpho.
15 Convenceu um fazendeiro da região a empregá-lo, e esse homem o mandou a seus campos para cuidar dos porcos.
16 Yětôphuốrò a ladyá thè́ethè́ǒ rò a tuố̤ cò́ dố a thè́zṳ̂́ e kuô̌ nyacò́ kò́bǐthè dố htyá yětahe e yěnuô tadû́rò ǔ dyée pé̤ lǔ lé̤e tôprè̤꤮ to.
16 Embora quisesse saciar a fome com as vagens dadas aos porcos, ninguém lhe dava coisa alguma.
17 “Dốkhyěnuô, a thè́né̤lya̤ ní̤dyé ané̤ rò a hé, ‘Lò̌꤮ prè̤me̤tè̤phú dố vǎphè̌ ahikǔ nuôtahema, a ekò́ǒbǎ lò̌ lahyǎ, htuô̌to a olốkyǎ pluphè cò́ nyǎ hò́, vǎ rò vǎ kíré̤ cuố ovǐ̤okò̌ thyě cò́ bíyě cò́ hò́.
17 “Quando finalmente caiu em si, disse: ‘Até os empregados de meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui, morrendo de fome.
18 Vǎ tǒ ihtò ka̤khyě khyěthyá dố vǎphè̌ o rò vǎ tǒbè ka̤ hé vǎphè̌, “Phè̌꤮ vǎ me̤thû́hò́ Cò́marya ná nè̤ hò́.
18 Vou retornar à casa de meu pai e dizer: Pai, pequei contra o céu e contra o senhor,
19 Ǔ ki è́ vǎ ná nè̤ phúprè̤khǔ tôprè̤nuô a kò pǎ to hò́. Dya vǎ phú nè̤ prè̤me̤tè̤phú dố a hyǎdakèe prè́ dố aklè́kǔ yěnuô tôprè̤ prè́.”’
19 e não sou mais digno de ser chamado seu filho. Por favor, trate-me como seu empregado’.
20 Phúnuôrò a ihtòka̤ khyěthyá dố aphè̌ o.
20 “Então voltou para a casa de seu pai. Quando ele ainda estava longe, seu pai o viu. Cheio de compaixão, correu para o filho, o abraçou e o beijou.
21 “Aphúprè̤khǔ hésû lǔ, ‘Phè̌꤮ vǎ me̤thû́hò́ Cò́marya ná nè̤ hò́, ǔ ki è́ vǎ ná nè̤phúkhǔ tôprè̤ nuô̌꤮ a kò pǎ cò́ to hò́.’
21 O filho disse: ‘Pai, pequei contra o céu e contra o senhor, e não sou mais digno de ser chamado seu filho’.
22 “Manárò aphè̌ hé alulé tahe, ‘Me̤pryǎpryǎ, phyéhyǎ ca̤cwo̤ dố aryálố nuôtôpṳ̂, rò thyáhtya pé̤ lahyǎ ná è yě, rò taplwó nuô̌ pé̤ è cò́taplwó tômě dố a kanò̌kǔnuô, rò dyé sidyá pé̤ è khuphá nuô.
22 “O pai, no entanto, disse aos servos: ‘Depressa! Tragam a melhor roupa da casa e vistam nele. Coloquem-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés.
23 Htuô̌rò cuốcwihyǎ pṳ́phú dố pè̤ buôbû katúlố ní̤dyé è nuôtôduô̌ rò me̤thyě è nuô. Pè̤ ki me̤pwè̌me̤la, rò takruô̤̌etakruô̤̌ǒ ró̤lò̌ lǔ pó꤮.
23 Matem o novilho gordo. Faremos um banquete e celebraremos,
24 Me̤těhérò è ma athyáná vǎphúkhǔ dố a thyěhtuô̌hò́ tôprè̤, rò a htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá yětônyě tôprè̤nuô hò́. È ma athyáná vǎphúkhǔ dố a lamé̤ rò myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ è yětônyě tôprè̤ nuôhò́.’ Phúnuôrò èthǐ cáhtya me̤pwè̌me̤la, takruô̤̌takrè́ eǒ ró̤lò̌ lǔ.
24 pois este meu filho estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’. E começaram a festejar.
25 “Bínuôkhè̌ a phúprè̤khǔ dố adu tôprè̤ o dố lyá̤khu. Rò bí a ka̤phûhò́ ná hi akhè̌nuô, a ní̤huô̌ ǔ dòhtò̌dòmo̤ rò ilěpré̤ilěmya̤ pra̤rû́pra̤tè́ lò̌ dố lǔhi.
25 “Enquanto isso, o filho mais velho trabalhava no campo. Na volta para casa, ouviu música e dança,
26 Phúnuôrò a è́ lulé tôprè̤ rò a sudyǎ lǔ, ‘Mame̤těrò ǔ cuốme̤ pra̤rû́pra̤tè́ lò̌plǐ phúnuô me̤tě?’
26 e perguntou a um dos servos o que estava acontecendo.
27 Rò alulé hésû lǔ, ‘Nè̤ puố̤prè̤khǔ ka̤tuố̤mo̤ ka̤tuố̤ryá khyě dố hi akhu-akhyě, nè̤phè̌ me̤thyě pé̤ è pṳ́phú dố pè̤ buôbûkatú ní̤dyé è nuô tôduô̌ nuô̌꤮.’
27 O servo respondeu: ‘Seu irmão voltou, e seu pai matou o novilho gordo, pois ele voltou são e salvo!’.
28 “Yětôphuốrò a vyá̤prè̤khǔdu yětôprè̤ thè́plòdu rò a ka̤kanuô̌ pǎ dố hikǔ to. Rò aphè̌ hte ilò̌kanuô̌ lǔ dố hidò́kǔ.
28 “O irmão mais velho se irou e não quis entrar. O pai saiu e insistiu com o filho,
29 Manárò a hésû aphè̌, ‘Phè̌꤮ nè̤ myámò̌ kǒkǒ, vǎevǎrya̤ pé̤ nè̤ phú cṳ̂́ tôprè̤nuô dố anana dố alè̌lè̌kǔ cò́, vǎhtévǎtaǎyǎ sûnò́ ná nè̤ngó̤ tômû̌꤮ to. Nè̤ dyénò́ pé̤ hò́ vǎ maǐtě? Thyáphú vǎ ki me̤pwè̌, vǎ ki eró̤ǒró̤ kuô̌ ná vǎ khǒbò́thyó tahe agněnuô, bí pé̤phú tôduô̌ prè́꤮ nuô nè̤ dyé nò́ pé̤náhí vǎ tôphuố꤮ to.
29 mas ele respondeu: ‘Todos esses anos, tenho trabalhado como um escravo para o senhor e nunca me recusei a obedecer às suas ordens. E o senhor nunca me deu nem mesmo um cabrito para eu festejar com meus amigos.
30 Manárò bí nè̤phúkhǔ yětôprè̤ cuố me̤lò̌ kyǎdě nè̤ ucè̌tazè̌, cuốlṳ̂ prè̤mòthè̌mě ka̤tuố̤ khyěthyá rò, nè̤ me̤thyě pé̤ cò́ è pṳ́phú dố pè̤ buôbûkatú ní̤dyé lǔ nuôtôduô̌ cò́cò́!’
30 Mas, quando esse seu filho volta, depois de desperdiçar o seu dinheiro com prostitutas, o senhor comemora matando o novilho!’.
31 “Rò aphè̌ hésû lǔ, ‘Phúkhǔ꤮, nè̤ o dố vǎ khǎduôshyé pwǒ̤꤮ tôphuố rò tè̤ dố a o ná vǎ lò̌꤮ plǐ tahe nuôma nè̤tè̤ lò̌ hò́.
31 “O pai lhe respondeu: ‘Meu filho, você está sempre comigo, e tudo que eu tenho é seu.
32 Manárò nè̤ puố̤prè̤khǔ yěnuô athyáná a thyěhtuô̌hò́ rò khǒnyá̤yě a htwǒprè̤ ka̤khyě nuôhò́, athyáná a lamé̤ rò myáhtye ka̤khyě khyěthyá è yětônyě nuôhò́ akhu-akhyě, pè̤ tǒbè me̤pwè̌me̤la ní̤dyé è, rò pè̤ tǒkò thè́krṳ̂̌thè́lò̌ eró̤ǒró̤lǔ kǒkǒ.’”
32 Mas tínhamos de comemorar este dia feliz, pois seu irmão estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.