Lucas 15

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bètôphuố prè̤kwǐamo-arǎ tahe ná prè̤oraphú tahe hyǎ oplu tava̤ ní̤dǎ lahyǎ Jesǔ a tè̤dônyǎhébè tahe.
1 Certa ocasião, muitos cobradores de impostos e outras pessoas de má fama chegaram perto de Jesus para o ouvir.
2 Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe tamwǒ̤talè̌ ní̤lò̌dû Jesǔ zo̤, “Kayǎ yětôprè̤ è́mo̤sû prè̤oraphú tahe, rò a cuố etố̤ǒtố̤kuô̌ cò́ ná èthǐ vǎ꤮!”
2 Os fariseus e os mestres da Lei criticavam Jesus, dizendo: — Este homem se mistura com gente de má fama e toma refeições com eles.
3 Phúnuô akhu-akhyě, Jesǔ dyá pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤ rò a hé,
3 Então Jesus contou esta parábola :
4 “Hékuốré̤ kayǎ tôprè̤prè̤ dố thǐklè̌nuô, athímí o aduô̌ tôzè̤ rò a ki lamé̤kyǎ pé̤ lǔ tôduô̌ hénuô, a ki me̤phútě? A ki dyakyǎ thímí lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyó tôduô̌ yěnuô dố asèekhu rò a ki cuốmyápṳ̌ a lamé̤ yětôduô̌ htú a myáhtye ka̤khyě khyěthyá è pǎ má̤to è̌?
4 — Se algum de vocês tem cem ovelhas e perde uma, por acaso não vai procurá-la? Assim, deixa no campo as outras noventa e nove e vai procurar a ovelha perdida até achá-la.
5 Bí a myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ lǔ akhè̌nuô, a ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ rò a ki dyahtya lǔ dố aplǎkhu pǎ.
5 Quando a encontra, fica muito contente e volta com ela nos ombros.
6 Rò a ki hóka̤ ní̤dyé lǔ dố hi pǎ. Rò a ki mehyǎ plò́ní̤ a khǒbò́thyó ná ahi khǎsò̌khǎshyé tahe rò a ki hé èthǐ, ‘Vǎ myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ vǎ thímí dố a lamé̤ yěnuô tôduô̌ hò́, rò vǎ thè́krṳ̂̌ nyacò́, rò hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌ lahyǎ ná vǎ.’
6 Chegando à sua casa, chama os amigos e vizinhos e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha ovelha perdida.”
7 A thyá kuô̌dû phúnuôhò́, vǎ hé thǐ, prè̤oraphú tôprè̤ za̤ ní̤dû khyěthyá hò́ ané̤ akhu-akhyě dố mò́khunuô ǔ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lốklò̌ pǎ cò́ ná kayǎcò́kayǎte̤ lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyótôprè̤ dố a lo za̤ ní̤dû ané̤ hò́ to yěnuô tahe cò́.
7 — Pois eu lhes digo que assim também vai haver mais alegria no céu por um pecador que se arrepende dos seus pecados do que por noventa e nove pessoas boas que não precisam se arrepender.
8 “Tomaná, hékuốré̤ prè̤mò tôprè̤ dố arû̌zye o abèshyé rò ki a lamé̤ pé̤kyǎ lǔ tôbè hénuôma a ki me̤phútě? A ki isǐlǐ mi, htuô̌rò a ki dǔplǐdǔlá̤ ahi, rò a myápṳ̌tǎ̤ myápṳ̌te̤ htú a myáhtye cò́ vǎhéto.
8 Jesus continuou:
9 Bí a myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ akhè̌nuô, a ki mehyǎplò́ a khǒbò́thyó ná ahi khǎsò̌khǎshyé tahe rò a ki hésoluô̌ pé̤ èthǐ, ‘Vǎ myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ vǎrû̌zye dố a lamé̤kyǎ yětôbè akhu-akhyě vǎ thè́krṳ̂̌ nyacò́ rò hyǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ró̤kuô̌ lahyǎ ná vǎ.’
9 E, quando a encontra, convida as amigas e vizinhas e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha moeda perdida.”
10 Phúnuôhò́, vǎ hé thǐ꤮, prè̤oraphú tôprè̤ za̤ ní̤ hò́ akhu-akhyě, Cò́marya a tanémò́khuphú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.”
10 — Pois eu digo a vocês que assim também os anjos de Deus se alegrarão por causa de um pecador que se arrepende dos seus pecados.
11 Jesǔ hé pó̤, “Bètôphuố kayǎ otôprè̤, a phúprè̤khǔ o thè́nyě̤.
11 E Jesus disse ainda:
12 Apuố̤ tôprè̤ ka̤ hé aphè̌, ‘Phè̌꤮ ucè̌tazè̌ dố vǎ tǒbè ní̤bè è tahenuô, dyémò̌hò́ vǎ khǒnyá̤.’ Phúnuô akhu-akhyě aphè̌ ibětǎ̤ pé̤kyǎ aphú yěthè́nyě̤ ucè̌tazè̌ yětahe.
12 Certo dia o mais moço disse ao pai: “Pai, quero que o senhor me dê agora a minha parte da herança.”
13 “Nyě̤tyato rò apuố̤ yětôprè̤nuô, a phyéní̤ lò̌lò̌꤮ a ucè̌tazè̌ dố aphè̌ dyé è yětahe rò a htecuốkyǎ dố ké̤ye̤ tôké̤. Rò a cuố me̤lò̌kyǎdě lò̌ arû̌ ná a tè̤emṳ̂ǒpryá, atè̤lṳ̂ prè̤mòthè̌mě tahe.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntou tudo o que era seu e partiu para um país que ficava muito longe. Ali viveu uma vida cheia de pecado e desperdiçou tudo o que tinha.
14 Bí a me̤ lò̌kyǎ lò̌ hò́ arû̌ahtè̌ dố a o ná è tahe akhè̌nuô, tè̤ovǐ̤okò̌ ohtya dố ké̤ bínuôtôké̤ akǔ, rò tôcô꤮ opǎ ná lǔ to.
14 — O rapaz já havia gastado tudo, quando houve uma grande fome naquele país, e ele começou a passar necessidade.
15 Phúnuô akhu-akhyě a cuốkwǐ me̤kuô̌ tè̤me̤ dố htyěphúké̤phú bínuô tôprè̤ a o rò a nò̌cuốkyě lǔ htyá dố a prè́lyá̤khu tôpho.
15 Então procurou um dos moradores daquela terra e pediu ajuda. Este o mandou para a sua fazenda a fim de tratar dos porcos.
16 Yětôphuốrò a ladyá thè́ethè́ǒ rò a tuố̤ cò́ dố a thè́zṳ̂́ e kuô̌ nyacò́ kò́bǐthè dố htyá yětahe e yěnuô tadû́rò ǔ dyée pé̤ lǔ lé̤e tôprè̤꤮ to.
16 Ali, com fome, ele tinha vontade de comer o que os porcos comiam, mas ninguém lhe dava nada.
17 “Dốkhyěnuô, a thè́né̤lya̤ ní̤dyé ané̤ rò a hé, ‘Lò̌꤮ prè̤me̤tè̤phú dố vǎphè̌ ahikǔ nuôtahema, a ekò́ǒbǎ lò̌ lahyǎ, htuô̌to a olốkyǎ pluphè cò́ nyǎ hò́, vǎ rò vǎ kíré̤ cuố ovǐ̤okò̌ thyě cò́ bíyě cò́ hò́.
17 Caindo em si, ele pensou: “Quantos trabalhadores do meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui morrendo de fome!
18 Vǎ tǒ ihtò ka̤khyě khyěthyá dố vǎphè̌ o rò vǎ tǒbè ka̤ hé vǎphè̌, “Phè̌꤮ vǎ me̤thû́hò́ Cò́marya ná nè̤ hò́.
18 Vou voltar para a casa do meu pai e dizer: ‘Pai, pequei contra Deus e contra o senhor
19 Ǔ ki è́ vǎ ná nè̤ phúprè̤khǔ tôprè̤nuô a kò pǎ to hò́. Dya vǎ phú nè̤ prè̤me̤tè̤phú dố a hyǎdakèe prè́ dố aklè́kǔ yěnuô tôprè̤ prè́.”’
19 e não mereço mais ser chamado de seu filho. Me aceite como um dos seus trabalhadores.’ ”
20 Phúnuôrò a ihtòka̤ khyěthyá dố aphè̌ o.
20 Então saiu dali e voltou para a casa do pai.
21 “Aphúprè̤khǔ hésû lǔ, ‘Phè̌꤮ vǎ me̤thû́hò́ Cò́marya ná nè̤ hò́, ǔ ki è́ vǎ ná nè̤phúkhǔ tôprè̤ nuô̌꤮ a kò pǎ cò́ to hò́.’
21 E o filho disse: “Pai, pequei contra Deus e contra o senhor e não mereço mais ser chamado de seu filho!”
22 “Manárò aphè̌ hé alulé tahe, ‘Me̤pryǎpryǎ, phyéhyǎ ca̤cwo̤ dố aryálố nuôtôpṳ̂, rò thyáhtya pé̤ lahyǎ ná è yě, rò taplwó nuô̌ pé̤ è cò́taplwó tômě dố a kanò̌kǔnuô, rò dyé sidyá pé̤ è khuphá nuô.
22 — Mas o pai ordenou aos empregados: “Depressa! Tragam a melhor roupa e vistam nele. Ponham um anel no dedo dele e sandálias nos seus pés.
23 Htuô̌rò cuốcwihyǎ pṳ́phú dố pè̤ buôbû katúlố ní̤dyé è nuôtôduô̌ rò me̤thyě è nuô. Pè̤ ki me̤pwè̌me̤la, rò takruô̤̌etakruô̤̌ǒ ró̤lò̌ lǔ pó꤮.
23 Também tragam e matem o bezerro gordo. Vamos começar a festejar
24 Me̤těhérò è ma athyáná vǎphúkhǔ dố a thyěhtuô̌hò́ tôprè̤, rò a htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá yětônyě tôprè̤nuô hò́. È ma athyáná vǎphúkhǔ dố a lamé̤ rò myáhtye ka̤khyě khyěthyá hò́ è yětônyě tôprè̤ nuôhò́.’ Phúnuôrò èthǐ cáhtya me̤pwè̌me̤la, takruô̤̌takrè́ eǒ ró̤lò̌ lǔ.
24 porque este meu filho estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
25 “Bínuôkhè̌ a phúprè̤khǔ dố adu tôprè̤ o dố lyá̤khu. Rò bí a ka̤phûhò́ ná hi akhè̌nuô, a ní̤huô̌ ǔ dòhtò̌dòmo̤ rò ilěpré̤ilěmya̤ pra̤rû́pra̤tè́ lò̌ dố lǔhi.
25 — Enquanto isso, o filho mais velho estava no campo. Quando ele voltou e chegou perto da casa, ouviu a música e o barulho da dança.
26 Phúnuôrò a è́ lulé tôprè̤ rò a sudyǎ lǔ, ‘Mame̤těrò ǔ cuốme̤ pra̤rû́pra̤tè́ lò̌plǐ phúnuô me̤tě?’
26 Então chamou um empregado e perguntou: “O que é que está acontecendo?”
27 Rò alulé hésû lǔ, ‘Nè̤ puố̤prè̤khǔ ka̤tuố̤mo̤ ka̤tuố̤ryá khyě dố hi akhu-akhyě, nè̤phè̌ me̤thyě pé̤ è pṳ́phú dố pè̤ buôbûkatú ní̤dyé è nuô tôduô̌ nuô̌꤮.’
27 — O empregado respondeu: “O seu irmão voltou para casa vivo e com saúde. Por isso o seu pai mandou matar o bezerro gordo.”
28 “Yětôphuốrò a vyá̤prè̤khǔdu yětôprè̤ thè́plòdu rò a ka̤kanuô̌ pǎ dố hikǔ to. Rò aphè̌ hte ilò̌kanuô̌ lǔ dố hidò́kǔ.
28 — O filho mais velho ficou zangado e não quis entrar. Então o pai veio para fora e insistiu com ele para que entrasse.
29 Manárò a hésû aphè̌, ‘Phè̌꤮ nè̤ myámò̌ kǒkǒ, vǎevǎrya̤ pé̤ nè̤ phú cṳ̂́ tôprè̤nuô dố anana dố alè̌lè̌kǔ cò́, vǎhtévǎtaǎyǎ sûnò́ ná nè̤ngó̤ tômû̌꤮ to. Nè̤ dyénò́ pé̤ hò́ vǎ maǐtě? Thyáphú vǎ ki me̤pwè̌, vǎ ki eró̤ǒró̤ kuô̌ ná vǎ khǒbò́thyó tahe agněnuô, bí pé̤phú tôduô̌ prè́꤮ nuô nè̤ dyé nò́ pé̤náhí vǎ tôphuố꤮ to.
29 Mas ele respondeu: “Faz tantos anos que trabalho como um escravo para o senhor e nunca desobedeci a uma ordem sua. Mesmo assim o senhor nunca me deu nem ao menos um cabrito para eu fazer uma festa com os meus amigos.
30 Manárò bí nè̤phúkhǔ yětôprè̤ cuố me̤lò̌ kyǎdě nè̤ ucè̌tazè̌, cuốlṳ̂ prè̤mòthè̌mě ka̤tuố̤ khyěthyá rò, nè̤ me̤thyě pé̤ cò́ è pṳ́phú dố pè̤ buôbûkatú ní̤dyé lǔ nuôtôduô̌ cò́cò́!’
30 Porém esse seu filho desperdiçou tudo o que era do senhor, gastando dinheiro com prostitutas. E agora ele volta, e o senhor manda matar o bezerro gordo!”
31 “Rò aphè̌ hésû lǔ, ‘Phúkhǔ꤮, nè̤ o dố vǎ khǎduôshyé pwǒ̤꤮ tôphuố rò tè̤ dố a o ná vǎ lò̌꤮ plǐ tahe nuôma nè̤tè̤ lò̌ hò́.
31 — Então o pai respondeu: “Meu filho, você está sempre comigo, e tudo o que é meu é seu.
32 Manárò nè̤ puố̤prè̤khǔ yěnuô athyáná a thyěhtuô̌hò́ rò khǒnyá̤yě a htwǒprè̤ ka̤khyě nuôhò́, athyáná a lamé̤ rò myáhtye ka̤khyě khyěthyá è yětônyě nuôhò́ akhu-akhyě, pè̤ tǒbè me̤pwè̌me̤la ní̤dyé è, rò pè̤ tǒkò thè́krṳ̂̌thè́lò̌ eró̤ǒró̤lǔ kǒkǒ.’”
32 Mas era preciso fazer esta festa para mostrar a nossa alegria. Pois este seu irmão estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.