João 9
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Bí Byacè Jesǔ cuố dố klyálo̤ akhè̌, a myáhtye kayǎphè̌ mèthèkhí dố a muố̤hò́kǔ tôprè̤.
1 Enquanto caminhava, Jesus viu um homem cego de nascença.
2 A khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ, “Thárá, kayǎphè̌ yětôprè̤ cuố mèthèkhí pǎ cò́ dố a muố̤hò́kǔ ma, dố ètè̤thû́ khukhyě è̌, má̤toròma, dố amuố̤aphè̌ tè̤thû́ khukhyě è̌?” A khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ phúnuô.
2 Seus discípulos perguntaram: “Rabi, por que este homem nasceu cego? Foi por causa de seus próprios pecados ou dos pecados de seus pais?”.
3 Rò a hésû, “A tè̤thû́ má̤toto, amuố̤aphè̌ tè̤thû́ má̤toto. Manárò thyáphú Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ ki oluô̌htya dố è tè̤ohtwǒprè̤ akǔ rò a khí prè́.
3 Jesus respondeu: “Nem uma coisa nem outra. Isso aconteceu para que o poder de Deus se manifestasse nele.
4 Dǎ mò̤́khí híto nuô, pè̤ bè me̤ pé̤ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ atè̤me̤. Mò̤́khí rò ǔ me̤cyá̤ pǎ tôprè̤꤮ to nuô, a ki hyǎtuố̤ pǎ.
4 Devemos cumprir logo as tarefas que nos foram dadas por aquele que me enviou. A noite se aproxima, quando ninguém pode trabalhar.
5 Bí vǎ opǎ bí hekhuyě akhè̌nuô, vǎ ma hekhu atè̤lǐ rò a dyé ǔ tè̤thè́khuthè́gně dốthudốthè́ tôkyě tôprè̤ hò́,” a hé èthǐ phúnuô.
5 Mas, enquanto estou aqui no mundo, eu sou a luz do mundo”.
6 A héhtuô̌ phúnuô rò, a htuplátǎ̤ apli̤htyě dố hekhu rò a nícò́pè́ he ná apli̤htyě rò a kírè̤̌ dố kayǎphè̌ yětôprè̤ a mèthèplò lo̤.
6 Depois de dizer isso, Jesus cuspiu no chão, misturou a terra com saliva e aplicou-a nos olhos do cego.
7 Rò a hé kayǎphè̌ mèthèkhí yětôprè̤, “Cuốmò̌, cuố plè̤́plǐkyǎ nè̤ mèthèyě dố Siloa htyěò nuô ní꤮” (Siloa angó̤lasá ma “nò̌cuố”). Yětôphuốrò kayǎphè̌ yětôprè̤ cuố plè̤́plǐkyǎ htuô̌ amèthè, rò a ka̤ akhè̌nuô, a mèthè lǐ hyǎ.
7 Em seguida, disse: “Vá lavar-se no tanque de Siloé” (que significa “enviado”). O homem foi, lavou-se e voltou enxergando.
8 Rò ahi khǎsò̌khǎshyé tahe ná kayǎ dố a myáhtyenò́ lǔ kwǐesè tahenuô, a sudyǎ ní̤dyé lǔ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, “Kayǎphè̌ mèthèkhí onyǎ kwǐesè nuôtôprè̤ ma èhò́ è̌?” A hé lahyǎ phúnuô.
8 Seus vizinhos e outros que o conheciam como mendigo começaram a perguntar: “Não é este o homem que costumava ficar sentado pedindo esmolas?”.
9 Rò tahehe nuô, a hé lahyǎ, “È hò́nuô̌.”
9 Alguns diziam que sim, e outros diziam: “Não, apenas se parece com ele”. O mendigo, porém, insistia: “Sim, sou eu mesmo!”.
10 “Rò nè̤ cuố mèthèlǐ ka̤khyě cyá̤ khyěthyá phútě?” Èthǐ sudyǎ lǔ phúnuô.
10 “Quem curou você?”, perguntaram eles. “O que aconteceu?”
11 “Jesǔ hé nuôtôprè̤ nícò́pè́ hemû rò a kírè̤̌ dố vǎ mèthèplòlo̤. Rò a nò̌cuố plè̤́plǐkyǎ vǎ dố Siloa htyěò. Vǎ cuố plè̤́plǐkyǎ htuô̌ rò vǎ ka̤ akhè̌nuô, a lǐhyǎ pé̤ vǎ,” a hé pé̤ èthǐ phúnuô.
11 Ele respondeu: “O homem chamado Jesus misturou terra com saliva, colocou-a em meus olhos e disse: ‘Vá lavar-se no tanque de Siloé’. Eu fui e me lavei, e agora posso ver!”.
12 “Khǒnyá̤rò kayǎ nuôtôprè̤ obítě?” Èthǐ sudyǎ lǔ, rò.
12 “Onde está esse homem?”, perguntaram. “Não sei”, respondeu ele.
13 Èthǐ è́cuố kayǎ mèthèkhínò́ tôphuố nuôtôprè̤ dố Pharisěophú tahe a o.
13 Então levaram aos fariseus o homem que havia sido cego,
14 Bí Byacè Jesǔ nícò́pè́ hemû rò a me̤lǐka̤ kayǎphè̌ mèthèkhí nuôtôprè̤ ma a yǒ tǎ̤tǒ ná Mò̤́nyěduô nuôtônyě.
14 pois foi no sábado que Jesus misturou terra com saliva e o curou.
15 Rò Pharisěophú tahe cuố sudyǎkuô̌ lahyǎ è ná a cuố mèthèlǐ ka̤ phútě nuô ari-akyǎ. Rò a hé pé̤ Pharisěophú tahe, “A kírè̤̌ paá dố vǎ mèthèplòlo̤ rò bí vǎ cuố plè̤́plǐkyǎ htuô̌ lǔ nuô vǎ mèthèlǐ ka̤khyě,” a hé phúnuô.
15 Os fariseus encheram o homem de perguntas sobre o que havia acontecido, e ele respondeu: “Ele colocou terra com saliva em meus olhos e, depois que eu me lavei, passei a enxergar!”.
16 Pharisěophú tahe hé, “È ma a o dố Cò́marya a o hyǎ má̤to, me̤těhérò a duô kuô̌ǔ Mò̤́nyěduô to nuô̌꤮.”
16 Alguns dos fariseus disseram: “Esse homem não é de Deus, pois trabalha no sábado”. Outros disseram: “Mas como um pecador poderia fazer sinais como esse?”. E havia entre eles uma divergência de opiniões.
17 Dốkhyě rò èthǐ sudyǎ khyěthyá kayǎphè̌ mèthèkhínò́ tôphuố yětôprè̤, “È me̤ lǐ ka̤hò́ nè̤ mèthè hò́, phúnuôrò nè̤ ki hé è ná è ma a htwǒ kayǎ phútě tôprè̤ tě?”
17 Os fariseus voltaram a perguntar ao homem que havia sido cego: “O que você diz desse homem que o curou?”. “Ele deve ser profeta”, respondeu o homem.
18 È ma mèthèkhínò́ htuô̌tôphuố rò khǒnyá̤yě a lǐ ka̤khyě nuô, Pharisěophú tahe zṳ̂́e nyǎ hí lǔ toto, rò a nò̌cuố è́ ke ǔ ná amuố̤aphè̌.
18 Os líderes judeus se recusavam a crer que ele havia sido cego e estava curado, por isso mandaram chamar os pais dele
19 Rò èthǐ sudyǎ amuố̤aphè̌, “Yěma thǐphú dố thǐ hé ní̤dyé è ná a mèthèkhí pǎ cò́ dố muố̤hò́kǔ nuôtôprè̤ è̌? Khǒnyá̤rò a cuố mèthèlǐ ka̤khyě cyá̤ phútě?” A sudyǎ amuố̤aphè̌ phúnuô.
19 e perguntaram: “Ele é seu filho? Ele nasceu cego? Se foi, como pode ver agora?”.
20 “È ma pè̤phú má̤lakǒ ni. A mèthèkhí má̤lakǒ pǎnyǎ dố muố̤hò́kǔ ni.
20 Os pais responderam: “Sabemos que ele é nosso filho e que nasceu cego,
21 Manárò khǒnyá̤yě, a mèthè lǐka̤khyě phútě, maǔpě me̤lǐ ka̤khyě pé̤ lǔ pě nuô pè̤ thè́gněto. Sudyǎ myádû ènuô. A dutǎ̤thè́né̤te̤ hò́. A hésûplǒ hésûphè́ cyá̤ ní̤dyéhò́ ané̤hò́,” èthǐ hésû phúnuô.
21 mas não sabemos como pode ver agora nem quem o curou. Ele tem idade suficiente para falar por si mesmo. Perguntem a ele”.
22 Bínuôkhè̌ nuô, Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe thè́plò sukǔ lò̌ lǔ, kayǎ tôprè̤prè̤ dǎhéhò́ ná Jesǔ ma Messia hénuôma, èthǐ vè̤́htekyǎ cò́ kayǎ dố a hé phúnuô tôprè̤ dố tè̤cò́bè̌ hǒklò̌ akhu-akhyě, amuố̤aphè̌ tahe thè́isě Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe alé̤ rò, a hé lahyǎ ná pè̤ thè́gněkuô̌ to, a hé phúnuô prè́.
22 Seus pais disseram isso por medo dos líderes judeus, pois estes haviam anunciado que, se alguém dissesse que Jesus era o Cristo, seria expulso da sinagoga.
23 Tû́rò amuố̤aphè̌ hé, “Sudyǎdû lǔ nuô, a dutǎ̤thè́né̤te̤ hò́,” a hé phúnuôma dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě hò́.
23 Por isso disseram: “Ele tem idade suficiente. Perguntem a ele”.
24 Pharisěophú tahe è́hyǎ khyěthyá kayǎ mèthèkhínò́ yětôprè̤ rò èthǐ hé lǔ, “Ò́lya̤cò́cò́ dố Cò́marya anyěhyǎ nuô, pè̤ thè́gně ná kayǎ me̤lǐka̤ nè̤ mèthè nuôtôprè̤ ma prè̤ora-othyǎphú prè́,” a hé lǔ phúnuô.
24 Então, pela segunda vez, chamaram o homem que havia sido cego e lhe disseram: “Deus é quem deve receber glória por aquilo que aconteceu, pois sabemos que esse Jesus é pecador”.
25 Rò a hésû èthǐ, “Prè̤ora-othyǎphú má̤ è̌, má̤to è̌ nuô vǎ thè́gně to. Vǎ thè́gně prè́tû́ dố aré̤khè̌ vǎ mèthèkhí, khǒnyá̤rò vǎ mèthèlǐ hò́ yěnuô prè́.”
25 “Não sei se ele é pecador”, respondeu o homem. “Mas uma coisa sei: eu era cego e agora vejo!”
26 Htuô̌rò “È me̤kryá꤮ pé̤ nè̤ phútě? A me̤ lǐka̤ pé̤ nè̤ phútě?” Èthǐ sudyǎ khyěthyá lǔ phúnuô.
26 “Mas o que ele fez?”, perguntaram. “Como ele o curou?”
27 “Vǎ hé pé̤htuô̌hò́ thǐ rò thǐ ní̤dǎ to. Thǐ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ khyěthyá me̤tě? Thǐ thè́zṳ̂́ htwǒka̤kuô̌ a khǒpacè̤̌ è̌?” A hésû èthǐ phúnuô.
27 “Eu já lhes disse!”, exclamou o homem. “Vocês não ouviram? Por que querem ouvir outra vez? Por acaso também querem se tornar discípulos dele?”
28 Yětôphuốrò, èthǐ thè́plòdu, hé takhwótakè lǔ, “Nè̤ ma èkhǒpacè̤̌. Pè̤ ma Mosè a khǒpacè̤̌ dû,” a hé lǔ phúnuô.
28 Então eles o insultaram e disseram: “Você é discípulo dele, mas nós somos discípulos de Moisés!
29 “Cò́marya hébè ná Mosè mú꤮ nukhè̌ nuôma pè̤ thè́gně. Manárò kayǎ yětôprè̤, a otǒ bítěhyǎ nuô pè̤ thè́gněnò́ cò́ taki꤮ to.”
29 Sabemos que Deus falou a Moisés, mas nem sabemos de onde vem esse homem”.
30 Kayǎphè̌ yětôprè̤ hésû ka̤khyě pó̤ èthǐ, “Kayǎ yětôprè̤ a me̤lǐ ka̤khyě cyá̤ cò́ vǎ mèthèplò cò́ rò, a otǒ bítěhyǎ nuô pè̤ thè́gněto thǐ cuốhé tôkuôrò a tapa̤-ihû́ cò́nyǎ vǎhò́.
30 “Que coisa mais estranha!”, respondeu o homem. “Ele curou meus olhos e vocês não sabem de onde ele vem?
31 Prè̤oraphú kwǐ tè̤me̤cwó̤ nuô, Cò́marya ní̤dǎ to nuôma pè̤ thè́gně. A ní̤dǎprè́ tû́ kayǎ dố a zṳ̂́e lǔ rò a me̤tǒ lǔthè́plò nuôtahe prè́.
31 Sabemos que Deus não atende pecadores, mas está pronto a ouvir aqueles que o adoram e fazem a sua vontade.
32 Ǔ me̤lǐ ka̤ cyá̤ kayǎ mèthèkhí dố muố̤hò́kǔ nuô dố hekhu htwǒlú mò́khu htwǒthè̌ tuố̤khǒnyá̤ nuô pè̤ ní̤huô̌nò́ tôprè̤꤮ to.
32 Desde o princípio do mundo, ninguém foi capaz de abrir os olhos de um cego de nascença.
33 Kayǎ yětôprè̤ a odố Cò́marya a ohyǎ kimá̤to hénuôma, a me̤cyá̤ tôcô꤮ to,” a hé ka̤khyěsû èthǐ phúnuô.
33 Se esse homem não fosse de Deus, não teria conseguido fazê-lo.”
34 Pharisěophú tahe hésû ka̤khyě lǔ, “Nè̤ tè̤thû́tè̤ora dupǎ cò́ dố nè̤ opacè̤̌lya̤ akhè̌ rò nè̤ cuố ithyó ka̤khyě pé̤ pè̤ phútě?” A hé lǔ phúnuôrò a vè̤́htekyǎ lǔ dố tè̤cò́bè̌ hǒklò̌.
34 “Você nasceu inteiramente pecador!”, disseram eles. “E quer ensinar a nós?” Então o expulsaram da sinagoga.
35 Bí Jesǔ ní̤huô̌ ná ǔ vè̤́htekyǎhò́ kayǎ mèthèkhí yětôprè̤ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ cuốpṳ̌ myáhtye lǔ rò a hé lǔ, “Nè̤ zṳ̂́e prè̤lukayǎ aphúkhǔ è̌?”
35 Quando Jesus soube do que havia acontecido, procurou o homem e lhe disse: “Você crê no Filho do Homem?”.
36 Rò a hésû Jesǔ, “Thárá, è ma ǔpě? Thyáphú vǎ ki zṳ̂́e è rò héluô̌ pé̤ vǎ,” a hé lǔ phúnuô.
36 “Quem é ele, senhor?”, perguntou o homem. “Eu quero crer nele.”
37 Byacè Jesǔ hé lǔ, “Nè̤ myáhtye htuô̌hò́ è hò́. Nè̤ hébè lǔ khǒnyá̤ yětôprè̤ nuôma è hò́.”
37 Jesus respondeu: “Você o viu, e ele está falando com você!”.
38 Rò kayǎ yětôprè̤ hé lǔ, “Byacè, vǎ zṳ̂́e hò́,” a hé rò a dángṳ̂lya̤ cò́bè̌htya Byacè Jesǔ.
38 “Sim, Senhor, eu creio!”, declarou o homem. E adorou a Jesus.
39 Rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Thyáphú prè̤lu hekhuphú tahe ki myáhtye lya̤ ní̤dyé atè̤thû́ agněnuôrò, vǎ hyǎlya̤ dố hekhuyě hò́. Kayǎ dố athyáná kayǎ mèthèkhí rò a thè́gněkuô̌ Cò́marya a tè̤má̤tè̤cò́ to tahenuô, vǎ ki me̤lǐ ka̤ èthǐ mèthè pǎ. Manárò kayǎ dố a hé lya̤ ní̤dyé ané̤ ná vǎ thè́gně htuô̌hò́ Cò́marya a tè̤má̤tè̤cò́ tahenuô, a ki htwǒ thyáná kayǎ mèthèkhí nuôtahe pǎ.”
39 Então Jesus disse: “Eu vim a este mundo para julgar, para dar visão aos cegos e para fazer que os que veem se tornem cegos”.
40 Pharisěophú dố a o lahyǎ bínuô tahe ní̤huô̌ a hé phúyě rò a sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ thè́ hé pè̤ ná pè̤ mèthèkhí kuô̌ phúnuô è̌?”
40 Alguns fariseus que estavam por perto o ouviram e perguntaram: “Você está dizendo que nós somos cegos?”.
41 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ ki mèthèkhí kihérò thǐ thè́gně tǎ̤te̤hí tè̤má̤tè̤cò́ to akhu-akhyě thǐ tè̤thû́ oto. Manárò khǒnyá̤yě thǐ hé ná thǐ mèthèlǐ akhu-akhyě, thǐ tè̤thû́o,” a hé èthǐ phúnuô.
41 “Se vocês fossem cegos, não seriam culpados”, respondeu Jesus. “Mas a culpa de vocês permanece, pois afirmam que podem ver.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.