João 2

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Thuô̌nyě tônyěnuô pwè̌khǒmè̤̌ odố Galilea ké̤, vǐ̤ Canan akǔ tôphu, rò Jesǔ amuố̤ okuô̌ bínuô.
1 Três dias depois, houve uma festa de casamento no povoado de Caná da Galileia. A mãe de Jesus estava ali,
2 Pwè̌khǒmè̤̌ yěnuô, ǔ mehyǎ tố̤kuô̌ Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe.
2 e Jesus e seus discípulos também foram convidados para a celebração.
3 Bí thòbǐthèhtyězǎ̤ dố sǐpré̤ tahe agně lò̌kyǎhò́ akhè̌nuô, Jesǔ amuố̤ hésoluô̌ Jesǔ, “Èthǐ a thòbǐthèhtyězǎ̤ lò̌hò́.”
3 Durante a festa, o vinho acabou, e a mãe de Jesus lhe disse: “Eles não têm mais vinho”.
4 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Muố̤꤮, nè̤ cuốhyǎ hésotuố̤ vǎ me̤tě? Shuốkhè̌ tuố̤hí dố vǎ ki dyéluô̌ vǎ tè̤pro̤tè̤prya̤ híto.”
4 “Mulher, isso não me diz respeito”, respondeu Jesus. “Minha hora ainda não chegou.”
5 Jesǔ amuố̤ héso prè̤me̤tè̤phú tahe, “Ki a nò̌ thǐ tôcôcô hérò me̤pé̤ è ní꤮.”
5 Sua mãe, porém, disse aos empregados: “Façam tudo que ele mandar”.
6 Tavǐtava̤ bínuô tôphonuô thǒdu o mě thuô̌thyó rò tôměnuô, ǔ zṳ̂nuô̌ ná htyě hénuôma a ní̤ pyǎ̤du nuô 80-120. Thǒdu yětahenuô, Judaphú tahe zṳ̂nuô̌o ná htyě rò èthǐ nò̌e ná a lé̤sǐplǐ ná takhu phú èthǐ tè̤cò́bucò́bè̌ lé̤klǒ o agně nuôprè́.
6 Havia ali perto seis potes de pedra usados na purificação cerimonial judaica. Cada um tinha capacidade entre 80 e 120 litros.
7 Jesǔ nò̌ prè̤me̤tè̤phú nuôtahe, “Zṳ̂nuô̌ bǎlò̌htyě dố thǒdu nuôtahe akǔnuô.” Rò èthǐ zṳ̂nuô̌ bǎlò̌ htuô̌rò,
7 Jesus disse aos empregados: “Encham os potes com água”. Quando os potes estavam cheios,
8 Jesǔ hé èthǐ, “Khǒnyá̤yě dûní̤htyě tôbě rò cuốdyé dố pwè̌khuklò́du dố a tari myákhwè ní̤pé̤ lò̌ ǔ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô nuôtôprè̤ a o,” a hé.
8 disse: “Agora tirem um pouco e levem ao mestre de cerimônias”. Os empregados seguiram suas instruções.
9 Pwè̌khuklò́du ǒmyá htyě dố a htwǒhtya thòbǐthèhtyězǎ̤ yěnuô. Manárò thòbǐthèhtyězǎ̤ yě a o bítě hyǎnuô a thè́gněto. (Prè̤me̤tè̤phú yětahe yǒ dûhtyě akhu-akhyě, a thè́gně prè́tû́ èthǐ yětahe prè́) rò pwè̌khuklò́du yětôprè̤ è́hyǎ prè̤khǒmè̤̌ prè̤khǔ,
9 O mestre de cerimônias provou a água transformada em vinho, sem conhecer sua procedência (embora os empregados obviamente soubessem). Então chamou o noivo.
10 rò a hé lǔ, “Ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ lé̤klǒ dyéǒré̤ thòbǐthèhtyězǎ̤ dố avi-asû̌ tahe, htuô̌rò ǔ thè́ǒ bá꤮ tě rò ǔ ǒ htuô̌hò́ akhè̌nuô, ǔ dyéǒke thòbǐthèhtyězǎ̤ paě tahe. Manárò nè̤yě nè̤ be-odwó ní̤dyé tuố̤pǎ nè̤ thòbǐthèhtyězǎ̤ avi-asû̌ tahe tuố̤khǒnyá̤ cò́cò́.”
10 “O anfitrião sempre serve o melhor vinho primeiro”, disse ele. “Depois, quando todos já beberam bastante, serve o vinho de menor qualidade. Mas você guardou o melhor vinho até agora!”
11 Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lú tè̤ tôphuốma bí vǐ̤ Canan, Galilea ké̤ yěnuôhò́, rò a dyéluô̌htya a tè̤lǐtè̤takhè̌ bínuô. Phúnuôrò a khǒpacè̤̌ tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ lǔ.
11 Esse sinal em Caná da Galileia foi o primeiro milagre que Jesus fez. Com isso ele manifestou sua glória, e seus discípulos creram nele.
12 Htuô̌hò́ rò è ná amuố̤ ná apuố̤ tahe ná a khǒpacè̤̌ tahe lya̤ lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum akǔ, rò èthǐ cuố o lahyǎ bínuô nyě̤thuô̌nyě.
12 Depois do casamento, foi a Cafarnaum, onde passou alguns dias com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos.
13 Má̤ dố Judaphú tè̤cuốtalwópwè̌ phûhyǎhò́ akhu-akhyě, Jesǔ cuố dố vǐ̤ Jerusalem.
13 Era quase época da festa da Páscoa judaica, de modo que Jesus subiu a Jerusalém.
14 Bí a hyǎtuố̤ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ isè̌ pṳ́, thímí, htulwí̤ tahe ná kayǎ onyǎ htulya rû̌ dố dǐrè̤́ khǎshyé tahe.
14 No pátio do templo, viu comerciantes que vendiam bois, ovelhas e pombas para os sacrifícios; também viu negociantes, em mesas, trocando dinheiro estrangeiro.
15 Phúnuôrò a me̤ suplye̤ iplí rò a vè̤́htekyǎ lò̌ thímí ná pṳ́ tahe dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ. Htuô̌rò a htulaklò̤̌kyǎ lò̌ ǔ lé̤htulya rû̌ a dǐrè̤́htyalô̌ nuôtahe rò a me̤ lṳpruốkyǎ lò̌plǐ èthǐ rû̌zye tahe.
15 Jesus fez um chicote de cordas e os expulsou a todos do templo. Pôs para fora as ovelhas e os bois, espalhou as moedas dos negociantes no chão e virou as mesas.
16 Htuô̌rò a hé kayǎ isè̌ htulwí̤ nuôtahe, “Cò̤̌hte taphǎkyǎ lò̌ yětahe. Nò̌htwǒhtya tǎ vǎphè̌ ahi yěnuô ná klè́ tǎmé̤.”
16 Depois, foi até aqueles que vendiam pombas e lhes disse: “Tirem essas coisas daqui! Parem de fazer da casa de meu Pai um mercado!”.
17 A khǒpacè̤̌ tahe tane̤htya tuố̤ lisǎsè̌kǔ hé, “Vǎ thè́plòshyo mo̤ní̤ nyacò́ nè̤hi. Vǎ tè̤thè́plòshyo mo̤ní̤ yěnuôma a ki û̌ lò̌kyǎ cò́ vǎ thyáná minuô cò́ pǎ.”
17 Então os discípulos se lembraram desta profecia das Escrituras: “O zelo pela casa de Deus me consumirá”.
18 Dố a me̤ phúyě akhu-akhyě, Judaphú khuklò́ tahe sudyǎ lǔ, “Thyáphú pè̤ ki thè́gně ná nè̤ ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố nè̤ ki hyǎme̤ tè̤lṳpruốlṳpryǎ phúyě ma aní̤ prè́ agněnuô, nè̤ ki dyéluô̌ pé̤ pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ ǐtětě pǎ tě?”
18 “O que você está fazendo?”, questionaram os líderes judeus. “Que sinal você nos mostra para comprovar que tem autoridade para isso?”
19 Jesǔ hésû, “Me̤ tǎ̤prò̤kyǎ mò̌ tè̤lǔhǒdu yěnuô. Thuô̌nyě akǔ, vǎ ki isò́htya khyěthyá pǎ.”
19 “Pois bem”, respondeu Jesus. “Destruam este templo, e em três dias eu o levantarei.”
20 Htuô̌rò Judaphú sudyǎ lǔ, “Thuô̌nyě akǔ, nè̤ kíré̤ isò́htya htuô̌bè́ khyěthyá nyǎ pǎ è̌? Tè̤lǔhǒdu yěnuôma ǔ isò́htya ní̤ è ma anyě̤ cò́ ana lwǐ̤shyě ná thuô̌thyó cò́ meně꤮.”
20 Eles disseram: “Foram necessários 46 anos para construir este templo, e você o reconstruirá em três dias?”.
21 Manárò bí Jesǔ hé ná tè̤lǔhǒdu ari-akyǎ akhè̌nuô ma a hélya̤ ní̤dyédû ané̤klò̤́ prè́.
21 Mas quando Jesus disse “este templo”, estava se referindo a seu próprio corpo.
22 Phúnuô akhu-akhyě bí Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá dố tè̤thyě akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe tane̤htya tuố̤bè khyěthyá dố a hébèkyǎ angó̤ yěnuô rò èthǐ zṳ̂́e lisǎsè̌ ná è héokyǎ angó̤ nuôtahe.
22 Depois que ele ressuscitou dos mortos, seus discípulos se lembraram do que ele tinha dito e creram nas Escrituras e em suas palavras.
23 Bí Jesǔ opǎ bí vǐ̤ Jerusalem tè̤cuốtalwó pwè̌kǔ akhè̌nuô, ǔ myáhtye a me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuôtahe akhu-akhyě ǔ zṳ̂́e è́nyacò́ lǔ.
23 Por causa dos sinais que Jesus realizou em Jerusalém durante a festa da Páscoa, muitos creram nele.
24 Manárò Jesǔ zṳ̂́ení̤ èthǐ to, me̤těhérò a thè́gně luplú lò̌plǐ hò́ ǔthè́plò hò́.
24 Jesus, porém, não confiava neles, pois conhecia a todos.
25 Ǔ lo hésoluô̌ pé̤ ná Jesǔ ná kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ari-akyǎ to me̤těhérò Jesǔ thè́gně htuô̌dûhò́ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ athè́plò hò́.
25 Ninguém precisava lhe dizer como o ser humano é de fato, pois ele conhecia a natureza humana.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.