João 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Thuô̌nyě tônyěnuô pwè̌khǒmè̤̌ odố Galilea ké̤, vǐ̤ Canan akǔ tôphu, rò Jesǔ amuố̤ okuô̌ bínuô.
1 Três dias depois, houve um casamento em Caná da Galileia, achando-se ali a mãe de Jesus.
2 Pwè̌khǒmè̤̌ yěnuô, ǔ mehyǎ tố̤kuô̌ Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe.
2 Jesus também foi convidado, com os seus discípulos, para o casamento.
3 Bí thòbǐthèhtyězǎ̤ dố sǐpré̤ tahe agně lò̌kyǎhò́ akhè̌nuô, Jesǔ amuố̤ hésoluô̌ Jesǔ, “Èthǐ a thòbǐthèhtyězǎ̤ lò̌hò́.”
3 Tendo acabado o vinho, a mãe de Jesus lhe disse: Eles não têm mais vinho.
4 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Muố̤꤮, nè̤ cuốhyǎ hésotuố̤ vǎ me̤tě? Shuốkhè̌ tuố̤hí dố vǎ ki dyéluô̌ vǎ tè̤pro̤tè̤prya̤ híto.”
4 Mas Jesus lhe disse: Mulher, que tenho eu contigo? Ainda não é chegada a minha hora.
5 Jesǔ amuố̤ héso prè̤me̤tè̤phú tahe, “Ki a nò̌ thǐ tôcôcô hérò me̤pé̤ è ní꤮.”
5 Então, ela falou aos serventes: Fazei tudo o que ele vos disser.
6 Tavǐtava̤ bínuô tôphonuô thǒdu o mě thuô̌thyó rò tôměnuô, ǔ zṳ̂nuô̌ ná htyě hénuôma a ní̤ pyǎ̤du nuô 80-120. Thǒdu yětahenuô, Judaphú tahe zṳ̂nuô̌o ná htyě rò èthǐ nò̌e ná a lé̤sǐplǐ ná takhu phú èthǐ tè̤cò́bucò́bè̌ lé̤klǒ o agně nuôprè́.
6 Estavam ali seis talhas de pedra, que os judeus usavam para as purificações, e cada uma levava duas ou três metretas.
7 Jesǔ nò̌ prè̤me̤tè̤phú nuôtahe, “Zṳ̂nuô̌ bǎlò̌htyě dố thǒdu nuôtahe akǔnuô.” Rò èthǐ zṳ̂nuô̌ bǎlò̌ htuô̌rò,
7 Jesus lhes disse: Enchei de água as talhas. E eles as encheram totalmente.
8 Jesǔ hé èthǐ, “Khǒnyá̤yě dûní̤htyě tôbě rò cuốdyé dố pwè̌khuklò́du dố a tari myákhwè ní̤pé̤ lò̌ ǔ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô nuôtôprè̤ a o,” a hé.
8 Então, lhes determinou: Tirai agora e levai ao mestre-sala. Eles o fizeram.
9 Pwè̌khuklò́du ǒmyá htyě dố a htwǒhtya thòbǐthèhtyězǎ̤ yěnuô. Manárò thòbǐthèhtyězǎ̤ yě a o bítě hyǎnuô a thè́gněto. (Prè̤me̤tè̤phú yětahe yǒ dûhtyě akhu-akhyě, a thè́gně prè́tû́ èthǐ yětahe prè́) rò pwè̌khuklò́du yětôprè̤ è́hyǎ prè̤khǒmè̤̌ prè̤khǔ,
9 Tendo o mestre-sala provado a água transformada em vinho (não sabendo donde viera, se bem que o sabiam os serventes que haviam tirado a água), chamou o noivo
10 rò a hé lǔ, “Ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ lé̤klǒ dyéǒré̤ thòbǐthèhtyězǎ̤ dố avi-asû̌ tahe, htuô̌rò ǔ thè́ǒ bá꤮ tě rò ǔ ǒ htuô̌hò́ akhè̌nuô, ǔ dyéǒke thòbǐthèhtyězǎ̤ paě tahe. Manárò nè̤yě nè̤ be-odwó ní̤dyé tuố̤pǎ nè̤ thòbǐthèhtyězǎ̤ avi-asû̌ tahe tuố̤khǒnyá̤ cò́cò́.”
10 e lhe disse: Todos costumam pôr primeiro o bom vinho e, quando já beberam fartamente, servem o inferior; tu, porém, guardaste o bom vinho até agora.
11 Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lú tè̤ tôphuốma bí vǐ̤ Canan, Galilea ké̤ yěnuôhò́, rò a dyéluô̌htya a tè̤lǐtè̤takhè̌ bínuô. Phúnuôrò a khǒpacè̤̌ tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ lǔ.
11 Com este, deu Jesus princípio a seus sinais em Caná da Galileia; manifestou a sua glória, e os seus discípulos creram nele.
12 Htuô̌hò́ rò è ná amuố̤ ná apuố̤ tahe ná a khǒpacè̤̌ tahe lya̤ lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum akǔ, rò èthǐ cuố o lahyǎ bínuô nyě̤thuô̌nyě.
12 Depois disto, desceu ele para Cafarnaum, com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos; e ficaram ali não muitos dias.
13 Má̤ dố Judaphú tè̤cuốtalwópwè̌ phûhyǎhò́ akhu-akhyě, Jesǔ cuố dố vǐ̤ Jerusalem.
13 Estando próxima a Páscoa dos judeus, subiu Jesus para Jerusalém.
14 Bí a hyǎtuố̤ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ isè̌ pṳ́, thímí, htulwí̤ tahe ná kayǎ onyǎ htulya rû̌ dố dǐrè̤́ khǎshyé tahe.
14 E encontrou no templo os que vendiam bois, ovelhas e pombas e também os cambistas assentados;
15 Phúnuôrò a me̤ suplye̤ iplí rò a vè̤́htekyǎ lò̌ thímí ná pṳ́ tahe dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ. Htuô̌rò a htulaklò̤̌kyǎ lò̌ ǔ lé̤htulya rû̌ a dǐrè̤́htyalô̌ nuôtahe rò a me̤ lṳpruốkyǎ lò̌plǐ èthǐ rû̌zye tahe.
15 tendo feito um azorrague de cordas, expulsou todos do templo, bem como as ovelhas e os bois, derramou pelo chão o dinheiro dos cambistas, virou as mesas
16 Htuô̌rò a hé kayǎ isè̌ htulwí̤ nuôtahe, “Cò̤̌hte taphǎkyǎ lò̌ yětahe. Nò̌htwǒhtya tǎ vǎphè̌ ahi yěnuô ná klè́ tǎmé̤.”
16 e disse aos que vendiam as pombas: Tirai daqui estas coisas; não façais da casa de meu Pai casa de negócio.
17 A khǒpacè̤̌ tahe tane̤htya tuố̤ lisǎsè̌kǔ hé, “Vǎ thè́plòshyo mo̤ní̤ nyacò́ nè̤hi. Vǎ tè̤thè́plòshyo mo̤ní̤ yěnuôma a ki û̌ lò̌kyǎ cò́ vǎ thyáná minuô cò́ pǎ.”
17 Lembraram-se os seus discípulos de que está escrito: O zelo da tua casa me consumirá.
18 Dố a me̤ phúyě akhu-akhyě, Judaphú khuklò́ tahe sudyǎ lǔ, “Thyáphú pè̤ ki thè́gně ná nè̤ ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố nè̤ ki hyǎme̤ tè̤lṳpruốlṳpryǎ phúyě ma aní̤ prè́ agněnuô, nè̤ ki dyéluô̌ pé̤ pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ ǐtětě pǎ tě?”
18 Perguntaram-lhe, pois, os judeus: Que sinal nos mostras, para fazeres estas coisas?
19 Jesǔ hésû, “Me̤ tǎ̤prò̤kyǎ mò̌ tè̤lǔhǒdu yěnuô. Thuô̌nyě akǔ, vǎ ki isò́htya khyěthyá pǎ.”
19 Jesus lhes respondeu: Destruí este santuário, e em três dias o reconstruirei.
20 Htuô̌rò Judaphú sudyǎ lǔ, “Thuô̌nyě akǔ, nè̤ kíré̤ isò́htya htuô̌bè́ khyěthyá nyǎ pǎ è̌? Tè̤lǔhǒdu yěnuôma ǔ isò́htya ní̤ è ma anyě̤ cò́ ana lwǐ̤shyě ná thuô̌thyó cò́ meně꤮.”
20 Replicaram os judeus: Em quarenta e seis anos foi edificado este santuário, e tu, em três dias, o levantarás?
21 Manárò bí Jesǔ hé ná tè̤lǔhǒdu ari-akyǎ akhè̌nuô ma a hélya̤ ní̤dyédû ané̤klò̤́ prè́.
21 Ele, porém, se referia ao santuário do seu corpo.
22 Phúnuô akhu-akhyě bí Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá dố tè̤thyě akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe tane̤htya tuố̤bè khyěthyá dố a hébèkyǎ angó̤ yěnuô rò èthǐ zṳ̂́e lisǎsè̌ ná è héokyǎ angó̤ nuôtahe.
22 Quando, pois, Jesus ressuscitou dentre os mortos, lembraram-se os seus discípulos de que ele dissera isto; e creram na Escritura e na palavra de Jesus.
23 Bí Jesǔ opǎ bí vǐ̤ Jerusalem tè̤cuốtalwó pwè̌kǔ akhè̌nuô, ǔ myáhtye a me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuôtahe akhu-akhyě ǔ zṳ̂́e è́nyacò́ lǔ.
23 Estando ele em Jerusalém, durante a Festa da Páscoa, muitos, vendo os sinais que ele fazia, creram no seu nome;
24 Manárò Jesǔ zṳ̂́ení̤ èthǐ to, me̤těhérò a thè́gně luplú lò̌plǐ hò́ ǔthè́plò hò́.
24 mas o próprio Jesus não se confiava a eles, porque os conhecia a todos.
25 Ǔ lo hésoluô̌ pé̤ ná Jesǔ ná kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ari-akyǎ to me̤těhérò Jesǔ thè́gně htuô̌dûhò́ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ athè́plò hò́.
25 E não precisava de que alguém lhe desse testemunho a respeito do homem, porque ele mesmo sabia o que era a natureza humana.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.