Hebreus 7
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVI
1 Melchizedè ma vǐ̤ Salem akhwí tôprè̤, rò a htwǒ Cò́marya dố adulố yětôprè̤ a bwídu tôprè̤. Bí Abraham cuốsápé̤ htuô̌hò́ khwí thè́lwǐ̤ rò a ka̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô, Melchizedè cuố myásû lǔ rò sò̌risò̌bǔ lǔ.
1 Esse Melquisedeque, rei de Salém e sacerdote do Deus Altíssimo, encontrou-se com Abraão quando este voltava, depois de derrotar os reis, e o abençoou;
2 Rò Abraham dyépé̤ lǔ lò̌꤮ tǎ̤tè̤ dố a ní̤ka̤ nuôtahe pwíshyétôpwí. Melchizedè amwi̤ angó̤lasá aré̤lố tômû̌ ma má̤dû “Tè̤cò́tè̤te̤ akhwí.” Htuô̌rò Salem angó̤lasá ma thè́plò kacṳ́kabè́ akhu-akhyě amwi̤ o pó̤kuô̌ dû, “Tè̤thè́plò kacṳ́kabè́ akhwí.”
2 e Abraão lhe deu o dízimo de tudo. Em primeiro lugar, seu nome significa "rei de justiça"; depois, "rei de Salém" quer dizer "rei de paz".
3 Melchizedè aphè̌ bèbè, amuố̤ bèbè, aphyěphuô̌ klwǐlyǎ tahe bèbè, ǔ rǎmárǎdyǎ okyǎ kuô̌ è tôcô꤮ to. A tè̤opacè̤̌lya̤ ná atè̤thyě ari-akyǎ tahenuô bèbè, ǔ rǎmárǎdyǎ okyǎ kuô̌ lǔ toto. È ma athyáná Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤. A htwǒ bwídu tacṳ́prè̤.
3 Sem pai, sem mãe, sem genealogia, sem princípio de dias nem fim de vida, feito semelhante ao Filho de Deus, ele permanece sacerdote para sempre.
4 È yě, a htwǒ ducò́ bá꤮ těnuô tane̤myá lahyǎ mò̌. Pè̤phè̌ Abraham dố amwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ cò́ yětôprè̤nuô꤮ a dyépé̤ cò́ lǔ pwíshyétôpwí ná tè̤ dố a cuố sápé̤ rò a phyéka̤ní̤ nuôtahe cò́.
4 Considerem a grandeza desse homem: até mesmo o patriarca Abraão lhe deu o dízimo dos despojos!
5 Khǒnyá̤rò tè̤thyótè̤thya hé Levi aklwǐalyǎ dố a htwǒ bwídu yětahe, èthǐ ki kwǐ pwíshyétôpwí dố apuố̤vyá̤ Israelphú ní̤dû tahe a o. Israelphú yětahe nuôma, Abraham aklwǐalyǎ tǎ̤kalya̤ dǐtû́ ní̤dû cò́ tadû́rò Levi aklwǐalyǎ yětahe bè kwǐ èthǐ prè́.
5 A lei requer dos sacerdotes dentre os descendentes de Levi que recebam o dízimo do povo, isto é, dos seus irmãos, embora estes sejam descendentes de Abraão.
6 Melchizedè ma aklwǐalyǎ tǎ̤ dố Levi má̤to tadû́rò a phyé pwíshyétôpwí dố Abraham a o. Rò a sò̌ri Abraham. Abraham ma prè̤ dố a ní̤bèhò́ Cò́marya a tè̤ò́lya̤ tôprè̤ hò́.
6 Este homem, porém, que não pertencia à linhagem de Levi, recebeu os dízimos de Abraão e abençoou aquele que tinha as promessas.
7 Kayǎ dố a sò̌ri ǔ yětôprè̤nuô aduklò̌ ná kayǎ dố a ní̤bè tè̤sò̌ri yětôprè̤ nuôma lé̤thè́plò rare akhǎlé̤ oto.
7 Sem dúvida alguma, o inferior é abençoado pelo superior.
8 Judaphú prè̤lǔtyǎtè̤phú dố aklwǐalyǎ tǎ̤kalya̤ dố Leviphú o yětahenuô, a phyésû pwíshyétôpwí yěnuô dố kayǎ dố a ki thyě pǎ yětahe a o prè́. Manárò Melchizedè yěnuô, pè̤ thè́gnědû Cò́marya alǎ̤angó̤ hé ná athyáná a ohtwǒprè̤ pǎprè́.
8 No primeiro caso, quem recebe o dízimo são homens mortais; no outro caso é aquele de quem se declara que vive.
9 Htuô̌to pè̤ hébè́, Levi aklwǐalyǎ dố a kwǐ pwíshyétôpwí yětahenuô a dyé ná Abraham rò Abraham dyé dǐtû́ ná Melchizedè hò́.
9 Pode-se até dizer que Levi, que recebe os dízimos, entregou-os por meio de Abraão,
10 Me̤těhérò, bí Abraham myáhtyesû ná Melchizedè akhè̌nuô, Levi hé yětôprè̤nuô, a opacè̤̌lya̤ híto. A opǎprè́ dố aphyěphuô̌ Abraham ané̤klò̤́ pházye akǔ prè́.
10 pois, quando Melquisedeque se encontrou com Abraão, Levi ainda estava no corpo do seu antepassado.
11 Bí Cò́marya dyé Judaphú tahe tè̤thyótè̤thya akhè̌nuô, a dyahtya prè̤lǔtyǎtè̤phú dố aklwǐalyǎ tǎ̤ dố Leviphú nuôtahe a o. Èthǐ bè lǔtyǎhtya pé̤ ǔ phú tè̤thyótè̤thya tahe o nuô. Leviphú prè̤lǔtyǎphú yětahe me̤ atè̤me̤ yětahe tadû́rò thyáphú ǔ ki htwǒhtya kayǎcò́kayǎte̤ agněnuô, èthǐ me̤cyá̤to. Phúnuôrò Cò́marya bè nò̌hyǎkhò tapledû prè̤lǔtyǎ dố aruô tôprè̤. Prè̤lǔtyǎ yětôprè̤nuô aklwǐalyǎ tǎ̤ dố Leviphú dố aklwǐalyǎ tǎ̤ dǐtû́ dố Aròn a o yěnuô má̤to. Bwídu yětôprè̤nuô, athyáná Melchizedè nuôhò́.
11 Se fosse possível alcançar a perfeição por meio do sacerdócio levítico ( pois em sua vigência o povo recebeu a lei ), por que haveria ainda necessidade de se levantar outro sacerdote, segundo a ordem de Melquisedeque e não de Arão?
12 Me̤těhérò bí ǔ htulya taple hò́ prè̤lǔtyǎ aklwǐalyǎ akhè̌nuô, ǔ bè htulya taple tuố̤kuô̌ tè̤thyótè̤thya tahe.
12 Pois quando há mudança de sacerdócio, é necessário que haja mudança de lei.
13 Byacè Jesǔ Krístu dố pè̤ hé ní̤dyé lǔrilǔkyǎ yětôprè̤ nuôma, a hyǎnuô̌kyǎ hò́ bwídu dố aré̤khè̌ nuôtahe akhǎlé̤ hò́. È ma Levi aklwǐalyǎ má̤to. Aklwǐalyǎ tǎ̤ khódû dố aruô tômuố̤ dố ǔ è́ ná Juda aklwǐalyǎ phú prè̤lǔtyǎtè̤phú tôprè̤ me̤ tè̤ dố tè̤lǔrè̤́ akhǎshyé nuô, aklwǐalyǎ yěnuô, a me̤nò́ kuô̌ǔ prè̤lǔtyǎ tè̤me̤ tôprè̤꤮ to.
13 Ora, aquele de quem se dizem estas coisas pertencia a outra tribo, da qual ninguém jamais havia servido diante do altar,
14 Ǔ thè́gně tǎ̤te̤cò́ ná pè̤ Byacè Jesǔ Krístu yěnuô, aklwǐlyǎ kalya̤ dố Juda tômuố̤tôcô a o. Dố nuôkhè̌ ma, Juda aklwǐalyǎ ki htwǒhtya prè̤lǔtyǎtè̤phú tahe pǎ nuô, Mosè hénò́ tôphuố꤮ to.
14 pois é evidente que o nosso Senhor descende de Judá, tribo da qual Moisés nada fala quanto a sacerdócio.
15 Bí prè̤lǔtyǎ dố aruôtôprè̤ dố athyáná Melchizedè dố nuôkhè̌ tôprè̤ hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, ǔ thè́gněplǒ hyǎtó̤klò̌hò́ tè̤ dố pè̤ hé yěnuôtahe hò́.
15 O que acabamos de dizer fica ainda mais claro, quando aparece outro sacerdote semelhante a Melquisedeque,
16 Tè̤thyótè̤thya hé o ná kayǎ dố a htwǒhtya bwídu nuô, a bè klwǐlyǎ tǎ̤kalya̤ dố tômuố̤muố̤ tôcôcô akǔ a hé phúnuô, tadû́rò Jesǔ hyǎ htwǒhò́ bwídu yěnuô, atǒ phú tè̤thyótè̤thya héonuô má̤to. Má̤tôkhónuô, a htwǒhtya bwídu yěnuô ná a tè̤ohtwǒprè̤ pro̤prya̤ shyosò̌ dố a htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ yěnuôhò́.
16 alguém que se tornou sacerdote, não por regras relativas à linhagem, mas segundo o poder de uma vida indestrutível.
17 Me̤těhérò lisǎsè̌kǔ hé,
17 Pois sobre ele é afirmado: "Tu és sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque".
18 Phúnuô akhu-akhyě, tè̤thyótè̤thya alye̤ yěnuô, ǔ dyataphǎkyǎ è me̤těhérò a hè̌cè̤́recè̤́ rò a me̤cwó̤bè́ pè̤ to.
18 A ordenança anterior é revogada, porquanto era fraca e inútil
19 Mosè a tè̤thyótè̤thya nuô a me̤cò́me̤te̤ cyá̤ ǔ tôprè̤꤮ to. Manárò khǒnyá̤yě pè̤ tè̤myásû̌ klyá athè̌ tôbǒ dố aryáklò̌ pǎ cò́ ná tè̤thyótè̤thya yěnuô a o hò́. Rò pè̤ hyǎnuô̌phûhò́ dố Cò́marya a o ná klyá athè̌ yětôbǒ ma aní̤ hò́.
19 ( pois a lei não havia aperfeiçoado coisa alguma ), sendo introduzida uma esperança superior, pela qual nos aproximamos de Deus.
20 Cò́marya byǎtǎ̤ htuô̌hò́ angó̤ ná Jesǔ ki htwǒ bwídu tacṳ́prè̤ pǎ. Manárò bí Levi klwǐlyǎphú tahe htwǒ bwídu akhè̌nuô, a byǎ tǎ̤kuô̌ angó̤ ná èthǐ phúnuô tômû̌꤮ to.
20 E isso não aconteceu sem juramento! Outros se tornaram sacerdotes sem qualquer juramento,
21 Manárò, Cò́marya hé Jesǔ,
21 mas ele se tornou sacerdote com juramento, quando Deus lhe disse: "O Senhor jurou e não se arrependerá: ‘Tu és sacerdote para sempre’ ".
22 Tè̤ô̌lya̤ngó̤ athè̌ dố Cò́marya me̤htwǒhtya pé̤hò́ pè̤ dố pè̤ ki ní̤bè tè̤palǎ agně yětômû̌ nuô, aryá klò̌pǎ cò́ ná tè̤ô̌lya̤ngó̤ dố alye̤ nuôtômû̌ cò́. Me̤těhérò, Cò́marya byǎlya̤ htuô̌hò́ angó̤ phúnuô akhu-akhyě, Jesǔ ma má̤hò́ prè̤ dố a ki me̤lốbǎ tǎ̤te̤ pé̤ pè̤ tè̤ô̌lya̤ athè̌yě tômû̌ tôprè̤ hò́.
22 Jesus tornou-se, por isso mesmo, a garantia de uma aliança superior.
23 Tè̤ dố a khó pǎ lǔ dố aruô tôcô ma má̤hò́ bwídu dố nuôkhè̌ tahenuô, a thyě lahyǎ akhu-akhyě ǔ prè̤ htya dǐtû́ èthǐ akhǎlé̤ nuô a o è́lǎ.
23 Ora, daqueles sacerdotes tem havido muitos, porque a morte os impede de continuar em seu ofício;
24 Manárò Jesǔ yěnuô, a ohtwǒprè̤ tacṳ́prè̤ akhu-akhyě, a dyétǎ̤ dǐtû́ pǎ prè̤lǔtyǎ atè̤me̤ yěnuô dố ǔ khadǎkǔ tôprè̤꤮ to.
24 mas, visto que vive para sempre, Jesus tem um sacerdócio permanente.
25 Phúnuôrò kayǎ dố a hyǎ dố Cò́marya a o rò a hyǎnuô̌ dǐtû́ dố Jesǔ a o tahenuô, Jesǔ ki me̤lwóhteka̤bè́ èthǐ khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ acṳ́cṳ́ ahtû̌htû̌ cò́ pǎ, me̤těhérò thyáphú è ki nuô̌ kwǐthè́zò̤bè́ pé̤ kayǎ phúnuô tahe agně dố Cò́marya a o nuô, a bè htwǒprè̤ tacṳ́prè̤.
25 Portanto ele é capaz de salvar definitivamente aqueles que, por meio dele, aproximam-se de Deus, pois vive sempre para interceder por eles.
26 Phúnuôrò, Jesǔ ma bwídukhulố tôprè̤ dố a me̤lốbǎ pé̤ lò̌lò̌꤮ pè̤ tè̤lo tahe. È ma a sǎsè̌, atè̤thû́ oto, athè́plò mwǒ̤plǐthǐplo. Cò́marya dya-okhò taphǎ khódû lǔ ná prè̤oraphú tahe, rò a dyéohò́ lǔ dố khǎlé̤ htyalô̌lốǔ tôpho hò́.
26 É de um sumo sacerdote como este que precisávamos: santo, inculpável, puro, separado dos pecadores, exaltado acima dos céus.
27 È ma athyáná bwídukhulố dố aruô nuôtahe má̤to. Pwǒ̤nyěnyě꤮ a lo lǔhtya ré̤lố ní̤dyédû atè̤thû́ tahe htuô̌rò a lǔhtya no pé̤ kayǎ dố aruô tahe atè̤thû́ tahe phúnuô má̤to. Bí a lǔhtya ané̤ dố krusulo̤ akhè̌nuô, a lǔhtya prè́ tôphuố rò a htuô̌plû́ lǎ tacṳ́prè̤ hò́.
27 Ao contrário dos outros sumos sacerdotes, ele não tem necessidade de oferecer sacrifícios dia após dia, primeiro por seus próprios pecados e, depois, pelos pecados do povo. E ele fez isso de uma vez por todas quando a si mesmo se ofereceu.
28 Bwídu tahenuô, a tè̤thû́tè̤plá o prè́ lahyǎ tadû́rò tè̤thyótè̤thya yǒ o akhu-akhyě, ǔ bè dyahtya èthǐ prè́. Manárò bí Cò́marya dyétǎ̤htuô̌ hò́ tè̤thyótè̤thya yě dốkhyě anyě̤lǎhò́ nuô, a ò́lya̤ khòkhyěpó̤ tômû̌ rò a byǎnuô̌ tố̤ní̤ angó̤ bínuô. A byǎtǎ̤ hò́ angó̤ ná a dyahtya hò́ a phúprè̤khǔ dố atè̤thû́ oto, a lốbǎ yětôprè̤ ná a ki htwǒhtya bwídukhulố tacṳ́prè̤ hò́.
28 Pois a Lei constitui sumos sacerdotes a homens que têm fraquezas; mas o juramento, que veio depois da Lei, constitui o Filho, perfeito para sempre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.