Atos 7
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bwídukhulố yětôprè̤ sudyǎ Stephano, “Phú kayǎ yětahe hé nè̤ yěnuôma, nè̤ hé má̤lakǒ nyǎ è̌?”
1 O Grande Sacerdote perguntou a Estêvão: — O que essas pessoas estão dizendo é verdade?
2 Rò Stephano dyá pé̤ èthǐ, “Puố̤vyá̤muố̤phè̌ thǐ꤮ ní̤dǎ lahyǎ vǎ hé pé̤ thǐ yě! Bí pè̤phè̌ Abraham cuốo tyahí dố vǐ̤ Haran híto, rò a opǎ prè́ bí Mesopotamia akhè̌nuô, Cò́marya dố a lốbǎ ná tè̤taryědu taryěhtǔ yětôprè̤ oluô̌htya pé̤ lǔ dố a mèthènyě.
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem! O
3 Htuô̌rò a hé lǔ, ‘Dyakyǎ nè̤hinè̤phyǎ, nè̤phúnè̤lye̤ ná nè̤htyěnè̤ké̤ nuôtahe rò cuố o dố ké̤ dố vǎ ki dyéluô̌ nè̤ yěnuô pǎ ní.’
3 E Deus lhe disse: “Saia da sua terra e do meio dos seus parentes e vá para uma terra que eu lhe mostrarei.”
4 “Phúnuôrò Abraham htecuốkyǎ bí Chaldea ké̤kǔ nuôrò a htecuốo dố vǐ̤ Haran. Bí aphè̌ thyěhtuô̌ rò dốkhyěnuô Cò́marya nò̌cuốo lǔ dố htyěké̤ bí thǐo ní̤dyé khǒnyá̤ yěnuôhò́.
4 Então ele saiu da Caldeia e foi morar em Harã. Depois que o pai dele morreu, Deus trouxe Abraão para esta terra onde vocês agora estão morando.
5 Rò Cò́marya dyétǎ̤ nò́hí Abraham prè́ tôlé̤꤮ to, bí tôkyěphú prè́nuô꤮ a dyé cò́ hí lǔ to, tadû́rò Cò́marya ò́lya̤ lǔ ná a ki dyé lǔ ké̤tôké̤ pǎ, rò ké̤yěnuô, a ki htwǒ Abraham ná aklwǐalyǎ kalya̤ dǐtû́ yětahe ahtyěaké̤ pǎ. Bí Cò́marya ò́lya̤ lǔ ngó̤yě akhè̌nuô, Abraham aphú o hí tôprè̤꤮ to.
5 Ele não deu a Abraão nem mesmo um palmo desta terra, mas prometeu que ia lhe dar toda esta terra e que depois ela seria dos seus descendentes. Quando Deus fez essa promessa, Abraão ainda não tinha filhos.
6 Cò́marya héokyǎ Abraham, ‘Nè̤klwǐnè̤lyǎ kalya̤ dǐtû́ tahenuô a ki cuốhtwǒ sǐpré̤ dố htyěruôké̤klò̌ tôké̤ pǎ, rò èthǐ ki cuốhtwǒ cṳ̂́ bínuô pǎ, rò ǔ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ analwǐ̤zè̤ akǔ pǎ.
6 Ele disse a Abraão: “Os seus descendentes vão viver como estrangeiros em outra terra. Ali eles serão escravos e serão maltratados durante quatrocentos anos.”
7 Manárò vǎ ki cirya kayǎ dố a nò̌htwǒ èthǐ cṳ̂́ nuôtahe pǎ. Rò dốkhyěpǎnuô, èthǐ ki hteka̤kyǎ ná ké̤bínuô tôké̤ pǎ rò èthǐ ki ka̤ cò́bucò́bè̌htya vǎ bí khǎlé̤ nuôtôpho pǎ,’ Cò́marya hé phúnuô.
7 — E Deus disse ainda: “Eu castigarei a nação que os escravizar. Depois disso eles voltarão daquela terra e me adorarão neste lugar.”
8 Htuô̌rò Cò́marya ò́lya̤ angó̤ ná Abraham tômû̌, rò a tè̤ô̌lya̤ a tè̤mátè̤dyǎ yěnuôma má̤hò́ Abraham lé̤klǒ me̤ tè̤dû́talíphá yěnuô hò́. Rò Abraham dû́talí ní̤dyé a phúprè̤khǔ Isaac phá bí a opacè̤̌lya̤ htuô̌ a bǎhtya athè̌ lwǐ̤thyó akhè̌nuô. Isaac me̤ dǐtû́ pé̤kuô̌ a phúprè̤khǔ Jacob phú aphè̌ me̤nuô. Htuô̌rò Jacob me̤ dǐtû́ pé̤ kuô̌pó̤ a phúprè̤khǔ shyéthè́nyě̤ phúnuônuô. Jacob aphúprè̤khǔ shyéthè́nyě̤ yěnuôma má̤hò́ pè̤ klwǐlyǎ shyényě̤muố̤ yětahe aphè̌ tahe hò́.
8 Deus deu a Abraão a cerimônia da circuncisão como prova da aliança que fez com ele. Por isso Abraão circuncidou o seu filho Isaque uma semana depois do seu nascimento. Isaque circuncidou o seu filho Jacó, e Jacó fez o mesmo com os seus doze filhos, os patriarcas .
9 “Jacob aphúprè̤khǔ tahenuô, a thè́khwè́ ní̤dyé kuô̌ apuố̤ Joseph rò èthǐ isè̌cuốkyǎ lǔ dố a ki cuốhtwǒkyǎ cṳ̂́ dố Egypt ké̤. Manárò Cò́marya okuô̌ ná è.
9 Estêvão continuou: — Os irmãos de José tinham inveja dele e o venderam para ser escravo no Egito. Mas Deus estava com ele
10 Htuô̌rò bí a sítôbè tè̤pyá̤tè̤sè̌ akhè̌nuô, Cò́marya me̤siplè́ lǔ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Bí Joseph cuốtuố̤ dố Egypt ké̤ Khwí Pharao mèthènyě akhè̌nuô, Cò́marya dyé lǔ tè̤thítè̤phè́ ná Khwí Pharao a tè̤myádu khó ní̤dyédûlǔ tahe. Htuô̌rò Khwí Pharao nò̌pốní̤ lǔ ná Egypt ké̤ ná ahi-aphyǎ ná ahǒhtè̌ thǐtahe.
10 e o livrou de todas as suas aflições. Quando José apareceu diante de Faraó, rei do Egito, Deus lhe deu sabedoria e modos agradáveis. E Faraó o nomeou governador do Egito e do palácio do rei.
11 “Bínuôakhè̌ tè̤ovǐ̤okò̌ ohtya dố Egypt ké̤ ná dố Canan ké̤kǔ rò tè̤cyě̤tè̤cṳ̂du tadû tahe ohtwǒhtya tuố̤ cò́ dố pè̤phyěpè̤phuô̌ tahe lé̤elé̤ǒ o pǎ cò́ to cò́.
11 Depois houve falta de alimentos e muito sofrimento no Egito e em Canaã, e os nossos antepassados não tinham mais o que comer.
12 Rò bí Jacob ní̤huô̌ ná buốhuô̌dǐ o dố Egypt ké̤ akhè̌nuô, a nò̌cuố ipri̤ pè̤phè̌ dố꤮ nyénu tahe sèesèǒ dố Egypt ké̤ aré̤lố tôphuố.
12 Mais tarde, Jacó ouviu dizer que no Egito havia trigo e mandou pela primeira vez os nossos antepassados até lá.
13 Bí èthǐ cuốhò́ nyě̤phuốtôphuố akhè̌nuô, Joseph dyéthè́gně èthǐ ná è ma èthǐ apuố̤ ní̤dû rò Khwí Pharao thè́gněhyǎ kuô̌dû Joseph apuố̤avyá̤, amuố̤aphè̌ yětahe.
13 Na segunda vez José contou aos seus irmãos quem ele era, e Faraó ficou sabendo da família de José.
14 Htuô̌rò Joseph nò̌ka̤ è́hyǎ aphè̌ Jacob ná apuố̤vyá̤ klwǐlyǎ lò̌꤮ plǐ dố Egypt ké̤kǔ. Apuố̤vyá̤ klwǐlyǎ lò̌꤮ plǐ nuô, a o thuô̌thyótôshyě ná thè́nyǎ̤.
14 Então José mandou buscar o seu pai Jacó e todos os seus parentes, a fim de irem para o Egito; eram setenta e cinco pessoas ao todo.
15 Phúnuôrò Jacob ná aphúalye̤ tahe cuốo lahyǎ dố Egypt ké̤ rò è ná pè̤phè̌ dố꤮ nyénu tahe cuốthyělò̌ bínuô.
15 Jacó foi para o Egito, e ali ele e os nossos antepassados ficaram morando até o dia da morte deles.
16 Èthǐ luô̤̌to̤ tahenuô, ǔ phyéka̤ è dố vǐ̤ Shekem. Rò ǔ ka̤ iluố èthǐ bí Abraham ipri̤ onekyǎ ní̤dyé luô̤̌khu nuôtôpho. Luô̤̌khu dố vǐ̤ Shekem yěnuô Abraham ipri̤ dố Hamor aphú thǐtahe a o.
16 Depois os corpos deles foram trazidos para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos descendentes de Hamor por um certo preço.
17 “Bí shuốkhè̌ phûhtyahò́ ná Cò́marya ki me̤lốme̤bǎhtya a tè̤emaklò̤ dố a ò́lya̤ htuô̌hò́ ná Abraham akhè̌nuô, pè̤ myěcôphú dố a o dố Egypt ké̤kǔ yětahenuô, a oró̤htya ná oró̤htya cò́.
17 — Quando estava chegando o tempo de Deus cumprir o juramento que havia feito a Abraão, o nosso povo tinha aumentado muito no Egito.
18 Dốkhyěnuô, khwí dố a thè́gně Joseph ari-akyǎ to tôprè̤nuô, a htya pốní̤ Egypt ké̤.
18 Então um rei que não sabia nada a respeito de José começou a governar o Egito.
19 Athè́plò cò́ dố pè̤ myěcôphú yětahe akhu to. A me̤cyě̤me̤cṳ̂ pè̤muố̤pè̤phè̌, pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu tahe, thyáphú pacè̤̌phú othè̌ nuôtahe ki thyěkyǎ agněnuô a nò̌cuố dyataphǎye̤kyǎ tadû pè̤myěcô phúothè̌ yětahe ná hi.
19 Esse rei enganou e maltratou os nossos antepassados, a ponto de obrigá-los a abandonar as suas próprias criancinhas para que elas morressem.
20 “Mosè opacè̤̌lya̤ tǒkuô̌ bínuôakhè̌ hò́. È ma pacè̤̌phú dố a phè̌twó̤phè̌thǎryǎ dố Cò́marya anyěhyǎ tôprè̤. Amuố̤aphè̌ myákhwè ní̤dyélè́ lǔ dố hidò́kǔ thuô̌lè̌lè̌꤮ tuô̌ prè́.
20 Nesse tempo nasceu Moisés, que era uma linda criança, e durante três meses os seus pais cuidaram dele em casa.
21 Rò bí ǔ cuốdya taphǎkyǎ è ná hi akhè̌nuô, Khwí Pharao aphúprè̤mò myáhtye lǔ rò a phyéka̤ buôdu íní̤dyé lǔ phú aphú ná ané̤ ní̤dû tôprè̤nuô.
21 Mas, quando tiveram de abandoná-lo, a filha do rei o adotou e criou como seu próprio filho.
22 Ǔ ithyóithyaní̤ Mosè ná Egyptphú a tè̤thítè̤phè́ pwǒ̤꤮ tôcô rò a tè̤hébèhésû̌ ná a tè̤phyétè̤me̤ tahenuô, a lốbǎ ná tè̤taryěshyosò̌ cò́.
22 E assim ele foi instruído em toda a ciência dos egípcios e se tornou um homem que falava e agia com autoridade.
23 “Bí ana ohò́ lwǐ̤shyě akhè̌nuô, a belya̤ athè́plò ná a ki cuốolě kuô̌ amyěcô Israelphú tahe.
23 Estêvão disse ainda: — Quando Moisés já estava com quarenta anos, resolveu ir ver a sua gente, os israelitas.
24 A myáhtye Egyptphú tôprè̤ me̤nû̌me̤cá Israelphú tôprè̤ rò a cuố me̤cwó̤ pé̤kuô̌ Israelphú yětôprè̤. A me̤lyě̤sû ka̤khyě Egyptphú yětôprè̤ rò a me̤thyěkyǎ lǔ.
24 Ali viu um egípcio maltratando um homem do seu povo. Então defendeu o israelita e o vingou, matando o egípcio.
25 A tane̤ ná a myěcôphú ní̤dû tahe thè́gně ná Cò́marya ki nwóhtya è dố a ki me̤lwóhteka̤ní̤ èthǐ dố cṳ̂́khǎlé̤ pǎ tadû́rò èthǐ thè́gněsû kuô̌ lǔ to.
25 Moisés pensava que os israelitas entenderiam que Deus ia libertá-los por meio dele, mas eles não entenderam.
26 Anotônyěnuô, a myáhtye Israelphú ná Israelphú thè́nyě̤ klyé ní̤dyé khyědû lǔ rò a cuố yácû́ me̤pě̤me̤dwǒ ka̤khyě pé̤ èthǐ rò a hé èthǐ, ‘Ní̤dǎ lahyǎ khǒbò́thyó thǐ꤮ thǐnáthǐ ní̤dûprè́ rò thǐ cuố vû́ní̤dyé lǔ me̤tě?’
26 No dia seguinte Moisés viu dois israelitas brigando. E, tentando apartar a briga, disse: “Homens, escutem! Vocês são irmãos; por que estão brigando?”
27 “Manárò kayǎ dố a me̤thû́me̤plá ré̤ akhǒ Israelphú ní̤dû yětôprè̤nuô, a shya taphǎ cuốkyǎ Mosè dố ahtû̌ rò a hé lǔ, ‘Maǔpě tôprè̤ dyé nè̤ taryěshyosò̌ dố nè̤ kibè pố pè̤ rò cirya pè̤ nuôpě?
27 — Mas aquele que estava maltratando o outro empurrou Moisés para um lado e disse: “Quem pôs você como nosso chefe ou nosso juiz?
28 Nè̤ thè́zṳ̂́ me̤thyěkuô̌ vǎ phú nè̤ me̤thyě Egyptphú dố pahénu nuôtôprè̤ è̌?’
28 Você está querendo me matar como matou o egípcio ontem?”
29 Bí Mosè ní̤huô̌ ngó̤ yětômû̌ akhè̌nuô, a hteklya cuốo dố Midia ké̤ phú htyěruôké̤klò̌phú tôprè̤, rò a cuố phúoní̤ bínuô thè́nyě̤.
29 Quando Moisés ouviu isso, fugiu do Egito e foi morar na terra de Midiã, e ali nasceram dois filhos dele.
30 “Mosè cuốo bǎhò́ bínuô analwǐ̤shyě hò́ akhè̌, dố Sínai so khǎshyé, ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu khǎlé̤ tôphonuô, miû̌htya cǎcuố̤ rò tanémò́khuphú tôprè̤ oluô̌htya pé̤ lǔ dố mikǔ dố a mèthènyě.
30 — Quarenta anos mais tarde, quando Moisés estava no deserto, perto do monte Sinai, um anjo apareceu a ele, no meio do fogo de um espinheiro que estava queimando.
31 Mosè myáhtye rò a khyéthukhyéthè́ rò a hyǎmyáphû tǎ̤te̤ lǔ rò a ní̤huô̌ Byacè ngó̤pra̤htya,
31 Moisés ficou admirado com o que estava vendo e chegou perto para ver melhor. Então ouviu a voz do Senhor, que disse:
32 ‘Vǎ ma nè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a Cò́marya. Vǎ ma Abraham, Isaac, Jacob tahe a Cò́marya.’ Mosè thè́isě tanyǎ̤tadè cò́ rò a myábû pǎ cò́ to.
32 “Eu sou o Deus dos seus antepassados, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés tremia de medo e não tinha coragem de olhar.
33 “Cò́marya hé pó̤ lǔ, ‘Khǎlé̤ bí nè̤ kahtòo ní̤dyé nuôtôpho ma hekhu dố asǎsè̌ akhu-akhyě plwóhtekyǎ nè̤khuphá nuô.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias, pois o lugar onde você está é um lugar sagrado.
34 Vǎ myěcôphú khyácyě̤khyácṳ̂ nyacò́ dố Egypt ké̤kǔ nuôma vǎ myáhtye hò́. Vǎ ní̤huô̌hò́ èthǐ tauô̌tasè̌ rò thyáphú vǎ ki me̤lwóhteka̤ èthǐ agněnuô, vǎ hyǎlya̤ hò́. Cuốcò́mò̌ khǒnyá̤, vǎ ki nò̌cuố nè̤ dố Egypt ké̤kǔ.’
34 Eu tenho visto como o meu povo está sendo maltratado no Egito; tenho ouvido os gemidos deles e desci para libertá-los. Agora vou mandar você para o Egito.”
35 “Mosè ma kayǎ tôprè̤ dố amyěcô Israelphú ní̤dû vǐkyǎ lǔ ná ngó̤ tômû̌ dố a hé lǔ, ‘Maǔpě tôprè̤ dyé nè̤ taryěshyosò̌ dố nè̤ ki bèpốní̤ pè̤ rò cirya pè̤ nuô pě?’ A hé lǔ phúnuô. Tanéphú oluô̌htya pé̤ lǔ dố cǎcuố̤kǔ akhu-akhyě, Cò́marya ané̤byacè ní̤dû nò̌cuố lǔ dố a ki pốní̤ a kayǎ bè́mṳ rò a ki me̤lwóhteka̤ èthǐ.
35 E Estêvão continuou: — Esse mesmo Moisés foi rejeitado pelo povo de Israel. Eles lhe perguntaram: “Quem pôs você como nosso chefe ou nosso juiz?” Deus enviou esse Moisés como líder e libertador, com a ajuda do anjo que apareceu no espinheiro.
36 Dố Egypt ké̤kǔ nuô bèbè, dố Htyěli̤dutava̤ akǔnuô bèbè, Mosè dố a è́hteka̤kyǎ Judaphú tahe dố Egypt ké̤kǔ yětôprè̤nuô, a me̤luô̌ pé̤ èthǐ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe. Htuô̌to bí èthǐ ka̤ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu ana lwǐ̤shyě akǔnuô bèbè, a me̤luô̌ pé̤ ǔ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahehe.
36 Foi ele quem tirou os israelitas do Egito, fazendo milagres e maravilhas naquela terra, e também no mar Vermelho, e no deserto, durante quarenta anos.
37 “Mosè ma kayǎ dố a hésoluô̌ pé̤ Israel aklwǐalyǎ tahe, ‘Cò́marya ki nò̌hyǎlya̤ prè̤pro̤ dố thǐo phú a nò̌hyǎ vǎ yěnuô pǎ, rò è ma thǐ myěcôphú ní̤dû prè́.’
37 Foi esse mesmo Moisés quem disse aos israelitas: “Do meio de vocês Deus escolherá e enviará para vocês um profeta , assim como ele me enviou.”
38 Mosè ma kayǎ tôprè̤ dố a otố̤oplò́ ró̤kuô̌ lò̌ ná pè̤phyěpè̤phuô̌ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuôtôprè̤ hò́. A otố̤kuô̌ ná pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe ná tanémò́khuphú dố a hébè ní̤dyé lǔ dố Sínai sokhu nuôtôprè̤ hò́. Htuô̌rò è ma kayǎ tôprè̤ dố a ní̤bè Cò́marya alǎ̤angó̤ dố a htwǒprè̤ yětahe rò a ki dyélya̤ dǐtû́ pé̤ ná pè̤ yětahe nuô hò́.
38 Foi Moisés quem esteve com os israelitas reunidos no deserto; ele esteve lá com os nossos antepassados e com o anjo que falou com ele no monte Sinai. E foi Moisés quem recebeu e nos entregou as mensagens vivas de Deus.
39 “Tadû́rò pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahenuô, a ní̤dǎ Mosè angó̤ to. Èthǐ betaná̤kyǎ lǔ rò èthǐ tane̤ thè́zṳ̂́ ka̤khyě dố Egypt ké̤ prè́.
39 — Os nossos antepassados não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e queriam voltar para o Egito.
40 Èthǐ hé Mosè avyá̤ Aròn, ‘Byá pé̤ pè̤ byacè tahe dố a kipốkithǔ ní̤ pè̤ tahe! Mosè dố a è́hteka̤ pè̤ dố Egypt ké̤kǔ yětôprè̤nuô, khǒnyá̤rò a me̤kryá꤮ ané̤ phútě nuô, pè̤ thè́gně pǎto hò́!’
40 Eles disseram a Arão: “Faça para nós deuses que irão à nossa frente. Não sabemos o que aconteceu com Moisés, aquele homem que nos tirou do Egito.”
41 Htuô̌rò bínuôkhè̌ èthǐ byá pṳ́phè̌phú zǎ̤zo̤ tôduô̌ rò a lǔhtyaní̤ lǔ rò èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ me̤pwè̌ eǒ ní̤dyé, rò htuthè́htya ní̤dyé lahyǎ tè̤ dố a me̤ ní̤dyé lahyǎ ná atakhu yětahe.
41 Então fizeram uma imagem em forma de bezerro e mataram animais para oferecer a ela como sacrifício . Depois deram uma festa em honra da imagem que eles mesmos tinham feito.
42 Phúnuôrò Cò́marya tarí kò́klò̌kyǎ èthǐ rò a dyéhtwǒhtyakyǎ èthǐ ná kayǎ dố a cò́bè̌htya tamò̤́, lè̌, sè dố mò́lè̤̌ tahe phú ǔ rǎokyǎ dố prè̤pro̤ tahe alikǔ nuô rò a hé,
42 Mas Deus se afastou deles e deixou que adorassem as estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas : “Ó povo de Israel, não foi para mim que vocês mataram e ofereceram animais em durante quarenta anos no deserto.
43 Tè̤ dố thǐ zácuố ní̤dyé yěnuôma byacè dố ǔ è́ ná Molo yě alé̤thû ná thǐbyacè dố ǔ è́ ná Repha yě asè prè́. Tè̤nuôtahe ma má̤prè́ prè̤zo̤ dố thǐ byá ní̤dyé ná thǐ lé̤cò́bè̌htya agněprè́. Phúnuôrò vǎ ki nò̌cuốye̤kyǎ thǐ dố htyěruôké̤klò̌ dố aye̤klò̌ cò́ ná Babylonia ké̤ yěnuô pǎ.’
43 Vocês carregaram a barraca do deus e também a imagem da estrela de Raifã , o deus de vocês. Esses eram ídolos que vocês tinham feito para adorar. Por isso vou mandar vocês para além da Babilônia.”
44 “Bí pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu opǎ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu akhè̌nuô, èthǐ isò́ní̤ lahyǎ lé̤thû dố Cò́marya héluô̌ pé̤ èthǐ nuôtômě. A isò́htya lé̤thûduyě phú Cò́marya hésoluô̌ní̤ pé̤hò́ Mosè rò a dyéluô̌ pé̤htuô̌hò́ lǔ nuôprè́.
44 — No deserto, os nossos antepassados tinham consigo a Tenda da Presença de Deus . Essa Tenda foi feita como Deus tinha mandado Moisés fazer, de acordo com o modelo que Deus lhe havia mostrado.
45 Dốkhyěnuô pè̤klwǐpè̤lyǎ yětahe ní̤bèkuô̌ lé̤thûduyě dố pè̤muố̤pè̤phè̌ tahe a o rò bí èthǐ cuốkuô̌ ná Joshua akhè̌nuô, a phyécuố ní̤dyé. Bí a nuô̌phyéní̤ hò́ ké̤ akhè̌nuô, èthǐ phyénuô̌tố̤ ní̤dyé lé̤thûdu yěnuô dố ké̤nuôtôba akǔ. Rò Cò́marya vè̤́hteré̤ pé̤kyǎ èthǐ myěcôruôphú dố a o bínuô tahe rò lé̤thû yěnuô a o bínuô tuố̤dố Davi htû̌khè̌.
45 Eles tinham recebido a Tenda dos seus antepassados e a levaram quando foram com Josué e conquistaram as terras das nações que Deus expulsou de diante deles. A Tenda ficou lá com eles até o tempo de Davi.
46 Cò́marya thè́plòoní̤ Davi rò Davi kwǐthè́zò̤ htyaní̤ lǔ dố a ki plwǒ isò́htya lǔ Jacob a Cò́marya lé̤oní̤hi agně tômě.
46 Davi recebeu a aprovação de Deus e pediu licença para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Manárò kayǎ dố a isò́htyaní̤ pé̤ Cò́marya ahi yětômě nuôma Davi aphúkhǔ Solomo prè́.
47 Mas foi Salomão quem construiu a casa de Deus.
48 “Manárò Cò́marya dố adulố yětôprè̤nuô hi dố prè̤lukayǎ me̤ ná atakhu nuô a oto. Phú prè̤pro̤ tôprè̤ héone ná
48 — Porém o Altíssimo não mora em casas construídas por seres humanos. Como disse o profeta:
49 Byacè Cò́marya hé,
49 “O céu é o meu trono, diz o Senhor, e a terra é o estrado onde descanso os meus pés. Que tipo de casa vocês poderiam construir para mim? Como conseguiriam construir um lugar onde eu pudesse morar?
50 Lò̌꤮ yětahe ma vǎ me̤htwǒhtya ná vǎné̤ ní̤dû má̤to è̌?’”
50 Por acaso não fui eu quem fez todas as coisas?”
51 Stephano hé pó̤, “Thǐ thè́plò pryě̤kadí cò́! Thǐ thè́plònuô a thyácò́ná kayǎ dố a thè́gně Cò́marya to tahe nuô cò́! Cò́marya alǎ̤angó̤ agně rò thǐ khǎlèkaò̌ kanó̤꤮ to! Thǐ krwǒme̤ thyácò́ná thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe me̤nuô cò́, rò thǐ me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ Thè́ Sǎsè̌ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́!
51 E Estêvão terminou, dizendo: — Como vocês são teimosos! Como são duros de coração e surdos para ouvir a mensagem de Deus! Vocês sempre têm rejeitado o Espírito Santo, como os seus antepassados rejeitaram.
52 Thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahenuô, a me̤cyě̤me̤cṳ̂ lò̌ prè̤pro̤ tahe pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Cò́marya akayǎ dố a hyǎ héso one pé̤ ǔ ná Cò́marya alulé cò́te̤ dố a kíré̤ hyǎ pǎ yětôprè̤ ari-akyǎ tahenuô, thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ tahe me̤thyěkyǎ htuô̌ èthǐ hò́. Khǒnyá̤rò thǐ isè̌tǎ̤kyǎ Cò́marya alulé cò́te̤ yětôprè̤ hò́, htuô̌to thǐ me̤thyěkyǎ hò́ lǔ hò́.
52 Qual foi o profeta que os antepassados de vocês não perseguiram? Eles mataram os mensageiros de Deus que no passado anunciaram a vinda do Bom Servo . E agora vocês o traíram e o mataram.
53 Thǐ ní̤bèhò́ Mosè a tè̤thyótè̤thya dố Cò́marya dyétǎ̤ dǐtû́ ná mò́khutanéphú nuôtahe tadû́rò thǐ ní̤dǎ lǔngó̤ to,” Stephano hé phúnuô.
53 Vocês receberam a lei por meio de anjos e não têm obedecido a essa lei.
54 Bí kayǎ htwǒ khuklò́ tahe ní̤huô̌ Stephano a tè̤hébèyě akhè̌nuô, èthǐ thè́plòdu rò a a̤takrṳ̂ tǒdè̌cuố lahyǎ cò́ akhukhyě dố lǔo.
54 Quando os membros do Conselho Superior acabaram de ouvir o que Estêvão tinha dito, ficaram furiosos e rangeram os dentes contra ele.
55 Manárò Stephano rò, a lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè. A tṳ́htya dố mò́khu rò a myáhtye Cò́marya alǐatakhè̌, htuô̌to a myáhtye Jesǔ kahtòo dố Cò́marya atakhu cò́htwó tôkyě.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para o céu e viu a glória de Deus. E viu também Jesus em pé, ao lado direito de Deus.
56 Rò Stephano hé èthǐ, “Myámò̌lé꤮! Vǎ myáhtye mò́khu omǒhtya rò prè̤lukayǎ aphúkhǔ kahtòo dố Cò́marya atakhu cò́htwó nuôtôkyě.”
56 Então disse: — Olhem! Eu estou vendo o céu aberto e o
57 Yětôphuốrò kayǎ htwǒ khuklò́ tahe è́htǒè́mo̤ rò ti̤bí lahyǎ akhǎlè ná akanò̌. Rò tôphuốtuô̌ a lwǒ̤ hyǎtǒ dố Stephano a o.
57 Mas eles taparam os ouvidos e, gritando bem alto, avançaram todos juntos contra Estêvão.
58 Rò èthǐ cwihtecuốkyǎ Stephano dố vǐ̤klò̌ rò tá̤ lǔ ná lò̤́. Prè̤khyáthè́ thǐtahe dya-okyǎ èthǐ ca̤klò̌ tahe dố prè̤khǔphúthè dố amwi̤ ná Saulu yětôprè̤ a o rò a nò̌opò̤́myání̤ lǔ.
58 Depois o jogaram para fora da cidade e o apedrejaram. E as testemunhas deixaram um moço chamado Saulo tomando conta das suas capas .
59 Bí èthǐ tá̤ Stephano ná lò̤́ akhè̌, Stephano kwǐcò́bè̌htya Byacè rò a hé, “Byacè Jesǔ꤮, phyédwókyǎ vǎ thè́plò yě.”
59 Enquanto eles atiravam as pedras, Estêvão chamava Jesus, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 A dángṳ̂lya̤ rò a è́htǒhtya, “Kố꤮ Byacè, plwǒkyǎré̤ èthǐ tè̤thû́ ní꤮” a hé htuô̌rò a thyěkyǎ.
60 Depois, ajoelhou-se e gritou com voz bem forte: — Senhor, não condenes esta gente por causa deste pecado! E, depois que disse isso, ele morreu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.