Atos 6

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Bínuô akhè̌, prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe oè́htya ná oè́htya rò Helleniaphú tahe ná Judaphú dố a hébè ní̤dyédû angó̤ tahe krékhyělǔ. Helleniaphú tahe hé ná kayǎ dố a zṳ́ezṳ́ǒ sèesèǒ tônyě ná tônyě tahenuô a myátǎ̤phuô bè́khukyǎ èthǐ prè̤mòokryá tahe, a hé lahyǎ phúnuô.
1 Naqueles dias, como crescesse o número dos discípulos, houve queixas dos gregos contra os hebreus, porque as suas viúvas teriam sido negligenciadas na distribuição diária.
2 Phúnuôrò Prè̤dônyǎphú shyéthè́nyě̤yě, a è́plò́ lò̌ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe rò a hé èthǐ, “Pè̤ ki dya-okuốkyǎ tè̤hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ yětahe rò pè̤ ki ibětǎ̤ pé̤ ǔ sèesèǒ nuôma a tǒto.
2 Por isso, os Doze convocaram uma reunião dos discípulos e disseram: Não é razoável que abandonemos a palavra de Deus, para administrar.
3 Phúnuô akhu-akhyě puố̤vyá̤ thǐ꤮, nwóhtya lahyǎ kayǎ thuô̌thyótôprè̤ dố a lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè ná tè̤thíphè́ tahe rò pè̤ ki nò̌me̤ èthǐ tè̤me̤ dố a bè zṳ́ezṳ́ǒ pé̤ ǔ sèesèǒ tahe.
3 Portanto, irmãos, escolhei dentre vós sete homens de boa reputação, cheios do Espírito Santo e de sabedoria, aos quais encarregaremos este ofício.
4 Pè̤ yětahe kuô̌ke rò pè̤ tǒbè dyélya̤ lò̌shuốlò̌khè̌ ke dố tè̤kwǐcò́bè̌ ná tè̤hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ tôkyě.”
4 Nós atenderemos sem cessar à oração e ao ministério da palavra.
5 Lò̌꤮ kayǎ o dố aplò́amṳkǔ yětahe pwǒ̤꤮ tôprè̤ thè́plòtǒ kuô̌ lò̌plǐ ná Prè̤dônyǎphú hésoluô̌htya yětahe, rò èthǐ nwóhtya Stephano dố a lốbǎ ná tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè yětôprè̤, htuô̌rò a nwóhtya kuô̌pó̤ Philipu, Prochorus, Nicano, Timon, Pamena. Htuô̌rò a nwóhtyaní̤ Nicolaita, è ma Judaphú má̤to, è ma vǐ̤ Antiokophú tôprè̤ rò a kanuô̌ kuô̌ dố Juda a tè̤cò́bucò́bè̌ akǔ.
5 Este parecer agradou a toda a reunião. Escolheram Estêvão, homem cheio de fé e do Espírito Santo; Filipe, Prócoro, Nicanor, Timão, Pármenas e Nicolau, prosélito de Antioquia.
6 Èthǐ aplò́amṳyě thǔhyǎ kayǎyě thuô̌thyótôprè̤ dố Prè̤dônyǎphú tahe a o. Rò a kwǐcò́bè̌ pé̤ htuô̌ èthǐ rò a dyahtya lahyǎ atakhu dố èthǐ yětahe alo̤.
6 Apresentaram-nos aos apóstolos, e estes, orando, impuseram-lhes as mãos.
7 Phúnuôrò Cò́marya alǎ̤angó̤yě a luô̌pasǐcuố ná cuố cò́. Htuô̌rò dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuô, kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ tahe oró̤oè́htya ná htya cò́. Htuô̌to bwídu tahenuô, a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́ kuô̌ nyacò́.
7 Divulgou-se sempre mais a palavra de Deus. Multiplicava-se consideravelmente o número dos discípulos em Jerusalém. Também grande número de sacerdotes aderia à fé.
8 Stephano dố a lốbǎ ná Cò́marya abwíataryě ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ yětôprè̤nuô, a me̤luô̌ pé̤ ǔ o bínuô tahe ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe bínuô.
8 Estêvão, cheio de graça e fortaleza, fazia grandes milagres e prodígios entre o povo.
9 Manárò kayǎ dố a htésû lǔ nuô a o tahe. Èthǐ ma kayǎ tômṳ dố a nuô̌ otố̤kuô̌ dố (Phú ǔ è́ èthǐ ná) Judaphú dố a ní̤bè tè̤palǎ tahe a tè̤cò́bè̌hǒ aplò́amṳ. Èthǐ ma a o dố vǐ̤ Cyreneo ná vǐ̤ Alexandria akǔ. Èthǐ yětahe ná Judaphú dố aruôtahe dố a o dố Cilicia ké̤ ná Asia ké̤ thǐ tahenuô, a cáhtya krékryá̤sû Stephano.
9 Mas alguns da sinagoga, chamada dos Libertos, dos cirenenses, dos alexandrinos e dos que eram da Cilícia e da Ásia, levantaram-se para disputar com ele.
10 Manárò bí Stephano hébètè̤ akhè̌nuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè dyé lǔ tè̤thíphè́cyá̤dè tahe akhu-akhyě èthǐ kréka̤khyěsû cyá̤ pǎ lǔ tôcô꤮ to.
10 Não podiam, porém, resistir à sabedoria e ao Espírito que o inspirava.
11 Phúnuôrò èthǐ cuố ilò̌huô kayǎ dố aruôtahe rò a nò̌hélahǒ èthǐ, “Pè̤ ní̤huô̌nò́ htuô̌hò́ Stephano yě, a htésû, a hébè mǔmyá̤ricyá̤ Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe ná Cò́marya cò́.”
11 Então subornaram alguns indivíduos para que dissessem que o tinham ouvido proferir palavras de blasfêmia contra Moisés e contra Deus.
12 Èthǐ cuố dố kayǎ bè́mṳ yětahe a o, ná Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe, ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe a o rò a cuố ryǎ̤mikuố rò a cuố nò̌me̤súsáhtya èthǐ. Rò kayǎ yětahe cuố pṳ̂́ Stephano rò cwihyǎ lǔ dố kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe a mèthènyě.
12 Amotinaram assim o povo, os anciãos e os escribas e, investindo contra ele, agarraram-no e o levaram ao Grande Conselho.
13 Htuô̌rò èthǐ è́hyǎ kayǎ dố a ki khyálahǒní̤ athè́ ná Stephano ari-akyǎ tahe. Rò kayǎ yětahenuô a hé lahyǎ, “Kayǎ yětôprè̤ ma a hépyéhékyǎ lò̌plǐ pè̤ tè̤lǔhǒdu sǎsè̌ ná Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe pwǒ̤꤮ tôphuố cò́ meně.
13 Apresentaram falsas testemunhas que diziam: Esse homem não cessa de proferir palavras contra o lugar santo e contra a lei.
14 Pè̤ ní̤huô̌ a hé ná vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ yě ki me̤tǎ̤prò̤kyǎ tè̤lǔhǒdu yěnuô pǎ rò a ki htulya taplekyǎ pè̤ lé̤klǒlé̤khya dố Mosè dyéokyǎ htuô̌hò́ pè̤ yěnuôtahe pǎ” a hé phúnuô.
14 Nós o ouvimos dizer que Jesus de Nazaré há de destruir este lugar e há de mudar as tradições que Moisés nos legou.
15 Lò̌꤮ kayǎ dố a onyǎo bí kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ akhǎlé̤ yěnuô tahe myátǎ̤tố̤ lò̌ Stephano, rò èthǐ myáhtye lǔ mèthènuô a thyácò́ná tanémò́khuphú amèthè nuô cò́.
15 Fixando nele os olhos, todos os membros do Grande Conselho viram o seu rosto semelhante ao de um anjo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.