Atos 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Bí Petru ná Giovanni hébèpǎ ná kayǎ yětahe akhè̌nuô, bwídu tahe ná prè̤opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ tôprè̤ ná Saducěophú tahe hyǎtuố̤ lahyǎ.
1 Enquanto eles falavam ao povo, vieram os sacerdotes, o chefe do templo e os saduceus,
2 Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ ithyóithya pé̤ ǔ ná Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě rò a zṳ̌luô̌plǒ pé̤ lò̌ ǔ ná kayǎthyě tahe ki htwǒprè̤ ka̤khyě thyákuô̌phú yěnuô pǎ akhu-akhyě, èthǐ nuôtahe thè́plòdu kayǎ nuôthè́nyě̤.
2 contrariados porque ensinavam ao povo e anunciavam, na pessoa de Jesus, a ressurreição dos mortos.
3 Rò èthǐ pṳ̂́ Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ rò a dò́tǎ̤ èthǐ dố htò̌kǔ. A pṳ̂́ èthǐ akhè̌nuô, yǒ mò̤́hélǎhò́ akhu-akhyě a dò́o tuố̤ èthǐ dố mò̤́lǐ.
3 Prenderam-nos e os meteram no cárcere até o outro dia, pois já era tarde.
4 Manárò kayǎ dố a ní̤huô̌ èthǐ tè̤dônyǎ yětahenuô, a zṳ̂́enyá̤eka̤ è́lǎ Jesǔ. Dyá shuô̌shuô̌ prè́ prè̤khǔdu dố a zṳ̂́e Jesǔ tahenuô a phû꤮ o cò́ nyǎ̤rí cò́.
4 Muitos, porém, dos que tinham ouvido a pregação creram; e o número dos fiéis elevou-se a mais ou menos cinco mil.
5 A pṳ̂́htuô̌ èthǐ anotônyěnuô Judaphú a khuklò́du tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎ okú tǎ̤sûtǎ̤plò́ khyělǔ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ.
5 No dia seguinte reuniram-se em Jerusalém os chefes do povo, os anciãos, os escribas,
6 Èthǐ hyǎ okú myáhtyesû ná Caipha, Giovanni, Alexandro, bwídukhulố Anna ná kayǎ aruô dố aklwǐalyǎ ná bwídukhulố nuôtôprè̤ tahe.
6 com Anás, sumo sacerdote, Caifás, João, Alexandre e todos os que eram da linhagem pontifical.
7 Èthǐ nò̌kahtò Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ dố èthǐ mèthènyě rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ me̤ryá ka̤khyě khyěthyá kayǎ khǎduôdá nuôtôprè̤ phútě? Thǐ me̤phúyě nuôma thǐ me̤ ná ǔpě a tè̤pro̤tè̤prya̤ pě? Má̤torò thǐ cuố nò̌e ǔpě amwi̤ pě?”
7 Colocando-os no meio, perguntaram: Com que poder ou em que nome fizestes isso?
8 Petru lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a hésû èthǐ, “Prè̤htwǒduhtwǒkhu thǐ꤮ ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ thǐ꤮
8 Então Pedro, cheio do Espírito Santo, respondeu-lhes: Chefes do povo e anciãos, ouvi-me:
9 dố pè̤ me̤ryá ka̤khyě kayǎ khǎduôdá yětônyě tôprè̤ akhu-akhyě thǐce̤ thǐsudyǎ pè̤ phúnuô è̌? Pè̤ zalamé̤ka̤ lǔ phútě nuôma thǐ thè́zṳ̂́ thè́gně è̌?
9 se hoje somos interrogados a respeito do benefício feito a um enfermo, e em que nome foi ele curado,
10 Lò̌꤮ thǐ yětahe bèbè, Israel aklwǐalyǎ lò̌꤮ plǐ bèbè, a tǒ thè́gně lahyǎ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ ihtòcuốcyá̤ ryáka̤khyě khyěthyá dố thǐ mèthènyě khǒnyá̤yě nuôma má̤dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu amwi̤ a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě prè́. Jesǔ Krístu ma thǐ mṳ̂̌thyěhtya è dố krusulo̤ nuôtôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́.
10 ficai sabendo todos vós e todo o povo de Israel: foi em nome de Jesus Cristo Nazareno, que vós crucificastes, mas que Deus ressuscitou dos mortos. Por ele é que esse homem se acha são, em pé, diante de vós.
11 Jesǔ ma,
11 Esse Jesus, pedra que foi desprezada por vós, edificadores, tornou-se a pedra angular.
12 “Kayǎ dố a me̤lwóhteka̤ cyá̤ pè̤ ma tû́prè́ Jesǔ tôprè̤ prè́. Kayǎ aruô dố Cò́marya dyé èthǐ ná a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ agněnuô, dố hekhu yětôba lò̌ cò́ nuô a o tôprè̤꤮ to.”
12 Em nenhum outro há salvação, porque debaixo do céu nenhum outro nome foi dado aos homens, pelo qual devamos ser salvos.
13 Judaphú dố a htwǒduhtwǒkhu tahenuô, a myáhtye ná Petru ná Giovanni thè́plòkhû̌hǎ rò a thè́gně ná èthǐ ma kayǎ cyá̤licyá̤lè má̤to htuô̌to èthǐ ma kayǎ mò̤́hémò̤́lǐphú prè́ tahe akhu-akhyě, a khyéthukhyéthè́ lahyǎ cò́. Htuô̌to èthǐ thè́gně pó̤ ná Petru ná Giovanni ma kayǎ dố a krwǒbò́thyó kuô̌ ná Jesǔ tahe.
13 Vendo eles a coragem de Pedro e de João, e considerando que eram homens sem estudo e sem instrução, admiravam-se. Reconheciam-nos como companheiros de Jesus.
14 Manárò èthǐ myáhtye ná kayǎ dố akhǎduô ryáka̤khyě nuôtôprè̤ kahtò o bí Petru ná Giovanni akhǎshyé akhu-akhyě èthǐ hécyá̤ pǎ tôcô꤮ to.
14 Mas vendo com eles o homem que tinha sido curado, não puderam replicar.
15 Htuô̌rò èthǐ nò̌htecuố tǎphǎkyǎ Petru ná Giovanni dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ hidò́klò̌ rò èthǐ nuôtahe okúokyákyǎ tû́ dyédû lǔ.
15 Mandaram que se retirassem da sala do conselho, e conferenciaram entre si:
16 Èthǐ sudyǎ ní̤dyélǔ, “Pè̤ tǒbè me̤ èthǐ phútě? Èthǐ me̤htwǒhtya tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahenuô lò̌꤮ kayǎ o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yětahe thè́gně lò̌plǐ hò́ akhu-akhyě pè̤ ki hé ná amá̤to nuô a ní̤pǎto hò́.
16 Que faremos destes homens? Porquanto o milagre por eles feito se tornou conhecido de todos os habitantes de Jerusalém, e não o podemos negar.
17 Manárò, thyáphú tè̤ritè̤kyǎ yě ki luô̌pasǐcuố pǎ tǎ dố kayǎ è́prè̤ aklè̌ tǎmé̤ nuô, pè̤ bè hé èthǐ ná bè hésodônyǎní̤ pé̤ pǎ ǔ ná Jesǔ amwi̤ tôprè̤꤮ to.”
17 Todavia, para que esta notícia não se divulgue mais entre o povo, proibamos com ameaças, que no futuro falem a alguém nesse nome.
18 Rò èthǐ è́kanuô̌ khyěthyá Petru ná Giovanni rò a hé èthǐ, “Jesǔ amwi̤ yěnuô, thǐ bè hébèní̤ pǎ toto, thǐ bè ithyóithyaní̤ pé̤ pǎ ǔ toto.”
18 Chamaram-nos e ordenaram-lhes que absolutamente não falassem nem ensinassem em nome de Jesus.
19 Manárò Petru ná Giovanni hésû èthǐ, “Ma pè̤ tǒbè ní̤dǎ thǐngó̤ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè ní̤dǎ Cò́marya angó̤ è̌ nuô, tane̤lya̤ ní̤dyé lahyǎ thǐné̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuô.
19 Responderam-lhes Pedro e João: Julgai-o vós mesmos se é justo diante de Deus obedecermos a vós mais do que a Deus.
20 Me̤těhérò tè̤ dố pè̤ myáhtye ní̤huô̌ htuô̌hò́ tahenuô pè̤ ki hésoluô̌ pé̤ ǔ to hénuô, pè̤ ocyá̤ to.”
20 Não podemos deixar de falar das coisas que temos visto e ouvido.
21 Phúnuôrò Judaphú dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe lé dyérò̤dyéryě̤ shyosò̌ hyǎklò̌lố pó̤ èthǐ ná dố aré̤ano nuô cò́, htuô̌rò a plwǒka̤kyǎ èthǐ prè́. Èthǐ thè́gně ná kayǎ htuthè́htya lò̌plǐ Cò́marya ná èthǐ me̤htwǒhtya tè̤yětahe akhu-akhyě a ki cirya Petru ná Giovanni phútěnuô a tane̤plǒ lahyǎ to.
21 Eles então, ameaçando-os de novo, soltaram-nos, não achando pretexto para os castigar por causa do povo, porque todos glorificavam a Deus pelo que tinha acontecido.
22 Kayǎphè̌ dố ǔ zasǐmé̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lǔ yětôprè̤nuô ana ohò́ lwǐ̤shyělố hò́.
22 Pois já passava dos 40 anos o homem em quem se realizara essa cura milagrosa.
23 Bí ǔ plwǒhtehò́ Petru ná Giovanni yěnuônuôná tôphuốtuô̌ èthǐ ka̤khyě dố a khǒbò́thyó tahe a o. Rò lò̌꤮ bwídukhu tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe hékryá꤮ èthǐ phútě nuô, a ka̤dyáluô̌ pé̤ ná akhǒ yětahe.
23 Postos em liberdade, voltaram aos seus irmãos e referiram tudo quanto lhes tinham dito os sumos sacerdotes e os anciãos.
24 Bí a khǒbò́thyó tahe ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, èthǐ kwǐcò́bè̌ ró̤lò̌ lǔ dố thè́plò tômě꤮ cû̌ akǔ dố Cò́marya a o rò a hé, “Kố꤮ byacèdu, nè̤ ma prè̤ dố a byálya̤tělya̤ mò́khuhekhu, htyědutava̤ thǐtahe ná lò̌꤮ tè̤ dố a o dố tè̤yětahe akǔ lò̌꤮ plǐ tôprè̤!
24 Ao ouvirem isso, levantaram unânimes a voz a Deus e disseram: Senhor, vós que fizestes o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há.
25 Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌hébè dǐtû́ pè̤ Phuô̌ Davi, má̤hò́ nè̤lulé yěnuô,
25 Vós que, pelo Espírito Santo, pela boca de nosso pai Davi, vosso servo, dissestes: Por que se agitam as nações, e imaginam os povos coisas vãs?
26 Hekhucò́phya tahe taritaryǎ one lahyǎ ané̤ dố a ki sá Cò́marya ná khwí dố Cò́marya nwóhtya lǔ dố a ki me̤lwóhteka̤ prè̤lu kayǎ yětôprè̤. Phúnuôhò́ prè̤pốtarítè̤ tahe okúokyá ró̤ní̤ lǔ dố a ki sátố̤ró̤kuô̌ tè̤ ná hekhu akhwí tahe.’
26 Levantam-se os reis da terra, e os príncipes se reúnem em conselho contra o Senhor e contra o seu Cristo {Sl 2,1s.}.
27 “Khǒnyá̤rò dố vǐ̤kǔ yěnuô a htwǒhtyahò́ ané̤ phúnuô hò́! Me̤těhérò Khwí Herodè ná Khwí Pòntio Pilato okúokyá tǎ̤sû ná Judaphú má̤to tahe ná Judaphú tahe bí vǐ̤kǔyě. Rò a tane̤ me̤thyě ró̤lǔ Jesǔ má̤dû nè̤ lulésǎsè̌ dố nè̤ dyéhtwǒ è ná Krístu yěnuô tôprè̤.
27 Pois na verdade se uniram nesta cidade contra o vosso santo servo Jesus, que ungistes, Herodes e Pôncio Pilatos com as nações e com o povo de Israel,
28 Dố nè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě ná tè̤ dố nè̤ dyalya̤ htuô̌hò́ nè̤ thè́plò dố a ki htwǒhtya pǎ tahe akhu-akhyě, kayǎ yětahe me̤ lahyǎ hò́ phú nè̤ taritaryǎ one htuô̌nuô hò́.
28 para executarem o que a vossa mão e o vosso conselho predeterminaram que se fizesse.
29 Manárò, Kố꤮ Byacè꤮, ní̤dǎ myámò̌ èthǐ hé taròthè́ thè́isě lahyǎ pè̤ khǒnyá̤yě tahenuô, htuô̌to thyáphú pè̤ htwǒ nè̤lulé yětahe ki hébèkhû̌hǎbû ryákuô̌ nè̤rinè̤kyǎ nuôrò, me̤cwó̤ré̤ pè̤.
29 Agora, pois, Senhor, olhai para as suas ameaças e concedei aos vossos servos que com todo o desassombro anunciem a vossa palavra.
30 Dyéluô̌ nè̤ taryěpro̤prya̤ dố a ki zasǐmé̤ ǔ agně, ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤ tapa̤khyéthu tahe, rò dố nè̤ lulésǎsè̌ Jesǔ yětôprè̤ amwi̤khyě rò nò̌oluô̌htya dû tè̤yětahe ní꤮.”
30 Estendei a vossa mão para que se realizem curas, milagres e prodígios pelo nome de Jesus, vosso santo servo!
31 Bí èthǐ kwǐcò́bè̌ htuô̌hò́ akhè̌nuô, khǎlé̤ bí èthǐ lé̤oplò́ tố̤lǔ nuôtôpho a kazuô̤̌rúruô̤̌htya rò èthǐ lốbǎ lò̌plǐ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hésodônyǎ khû̌khû̌hǎhǎ pé̤ lahyǎ ǔ ná Cò́marya ari-akyǎ.
31 Mal acabavam de rezar, tremeu o lugar onde estavam reunidos. E todos ficaram cheios do Espírito Santo e anunciaram com intrepidez a palavra de Deus.
32 Prè̤ dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tahenuô èthǐ olǔ ná thè́plò tômě꤮ cû̌, tè̤tane̤ tôcô꤮ tuô̌. Èthǐ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahenuô èthǐ dákwó ní̤dyé lahyǎ ná atè̤ tôprè̤꤮ to. Tè̤ dố a o ná èthǐ tahenuô èthǐ eró̤phyéró̤ khyělǔ.
32 A multidão dos fiéis era um só coração e uma só alma. Ninguém dizia que eram suas as coisas que possuía, mas tudo entre eles era comum.
33 Prè̤dônyǎphú tahe khyáluô̌ pé̤ ǔ athè́ ná Byacè Jesǔ nyǎ̤kahtò htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ yěnuô, a lốbǎ cò́ ná tè̤pro̤tè̤prya̤ ashyo-asò̌ htuô̌to Cò́marya klò̤̌lya̤lố klò̤̌lya̤bǎ pé̤ cò́ abwíataryě dố èthǐ lò̌꤮ plǐ alo̤ cò́.
33 Com grande coragem os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus. Em todos eles era grande a graça.
34 Dố prè̤zṳ̂́etè̤phú yětahe aklè̌nuô, kayǎ sǒphásǒrya̤ o tôprè̤꤮ to, me̤těhérò kayǎ dố a o ná htyěòlyá̤rò̤, náhináphyǎ tahenuô, a isè̌tǎ̤kyǎ rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ rû̌ dố a isè̌tǎ̤ní̤ yětahe,
34 Nem havia entre eles nenhum necessitado, porque todos os que possuíam terras e casas vendiam-nas,
35 rò hyǎdyétǎ̤ lahyǎ rû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ rò èthǐ ibě pé̤ ná kayǎ dố a lorû̌lohtè̌ nuôtahe.
35 e traziam o preço do que tinham vendido e depositavam-no aos pés dos apóstolos. Repartia-se então a cada um deles conforme a sua necessidade.
36 Phúnuô akhu-akhyě kayǎ mwi̤ ná Joseph o tôprè̤, è ma Leviphú tôprè̤ rò a o pacè̤̌lya̤ dố Cyprú klû́khu, rò Prè̤dônyǎphú yětahe è́ lǔmwi̤ ná Barnaba (Angó̤lasá ma kayǎ dố a dyéhè̌dyére ǔ)
36 Assim José {a quem os apóstolos deram o sobrenome de Barnabé que quer dizer Filho da Consolação}, levita natural de Chipre, possuía um campo.
37 a isè̌kyǎ alyá̤ tôlé̤ rò a hyǎ dyétǎ̤ arû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ.
37 Vendeu-o e trouxe o valor dele e depositou aos pés dos apóstolos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.