Atos 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Bí Petru ná Giovanni hébèpǎ ná kayǎ yětahe akhè̌nuô, bwídu tahe ná prè̤opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ tôprè̤ ná Saducěophú tahe hyǎtuố̤ lahyǎ.
1 Enquanto falavam ao povo, Pedro e João foram confrontados pelos sacerdotes, pelo capitão da guarda do templo e por alguns saduceus.
2 Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ ithyóithya pé̤ ǔ ná Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě rò a zṳ̌luô̌plǒ pé̤ lò̌ ǔ ná kayǎthyě tahe ki htwǒprè̤ ka̤khyě thyákuô̌phú yěnuô pǎ akhu-akhyě, èthǐ nuôtahe thè́plòdu kayǎ nuôthè́nyě̤.
2 Os líderes estavam muito perturbados porque Pedro e João ensinavam ao povo que em Jesus há ressurreição dos mortos.
3 Rò èthǐ pṳ̂́ Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ rò a dò́tǎ̤ èthǐ dố htò̌kǔ. A pṳ̂́ èthǐ akhè̌nuô, yǒ mò̤́hélǎhò́ akhu-akhyě a dò́o tuố̤ èthǐ dố mò̤́lǐ.
3 Eles os prenderam e, como já anoitecia, os colocaram na prisão até a manhã seguinte.
4 Manárò kayǎ dố a ní̤huô̌ èthǐ tè̤dônyǎ yětahenuô, a zṳ̂́enyá̤eka̤ è́lǎ Jesǔ. Dyá shuô̌shuô̌ prè́ prè̤khǔdu dố a zṳ̂́e Jesǔ tahenuô a phû꤮ o cò́ nyǎ̤rí cò́.
4 Muitos que tinham ouvido a mensagem creram, totalizando, agora, cerca de cinco mil homens.
5 A pṳ̂́htuô̌ èthǐ anotônyěnuô Judaphú a khuklò́du tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎ okú tǎ̤sûtǎ̤plò́ khyělǔ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ.
5 No dia seguinte, o conselho das autoridades, dos líderes do povo e dos mestres da lei se reuniu em Jerusalém.
6 Èthǐ hyǎ okú myáhtyesû ná Caipha, Giovanni, Alexandro, bwídukhulố Anna ná kayǎ aruô dố aklwǐalyǎ ná bwídukhulố nuôtôprè̤ tahe.
6 Estavam ali Anás, o sumo sacerdote, e também Caifás, João, Alexandre e outros parentes do sumo sacerdote.
7 Èthǐ nò̌kahtò Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ dố èthǐ mèthènyě rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ me̤ryá ka̤khyě khyěthyá kayǎ khǎduôdá nuôtôprè̤ phútě? Thǐ me̤phúyě nuôma thǐ me̤ ná ǔpě a tè̤pro̤tè̤prya̤ pě? Má̤torò thǐ cuố nò̌e ǔpě amwi̤ pě?”
7 Mandaram trazer Pedro e João e os interrogaram: “Com que poder, ou em nome de quem, vocês fizeram isso?”.
8 Petru lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a hésû èthǐ, “Prè̤htwǒduhtwǒkhu thǐ꤮ ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ thǐ꤮
8 Cheio do Espírito Santo, Pedro lhes respondeu: “Autoridades e líderes do povo,
9 dố pè̤ me̤ryá ka̤khyě kayǎ khǎduôdá yětônyě tôprè̤ akhu-akhyě thǐce̤ thǐsudyǎ pè̤ phúnuô è̌? Pè̤ zalamé̤ka̤ lǔ phútě nuôma thǐ thè́zṳ̂́ thè́gně è̌?
9 estamos sendo interrogados hoje porque realizamos uma boa ação em favor de um aleijado, e os senhores querem saber como ele foi curado.
10 Lò̌꤮ thǐ yětahe bèbè, Israel aklwǐalyǎ lò̌꤮ plǐ bèbè, a tǒ thè́gně lahyǎ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ ihtòcuốcyá̤ ryáka̤khyě khyěthyá dố thǐ mèthènyě khǒnyá̤yě nuôma má̤dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu amwi̤ a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě prè́. Jesǔ Krístu ma thǐ mṳ̂̌thyěhtya è dố krusulo̤ nuôtôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́.
10 Saibam os senhores e todo o povo de Israel que ele foi curado pelo nome de Jesus Cristo, o nazareno, a quem os senhores crucificaram, mas a quem Deus ressuscitou dos mortos.
11 Jesǔ ma,
11 Pois é a respeito desse Jesus que se diz: ‘A pedra que vocês, os construtores, rejeitaram se tornou a pedra angular’.
12 “Kayǎ dố a me̤lwóhteka̤ cyá̤ pè̤ ma tû́prè́ Jesǔ tôprè̤ prè́. Kayǎ aruô dố Cò́marya dyé èthǐ ná a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ agněnuô, dố hekhu yětôba lò̌ cò́ nuô a o tôprè̤꤮ to.”
12 Não há salvação em nenhum outro! Não há nenhum outro nome debaixo do céu, em toda a humanidade, por meio do qual devamos ser salvos”.
13 Judaphú dố a htwǒduhtwǒkhu tahenuô, a myáhtye ná Petru ná Giovanni thè́plòkhû̌hǎ rò a thè́gně ná èthǐ ma kayǎ cyá̤licyá̤lè má̤to htuô̌to èthǐ ma kayǎ mò̤́hémò̤́lǐphú prè́ tahe akhu-akhyě, a khyéthukhyéthè́ lahyǎ cò́. Htuô̌to èthǐ thè́gně pó̤ ná Petru ná Giovanni ma kayǎ dố a krwǒbò́thyó kuô̌ ná Jesǔ tahe.
13 Quando os membros do conselho viram a coragem de Pedro e João, ficaram admirados, pois perceberam que eram homens comuns, sem instrução religiosa formal. Reconheceram também que eles haviam estado com Jesus.
14 Manárò èthǐ myáhtye ná kayǎ dố akhǎduô ryáka̤khyě nuôtôprè̤ kahtò o bí Petru ná Giovanni akhǎshyé akhu-akhyě èthǐ hécyá̤ pǎ tôcô꤮ to.
14 Mas não havia nada que pudessem fazer, pois o homem que tinha sido curado estava ali diante deles.
15 Htuô̌rò èthǐ nò̌htecuố tǎphǎkyǎ Petru ná Giovanni dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ hidò́klò̌ rò èthǐ nuôtahe okúokyákyǎ tû́ dyédû lǔ.
15 Assim, ordenaram que Pedro e João fossem retirados da sala do conselho e começaram a discutir entre si.
16 Èthǐ sudyǎ ní̤dyélǔ, “Pè̤ tǒbè me̤ èthǐ phútě? Èthǐ me̤htwǒhtya tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahenuô lò̌꤮ kayǎ o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yětahe thè́gně lò̌plǐ hò́ akhu-akhyě pè̤ ki hé ná amá̤to nuô a ní̤pǎto hò́.
16 “Que faremos com esses homens?”, perguntavam uns aos outros. “Não podemos negar que realizaram um sinal, como todos em Jerusalém sabem.
17 Manárò, thyáphú tè̤ritè̤kyǎ yě ki luô̌pasǐcuố pǎ tǎ dố kayǎ è́prè̤ aklè̌ tǎmé̤ nuô, pè̤ bè hé èthǐ ná bè hésodônyǎní̤ pé̤ pǎ ǔ ná Jesǔ amwi̤ tôprè̤꤮ to.”
17 Mas, para evitar que espalhem sua mensagem, devemos adverti-los de que não falem nesse nome a mais ninguém.”
18 Rò èthǐ è́kanuô̌ khyěthyá Petru ná Giovanni rò a hé èthǐ, “Jesǔ amwi̤ yěnuô, thǐ bè hébèní̤ pǎ toto, thǐ bè ithyóithyaní̤ pé̤ pǎ ǔ toto.”
18 Então os chamaram de volta e ordenaram que nunca mais falassem nem ensinassem em nome de Jesus.
19 Manárò Petru ná Giovanni hésû èthǐ, “Ma pè̤ tǒbè ní̤dǎ thǐngó̤ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè ní̤dǎ Cò́marya angó̤ è̌ nuô, tane̤lya̤ ní̤dyé lahyǎ thǐné̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuô.
19 Pedro e João, porém, responderam: “Os senhores acreditam que Deus quer que obedeçamos a vocês, e não a ele?
20 Me̤těhérò tè̤ dố pè̤ myáhtye ní̤huô̌ htuô̌hò́ tahenuô pè̤ ki hésoluô̌ pé̤ ǔ to hénuô, pè̤ ocyá̤ to.”
20 Não podemos deixar de falar do que vimos e ouvimos!”.
21 Phúnuôrò Judaphú dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe lé dyérò̤dyéryě̤ shyosò̌ hyǎklò̌lố pó̤ èthǐ ná dố aré̤ano nuô cò́, htuô̌rò a plwǒka̤kyǎ èthǐ prè́. Èthǐ thè́gně ná kayǎ htuthè́htya lò̌plǐ Cò́marya ná èthǐ me̤htwǒhtya tè̤yětahe akhu-akhyě a ki cirya Petru ná Giovanni phútěnuô a tane̤plǒ lahyǎ to.
21 Os membros do conselho fizeram novas ameaças, mas, por fim, os soltaram. Não sabiam como castigá-los sem provocar um tumulto, visto que todos louvavam a Deus pelo ocorrido,
22 Kayǎphè̌ dố ǔ zasǐmé̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lǔ yětôprè̤nuô ana ohò́ lwǐ̤shyělố hò́.
22 pois o aleijado que havia sido curado milagrosamente tinha mais de quarenta anos de idade.
23 Bí ǔ plwǒhtehò́ Petru ná Giovanni yěnuônuôná tôphuốtuô̌ èthǐ ka̤khyě dố a khǒbò́thyó tahe a o. Rò lò̌꤮ bwídukhu tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe hékryá꤮ èthǐ phútě nuô, a ka̤dyáluô̌ pé̤ ná akhǒ yětahe.
23 Assim que foram libertos, Pedro e João voltaram ao lugar onde estavam os outros irmãos e lhes contaram o que os principais sacerdotes e líderes tinham dito.
24 Bí a khǒbò́thyó tahe ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, èthǐ kwǐcò́bè̌ ró̤lò̌ lǔ dố thè́plò tômě꤮ cû̌ akǔ dố Cò́marya a o rò a hé, “Kố꤮ byacèdu, nè̤ ma prè̤ dố a byálya̤tělya̤ mò́khuhekhu, htyědutava̤ thǐtahe ná lò̌꤮ tè̤ dố a o dố tè̤yětahe akǔ lò̌꤮ plǐ tôprè̤!
24 Ao ouvir o relato, todos os presentes levantaram juntos a voz e oraram a Deus: “Ó Soberano Senhor, Criador dos céus e da terra, do mar e de tudo que neles há,
25 Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌hébè dǐtû́ pè̤ Phuô̌ Davi, má̤hò́ nè̤lulé yěnuô,
25 falaste muito tempo atrás pelo Espírito Santo, nas palavras de nosso antepassado Davi, teu servo: ‘Por que as nações se enfureceram tanto? Por que perderam tempo com planos inúteis?
26 Hekhucò́phya tahe taritaryǎ one lahyǎ ané̤ dố a ki sá Cò́marya ná khwí dố Cò́marya nwóhtya lǔ dố a ki me̤lwóhteka̤ prè̤lu kayǎ yětôprè̤. Phúnuôhò́ prè̤pốtarítè̤ tahe okúokyá ró̤ní̤ lǔ dố a ki sátố̤ró̤kuô̌ tè̤ ná hekhu akhwí tahe.’
26 Os reis da terra se prepararam para guerrear; os governantes se uniram contra o Senhor e contra seu Cristo’.
27 “Khǒnyá̤rò dố vǐ̤kǔ yěnuô a htwǒhtyahò́ ané̤ phúnuô hò́! Me̤těhérò Khwí Herodè ná Khwí Pòntio Pilato okúokyá tǎ̤sû ná Judaphú má̤to tahe ná Judaphú tahe bí vǐ̤kǔyě. Rò a tane̤ me̤thyě ró̤lǔ Jesǔ má̤dû nè̤ lulésǎsè̌ dố nè̤ dyéhtwǒ è ná Krístu yěnuô tôprè̤.
27 “De fato, isso aconteceu aqui, nesta cidade, pois Herodes Antipas, o governador Pôncio Pilatos, os gentios e o povo de Israel se uniram contra Jesus, teu santo Servo, a quem ungiste.
28 Dố nè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě ná tè̤ dố nè̤ dyalya̤ htuô̌hò́ nè̤ thè́plò dố a ki htwǒhtya pǎ tahe akhu-akhyě, kayǎ yětahe me̤ lahyǎ hò́ phú nè̤ taritaryǎ one htuô̌nuô hò́.
28 Tudo que fizeram, porém, havia sido decidido de antemão pela tua vontade.
29 Manárò, Kố꤮ Byacè꤮, ní̤dǎ myámò̌ èthǐ hé taròthè́ thè́isě lahyǎ pè̤ khǒnyá̤yě tahenuô, htuô̌to thyáphú pè̤ htwǒ nè̤lulé yětahe ki hébèkhû̌hǎbû ryákuô̌ nè̤rinè̤kyǎ nuôrò, me̤cwó̤ré̤ pè̤.
29 E agora, Senhor, ouve as ameaças deles e concede a teus servos coragem para anunciar tua palavra.
30 Dyéluô̌ nè̤ taryěpro̤prya̤ dố a ki zasǐmé̤ ǔ agně, ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤ tapa̤khyéthu tahe, rò dố nè̤ lulésǎsè̌ Jesǔ yětôprè̤ amwi̤khyě rò nò̌oluô̌htya dû tè̤yětahe ní꤮.”
30 Estende tua mão com poder para curar, e que sinais e maravilhas sejam realizados por meio do nome de teu santo Servo Jesus”.
31 Bí èthǐ kwǐcò́bè̌ htuô̌hò́ akhè̌nuô, khǎlé̤ bí èthǐ lé̤oplò́ tố̤lǔ nuôtôpho a kazuô̤̌rúruô̤̌htya rò èthǐ lốbǎ lò̌plǐ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hésodônyǎ khû̌khû̌hǎhǎ pé̤ lahyǎ ǔ ná Cò́marya ari-akyǎ.
31 Depois dessa oração, o lugar onde estavam reunidos tremeu, e todos ficaram cheios do Espírito Santo e pregavam corajosamente a palavra de Deus.
32 Prè̤ dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tahenuô èthǐ olǔ ná thè́plò tômě꤮ cû̌, tè̤tane̤ tôcô꤮ tuô̌. Èthǐ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahenuô èthǐ dákwó ní̤dyé lahyǎ ná atè̤ tôprè̤꤮ to. Tè̤ dố a o ná èthǐ tahenuô èthǐ eró̤phyéró̤ khyělǔ.
32 Todos os que creram estavam unidos em coração e mente. Não se consideravam donos de seus bens, de modo que compartilhavam tudo que tinham.
33 Prè̤dônyǎphú tahe khyáluô̌ pé̤ ǔ athè́ ná Byacè Jesǔ nyǎ̤kahtò htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ yěnuô, a lốbǎ cò́ ná tè̤pro̤tè̤prya̤ ashyo-asò̌ htuô̌to Cò́marya klò̤̌lya̤lố klò̤̌lya̤bǎ pé̤ cò́ abwíataryě dố èthǐ lò̌꤮ plǐ alo̤ cò́.
33 Com grande poder, os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e sobre todos eles havia grande graça.
34 Dố prè̤zṳ̂́etè̤phú yětahe aklè̌nuô, kayǎ sǒphásǒrya̤ o tôprè̤꤮ to, me̤těhérò kayǎ dố a o ná htyěòlyá̤rò̤, náhináphyǎ tahenuô, a isè̌tǎ̤kyǎ rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ rû̌ dố a isè̌tǎ̤ní̤ yětahe,
34 Entre eles não havia necessitados, pois quem possuía terras ou casas vendia o que era seu
35 rò hyǎdyétǎ̤ lahyǎ rû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ rò èthǐ ibě pé̤ ná kayǎ dố a lorû̌lohtè̌ nuôtahe.
35 e levava o dinheiro aos apóstolos, para que dessem aos que precisavam de ajuda.
36 Phúnuô akhu-akhyě kayǎ mwi̤ ná Joseph o tôprè̤, è ma Leviphú tôprè̤ rò a o pacè̤̌lya̤ dố Cyprú klû́khu, rò Prè̤dônyǎphú yětahe è́ lǔmwi̤ ná Barnaba (Angó̤lasá ma kayǎ dố a dyéhè̌dyére ǔ)
36 José, a quem os apóstolos deram o nome Barnabé, que significa “Filho do encorajamento”, era da tribo de Levi e tinha nascido na ilha de Chipre.
37 a isè̌kyǎ alyá̤ tôlé̤ rò a hyǎ dyétǎ̤ arû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ.
37 Ele vendeu um campo que possuía e entregou o dinheiro aos apóstolos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.