Atos 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Bí Petru ná Giovanni hébèpǎ ná kayǎ yětahe akhè̌nuô, bwídu tahe ná prè̤opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ tôprè̤ ná Saducěophú tahe hyǎtuố̤ lahyǎ.
1 Enquanto Pedro e João ainda falavam ao povo, chegaram os sacerdotes, o capitão do templo e os saduceus,
2 Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ ithyóithya pé̤ ǔ ná Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě rò a zṳ̌luô̌plǒ pé̤ lò̌ ǔ ná kayǎthyě tahe ki htwǒprè̤ ka̤khyě thyákuô̌phú yěnuô pǎ akhu-akhyě, èthǐ nuôtahe thè́plòdu kayǎ nuôthè́nyě̤.
2 ressentidos porque os apóstolos estavam ensinando o povo e anunciando, em Jesus, a ressurreição dentre os mortos.
3 Rò èthǐ pṳ̂́ Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ rò a dò́tǎ̤ èthǐ dố htò̌kǔ. A pṳ̂́ èthǐ akhè̌nuô, yǒ mò̤́hélǎhò́ akhu-akhyě a dò́o tuố̤ èthǐ dố mò̤́lǐ.
3 Prenderam Pedro e João e os recolheram ao cárcere até o dia seguinte, pois já era tarde.
4 Manárò kayǎ dố a ní̤huô̌ èthǐ tè̤dônyǎ yětahenuô, a zṳ̂́enyá̤eka̤ è́lǎ Jesǔ. Dyá shuô̌shuô̌ prè́ prè̤khǔdu dố a zṳ̂́e Jesǔ tahenuô a phû꤮ o cò́ nyǎ̤rí cò́.
4 Porém muitos dos que ouviram a palavra creram, subindo o número desses homens a quase cinco mil.
5 A pṳ̂́htuô̌ èthǐ anotônyěnuô Judaphú a khuklò́du tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎ okú tǎ̤sûtǎ̤plò́ khyělǔ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ.
5 No dia seguinte, as autoridades, os anciãos e os escribas se reuniram em Jerusalém
6 Èthǐ hyǎ okú myáhtyesû ná Caipha, Giovanni, Alexandro, bwídukhulố Anna ná kayǎ aruô dố aklwǐalyǎ ná bwídukhulố nuôtôprè̤ tahe.
6 com o sumo sacerdote Anás, com Caifás, João, Alexandre e todos os que eram da linhagem do sumo sacerdote.
7 Èthǐ nò̌kahtò Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ dố èthǐ mèthènyě rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ me̤ryá ka̤khyě khyěthyá kayǎ khǎduôdá nuôtôprè̤ phútě? Thǐ me̤phúyě nuôma thǐ me̤ ná ǔpě a tè̤pro̤tè̤prya̤ pě? Má̤torò thǐ cuố nò̌e ǔpě amwi̤ pě?”
7 E, colocando os apóstolos diante deles, perguntaram: — Com que poder ou em nome de quem vocês fizeram isso?
8 Petru lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a hésû èthǐ, “Prè̤htwǒduhtwǒkhu thǐ꤮ ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ thǐ꤮
8 Então Pedro, cheio do Espírito Santo, lhes disse: — Autoridades do povo e anciãos,
9 dố pè̤ me̤ryá ka̤khyě kayǎ khǎduôdá yětônyě tôprè̤ akhu-akhyě thǐce̤ thǐsudyǎ pè̤ phúnuô è̌? Pè̤ zalamé̤ka̤ lǔ phútě nuôma thǐ thè́zṳ̂́ thè́gně è̌?
9 visto que hoje somos interrogados a propósito do benefício feito a um homem enfermo e do modo como ele foi curado,
10 Lò̌꤮ thǐ yětahe bèbè, Israel aklwǐalyǎ lò̌꤮ plǐ bèbè, a tǒ thè́gně lahyǎ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ ihtòcuốcyá̤ ryáka̤khyě khyěthyá dố thǐ mèthènyě khǒnyá̤yě nuôma má̤dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu amwi̤ a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě prè́. Jesǔ Krístu ma thǐ mṳ̂̌thyěhtya è dố krusulo̤ nuôtôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́.
10 saibam os senhores todos e todo o povo de Israel que, em nome de Jesus Cristo, o Nazareno, a quem vocês crucificaram e a quem Deus ressuscitou dentre os mortos, sim, em seu nome é que este está curado na presença de vocês.
11 Jesǔ ma,
11 Este Jesus é a pedra que vocês, os construtores, rejeitaram, mas ele veio a ser a pedra angular.
12 “Kayǎ dố a me̤lwóhteka̤ cyá̤ pè̤ ma tû́prè́ Jesǔ tôprè̤ prè́. Kayǎ aruô dố Cò́marya dyé èthǐ ná a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ agněnuô, dố hekhu yětôba lò̌ cò́ nuô a o tôprè̤꤮ to.”
12 E não há salvação em nenhum outro, porque debaixo do céu não existe nenhum outro nome, dado entre os homens, pelo qual importa que sejamos salvos.
13 Judaphú dố a htwǒduhtwǒkhu tahenuô, a myáhtye ná Petru ná Giovanni thè́plòkhû̌hǎ rò a thè́gně ná èthǐ ma kayǎ cyá̤licyá̤lè má̤to htuô̌to èthǐ ma kayǎ mò̤́hémò̤́lǐphú prè́ tahe akhu-akhyě, a khyéthukhyéthè́ lahyǎ cò́. Htuô̌to èthǐ thè́gně pó̤ ná Petru ná Giovanni ma kayǎ dố a krwǒbò́thyó kuô̌ ná Jesǔ tahe.
13 Ao verem a ousadia de Pedro e João, sabendo que eram homens iletrados e incultos, ficaram admirados; e reconheceram que eles haviam estado com Jesus.
14 Manárò èthǐ myáhtye ná kayǎ dố akhǎduô ryáka̤khyě nuôtôprè̤ kahtò o bí Petru ná Giovanni akhǎshyé akhu-akhyě èthǐ hécyá̤ pǎ tôcô꤮ to.
14 Vendo que o homem que havia sido curado estava com eles, nada tinham a dizer em contrário.
15 Htuô̌rò èthǐ nò̌htecuố tǎphǎkyǎ Petru ná Giovanni dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ hidò́klò̌ rò èthǐ nuôtahe okúokyákyǎ tû́ dyédû lǔ.
15 E, mandando-os sair do Sinédrio, discutiam entre si,
16 Èthǐ sudyǎ ní̤dyélǔ, “Pè̤ tǒbè me̤ èthǐ phútě? Èthǐ me̤htwǒhtya tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahenuô lò̌꤮ kayǎ o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yětahe thè́gně lò̌plǐ hò́ akhu-akhyě pè̤ ki hé ná amá̤to nuô a ní̤pǎto hò́.
16 dizendo: — Que faremos com estes homens? Pois todos os moradores de Jerusalém sabem que um sinal notório foi feito por eles, e não o podemos negar.
17 Manárò, thyáphú tè̤ritè̤kyǎ yě ki luô̌pasǐcuố pǎ tǎ dố kayǎ è́prè̤ aklè̌ tǎmé̤ nuô, pè̤ bè hé èthǐ ná bè hésodônyǎní̤ pé̤ pǎ ǔ ná Jesǔ amwi̤ tôprè̤꤮ to.”
17 Mas, para que não haja maior divulgação entre o povo, vamos ameaçá-los para não falarem mais neste nome a quem quer que seja.
18 Rò èthǐ è́kanuô̌ khyěthyá Petru ná Giovanni rò a hé èthǐ, “Jesǔ amwi̤ yěnuô, thǐ bè hébèní̤ pǎ toto, thǐ bè ithyóithyaní̤ pé̤ pǎ ǔ toto.”
18 Chamando-os, ordenaram-lhes que de modo nenhum falassem nem ensinassem no nome de Jesus.
19 Manárò Petru ná Giovanni hésû èthǐ, “Ma pè̤ tǒbè ní̤dǎ thǐngó̤ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè ní̤dǎ Cò́marya angó̤ è̌ nuô, tane̤lya̤ ní̤dyé lahyǎ thǐné̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuô.
19 Mas Pedro e João responderam: — Os senhores mesmos julguem se é justo diante de Deus ouvirmos antes aos senhores do que a Deus;
20 Me̤těhérò tè̤ dố pè̤ myáhtye ní̤huô̌ htuô̌hò́ tahenuô pè̤ ki hésoluô̌ pé̤ ǔ to hénuô, pè̤ ocyá̤ to.”
20 pois nós não podemos deixar de falar das coisas que vimos e ouvimos.
21 Phúnuôrò Judaphú dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe lé dyérò̤dyéryě̤ shyosò̌ hyǎklò̌lố pó̤ èthǐ ná dố aré̤ano nuô cò́, htuô̌rò a plwǒka̤kyǎ èthǐ prè́. Èthǐ thè́gně ná kayǎ htuthè́htya lò̌plǐ Cò́marya ná èthǐ me̤htwǒhtya tè̤yětahe akhu-akhyě a ki cirya Petru ná Giovanni phútěnuô a tane̤plǒ lahyǎ to.
21 Depois, ameaçando-os mais ainda, os soltaram, não tendo achado como os castigar, por causa do povo, porque todos glorificavam a Deus pelo que tinha acontecido.
22 Kayǎphè̌ dố ǔ zasǐmé̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lǔ yětôprè̤nuô ana ohò́ lwǐ̤shyělố hò́.
22 Ora, o homem em quem tinha sido operado esse milagre de cura tinha mais de quarenta anos de idade.
23 Bí ǔ plwǒhtehò́ Petru ná Giovanni yěnuônuôná tôphuốtuô̌ èthǐ ka̤khyě dố a khǒbò́thyó tahe a o. Rò lò̌꤮ bwídukhu tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe hékryá꤮ èthǐ phútě nuô, a ka̤dyáluô̌ pé̤ ná akhǒ yětahe.
23 Uma vez soltos, Pedro e João procuraram os irmãos e lhes contaram tudo o que os principais sacerdotes e os anciãos lhes tinham falado.
24 Bí a khǒbò́thyó tahe ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, èthǐ kwǐcò́bè̌ ró̤lò̌ lǔ dố thè́plò tômě꤮ cû̌ akǔ dố Cò́marya a o rò a hé, “Kố꤮ byacèdu, nè̤ ma prè̤ dố a byálya̤tělya̤ mò́khuhekhu, htyědutava̤ thǐtahe ná lò̌꤮ tè̤ dố a o dố tè̤yětahe akǔ lò̌꤮ plǐ tôprè̤!
24 Ouvindo isto, unânimes, levantaram a voz a Deus e disseram: — Tu, Soberano Senhor, fizeste o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há!
25 Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌hébè dǐtû́ pè̤ Phuô̌ Davi, má̤hò́ nè̤lulé yěnuô,
25 Disseste por meio do Espírito Santo, por boca de Davi, nosso pai, teu servo: “Por que se enfureceram os gentios, e os povos imaginaram coisas vãs?
26 Hekhucò́phya tahe taritaryǎ one lahyǎ ané̤ dố a ki sá Cò́marya ná khwí dố Cò́marya nwóhtya lǔ dố a ki me̤lwóhteka̤ prè̤lu kayǎ yětôprè̤. Phúnuôhò́ prè̤pốtarítè̤ tahe okúokyá ró̤ní̤ lǔ dố a ki sátố̤ró̤kuô̌ tè̤ ná hekhu akhwí tahe.’
26 Os reis da terra se levantaram, e as autoridades se juntaram contra o Senhor e contra o seu Ungido.”
27 “Khǒnyá̤rò dố vǐ̤kǔ yěnuô a htwǒhtyahò́ ané̤ phúnuô hò́! Me̤těhérò Khwí Herodè ná Khwí Pòntio Pilato okúokyá tǎ̤sû ná Judaphú má̤to tahe ná Judaphú tahe bí vǐ̤kǔyě. Rò a tane̤ me̤thyě ró̤lǔ Jesǔ má̤dû nè̤ lulésǎsè̌ dố nè̤ dyéhtwǒ è ná Krístu yěnuô tôprè̤.
27 — Porque de fato, nesta cidade, Herodes e Pôncio Pilatos, com gentios e gente de Israel, se juntaram contra o teu santo Servo Jesus, a quem ungiste,
28 Dố nè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě ná tè̤ dố nè̤ dyalya̤ htuô̌hò́ nè̤ thè́plò dố a ki htwǒhtya pǎ tahe akhu-akhyě, kayǎ yětahe me̤ lahyǎ hò́ phú nè̤ taritaryǎ one htuô̌nuô hò́.
28 para fazerem tudo o que a tua mão e o teu propósito predeterminaram.
29 Manárò, Kố꤮ Byacè꤮, ní̤dǎ myámò̌ èthǐ hé taròthè́ thè́isě lahyǎ pè̤ khǒnyá̤yě tahenuô, htuô̌to thyáphú pè̤ htwǒ nè̤lulé yětahe ki hébèkhû̌hǎbû ryákuô̌ nè̤rinè̤kyǎ nuôrò, me̤cwó̤ré̤ pè̤.
29 Agora, Senhor, olha para as ameaças deles e concede aos teus servos que anunciem a tua palavra com toda a ousadia,
30 Dyéluô̌ nè̤ taryěpro̤prya̤ dố a ki zasǐmé̤ ǔ agně, ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤ tapa̤khyéthu tahe, rò dố nè̤ lulésǎsè̌ Jesǔ yětôprè̤ amwi̤khyě rò nò̌oluô̌htya dû tè̤yětahe ní꤮.”
30 enquanto estendes a tua mão para fazer curas, sinais e prodígios por meio do nome do teu santo Servo Jesus.
31 Bí èthǐ kwǐcò́bè̌ htuô̌hò́ akhè̌nuô, khǎlé̤ bí èthǐ lé̤oplò́ tố̤lǔ nuôtôpho a kazuô̤̌rúruô̤̌htya rò èthǐ lốbǎ lò̌plǐ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hésodônyǎ khû̌khû̌hǎhǎ pé̤ lahyǎ ǔ ná Cò́marya ari-akyǎ.
31 Tendo eles orado, tremeu o lugar onde estavam reunidos. Todos ficaram cheios do Espírito Santo e, com ousadia, anunciavam a palavra de Deus.
32 Prè̤ dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tahenuô èthǐ olǔ ná thè́plò tômě꤮ cû̌, tè̤tane̤ tôcô꤮ tuô̌. Èthǐ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahenuô èthǐ dákwó ní̤dyé lahyǎ ná atè̤ tôprè̤꤮ to. Tè̤ dố a o ná èthǐ tahenuô èthǐ eró̤phyéró̤ khyělǔ.
32 Da multidão dos que creram era um o coração e a alma. Ninguém considerava exclusivamente sua nem uma das coisas que possuía; tudo, porém, lhes era comum.
33 Prè̤dônyǎphú tahe khyáluô̌ pé̤ ǔ athè́ ná Byacè Jesǔ nyǎ̤kahtò htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ yěnuô, a lốbǎ cò́ ná tè̤pro̤tè̤prya̤ ashyo-asò̌ htuô̌to Cò́marya klò̤̌lya̤lố klò̤̌lya̤bǎ pé̤ cò́ abwíataryě dố èthǐ lò̌꤮ plǐ alo̤ cò́.
33 Com grande poder, os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e em todos eles havia abundante graça.
34 Dố prè̤zṳ̂́etè̤phú yětahe aklè̌nuô, kayǎ sǒphásǒrya̤ o tôprè̤꤮ to, me̤těhérò kayǎ dố a o ná htyěòlyá̤rò̤, náhináphyǎ tahenuô, a isè̌tǎ̤kyǎ rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ rû̌ dố a isè̌tǎ̤ní̤ yětahe,
34 Não havia nenhum necessitado entre eles, porque os que possuíam terras ou casas, vendendo-as, traziam os valores correspondentes
35 rò hyǎdyétǎ̤ lahyǎ rû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ rò èthǐ ibě pé̤ ná kayǎ dố a lorû̌lohtè̌ nuôtahe.
35 e os depositavam aos pés dos apóstolos; então se distribuía a cada um conforme a sua necessidade.
36 Phúnuô akhu-akhyě kayǎ mwi̤ ná Joseph o tôprè̤, è ma Leviphú tôprè̤ rò a o pacè̤̌lya̤ dố Cyprú klû́khu, rò Prè̤dônyǎphú yětahe è́ lǔmwi̤ ná Barnaba (Angó̤lasá ma kayǎ dố a dyéhè̌dyére ǔ)
36 Então José, a quem os apóstolos chamavam de Barnabé, que quer dizer filho da consolação, um levita natural de Chipre,
37 a isè̌kyǎ alyá̤ tôlé̤ rò a hyǎ dyétǎ̤ arû̌yě dố Prè̤dônyǎphú tahe a takhukǔ.
37 vendeu um campo que possuía, trouxe o dinheiro e o depositou aos pés dos apóstolos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.