Atos 25
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Khwídu Festo hyǎtuố̤ bí ké̤ nuôtôba akǔ rò a bǎhò́ thuô̌nyě htuô̌nuô, a o bí vǐ̤ Caesarea nuô rò a cuố dố vǐ̤ Jerusalem.
1 Três dias depois que Festo chegou a Cesareia para assumir suas novas responsabilidades no governo da província, partiu para Jerusalém,
2 Bwídukhu tahe ná Judaphú a khuklò́du tahe hyǎ dyaluô̌htya tè̤dyatè̤thû́ Paulu tahe dố khwídu Festo a o.
2 onde os principais sacerdotes e outros líderes judeus se reuniram com ele e lhe apresentaram as acusações contra Paulo.
3 Èthǐ kwǐthè́zò̤ khwídu Festo ná a ki me̤bwíme̤taryě pé̤kuô̌ èthǐ rò èthǐ thè́zṳ̂́ ná khwídu Festo ki nò̌thǔhyǎ ǔ ná Paulu rò a ki thǔhyǎ pé̤ èthǐ dố vǐ̤ Jerusalem, me̤těhérò èthǐ kíré̤ kreme̤thyě Paulu dố klyálo̤ pǎ.
3 Pediram a Festo, como favor, que transferisse Paulo para Jerusalém, pois planejavam armar uma emboscada para matá-lo no caminho.
4 Khwídu Festo hésû, “Ǔ dò́tǎ̤ Paulu dố vǐ̤ Caesarea, rò nyě̤tyato pǎnuô, vǎ ki cuố bínuô pǎ.
4 Festo respondeu que Paulo estava em Cesareia e que ele próprio voltaria para lá em breve.
5 Rò nò̌cuố tố̤kuô̌ thǐ kayǎdu tahe ná vǎ dố vǐ̤ Caesarea pǎ ní꤮, rò ki Paulu me̤má̤lakǒ tè̤thû́ dố ǔ tǒkò cirya è pǎ hérò, thǐ kayǎdu yětahe ki behtyaluô̌ lǔ tè̤thû́ pǎma aní̤ prè́.”
5 “Alguns de vocês que têm autoridade voltem comigo”, disse ele. “Se Paulo tiver feito algo de errado, vocês poderão apresentar suas acusações.”
6 Khwídu Festo opó̤ bí Jerusalem vǐ̤nuô anyělwǐ̤thyó, má̤torò nyě̤shyé bínuô tôpho rò a lya̤ dố vǐ̤ Caesarea. Anotônyě rò a onyǎo dố prè̤ciryatè̤ akhǎlé̤ akhu rò a hétǎ̤ angó̤ ná ǔ ki thǔhyǎnuô̌ Paulu dố a o.
6 Oito ou dez dias depois, Festo voltou a Cesareia e, no dia seguinte, convocou o tribunal e mandou que trouxessem Paulo.
7 Bí Paulu hyǎtuố̤ akhè̌nuô, Judaphú dố a o dố vǐ̤ Jerusalem rò a hyǎ tahenuô a hyǎ kahtòo tava̤ lò̌ Paulu. Rò èthǐ hyǎbehtya è́lǎ tè̤thû́ dố adu-azǎ̤ tahe tadû́rò èthǐ hyǎ dyahtya lǔ tè̤thû́ yětahenuô, atǒ tôcô꤮ to.
7 Quando Paulo chegou, os líderes judeus vindos de Jerusalém se juntaram ao seu redor e fizeram várias acusações graves que não podiam provar.
8 Phúnuôrò Paulu hésiplè́ ané̤, “Tè̤thû́ dố a me̤pyéme̤kyǎ Judaphú a tè̤thyótè̤thya tahe bèbè, tè̤lǔhǒdunuô bèbè, htuô̌rò Roma akhwídu bèbè vǎ me̤nò́ tôcô꤮ to.”
8 Paulo se defendeu: “Não sou culpado de nenhum crime contra as leis judaicas, nem contra o templo, nem contra o governo romano”.
9 Khwídu Festo thè́zṳ̂́ mèthèo dố Judaphú tahe a mèthènyě akhu-akhyěrò, a sudyǎ Paulu, “Ki cuố cirya pé̤ nè̤ tè̤ritè̤kyǎ yě dố Jerusalem dố vǎ mèthènyě hénuôma, nè̤ thè́plòo cuố sálé̤ è̌?”
9 Então Festo, querendo agradar aos judeus, perguntou: “Você está disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado diante de mim?”.
10 Rò Paulu hésû è, “Khǒnyá̤rò vǎ ihtòohò́ dố khwídu lé̤cirya akhǎlé̤ hò́. Yěma khǎlé̤ dố tǒbè cirya sudyǎce̤myá vǎ hò́. Phú nè̤ thè́gně tǎ̤te̤ htuô̌dûhò́ nuô hò́, vǎ me̤thû́nò́ ná Judaphú tahe tôcô꤮ to.
10 Paulo respondeu: “Este é um tribunal oficial romano, portanto devo ser julgado aqui mesmo. O senhor sabe muito bem que não fiz nenhum mal aos judeus.
11 Ki vǎ me̤thû́ talwótalye̤ hò́ Judaphú tahe a tè̤thyótè̤thya dố a tǒkò ná tè̤cirya thyě vǎ tôcôcô hérò, vǎ kwǐthè́zò̤ pǎ ná thǐ dố thǐ ki plwǒ htwǒprè̤ pó̤ vǎ nuôto. Manárò èthǐ atè̤dyahtyaluô̌ vǎ tè̤thû́ yětahe nuô, ki a tǒto hérò ǔ dyétǎ̤cyá̤ vǎ dố Judaphú tahe a takhukǔ tôprè̤꤮ to. Thyáphú ǔ ki cirya vǎ rò vǎ kwǐcuố ǔ dố ǔ ki thǔcuố vǎ dố Roma khwídu a o.”
11 Se fiz algo para merecer a pena de morte, não me recuso a morrer. Mas, se sou inocente, ninguém tem o direito de me entregar a estes homens. Eu apelo para César”.
12 Khwídu Festo ná kayǎ tè̤thíphè́cyá̤dè tahe hébè sunuô̌kǔ ró̤khyělǔ rò a hésû Paulu, “Nè̤ kwǐ ǔ dố ǔ ki thǔcuố nè̤ dố Khwídu Caesare ohò́ akhu-akhyě nè̤ ki cuốnò́ dố lǔo pǎ.”
12 Festo consultou seus conselheiros e, por fim, respondeu: “Muito bem, você apelou para César, então irá para César”.
13 Dốkhyě thuô̌lwǐ̤nyě hò́nuô rò khwídu Agrippa ná apuố̤ Bernice hyǎtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea dố a kíré̤ hyǎ olě kuô̌ khwídu Festo rò a ki hyǎ olě dyéluô̌ lǔ ná a tè̤hémo̤héryá tahe.
13 Alguns dias depois, o rei Agripa chegou com sua irmã, Berenice, para visitar Festo.
14 Èthǐ cuốo mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤rare kú꤮ lǎ bínuô rò khwídu Festo héluô̌ pé̤ khwídu Agrippa ná Paulu ari-akyǎ. Rò a hé, “Khwídu Felice dò́tǎ̤kyǎ kayǎ dố htò̌kǔ tôprè̤.
14 Durante a estada deles, que durou vários dias, Festo discutiu o caso de Paulo com o rei. “Tenho aqui um prisioneiro que Félix deixou para mim”, disse ele.
15 Rò bí vǎ hyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akhè̌nuô, Judaphú prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe hyǎ dyaluô̌htya lǔ tè̤thû́ rò a nò̌cirya ná vǎ.
15 “Quando estive em Jerusalém, os principais sacerdotes e líderes judeus apresentaram acusações contra ele e pediram que eu o condenasse.
16 “Manárò vǎ héso èthǐ ná pè̤ Romaphú tahe a lé̤klǒlé̤khya o, bí ǔ dyétǎ̤ tyahí kayǎ me̤thû́ htyěké̤ tè̤thyótè̤thya tôprè̤prè̤ dố ǔ takhukǔ hítonuô, a tǒbè ní̤bè ashuốakhè̌ dố ǔ ki ní̤huô̌ ǔ betè̤thû́ dố alo̤, htuô̌rò bè dyé lǔ ashuốakhè̌ dố a bè hébèsiplè́ ní̤dyé ané̤ ná tè̤thû́ dố ǔ be lǔlo̤ yěnuô tahe.
16 Eu lhes disse que a lei romana não condena ninguém sem julgamento. O acusado deve ter a oportunidade de confrontar seus acusadores e se defender.
17 Phúnuô akhu-akhyě, bí èthǐ hyǎtuố̤ bí vǐ̤ Caesarea akǔ yěakhè̌nuô, vǎ cwihtǔ pé̤ pǎ èthǐ mò̤́nyěmò̤́thè̌ to. Anotônyě rò vǎ onyǎo dố lé̤cirya akhǎlé̤ rò vǎ nò̌ è́hyǎnuô̌ kayǎ nuôtôprè̤ dố vǎ mèthènyěhyǎ.
17 “Quando eles vieram aqui para o julgamento, não me demorei. Convoquei o tribunal logo no dia seguinte e mandei chamar Paulo.
18 Kayǎ hyǎ betè̤thû́ Paulu yětahe ihtò lahyǎ rò dyahtyaluô̌ lò̌plǐ lǔtè̤thû́ tahe. Rò èthǐ ki kè̤ Paulu tè̤thû́ ná a me̤thû́ talwótalye̤ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya o pǎ è̌ vǎ tane̤ tadû́rò èthǐ kè̤ lǔ tè̤thû́ tahenuô, a me̤thû́ talwótalye̤ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya nuô a opa tôcô꤮ to.
18 Os judeus, porém, não o acusaram de nenhum dos crimes que eu esperava.
19 Èthǐ krékryá̤ shuô̌shuô̌ khyědû lǔ ná èthǐ atè̤cò́bucò́bè̌ ní̤dû nuôtahe ná kayǎ dố amwi̤ ná Jesǔ dố a thyěhtuô̌hò́ nuôtôprè̤ ari-akyǎ prè́, tadû́rò Paulu kuô̌ke rò a hé ná a o htwǒprè̤ pǎprè́.
19 Ao contrário, era algo relacionado à sua religião e a um morto chamado Jesus, que Paulo insiste que está vivo.
20 Thyáphú vǎ ki thè́gně è́htyapó̤ tè̤ritè̤kyǎ yětahe rò, vǎ tǒbè me̤phútěnuô vǎ héplǒbè́ pé̤ pǎ èthǐ to akhu-akhyě, vǎ sudyǎ Paulu ná ma nè̤ thè́plòo cuố dố vǐ̤ Jerusalem rò nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌sudyǎ ce̤myá ǔ tè̤ritè̤kyǎ yětahe ná nè̤né̤ è̌? Vǎ sudyǎ lǔ phúnuô.
20 Sem saber como investigar essas questões, perguntei a Paulo se estava disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado por essas acusações,
21 Manárò Paulu kwǐozyǒ kuốré̤ rò a thè́zṳ̂́ nò̌cirya tè̤ritè̤kyǎ yěnuô ná Khwídu Caesare. Phúnuô akhu-akhyě, vǎ nò̌tǎ̤ vǎ klyěphú tahe ki opò̤́ ní̤ lǔ tuố̤dố pè̤ thǔcuố tuố̤bè́ hò́ lǔ dố Khwídu Caesare a o pǎ,” khwídu Festo hé phúnuô.
21 mas ele apelou ao imperador para que julgue seu caso. Por isso, ordenei que fosse mantido sob custódia até eu tomar as providências necessárias para enviá-lo a César.”
22 Khwídu Agrippa hésû khwídu Festo, “Vǎ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌kuô̌ kayǎ yětôprè̤ a tè̤hébèhésû̌ ná vǎné̤ ní̤dû.”
22 Então Agripa disse a Festo: “Gostaria de ouvir esse homem pessoalmente”. E Festo respondeu: “Amanhã poderá ouvi-lo!”.
23 Dốkhyě tônyěnuô, khwídu Agrippa ná apuố̤ Bernice hyǎ rò a kû̌thyá hyǎní̤ hyeca̤twó̤ hyeca̤ryá dố a plyatakhè̌ tahe rò a hyǎnuô̌ ró̤kuô̌ ná klyěkhuklò́ ná kayǎdukayǎhtǔ bí vǐ̤kǔ nuôtahe dố ǔ lé̤okúokyá lǔ akhǎlé̤ tôpho. Khwídu Festo nò̌è́nuô̌ ǔ ná Paulu dố akǔ.
23 No dia seguinte, Agripa e Berenice chegaram à sala de audiência com grande pompa, acompanhados de oficiais militares e homens importantes da cidade. Festo mandou trazer Paulo e,
24 Rò khwídu Festo hé, “Khwídu Agrippa ná kayǎ dố a o bíyě lò̌꤮ plǐ thǐ꤮, thǐ myáhtyehò́ kayǎ yětôprè̤ hò́. Lò̌꤮ Judaphú dố a o bíyě tahenuô bèbè, a o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe bèbè, a hyǎ kwǐthè́zò̤ vǎ ná kayǎ yětôprè̤ ari-akyǎ. Èthǐ è́htǒhtya lahyǎ ná kayǎ yětôprè̤ tǒkò ohtwǒprè̤ pǎto, a hé lahyǎ phúnuô.
24 em seguida, disse: “Rei Agripa e demais presentes, este é o homem cuja morte é exigida pelos judeus tanto daqui como de Jerusalém.
25 Manárò, a me̤ tè̤thû́ dố tǒkò cirya thyěkyǎ ènuô vǎ myáhtye tôcô꤮ to. Ané̤byacè ní̤dû kwǐdû ná a thè́zṳ̂́ nò̌cirya ní̤dû ná Khwídu Caesare akhu-akhyě, vǎ belya̤hò́ vǎ thè́plò ná vǎ ki thǔlya̤ è prè́.
25 Em minha opinião, ele não fez coisa alguma para merecer a morte. Contudo, uma vez que apelou ao imperador para que julgue seu caso, decidi enviá-lo a Roma.
26 Manárò, tè̤ritè̤kyǎ dố vǎ ki rǎluô̌htya tǎ̤te̤ pé̤ dố khwídu onuô, a o tôcô꤮ to. Phúnuô akhu-akhyě vǎ nò̌è́hyǎ ǔ ná è dố thǐ lò̌꤮ plǐ a mèthènyě hò́. A lodu ré̤lốma hò́ vǎ ki nò̌hyǎ lǔ dố khwídu Agrippa má̤hò́ nè̤yě a mèthènyě hò́. Shyé꤮ pè̤ sudyǎ htuô̌hò́ è pǎ tû́ma vǎ rǎhtyaluô̌ tǎ̤te̤no tè̤ritè̤kyǎ pǎ, phúnuôprè́.
26 “Não sei, porém, o que escrever ao imperador, pois não há nenhuma acusação clara contra ele. Por isso eu o trouxe hoje diante dos senhores, especialmente do rei Agripa, para que, depois de o interrogarmos, eu tenha algo para escrever.
27 Me̤těhérò ǔ dò́tǎ̤ kayǎ dố htò̌kǔ yětôprè̤nuô, vǎ ki héluô̌plǒhtya tǎ̤te̤ khyěthyá tè̤thû́ dố ǔ kè̤ lǔ yěnuôtahe to hérò vǎ ki nò̌thǔcuố lǔ dố khwídu o hénuô, a cô꤮ ná atǒabè to,” khwídu Festo hé phúnuô.
27 Pois não faz sentido enviar um prisioneiro ao imperador sem especificar as acusações contra ele”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.