Atos 21
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Pè̤ hémo̤héryákyǎhtuô̌ èthǐ bínuô rò pè̤ hteka̤kyǎ. Pè̤ sidyáhtyaní̤ thòklyědu rò pè̤ cuố cò́ranè́ cò́ dố klû́ dố ǔ è́ ná Co klû́. Parǒ tônyěnuô pè̤ cuốtuố̤ dố Rhode klû́ rò pè̤ cuố plehyǎ lǎpó̤ dố vǐ̤ Patara.
1 Depois de nos despedirmos, navegamos em direção à ilha de Cós. No dia seguinte, chegamos a Rodes e, então, a Pátara.
2 Pè̤ myáhtye thòklyědu bínuô tôbè dố a kíré̤ cuố dố Phonicia ké̤ rò pè̤ htya sidyání̤ rò pè̤ htecuố.
2 Ali, embarcamos num navio que partia para a Fenícia.
3 Bí pè̤ myáhtyeluô̌hò́ Cyprú klû́ akhè̌nuô, pè̤ cuố dố cílya̤ tôkyě rò pè̤ cuố dố Syria ké̤. Thòklyědu ki htedya tǎ̤kyǎ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahe akhu-akhyě, pè̤ hte-okuốkyǎ dố htyěhtû̌ bí vǐ̤ Tyre nuô.
3 Avistamos a ilha de Chipre, passamos por ela à nossa esquerda e aportamos em Tiro, na Síria, onde o navio deixaria sua carga.
4 Pè̤ myáhtye prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe rò pè̤ cuố okuốkuô̌ èthǐ bínuô thuô̌thyótônyě. Rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè hturyǎ̤ èthǐ thè́plò akhu-akhyě, èthǐ héso pé̤ Paulu, “Cuố tǎ dố vǐ̤ Jerusalem tǎmé̤ ní꤮.”
4 No desembarque, encontramos os discípulos que ali viviam e ficamos com eles por uma semana. Pelo Espírito, eles advertiam Paulo de que não fosse a Jerusalém.
5 Manárò thuô̌thyótônyě htuô̌rò pè̤ htecuố khyěthyá klyá. Lò̌꤮ prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe ná aphúamě tahe thǔhte pè̤ dố vǐ̤klò̌ rò thǔcuốtuố̤ pè̤ dố htyědutava̤htû̌ rò èthǐ dángṳ̂lya̤ lò̌plǐ bínuô pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò kwǐcò́bè̌ lahyǎ tè̤.
5 Ao fim de nosso tempo ali, voltamos ao navio, e toda a congregação, incluindo mulheres e crianças, saiu da cidade e nos acompanhou até a praia. Ali nos ajoelhamos, oramos
6 Pè̤ hémo̤héryákyǎ htuô̌ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤, rò pè̤ htya dố thòklyědukǔ rò èthǐ ka̤khyěkyǎ lò̌ dố ahi.
6 e nos despedimos. Então subimos a bordo, e eles voltaram para casa.
7 Pè̤ cáhtya dyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Tyre nuôrò pè̤ htecuố dố vǐ̤ Ptolemais vǐ̤. Rò pè̤ hémo̤héryání̤ èthǐ prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuôtahe rò pè̤ okuốkuô̌ ná èthǐ bínuô tôthè̌.
7 Depois que partimos de Tiro, chegamos a Ptolemaida, onde saudamos os irmãos e passamos um dia.
8 Dốkhyě tônyěnuô, pè̤ htecuố rò pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea. Pè̤ cuố okuốkuô̌ ná Philipu dố a hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yětôprè̤ ahi. Dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuô, ǔ nwóhtya kayǎ thuô̌thyótôprè̤ dố a ki me̤cwó̤ ǔ aklè̌nuô, Philipu ma a otố̤kuô̌ ná kayǎ bínuô tahe aklè̌ tôprè̤.
8 No dia seguinte, prosseguimos para Cesareia e nos hospedamos na casa de Filipe, o evangelista, um dos sete que tinham servido na igreja em Jerusalém.
9 A phúprè̤mò phúthèo thè́lwǐ̤. Èthǐ hépro̤ one pé̤ ǔ ná Cò́marya ari-akyǎ tahe.
9 Ele tinha quatro filhas solteiras que profetizavam.
10 Pè̤ o bínuô, mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤lǎ sálé̤hò́ akhè̌nuô, kayǎ mwi̤ ná Aghabu héyě tôprè̤nuô a o dố Judaké̤ rò a hyǎtuố̤ bínuô.
10 Muitos dias depois, chegou da Judeia um profeta chamado Ágabo.
11 A hyǎ dố pè̤o rò a phyéhte Paulu nyá̤htò́ rò a cò̌lya̤ ní̤dyé khyědû ná atakhu khǎduô ná nyá̤htò́ yětôba rò a hé, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè hé, ‘Judaphú o bí vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe ki cò̌klò̤ nyá̤htò́ Byacè yětôprè̤nuô phúyě pǎ rò a ki dyétǎ̤kyǎ lǔ dố Judaphú má̤to tahe a takhukǔ pǎ.’”
11 Ele veio ao nosso encontro, tomou o cinto de Paulo e com ele amarrou os próprios pés e as mãos. Em seguida, disse: “O Espírito Santo declara: ‘Assim o dono deste cinto será amarrado pelos judeus, em Jerusalém, e entregue aos gentios’”.
12 Bí pè̤ ní̤huô̌ hò́ ngó̤yě akhè̌nuô, pè̤ ná kayǎ dố aruô obínuô tahe, pè̤ kwǐthè́zò̤ Paulu ná cuố tǎ dố vǐ̤ Jerusalem tǎmé̤ ní꤮ pè̤ hé lǔ phúnuô.
12 Ao ouvir isso, nós e os irmãos dali suplicamos a Paulo que não fosse a Jerusalém.
13 Manárò Paulu hésû pè̤, “Thǐnguố̤thǐhè rò thǐ me̤ thè́plè̤̌thè́zò̤ vǎ me̤tě? Vǎ otaritaryǎ one hò́ vǎné̤ dố ǔ kipṳ̂́kicò̌ vǎ bí vǐ̤ Jerusalem yěnuô pǎ tû́dû má̤to, vǎ taritaryǎ one pó̤ cò́hò́ dố vǎ ki thyě dố Byacè Jesǔ agně cò́.”
13 Ele, porém, disse: “Por que todo esse choro? Assim vocês me partem o coração! Estou pronto não apenas para ser preso em Jerusalém, mas para morrer pelo Senhor Jesus”.
14 Pè̤ kwǐthè́zò̤ è rò a ní̤pǎto akhu-akhyě, pè̤ hé pǎ lǔ tôcô꤮ to, pè̤ hékyǎ prè́, “Cṳ́꤮ dûhò́ atǒ Byacè athè́plò a tè̤thè́zṳ̂́ hò́ kǒ?” Pè̤ hékyǎ lǔ phúnuô prè́.
14 Quando ficou evidente que não conseguiríamos fazê-lo mudar de ideia, desistimos e dissemos: “Que seja feita a vontade do Senhor”.
15 Pè̤ opó̤ bínuô taplô̤phú rò, pè̤ taritaryǎní̤ pè̤ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ rò pè̤ htecuố dố vǐ̤ Jerusalem.
15 Depois disso, arrumamos nossas coisas e partimos para Jerusalém.
16 Prè̤zṳ̂́etè̤phú bí vǐ̤ Caesarea akǔ tahenuô a cuốkuô̌ ná pè̤ rò a è́cuố okuố pè̤ dố Cyprúklû́phú Maso hé yětôprè̤nuô ahi. Maso ma prè̤zṳ̂́etè̤phú dố aré̤lố tahe aklè̌ tôprè̤ hò́.
16 Alguns discípulos de Cesareia nos acompanharam e nos levaram à casa de Mnasom, nascido em Chipre e um dos primeiros discípulos.
17 Bí pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ akhè̌nuô, prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́mo̤sû cò́ pè̤.
17 Quando chegamos a Jerusalém, os irmãos nos deram calorosas boas-vindas.
18 Parǒ tônyěnuô, Paulu cuốkuô̌ ná pè̤ rò pè̤ cuốolě hébèkuô̌ ná Jakomo ná prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ bínuôtahe pwǒ̤꤮ tôprè̤.
18 No dia seguinte, Paulo foi conosco a um encontro com Tiago, e todos os presbíteros da igreja de Jerusalém estavam presentes.
19 Paulu hémo̤héryá htuô̌ èthǐ rò, a héso luô̌pwǒ̤luô̌dwǒ pé̤ lò̌ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ dố Cò́marya me̤htuô̌ pé̤ lò̌kryá꤮ hò́ lǔ tè̤phyétè̤me̤ dố Judaphú má̤to tahe aklè̌ phútě nuôtahe.
19 Depois que Paulo os cumprimentou, relatou em detalhes o que Deus havia realizado entre os gentios por meio de seu ministério.
20 Èthǐ ní̤huô̌htuô̌ a tè̤hébè rò, èthǐ htuthè́htya lahyǎ Cò́marya pwǒ̤꤮ tôprè̤. Htuô̌rò èthǐ hé Paulu, “Puố̤vyá̤ Paulu꤮, Judaphú dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ tahenuô a o cò́hò́ dố aríathò́kǔ cò́ hò́ nuôma, nè̤ myáhtye hò́. Htuô̌rò èthǐ yětahenuô a bedu lò̌plǐ cò́ Judaphú a tè̤thyótè̤thya tahecò́.
20 Quando ouviram isso, louvaram a Deus e disseram: “Você sabe, irmão, quantos milhares de judeus também creram, e todos eles seguem à risca a lei de Moisés.
21 Manárò nè̤ cuố ithyóithyakyǎ tuố̤ Judaphú dố a cuốo dố Judaphú má̤to aklè̌ tahe ná nè̤ nò̌ vǐkyǎ èthǐ ná Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe, htuô̌to nè̤ nò̌ dû́talí kuô̌ èthǐ aphú tahe phá to, htuô̌to nè̤ nò̌ krwǒme̤ kuô̌pǎ èthǐ ná Judaphú a lé̤klǒlé̤khya tahe to, ǔ hé pé̤ èthǐ phúnuô.
21 Mas eles foram informados de que você ensina todos os judeus que vivem entre os gentios a abandonarem a lei de Moisés. Ouviram que você os instrui a não circuncidarem os filhos nem seguirem os costumes judaicos.
22 Nè̤ hyǎtuố̤ bíyě nuôma, èthǐ klyá꤮ ní̤huô̌ nyǎ prè́. Phúnuô akhu-akhyě, pè̤ tǒbè me̤phútě?
22 Que faremos? Certamente eles saberão que você chegou.
23 Rò me̤phú pè̤ héso pé̤ nè̤ yěnuô. Bíyěnuô kayǎ dố a byǎhtuô̌hò́ ané̤ dố Cò́marya a mèthènyěnuô, a o thè́lwǐ̤.
23 “Queremos que você faça o seguinte. Temos aqui quatro homens que cumpriram um voto.
24 Cuố tố̤kuô̌ ná èthǐ rò cuốme̤mwǒ̤plǐ ró̤kuô̌ nè̤né̤ ná èthǐ nuô. Htuô̌rò nò̌klṳ̂taplû́ èthǐ khuklò́ rò plá pé̤ èthǐ akènuô. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò nè̤rinè̤kyǎ dố ǔ hé tahenuô ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́gně lò̌dû ná amá̤ tôcô꤮ to pǎ. Htuô̌to ǔ ki thè́gně lò̌dû ná nè̤ né̤byacè ní̤dû rò nè̤ ohtwǒprè̤ krwǒkuô̌dû Mosè a tè̤thyótè̤thya akhyěnuô pǎ.
24 Vá com eles ao templo e participe da cerimônia de purificação. Pague as despesas para realizarem o ritual de raspar a cabeça. Então todos saberão que os rumores são falsos e que você mesmo cumpre as leis judaicas.
25 Pè̤ rǎthǔcuốhò́ li tôba dố Judaphú má̤to dố a htwǒhtyahò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe a o rò pè̤ hésoluô̌ pé̤ hò́ èthǐ ná pè̤ hébèplû́ htuô̌hò́ ngó̤ ná sèe tôcôcô dố ǔ lǔtyǎhtya è ná prè̤zo̤ bèbè, thwi bèbè, tè̤phútè̤lye̤ dố ǔ cithyě akyǎ̤bǒ tahenuô bèbè, e tǎ è mé̤, htuô̌rò tǒbè cuốthû́cuốplání̤ prè̤mòprè̤khǔ to.”
25 “Quanto aos convertidos gentios, devem fazer aquilo que pedimos por carta: abster-se de comer alimentos oferecidos a ídolos, de consumir o sangue ou a carne de animais estrangulados e de praticar a imoralidade sexual”.
26 Phúnuô akhu-akhyě, shyéparǒnuô Paulu cuốró̤kuô̌ ná kayǎnuô thè́lwǐ̤ rò a cuốme̤mwǒ̤plǐ ró̤kuô̌ ané̤ ná èthǐ phú Judaphú lé̤klǒlé̤khya onuô. Thyáphú a ki hésoluô̌ thè́gně one ré̤ pé̤ Judaphú a bwídu ná tè̤me̤mwǒ̤plǐ a mò̤́nyěyě atadû bíkhè̌tě pǎ, htuô̌rò èthǐyě thè́lwǐ̤ ki hyǎlǔhyǎtyǎhtya tè̤ bíkhè̌tě pǎ agněnuô, èthǐ cuốme̤mwǒ̤plǐ htuô̌ ané̤ rò Paulu cuốhtyanuô̌ dố Judaphú tè̤lǔtyǎ hǒkǔ.
26 No dia seguinte, Paulo se purificou junto com aqueles homens e entrou no templo. Declarou quando terminariam os dias da purificação e quando seria oferecido o sacrifício em favor deles.
27 Bí tè̤me̤mwǒ̤plǐ amò̤́nyě thuô̌thyótônyě phûhtuô̌hò́ akhè̌nuô, Judaphú o dố Asia ké̤kǔ tahe myáhtye Paulu dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ, rò a cuốryǎ̤ kayǎ bè́mṳ tahe mikuố rò a nò̌pṳ̂́ ǔ ná Paulu.
27 Estando os sete dias quase no fim, alguns judeus da província da Ásia viram Paulo no templo e incitaram a multidão contra ele. Agarraram-no,
28 Èthǐ è́htǒhtya, “Israelphú thǐ꤮, me̤cwó̤ kuô̌ mò̌ pè̤ tǎ! Kayǎ yětôprè̤ ma, a cuốlě cò́ khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho rò a cuốlě ithyó pé̤ lò̌ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤. A cuốlě ithyóithya pé̤ lò̌ Israelphú tahe rò a ithyóithya khópyé lò̌ Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe ná tè̤lǔhǒdu yětômě hò́. Khǒnyá̤yě, a è́hyǎ ní̤cò́hò́ Judaphú má̤to tahe dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a hyǎnuô̌ me̤ mǔmyá̤ricyá̤ lò̌ khǎlé̤ sǎsè̌ bíyě hò́.”
28 gritando: “Homens de Israel, ajudem-nos! Este é o homem que fala contra nosso povo em toda parte e ensina todos a desobedecerem às leis judaicas. Fala contra o templo e até profana este santo lugar, trazendo gentios para dentro dele”.
29 (Èthǐ cuốhétuố̤ phúyě me̤těhérò a myáhtye Ephesophú Trophimo okuô̌ ná Paulu dố vǐ̤kǔ rò èthǐ tane̤ lahyǎ ná Paulu è́hyǎ nuô̌ lǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhu-akhyě a hé lahyǎ phúnuô.)
29 Antes tinham visto Paulo na cidade com Trófimo, um gentio de Éfeso, e concluíram que Paulo o havia levado para dentro do templo.
30 Rò a súsáhtya lò̌plǐ cò́ tôvǐ̤lò̌ cò́. Rò kayǎ bè́mṳ tahe klyahyǎ plulò̌ dố Paulu o rò a hyǎpṳ̂́ lǔ rò a cwihte lǔ dố tè̤lǔhǒduklò̌, rò tôphuốtuô̌ ǔ me̤bíkyǎ tè̤lǔhǒdu lo̤kadǎdu tahe.
30 Toda a cidade se agitou com essas acusações, e houve grande tumulto. A multidão agarrou Paulo e o arrastou para fora do templo, e imediatamente foram fechadas as portas.
31 Bí kayǎ bè́mṳ tahe pṳ̌me̤thyěhò́ Paulu akhè̌nuô, ǔ thǔcuố tè̤ritè̤kyǎ dố Roma klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ a o, rò ǔ hé lǔ ná vǐ̤ Jerusalem tathû̌talṳ̂̌htya lò̌ cò́hò́ tôvǐ̤lò̌ cò́.
31 Quando procuravam matar Paulo, chegou ao comandante do regimento romano a notícia de que toda a Jerusalém estava em rebuliço.
32 Tôphuốtuô̌ klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ è́ní̤ klyětôzè̤ akhuklò́ tahe ná klyěphú tahe rò a klyanuô̌ lahyǎ dố kayǎ bè́mṳ tahe akǔ, rò bí kayǎ bè́mṳ tahe myáhtye klyěkhuklò́ ná klyěphú yětahe akhè̌nuô, èthǐ be-okuốkyǎ lò̌ a tè̤mṳ̂̌tè̤pò̤ Paulu yě.
32 No mesmo instante, ele chamou seus soldados e oficiais e correu para o meio da multidão. Quando viram o comandante e os soldados se aproximarem, pararam de espancar Paulo.
33 Klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ hyǎtǒ dố Paulu o rò a hyǎpṳ̂́ Paulu. Rò a hétǎ̤ a khǒpacè̤̌ tahe rò a nò̌pṳ̂́ cò̌klò̤ Paulu ná suplye̤tò̤́htè́ nyě̤bǒ. Htuô̌rò a sudyǎ ǔ, “È ma ǔpě? A cuốme̤ kryá꤮ ǐtětě?”
33 Então o comandante o prendeu e mandou que o amarrassem com duas correntes. Em seguida, perguntou à multidão quem era ele e o que havia feito.
34 Kayǎ bè́mṳ tahe è́htǒhtya tôprè̤ tômyě tôprè̤ tôcô prè́, dố akhǒruô tahe rò a è́htǒhtya khóke tôcô. Dố tè̤me̤-ané̤ phúyě akhu-akhyě klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ thè́gně tǎ̤te̤ pé̤pǎto akhu-akhyě a nò̌è́ka̤kyǎ Paulu ná a khǒpacè̤̌ tahe dố klyěphú tahe lé̤o akhǎlé̤.
34 Uns gritavam uma coisa, outros gritavam outra. Não conseguindo descobrir a verdade no meio de todo o tumulto, ordenou que Paulo fosse levado à fortaleza.
35 Bí Paulu ná klyěphú tahe ka̤tuố̤ dố kabǒ khǎshyé akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳ tahe lé me̤súsá shyohyǎ akhu-akhyě klyěphú tahe cò̤̌htyamò́ ka̤kyǎ lǔ.
35 Quando Paulo chegou às escadas, o povo se tornou tão violento que os soldados tiveram de levantá-lo nos ombros para protegê-lo.
36 Kayǎ bè́mṳ yětahe krwǒka̤kuô̌ rò “Me̤thyěkyǎ lǔ,” a è́htǒ lahyǎ phúnuô.
36 E a multidão foi atrás, gritando: “Matem-no! Matem-no!”.
37 Bí klyěphú tahe kíré̤ è́nuô̌ Paulu dố klyěphú lé̤o akhè̌nuô, Paulu hé klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤, “Vǎ hébè ná nè̤ ma aní̤ sálé̤ è̌?” A hé.
37 Quando Paulo estava para ser levado à fortaleza, disse ao comandante: “Posso ter uma palavra com o senhor?”. Surpreso, o comandante perguntou: “Você fala grego?
38 Dố aré̤khè̌ anyě̤lǎ híto nuô, kayǎ Egyptphú dố a me̤ tathû̌talṳ̂̌htya súsá rò a è́htecuốkhókyǎ kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ aprè̤lwǐ̤rí dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuôma nè̤ hò́ vǎhéto?”
38 Não é você o egípcio que liderou uma rebelião algum tempo atrás e levou consigo ao deserto quatro mil assassinos?”.
39 Rò Paulu hésû lǔ, “Vǎ ma Judaphú tôprè̤, vǎ opacè̤̌lya̤ bí Cilicia ké̤, vǐ̤ Tarso akǔ nuôprè́. Vǐ̤yě tôvǐ̤ nuôma vǐ̤ dố amwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ tôvǐ̤. Vǎ ma vǐ̤ Tarsophú tôprè̤ prè́. Khyáthè́dǒ dyé vǎ tè̤shuốtè̤khè̌ dố vǎ ki hébè ná kayǎ bè́mṳ yětahe.”
39 “Não”, respondeu Paulo. “Sou judeu e cidadão de Tarso, cidade importante da Cilícia. Por favor, permita-me falar a esta gente.”
40 Rò klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ dyé è tè̤shuốtè̤khè̌ akhu-akhyě, Paulu kahtò bí kabǒlo̤ nuô, rò a vû́vyá̤cuố atakhu dố kayǎ bè́mṳ yětahe a o. Bí èthǐ othuôhò́ akhè̌nuô, Paulu hébètǎ̤ èthǐ ná Hebreo ngó̤.
40 O comandante concordou, de modo que Paulo ficou em pé na escadaria e fez sinal para o povo se calar. Logo, um silêncio profundo envolveu a multidão, e ele lhes falou em aramaico, o idioma deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.