Atos 21
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Pè̤ hémo̤héryákyǎhtuô̌ èthǐ bínuô rò pè̤ hteka̤kyǎ. Pè̤ sidyáhtyaní̤ thòklyědu rò pè̤ cuố cò́ranè́ cò́ dố klû́ dố ǔ è́ ná Co klû́. Parǒ tônyěnuô pè̤ cuốtuố̤ dố Rhode klû́ rò pè̤ cuố plehyǎ lǎpó̤ dố vǐ̤ Patara.
1 Nós nos despedimos deles e fomos embora, navegando diretamente para a ilha de Cós. No dia seguinte paramos no porto de Rodes e dali continuamos até a cidade de Pátara,
2 Pè̤ myáhtye thòklyědu bínuô tôbè dố a kíré̤ cuố dố Phonicia ké̤ rò pè̤ htya sidyání̤ rò pè̤ htecuố.
2 onde encontramos um navio que ia para a Fenícia. Então embarcamos nele e seguimos viagem.
3 Bí pè̤ myáhtyeluô̌hò́ Cyprú klû́ akhè̌nuô, pè̤ cuố dố cílya̤ tôkyě rò pè̤ cuố dố Syria ké̤. Thòklyědu ki htedya tǎ̤kyǎ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahe akhu-akhyě, pè̤ hte-okuốkyǎ dố htyěhtû̌ bí vǐ̤ Tyre nuô.
3 Quando já podíamos ver a ilha de Chipre, navegamos ao sul daquela ilha e seguimos em direção à província da Síria. Chegamos à cidade de Tiro, onde desembarcamos, pois o navio precisava ser descarregado.
4 Pè̤ myáhtye prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe rò pè̤ cuố okuốkuô̌ èthǐ bínuô thuô̌thyótônyě. Rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè hturyǎ̤ èthǐ thè́plò akhu-akhyě, èthǐ héso pé̤ Paulu, “Cuố tǎ dố vǐ̤ Jerusalem tǎmé̤ ní꤮.”
4 Naquela cidade encontramos alguns cristãos e ficamos com eles uma semana. Então, avisados pelo Espírito Santo, eles disseram a Paulo que não fosse para Jerusalém.
5 Manárò thuô̌thyótônyě htuô̌rò pè̤ htecuố khyěthyá klyá. Lò̌꤮ prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe ná aphúamě tahe thǔhte pè̤ dố vǐ̤klò̌ rò thǔcuốtuố̤ pè̤ dố htyědutava̤htû̌ rò èthǐ dángṳ̂lya̤ lò̌plǐ bínuô pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò kwǐcò́bè̌ lahyǎ tè̤.
5 Mas, quando chegou o dia de irmos embora, nós continuamos a nossa viagem. Aí aqueles irmãos, com as esposas e filhos, nos acompanharam até fora da cidade; e todos nós nos ajoelhamos ali na praia e oramos.
6 Pè̤ hémo̤héryákyǎ htuô̌ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤, rò pè̤ htya dố thòklyědukǔ rò èthǐ ka̤khyěkyǎ lò̌ dố ahi.
6 Depois de nos despedirmos, embarcamos no navio, e eles voltaram para casa.
7 Pè̤ cáhtya dyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Tyre nuôrò pè̤ htecuố dố vǐ̤ Ptolemais vǐ̤. Rò pè̤ hémo̤héryání̤ èthǐ prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuôtahe rò pè̤ okuốkuô̌ ná èthǐ bínuô tôthè̌.
7 Seguimos viagem, navegando da cidade de Tiro para Ptolemaida. Ali encontramos e cumprimentamos os irmãos e passamos um dia com eles.
8 Dốkhyě tônyěnuô, pè̤ htecuố rò pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea. Pè̤ cuố okuốkuô̌ ná Philipu dố a hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yětôprè̤ ahi. Dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuô, ǔ nwóhtya kayǎ thuô̌thyótôprè̤ dố a ki me̤cwó̤ ǔ aklè̌nuô, Philipu ma a otố̤kuô̌ ná kayǎ bínuô tahe aklè̌ tôprè̤.
8 No dia seguinte partimos e chegamos à cidade de Cesareia. Ali fomos para a casa do evangelista Filipe e ficamos com ele. Filipe era um dos sete homens que haviam sido escolhidos em Jerusalém.
9 A phúprè̤mò phúthèo thè́lwǐ̤. Èthǐ hépro̤ one pé̤ ǔ ná Cò́marya ari-akyǎ tahe.
9 Ele tinha quatro filhas solteiras que profetizavam.
10 Pè̤ o bínuô, mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤lǎ sálé̤hò́ akhè̌nuô, kayǎ mwi̤ ná Aghabu héyě tôprè̤nuô a o dố Judaké̤ rò a hyǎtuố̤ bínuô.
10 Alguns dias depois da nossa chegada, um profeta chamado Ágabo veio da região da Judeia.
11 A hyǎ dố pè̤o rò a phyéhte Paulu nyá̤htò́ rò a cò̌lya̤ ní̤dyé khyědû ná atakhu khǎduô ná nyá̤htò́ yětôba rò a hé, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè hé, ‘Judaphú o bí vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe ki cò̌klò̤ nyá̤htò́ Byacè yětôprè̤nuô phúyě pǎ rò a ki dyétǎ̤kyǎ lǔ dố Judaphú má̤to tahe a takhukǔ pǎ.’”
11 Ele chegou perto de nós, pegou o cinto de Paulo, amarrou os próprios pés e as próprias mãos e disse: — O Espírito Santo diz isto: em Jerusalém o dono deste cinto será amarrado assim pelos judeus e será entregue nas mãos dos não judeus.
12 Bí pè̤ ní̤huô̌ hò́ ngó̤yě akhè̌nuô, pè̤ ná kayǎ dố aruô obínuô tahe, pè̤ kwǐthè́zò̤ Paulu ná cuố tǎ dố vǐ̤ Jerusalem tǎmé̤ ní꤮ pè̤ hé lǔ phúnuô.
12 Quando ouvimos isso, nós e os irmãos de Cesareia pedimos com insistência a Paulo que não fosse para Jerusalém.
13 Manárò Paulu hésû pè̤, “Thǐnguố̤thǐhè rò thǐ me̤ thè́plè̤̌thè́zò̤ vǎ me̤tě? Vǎ otaritaryǎ one hò́ vǎné̤ dố ǔ kipṳ̂́kicò̌ vǎ bí vǐ̤ Jerusalem yěnuô pǎ tû́dû má̤to, vǎ taritaryǎ one pó̤ cò́hò́ dố vǎ ki thyě dố Byacè Jesǔ agně cò́.”
13 Mas ele respondeu: — Por que vocês choram assim e me deixam tão triste? Eu estou pronto não somente para ser amarrado, mas até para morrer em Jerusalém pela causa do Senhor Jesus.
14 Pè̤ kwǐthè́zò̤ è rò a ní̤pǎto akhu-akhyě, pè̤ hé pǎ lǔ tôcô꤮ to, pè̤ hékyǎ prè́, “Cṳ́꤮ dûhò́ atǒ Byacè athè́plò a tè̤thè́zṳ̂́ hò́ kǒ?” Pè̤ hékyǎ lǔ phúnuô prè́.
14 E não conseguimos convencê-lo a não ir. Então desistimos e dissemos: — Que seja feita a vontade do Senhor!
15 Pè̤ opó̤ bínuô taplô̤phú rò, pè̤ taritaryǎní̤ pè̤ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ rò pè̤ htecuố dố vǐ̤ Jerusalem.
15 Depois de passarmos alguns dias ali, juntamos as nossas coisas e fomos para Jerusalém.
16 Prè̤zṳ̂́etè̤phú bí vǐ̤ Caesarea akǔ tahenuô a cuốkuô̌ ná pè̤ rò a è́cuố okuố pè̤ dố Cyprúklû́phú Maso hé yětôprè̤nuô ahi. Maso ma prè̤zṳ̂́etè̤phú dố aré̤lố tahe aklè̌ tôprè̤ hò́.
16 Alguns irmãos da cidade de Cesareia nos acompanharam e nos levaram à casa onde íamos ficar hospedados. O dono da casa era Menasom, natural da ilha de Chipre. Fazia muito tempo que ele era cristão.
17 Bí pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ akhè̌nuô, prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́mo̤sû cò́ pè̤.
17 Quando chegamos a Jerusalém, os irmãos nos receberam com muita alegria.
18 Parǒ tônyěnuô, Paulu cuốkuô̌ ná pè̤ rò pè̤ cuốolě hébèkuô̌ ná Jakomo ná prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ bínuôtahe pwǒ̤꤮ tôprè̤.
18 No dia seguinte Paulo foi conosco até a casa de Tiago para se encontrar com ele. E todos os presbíteros da igreja estavam presentes ali.
19 Paulu hémo̤héryá htuô̌ èthǐ rò, a héso luô̌pwǒ̤luô̌dwǒ pé̤ lò̌ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ dố Cò́marya me̤htuô̌ pé̤ lò̌kryá꤮ hò́ lǔ tè̤phyétè̤me̤ dố Judaphú má̤to tahe aklè̌ phútě nuôtahe.
19 Então Paulo os cumprimentou e deu um relatório completo de tudo o que Deus tinha feito por meio dele entre os não judeus.
20 Èthǐ ní̤huô̌htuô̌ a tè̤hébè rò, èthǐ htuthè́htya lahyǎ Cò́marya pwǒ̤꤮ tôprè̤. Htuô̌rò èthǐ hé Paulu, “Puố̤vyá̤ Paulu꤮, Judaphú dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ tahenuô a o cò́hò́ dố aríathò́kǔ cò́ hò́ nuôma, nè̤ myáhtye hò́. Htuô̌rò èthǐ yětahenuô a bedu lò̌plǐ cò́ Judaphú a tè̤thyótè̤thya tahecò́.
20 Depois de o ouvirem, todos eles deram graças a Deus e disseram a Paulo: — Veja bem, irmão! Há milhares de judeus que se tornaram cristãos e todos eles são fiéis à
21 Manárò nè̤ cuố ithyóithyakyǎ tuố̤ Judaphú dố a cuốo dố Judaphú má̤to aklè̌ tahe ná nè̤ nò̌ vǐkyǎ èthǐ ná Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe, htuô̌to nè̤ nò̌ dû́talí kuô̌ èthǐ aphú tahe phá to, htuô̌to nè̤ nò̌ krwǒme̤ kuô̌pǎ èthǐ ná Judaphú a lé̤klǒlé̤khya tahe to, ǔ hé pé̤ èthǐ phúnuô.
21 Eles ouviram dizer que você ensina os judeus que moram em outros países a abandonarem a Lei, dizendo a eles que não circuncidem os seus filhos, nem respeitem os costumes dos judeus.
22 Nè̤ hyǎtuố̤ bíyě nuôma, èthǐ klyá꤮ ní̤huô̌ nyǎ prè́. Phúnuô akhu-akhyě, pè̤ tǒbè me̤phútě?
22 O que vamos fazer? Com certeza eles já ouviram dizer que você chegou.
23 Rò me̤phú pè̤ héso pé̤ nè̤ yěnuô. Bíyěnuô kayǎ dố a byǎhtuô̌hò́ ané̤ dố Cò́marya a mèthènyěnuô, a o thè́lwǐ̤.
23 Portanto, faça o que vamos dizer: estão aqui entre nós quatro homens que têm de cumprir uma promessa a Deus.
24 Cuố tố̤kuô̌ ná èthǐ rò cuốme̤mwǒ̤plǐ ró̤kuô̌ nè̤né̤ ná èthǐ nuô. Htuô̌rò nò̌klṳ̂taplû́ èthǐ khuklò́ rò plá pé̤ èthǐ akènuô. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò nè̤rinè̤kyǎ dố ǔ hé tahenuô ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́gně lò̌dû ná amá̤ tôcô꤮ to pǎ. Htuô̌to ǔ ki thè́gně lò̌dû ná nè̤ né̤byacè ní̤dû rò nè̤ ohtwǒprè̤ krwǒkuô̌dû Mosè a tè̤thyótè̤thya akhyěnuô pǎ.
24 Então vá, tome parte com eles na cerimônia de purificação e pague a despesa para que eles possam rapar a cabeça . Assim todos saberão que não é verdade o que se diz de você. Pelo contrário, vão ficar sabendo que, de fato, você vive de acordo com a Lei de Moisés.
25 Pè̤ rǎthǔcuốhò́ li tôba dố Judaphú má̤to dố a htwǒhtyahò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe a o rò pè̤ hésoluô̌ pé̤ hò́ èthǐ ná pè̤ hébèplû́ htuô̌hò́ ngó̤ ná sèe tôcôcô dố ǔ lǔtyǎhtya è ná prè̤zo̤ bèbè, thwi bèbè, tè̤phútè̤lye̤ dố ǔ cithyě akyǎ̤bǒ tahenuô bèbè, e tǎ è mé̤, htuô̌rò tǒbè cuốthû́cuốplání̤ prè̤mòprè̤khǔ to.”
25 Mas, quanto aos não judeus que se tornaram cristãos, nós já mandamos uma carta a eles, dizendo o seguinte: “Não comam carne de animais que foram oferecidos em sacrifício aos ídolos, nem sangue, nem carne de nenhum animal que tenha sido estrangulado. E também não pratiquem imoralidade sexual.”
26 Phúnuô akhu-akhyě, shyéparǒnuô Paulu cuốró̤kuô̌ ná kayǎnuô thè́lwǐ̤ rò a cuốme̤mwǒ̤plǐ ró̤kuô̌ ané̤ ná èthǐ phú Judaphú lé̤klǒlé̤khya onuô. Thyáphú a ki hésoluô̌ thè́gně one ré̤ pé̤ Judaphú a bwídu ná tè̤me̤mwǒ̤plǐ a mò̤́nyěyě atadû bíkhè̌tě pǎ, htuô̌rò èthǐyě thè́lwǐ̤ ki hyǎlǔhyǎtyǎhtya tè̤ bíkhè̌tě pǎ agněnuô, èthǐ cuốme̤mwǒ̤plǐ htuô̌ ané̤ rò Paulu cuốhtyanuô̌ dố Judaphú tè̤lǔtyǎ hǒkǔ.
26 Então Paulo falou com os quatro homens e, no dia seguinte, tomou parte com eles na cerimônia de purificação. Depois entrou na área do Templo para avisar quando iam terminar os dias da purificação, isto é, a ocasião em que cada um dos quatro homens deveria oferecer o seu sacrifício.
27 Bí tè̤me̤mwǒ̤plǐ amò̤́nyě thuô̌thyótônyě phûhtuô̌hò́ akhè̌nuô, Judaphú o dố Asia ké̤kǔ tahe myáhtye Paulu dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ, rò a cuốryǎ̤ kayǎ bè́mṳ tahe mikuố rò a nò̌pṳ̂́ ǔ ná Paulu.
27 Quando os sete dias da purificação estavam para acabar, alguns judeus da província da Ásia viram Paulo na área do Templo . Então atiçaram a multidão, agarraram Paulo
28 Èthǐ è́htǒhtya, “Israelphú thǐ꤮, me̤cwó̤ kuô̌ mò̌ pè̤ tǎ! Kayǎ yětôprè̤ ma, a cuốlě cò́ khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho rò a cuốlě ithyó pé̤ lò̌ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤. A cuốlě ithyóithya pé̤ lò̌ Israelphú tahe rò a ithyóithya khópyé lò̌ Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe ná tè̤lǔhǒdu yětômě hò́. Khǒnyá̤yě, a è́hyǎ ní̤cò́hò́ Judaphú má̤to tahe dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a hyǎnuô̌ me̤ mǔmyá̤ricyá̤ lò̌ khǎlé̤ sǎsè̌ bíyě hò́.”
28 e começaram a gritar: — Israelitas, nos ajudem! Este é o homem que vai pelo mundo inteiro falando a todas as pessoas e dizendo mentiras contra o povo de Israel, a
29 (Èthǐ cuốhétuố̤ phúyě me̤těhérò a myáhtye Ephesophú Trophimo okuô̌ ná Paulu dố vǐ̤kǔ rò èthǐ tane̤ lahyǎ ná Paulu è́hyǎ nuô̌ lǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhu-akhyě a hé lahyǎ phúnuô.)
29 Eles disseram isso porque tinham visto Trófimo, que era de Éfeso, na cidade com Paulo. E pensavam que Paulo o havia levado para dentro da área do Templo.
30 Rò a súsáhtya lò̌plǐ cò́ tôvǐ̤lò̌ cò́. Rò kayǎ bè́mṳ tahe klyahyǎ plulò̌ dố Paulu o rò a hyǎpṳ̂́ lǔ rò a cwihte lǔ dố tè̤lǔhǒduklò̌, rò tôphuốtuô̌ ǔ me̤bíkyǎ tè̤lǔhǒdu lo̤kadǎdu tahe.
30 A confusão se espalhou por toda a cidade, e o povo veio correndo de todos os lados. Eles agarraram Paulo, e o arrastaram para fora da área do Templo, e fecharam os portões.
31 Bí kayǎ bè́mṳ tahe pṳ̌me̤thyěhò́ Paulu akhè̌nuô, ǔ thǔcuố tè̤ritè̤kyǎ dố Roma klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ a o, rò ǔ hé lǔ ná vǐ̤ Jerusalem tathû̌talṳ̂̌htya lò̌ cò́hò́ tôvǐ̤lò̌ cò́.
31 Quando a multidão já ia matar Paulo, o comandante das tropas romanas recebeu a notícia de que toda a cidade de Jerusalém estava em revolta.
32 Tôphuốtuô̌ klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ è́ní̤ klyětôzè̤ akhuklò́ tahe ná klyěphú tahe rò a klyanuô̌ lahyǎ dố kayǎ bè́mṳ tahe akǔ, rò bí kayǎ bè́mṳ tahe myáhtye klyěkhuklò́ ná klyěphú yětahe akhè̌nuô, èthǐ be-okuốkyǎ lò̌ a tè̤mṳ̂̌tè̤pò̤ Paulu yě.
32 Então reuniu depressa alguns oficiais e soldados e correu para o meio do povo. Quando a multidão viu o comandante e os soldados, parou logo de bater em Paulo.
33 Klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ hyǎtǒ dố Paulu o rò a hyǎpṳ̂́ Paulu. Rò a hétǎ̤ a khǒpacè̤̌ tahe rò a nò̌pṳ̂́ cò̌klò̤ Paulu ná suplye̤tò̤́htè́ nyě̤bǒ. Htuô̌rò a sudyǎ ǔ, “È ma ǔpě? A cuốme̤ kryá꤮ ǐtětě?”
33 Aí o comandante chegou perto de Paulo, prendeu-o e mandou amarrá-lo com duas correntes. Depois perguntou: — Quem é este homem? O que foi que ele fez?
34 Kayǎ bè́mṳ tahe è́htǒhtya tôprè̤ tômyě tôprè̤ tôcô prè́, dố akhǒruô tahe rò a è́htǒhtya khóke tôcô. Dố tè̤me̤-ané̤ phúyě akhu-akhyě klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ thè́gně tǎ̤te̤ pé̤pǎto akhu-akhyě a nò̌è́ka̤kyǎ Paulu ná a khǒpacè̤̌ tahe dố klyěphú tahe lé̤o akhǎlé̤.
34 Mas na multidão uns gritavam uma coisa, outros gritavam outra. A desordem era tão grande, que o comandante não pôde descobrir o que havia acontecido. Então mandou que os soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza .
35 Bí Paulu ná klyěphú tahe ka̤tuố̤ dố kabǒ khǎshyé akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳ tahe lé me̤súsá shyohyǎ akhu-akhyě klyěphú tahe cò̤̌htyamò́ ka̤kyǎ lǔ.
35 Quando chegaram perto da escada, os soldados tiveram de carregar Paulo por causa da violência da multidão
36 Kayǎ bè́mṳ yětahe krwǒka̤kuô̌ rò “Me̤thyěkyǎ lǔ,” a è́htǒ lahyǎ phúnuô.
36 que vinha atrás, gritando: — Mata! Mata!
37 Bí klyěphú tahe kíré̤ è́nuô̌ Paulu dố klyěphú lé̤o akhè̌nuô, Paulu hé klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤, “Vǎ hébè ná nè̤ ma aní̤ sálé̤ è̌?” A hé.
37 Quando iam levar Paulo para dentro da fortaleza, ele disse ao comandante: — Me dê licença para falar uma coisa com o senhor. O comandante perguntou: — Você sabe falar
38 Dố aré̤khè̌ anyě̤lǎ híto nuô, kayǎ Egyptphú dố a me̤ tathû̌talṳ̂̌htya súsá rò a è́htecuốkhókyǎ kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ aprè̤lwǐ̤rí dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuôma nè̤ hò́ vǎhéto?”
38 Por acaso você é aquele egípcio que algum tempo atrás começou uma revolução e levou quatro mil terroristas armados para o deserto?
39 Rò Paulu hésû lǔ, “Vǎ ma Judaphú tôprè̤, vǎ opacè̤̌lya̤ bí Cilicia ké̤, vǐ̤ Tarso akǔ nuôprè́. Vǐ̤yě tôvǐ̤ nuôma vǐ̤ dố amwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ tôvǐ̤. Vǎ ma vǐ̤ Tarsophú tôprè̤ prè́. Khyáthè́dǒ dyé vǎ tè̤shuốtè̤khè̌ dố vǎ ki hébè ná kayǎ bè́mṳ yětahe.”
39 Paulo respondeu: — Eu sou judeu, nascido em Tarso, cidade muito importante da região da Cilícia. Por favor, me deixe falar com o povo.
40 Rò klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ dyé è tè̤shuốtè̤khè̌ akhu-akhyě, Paulu kahtò bí kabǒlo̤ nuô, rò a vû́vyá̤cuố atakhu dố kayǎ bè́mṳ yětahe a o. Bí èthǐ othuôhò́ akhè̌nuô, Paulu hébètǎ̤ èthǐ ná Hebreo ngó̤.
40 Então o comandante deixou. Paulo ficou de pé na escadaria e fez um sinal com a mão para o povo, pedindo silêncio. Quando todos ficaram calados, Paulo começou a falar em hebraico . Ele disse:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.