Atos 19
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC
1 Bí Apollo obí vǐ̤ Corinthia akǔ akhè̌nuô, Paulu cuốtalwókyǎ Galasia ké̤ ná Pisidia ké̤, rò a cuốtuố̤ dố vǐ̤ Epheso akǔ. A myáhtye ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe bí vǐ̤ Epheso akǔnuô.
1 E sucedeu que, enquanto Apolo estava em Corinto, Paulo, tendo passado por todas as regiões superiores, chegou a Éfeso e, achando ali alguns discípulos,
2 Rò a sudyǎ èthǐ, “Bí thǐ zṳ̂́enyá̤etè̤ akhè̌nuô, thǐ ní̤bè htuô̌kuô̌hò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè è̌?”
2 disse-lhes: Recebestes vós já o Espírito Santo quando crestes? E eles disseram-lhe: Nós nem ainda ouvimos que haja Espírito Santo.
3 Paulu sudyǎ èthǐ, “Ki me̤phúnuôrò thǐ plwǒnò́ lahyǎ htyě phútě tôcôtě?”
3 Perguntou-lhes, então: Em que sois batizados, então? E eles disseram: No batismo de João.
4 Rò Paulu hé pé̤ èthǐ, “Giovanni plwǒ pé̤ kayǎ dố a za̤ ní̤dû ané̤ hò́ nuôtahe agně prè́. A hé kayǎ nuôtahe ná zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ prè̤ dố a kíré̤ hyǎ dốkhyě yěnuô tôprè̤ ní꤮, è ma Jesǔ hò́.”
4 Mas Paulo disse: Certamente João batizou com o batismo do arrependimento, dizendo ao povo que cresse no que após ele havia de vir, isto é, em Jesus Cristo.
5 Èthǐ ní̤huô̌ a hé pé̤ èthǐ phúyě rò, èthǐ plwǒ lahyǎ ané̤ ná htyě dố Byacè Jesǔ amwi̤ akǔ.
5 E os que ouviram foram batizados em nome do Senhor Jesus.
6 Bí Paulu behtya atakhu dố èthǐlo̤ akhè̌, Thè́ Sǎsè̌ Byacè hyǎlya̤ dố èthǐlo̤ rò dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè akhu-akhyě èthǐ hébèhtengó̤ dố a khókhye tahe rò a hésodônyǎ pé̤ lahyǎ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ tahe.
6 E, impondo-lhes Paulo as mãos, veio sobre eles o Espírito Santo; e falavam línguas e profetizavam.
7 Lò̌꤮ plǐ nuôma a o shyéthè́nyě̤ prè́.
7 Estes eram, ao todo, uns doze varões.
8 Paulu cuốnuô̌ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò a hébèdônyǎ khû̌hǎ ná kayǎ bè́mṳ bínuô thuô̌lè̌ akǔ. Paulu hébèdônyǎ krékryá̤ èthǐ, Cò́marya ahtyěké̤ ari-akyǎ rò a htò́ní̤cwiní̤ lǎ èthǐ athè́plò.
8 E, entrando na sinagoga, falou ousadamente por espaço de três meses, disputando e persuadindo-os acerca do Reino de Deus.
9 Manárò tahehenuô a khǎlèduô̌ rò zṳ̂́e kuô̌ǔ to. Rò a pacyé̤ishyé lahyǎ Byacè aklyáaklǒ dố ǔ dyéluô̌ yěnuô dố kayǎ tôplutôphè mèthènyě cò́. Phúnuô akhu-akhyě, Paulu htecuố taphǎkyǎ ná èthǐ. Rò a è́ní̤ a khǒpacè̤̌ tahe rò pwǒ̤nyěnyě꤮ è ná a khǒpacè̤̌ tahe cuố hébèdônyǎ ró̤lǔ dố ǔ è́ ná Thárá Tyranno lé̤ithyótè̤ khǎlé̤ nuôtôpho.
9 Mas, como alguns deles se endurecessem e não obedecessem, falando mal do Caminho perante a multidão, retirou-se deles e separou os discípulos, disputando todos os dias na escola de um certo Tirano.
10 Rò a cuố me̤ró̤kuô̌ tè̤ bínuô nyě̤na. Phúnuôrò lò̌꤮ Judaphú ná Judaphú má̤to tahe dố a o dố Asia ké̤kǔ tahe ní̤huô̌nò́ kuô̌ Byacè alǎ̤angó̤.
10 E durou isto por espaço de dois anos, de tal maneira que todos os que habitavam na Ásia ouviram a palavra do Senhor Jesus, tanto judeus como gregos.
11 Cò́marya dyé Paulu ki me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố adu-azǎ̤ tahe.
11 E Deus, pelas mãos de Paulo, fazia maravilhas extraordinárias,
12 Phúnuô akhu-akhyě, Paulu nò̌e ní̤dyé a khuhtǒphú tahe ná a ikè̤̌phú dố a lé̤cò̌tǎ̤tṳ̂̌bí dố nyě dố a nò̌enò́ ní̤dyé htuô̌hò́ tahenuô, ǔ ki phyécuố dố kayǎswíkayǎsè̌ tahe a o, ná khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahe a o hénuô, a tè̤swítè̤sè̌ sǐmé̤kyǎ cò́. Htuô̌rò khǐnékhǐnò̌ tahe hteklya taphǎkyǎ lò̌plǐ cò́.
12 de sorte que até os lenços e aventais se levavam do seu corpo aos enfermos, e as enfermidades fugiam deles, e os espíritos malignos saíam.
13 Judaphú dố a lěvè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌nuô a o tahe. Èthǐ pṳ̌ vè̤́htekyǎ kuô̌ khǐnékhǐnò̌ ná Jesǔ amwi̤. Èthǐ hé khǐnékhǐnò̌ tahe, “Jesǔ, dố Paulu hésodônyǎní̤ lǔmwi̤ yětôprè̤ akǔnuô, vǎ nò̌htecuốkyǎ thǐ,” a vè̤́hte kuô̌ phúnuô.
13 E alguns dos exorcistas judeus, ambulantes, tentavam invocar o nome do Senhor Jesus sobre os que tinham espíritos malignos, dizendo: Esconjuro-vos por Jesus, a quem Paulo prega.
14 Judaphú prè̤lǔtyǎ khuklò́ dố amwi̤ ná Sceva hé yětôprè̤nuô, a phúprè̤khǔ o thuô̌thyótôprè̤. Aphú yětahe nuôma a pṳ̌ vè̤́hte lahyǎ khǐnékhǐnò̌ phúnuô tahehò́.
14 Os que faziam isto eram sete filhos de Ceva, judeu, principal dos sacerdotes.
15 Manárò khǐnékhǐnò̌ hésû èthǐ, “Jesǔ ma vǎ thè́gně. Paulu ma꤮ vǎ thè́gněgně. Manárò vǎ thè́gně thǐ to. Thǐ ma ǔpě?”
15 Respondendo, porém, o espírito maligno, disse: Conheço a Jesus e bem sei quem é Paulo; mas vós, quem sois?
16 Kayǎ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè è yětôprè̤nuô, a pá̤htya dố èthǐlo̤ rò a vû́pé̤kyǎ lò̌ èthǐ. Phúnuôrò khǐné me̤bèsè̌ è́nyacò́ èthǐ rò èthǐ klyahte khǎklo̤ lò̌ lahyǎ dố hitaklò̌.
16 E, saltando neles o homem que tinha o espírito maligno e assenhoreando-se de dois, pôde mais do que eles; de tal maneira que, nus e feridos, fugiram daquela casa.
17 Lò̌꤮ Judaphú ná myěcôruô Greek myěcôphú dố a o bí vǐ̤ Epheso akǔ nuôtahe ní̤huô̌ lò̌plǐ tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětôcô. Rò èthǐ thè́isě lò̌plǐ cò́ rò èthǐ beduzṳ̂́nyá̤, rò htuthè́htyaní̤ lahyǎ Byacè Jesǔ amwi̤.
17 E foi isto notório a todos os que habitavam em Éfeso, tanto judeus como gregos; e caiu temor sobre todos eles, e o nome do Senhor Jesus era engrandecido.
18 Prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hyǎró̤hyǎè́lǎ dố Paulu o rò èthǐ hyǎ ò́lya̤nuôlya̤ lahyǎ dố kayǎ tôplutôphè a mèthènyě, htuô̌rò èthǐ dyéluô̌htya lahyǎ a tè̤me̤mǔmyá̤ricyá̤ dố èthǐ me̤htuô̌hò́ nuôtahe.
18 Muitos dos que tinham crido vinham, confessando e publicando os seus feitos.
19 Kayǎ yětahe aklè̌nuô, tahehe rò a htwǒ khǐnékhǐnò̌ Thárá rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ ali dố a cuốithyóní̤ kuô̌ tè̤me̤yě dố ǔlo̤ ari-akyǎ nuôtahe rò a hyǎ isû́û̌kyǎ ná mi dố kayǎ tôplutôphè a mèthènyě. Èthǐ dyámyá lò̌꤮ li yětahe angṳnuô, a tǎ̤ rû̌zye nyǎ̤thò́ khǎlé̤cò́.
19 Também muitos dos que seguiam artes mágicas trouxeram os seus livros e os queimaram na presença de todos, e, feita a conta do seu preço, acharam que montava a cinquenta mil peças de prata.
20 Dố Cò́marya tè̤pro̤tè̤prya̤ oluô̌htya dố klyá phúyě akhu-akhyě, Cò́marya alǎ̤angó̤ luô̌pasǐ cuốlyá̤htya pó̤ rò a duhtyahtǔhtya plehyǎ pó̤ dố nyě.
20 Assim, a palavra do Senhor crescia poderosamente e prevalecia.
21 Tè̤me̤-ané̤ phúyětahe htuô̌rò Paulu dyalya̤ athè́plò ná a ki lěcuốrwó Macedoniaké̤ ná Akaia ké̤ rò a ki cuốtalwó dố vǐ̤ Jerusalem pǎ. Htuô̌rò a hé, “Vǎ cuốhtuô̌ dố vǐ̤ Jerusalem rò vǎ bè cuố plehyǎ pó̤ dố vǐ̤ Roma pǎ.”
21 E, cumpridas estas coisas, Paulo propôs, em espírito, ir a Jerusalém, passando pela Macedônia e pela Acaia, dizendo: Depois que houver estado ali, importa-me ver também Roma.
22 Bí a cuố okuố taplô̤phú bí Asia ké̤ akhè̌nuô, a nò̌cuố Timothy ná Erasto dố a me̤cwó̤ lǔ yěthè́nyě̤nuô dố Macedoniaké̤.
22 E, enviando à Macedônia dois daqueles que o serviam, Timóteo e Erasto, ficou ele por algum tempo na Ásia.
23 Bínuôkhè̌, dố ǔ zṳ̂́e Byacè Jesǔ aklyáaklǒ akhu-akhyě, tè̤pyá̤tè̤sè̌ du꤮ tôcô ohtya dố vǐ̤ Epheso akǔ.
23 Naquele mesmo tempo, houve um não pequeno alvoroço acerca do Caminho.
24 Prè̤lǒrû̌ dố amwi̤ ná Demetrio hé yětôprè̤nuô, alǒabyáhtya Byacè muố̤ Artemi tè̤lǔtyǎhiphú dố a lǒ ná rû̌ tahe rò prè̤me̤tè̤phú tahe ní̤bwíní̤taryě kuô̌ nyacò́ ná tè̤phyétè̤me̤ yě akhu-akhyě cò́.
24 Porque um certo ourives da prata, por nome Demétrio, que fazia, de prata, nichos de Diana, dava não pouco lucro aos artífices,
25 Phúnuô akhu-akhyě a è́plò́ lò̌plǐ a prè̤me̤tè̤phú tahe ná prè̤me̤tè̤phú dố atè̤me̤ thyáná lǔ dố aruô tahe rò a hé èthǐ, “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, pè̤ duzá̤htyathè̌ prè́ ná pè̤ tè̤phyétè̤me̤ yětôcô akhyě prè́ nuôma thǐ thè́gně dûhò́.
25 aos quais, havendo-os ajuntado com os oficiais de obras semelhantes, disse: Varões, vós bem sabeis que deste ofício temos a nossa prosperidade;
26 Paulu héyě tôprè̤nuô a me̤kryá꤮ ǐtě nuôma thǐ myáhtyení̤huô̌ lò̌dûhò́ ná thǐné̤ hò́. A cuố ilo-ilyá pyé lò̌ ǔ ná cò́marya dố kayǎ byá ná atakhu tahenuô, cò́marya má̤ taki꤮ to, a hé phúnuô. Rò a ilo-ilyá ní̤ è́nyacò́ ǔ tû́ kayǎ obí vǐ̤ Epheso akǔyě tahenuô má̤to, a phû꤮ ilo-ilyá ní̤lò̌ cò́hò́ Asia ké̤ tôké̤lè̤̌ cò́hò́.
26 e bem vedes e ouvis que não só em Éfeso, mas até quase em toda a Ásia, este Paulo tem convencido e afastado uma grande multidão, dizendo que não são deuses os que se fazem com as mãos.
27 Phúnuôrò, thè́isě ná pè̤ tè̤phyétè̤me̤ yě pyékyǎ. Htuô̌to vǎ bèzò̤ ná pǎma ǔ dyaduzṳ̂́nyá̤ kuô̌ pǎ byacè muố̤ Artemi a tè̤cò́bè̌hǒ to. Asia ké̤ tôké̤lè̤̌ ná hekhusǐbalò̌ cò́bè̌htya lò̌plǐ Artemi. Vǎ bèzò̤ ná byacè muố̤ Artemi amwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ yěnuô, pǎma a sǐmé̤kyǎ he.”
27 Não somente há o perigo de que a nossa profissão caia em descrédito, mas também de que o próprio templo da grande deusa Diana seja estimado em nada, vindo a majestade daquela que toda a Ásia e o mundo veneram a ser destruída.
28 Prè̤me̤tè̤phú yětahe ní̤huô̌ tè̤hébè yětahe rò èthǐ thè́plòdu kanó̤꤮ to, rò èthǐ è́htǒhtya lò̌, “Epheso Byacè muố̤ Artemi yětôprè̤ ma a taryědutaryěhtǔ nyacò́!”
28 Ouvindo isto, encheram-se de ira e clamaram, dizendo: Grande é a Diana dos efésios!
29 Tè̤tathû̌talṳ̂̌ ohtwǒhtya rò a pasǐcuố lò̌ cò́ tôvǐ̤lò̌ cò́. Kayǎ bè́mṳ pṳ̂́ma Macedoniaphú Gaio ná Aristarko dố a cuố ní̤khǒní̤thyó kuô̌ná Paulu yěthè́nyě̤. Rò ǔ cwicuố èthǐ dố ǔ lé̤dyéluô̌ tè̤lavilavò̌ akhǎlé̤ bí vǐ̤kǔnuô.
29 E encheu-se de confusão toda a cidade, e unânimes correram ao teatro, arrebatando a Gaio e a Aristarco, macedônios, companheiros de Paulo na viagem.
30 Paulu thè́zṳ̂́ cuố dyéluô̌ ané̤ dố kayǎ bè́mṳ tahe a mèthènyě tadû́rò prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe dyécuố lǔ to.
30 E, querendo Paulo apresentar-se ao povo, não lho permitiram os discípulos.
31 Paulu a khǒbò́thyó dố a htwǒ Asia ké̤ khuklò́khuklyǎ nuôtahe cò́bèbè, a nò̌thǔhyǎ tè̤ritè̤kyǎ dố lǔo rò a kwǐthè́zò̤ lǔ ná nò̌hyǎ dyéluô̌ tǎ ané̤ dố ǔ lé̤lavilavò̌ akhǎlé̤ yěnuô tǎmé̤ a héluô̌ cuố kuô̌ lǔ phúnuônuô.
31 Também alguns dos principais da Ásia, que eram seus amigos, lhe rogaram que não se apresentasse no teatro.
32 Bínuôakhè̌, kayǎ dố a hyǎoplò́ lahyǎ bínuô tahe me̤súsǐsúsá takruô̤̌takrè́ rò tôprè̤ tôcôcô꤮ a è́htǒè́mo̤ lò̌ lahyǎ. Èthǐ hyǎ oplò́oplulò̌ lahyǎ bínuô ná tè̤ritè̤kyǎ matě꤮ nuô a thè́gně ní̤dyé lahyǎ ané̤to tahenuô, a phû kíré̤ lò̌ cò́ pwǒ̤prè̤ cò́.
32 Uns, pois, clamavam de uma maneira, outros, de outra, porque o ajuntamento era confuso; e os mais deles não sabiam por que causa se tinham ajuntado.
33 Judaphú tahehenuô a nò̌hte Alexandro dố kayǎ bè́mṳ a mèthènyě, rò kayǎ bè́mṳ yětahe hé lǔ ná hébè mò̌ pè̤. Rò Alexandro zó̤htya atakhu rò a nò̌othuô èthǐ. Rò a héluô̌plǒ pé̤ kayǎ bè́mṳ yětahe ná tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětahe.
33 Então, tiraram Alexandre dentre a multidão, impelindo-o os judeus para diante; e Alexandre, acenando com a mão, queria dar razão disto ao povo.
34 Manárò bí èthǐ thè́gněhò́ ná è ma Judaphú tôprè̤prè́ akhè̌nuô, èthǐ è́htǒhtya ró̤lò̌ lǔ rò a hé lahyǎ, “Epheso Byacè muố̤ Artemi nuôma ataryědu nyacò́! A è́htǒhtya yěnuô, anyě̤nuô a phû꤮ o cò́ nyě̤mû̌cò́.”
34 Mas, quando conheceram que era judeu, todos unanimemente levantaram a voz, clamando por espaço de quase duas horas: Grande é a Diana dos efésios!
35 Dốkhyě rò vǐ̤ a prè̤rǎli yětôprè̤ nò̌othuô kayǎ bè́mṳ yětahe, rò a hé èthǐ, “Vǐ̤ Ephesophú lò̌꤮ plǐ thǐ꤮, ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ thè́gně ná pè̤ vǐ̤ Ephesophú tahema prè̤ dố amyáakhwè Byacè khwímuố̤ Artemi tè̤lǔhǒdu ná lò̤́sǎsè̌ dố a o dố mò́khu latǎ̤ nuôtômě nuôma ǔ thè́gně lahyǎ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
35 Então, o escrivão da cidade, tendo apaziguado a multidão, disse: Varões efésios, qual é o homem que não sabe que a cidade dos efésios é a guardadora do templo da grande deusa Diana e da imagem que desceu de Júpiter?
36 Ǔ htébíme̤bí pé̤cyá̤ ná tè̤ritè̤kyǎ yětahe tôprè̤꤮ to. Me̤phúnuôrò, thuôthuô꤮ thǐ tǒ o lahyǎ rò thǐ lo me̤bò̌me̤bye híto.
36 Ora, não podendo isto ser contraditado, convém que vos aplaqueis e nada façais temerariamente;
37 Kayǎ dố thǐ è́hyǎ lǔ bíyě tahe nuôma kayǎ dố a pṳ̂́phezè́plè́phe ǔtè̤ dố tè̤lǔhǒdu akǔ nuôtahe ná a pacyé̤ishyé pè̤ byacè muố̤ nuôtahe má̤to.
37 porque estes homens que aqui trouxestes nem são sacrílegos nem blasfemam da vossa deusa.
38 Demetrio ná a prè̤me̤tè̤phú yětahenuô, a ki thè́zṳ̂́ be tè̤thû́ ǔ tôprè̤prè̤ hérò aní̤ prè́. Me̤těhérò tè̤ciryahǒ bámǒ prè́, htuô̌rò ashuốkhè̌ tǒprè́ ná prè̤ciryatè̤ tahe hyǎo tǒ lahyǎ bíyě prè́. Bítě꤮ tômṳ bèbè, a ki dyahtya ǔtè̤thû́ dố kayǎdu-o, rò a ki thè́zṳ̂́ hébè ǔ ná kayǎdu hénuôma aní̤ prè́.
38 Mas, se Demétrio e os artífices que estão com ele têm alguma coisa contra alguém, há audiências e há procônsules; que se acusem uns aos outros.
39 Manárò tè̤cirya dố aruô ki okhò pó̤dû hérò, èthǐ tǒbè cirya bí khwí lé̤klǒ è́okú htyěphúké̤phú akhè̌nuô.
39 Mas, se alguma outra coisa demandais, averiguar-se-á em legítimo ajuntamento.
40 Tè̤htwǒhtyahò́ ané̤ yětônyě akǔnuô, pè̤ thè́isě ná Romaphú tahe betè̤thû́ dố pè̤lo̤ rò a ki hé pè̤ ná thǐ me̤duhtya tè̤súsǐsúsá phúnuô. Tè̤súsǐsúsá htwǒhtyadu phúyěnuôma, pè̤ hébèsiplè́cyá̤ ní̤dyé pè̤né̤ tôcô꤮ to. Tè̤súsǐsúsá htwǒhtya ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtěnuô, pè̤ hésoluô̌cyá̤ pé̤ ná ǔ tôcô꤮ to.”
40 Na verdade, até corremos perigo de que, por hoje, sejamos acusados de sedição, não havendo causa alguma com que possamos justificar este concurso.
41 A héhtuô̌ phúyě rò, a plwǒka̤kyǎ lò̌ kayǎ bè́mṳ yětahe.
41 E, tendo dito isto, despediu o ajuntamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.