Atos 15
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Kayǎ o dố Judaké̤kǔ tahe hyǎlya̤ lahyǎ dố vǐ̤ Antioko rò hyǎ ithyóithyatǎ̤ prè̤zṳ̂́enyá̤ephú tahe, “Thǐ ki dû́talí phá phú꤮ Mosè a tè̤thyótè̤thya okyǎ nuôto héma thǐ ní̤bècyá̤ tè̤me̤lwóhteka̤ to.”
1 Alguns homens foram da região da Judeia para a cidade de Antioquia e começaram a ensinar aos irmãos que eles não poderiam ser salvos se não fossem circuncidados , como manda a Lei de Moisés.
2 Paulu ná Barnaba krékryá̤ sò̌sû nyacò́ kayǎ yětahe ná tè̤ritè̤kyǎ yětôcô. Phúnuôrò dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě, ǔ nwóhtya Paulu ná Barnaba ná kayǎ o dố vǐ̤ Antioko akǔ tahe, rò èthǐ tǒbè cuố myáhtyesû ná Prè̤dônyǎphú ná prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ a khuklò́khuklyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe.
2 Paulo e Barnabé não concordaram e tiveram uma discussão muito forte com eles a respeito disso. Aí foi resolvido que Paulo e Barnabé e mais alguns irmãos fossem para Jerusalém, a fim de estudar esse assunto com os apóstolos e os presbíteros da igreja.
3 Phúnuôrò prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe thǔcuốtuố̤ èthǐ dố vǐ̤ Jerusalem rò bí èthǐ cuố talwóplúbè́ hò́ Phonicia ké̤ ná Samaria ké̤ akhè̌nuô, ǔ hésoluô̌ pé̤ èthǐ ná Judaphú má̤to tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌hò́ Cò́marya phútěnuô ari-akyǎ akhu-akhyě prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
3 Então a igreja de Antioquia mandou que eles fossem. Eles passaram pelas regiões da Fenícia e da Samaria, contando como os não judeus estavam se convertendo a Deus. E todos os irmãos ficaram muito alegres com essa notícia.
4 Bí èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Jerusalem akhè̌nuô, prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe ná Prè̤dônyǎphú tahe ná prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe è́mo̤sû èthǐ rò héso pé̤ ǔ ná tè̤ritè̤kyǎ dố Cò́marya me̤ dǐtû́ tè̤ dố èthǐkǔ tahe ari-akyǎ.
4 Quando chegaram a Jerusalém, foram recebidos pela igreja, pelos apóstolos e pelos presbíteros e lhes contaram tudo o que Deus havia feito por meio deles.
5 Manárò Pharisěophú aplò́amṳ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ tè̤ aklè̌ tahe kahtò hé, “Judaphú má̤to tahenuô a tǒbè dû́talí kuô̌ phá, htuô̌rò ǔ tǒbè hé tố̤pé̤kuô̌ èthǐ ná èthǐ tǒbè lṳ̂krwǒme̤kuô̌ Mosè a tè̤thyótè̤thya tahe.”
5 Mas alguns membros do partido dos fariseus que também haviam crido se levantaram e disseram: — Os não judeus têm de ser circuncidados e têm de obedecer à Lei de Moisés.
6 Prè̤dônyǎphú tahe ná prè̤ dố a htwǒ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ khuklò́khuklyǎ tahenuô, èthǐ okú khyělǔ rò èthǐ tane̤ ró̤khyělǔ tè̤ritè̤kyǎ yětôcô.
6 Então os apóstolos e os presbíteros se reuniram para estudar o assunto.
7 Èthǐ hébèdônyǎ khyělǔ rò anyě̤ kúlǎhò́ nuô Petru kahtò hé èthǐ, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, thyáphú vǎ ki hésodônyǎ pé̤kuô̌ Judaphú má̤to tahe ná tè̤thè́krṳ̂̌mila, htuô̌to thyáphú èthǐ ki ní̤huô̌ kuô̌ rò zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ Jesǔ agněnuô, Cò́marya nwóhtya nyě̤lǎhò́ vǎ dố thǐklè̌ nuôma thǐ thè́gně dû hò́.
7 Depois de muita discussão, Pedro se levantou e disse: — Meus irmãos, vocês sabem que há muito tempo Deus me escolheu entre vocês para anunciar o
8 Cò́marya ma a myáhtye thè́gnělò̌ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ athè́plò. Dố a dyé pé̤ Judaphú má̤to tahe Thè́ Sǎsè̌ Byacè akhu-akhyě, a dyéluô̌ hò́ ná a thè́plòohò́ èthǐ phú a dyé htuô̌hò́ pè̤ Thè́ Sǎsè̌ nuô hò́.
8 E Deus, que conhece o coração de todos, mostrou que aceita os não judeus, pois deu o Espírito Santo também a eles, assim como tinha dado a nós.
9 Cò́marya a tè̤myáhtye nuôma phútěhérò, Judaphú yětahe ná Judaphú má̤to yětahe nuôma akhóakhye ná lǔ tôcô꤮ to. Dố èthǐ zṳ̂́enyá̤e Cò́marya akhu-akhyě a plwǒkyǎ èthǐ tè̤thû́ rò a me̤mwǒ̤plǐkyǎ èthǐ thè́plò.
9 Deus não fez nenhuma diferença entre nós e eles; ele perdoou os pecados deles porque eles creram.
10 Phúnuôrò, mame̤tě thǐ cuốme̤ thè́plòdu tuố̤ Cò́marya me̤tě? Tè̤vítè̤zá dố pè̤ yětahe ná pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe vípé̤to tahenuô, thǐ cuố thè́zṳ̂́ nò̌vínò̌zá tuố̤ ná kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e tè̤yětahe alo̤ me̤tě?
10 Então por que é que vocês estão querendo pôr Deus à prova, colocando uma carga nas costas dos que agora estão crendo? E essa carga nem nós nem os nossos antepassados pudemos carregar.
11 Cuốme̤ lahyǎ tǎ phúnuô tǎmé̤, dố Byacè Jesǔ abwíataryě akhu-akhyě pè̤ ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ prè́ pè̤ zṳ̂́e phúnuô. Èthǐ꤮ ma a ní̤bè thyákuô̌dû tè̤me̤lwóhteka̤ phú pè̤ ní̤bè nuônuô prè́,” Petru hé èthǐ phúnuô.
11 Pelo contrário, por meio da graça do Senhor Jesus, nós, judeus, cremos e somos salvos do mesmo modo que os não judeus.
12 Bí Paulu ná Barnaba o dố Judaphú má̤to tahe aklè̌ akhè̌nuô, Cò́marya me̤ dǐtû́ tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ ná tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe ná èthǐyě thè́nyě̤. Bí Paulu ná Barnaba héluô̌ pé̤ kayǎ hyǎokúokyá yětahe ná tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, thuôkrû́krû́꤮ a ní̤dǎ lahyǎ cò́.
12 Então todos os que estavam ali ficaram calados e escutaram Barnabé e Paulo contarem todos os milagres e maravilhas que Deus tinha feito por meio deles entre os não judeus.
13 Bí èthǐ hébèhtuô̌ akhè̌nuô, Jakomo hé, “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ vǎ hésoluô̌ pé̤ thǐ,
13 Quando eles terminaram de falar, Tiago disse: — Meus irmãos, escutem!
14 Simonè Petru hésoplǒluô̌ htuô̌thè̌ pé̤ prè́ pè̤ ná Cò́marya cáhtya dyéluô̌ pé̤ hò́ a tè̤myátè̤khwèní̤ yěnuô dố Judaphú má̤to tahe a o hò́. Me̤těhérò dố Judaphú má̤to aklè̌ tahehenuô, thyáphú a ki htwǒhtya ní̤kuô̌dû Cò́marya atè̤ agněnuôrò, a nò̌ zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ hò́ èthǐ hò́.
14 Simão acabou de explicar como Deus primeiro mostrou o seu cuidado pelos não judeus, escolhendo do meio deles um povo que seria dele.
15 Yěma a thyácò́hò́ ná prè̤pro̤ tahe dônyǎ onekyǎ nuô cò́hò́, rò lisǎsè̌kǔ héone,
15 As palavras dos profetas estão bem de acordo com isso, pois as Escrituras Sagradas dizem:
16 ‘Dốkhyě pǎnuô vǎ ki hyǎ khyěthyá pǎ. Vǎ ki hyǎ me̤ryá ka̤khyě khyěthyá Davi ahi dố a tǎ̤prò̤kyǎ yěnuô pǎ. Vǎ ki hyǎ isò́thè̌htya taple khyěthyá a latǎ̤prò̤ pyékyǎ yěnuô pǎ.
16 “Depois disso eu voltarei — diz o Senhor — e construirei de novo o reino de Davi, que é como uma casa que caiu. Juntarei de novo os pedaços dela e tornarei a levantá-la.
17 Thyáphú lò̌꤮ prè̤luhekhuphú dố aruô tahe pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná Judaphú má̤to tahe dố vǎ è́ htuô̌hò́ èthǐ ná vǎmwi̤ dố a ki htwǒhtya ní̤lò̌dû vǎ tè̤tahenuô, a ki hyǎlò̌dû dố vǎo pǎ.
17 Assim todas as outras pessoas, todos os outros povos que eu chamei para serem meus, vão procurar conhecer o Senhor. Assim diz o Senhor,
18 Byacè dố a dyéthè́gně nyě̤꤮ lǎhò́ prè̤lukayǎ ná tè̤ritè̤kyǎ yětôcô tôprè̤nuô, a hékyǎdû phúnuô hò́.’”
18 que anunciou essas coisas desde os tempos antigos.”
19 Phúnuô akhu-akhyě, Jakomo hékuô̌ pó̤, “Vǎ tè̤myáhtye o ná Judaphú má̤to dố a tarí ka̤khyětǒ dố Cò́marya a o tahenuô pè̤ tǒbè me̤dídyǎní̤ èthǐ to.
19 E Tiago continuou: — A minha opinião é esta: eu acho que não devemos atrapalhar os não judeus que estão se convertendo a Deus.
20 Pè̤ tǒ rǎ pé̤ èthǐ li, rò pè̤ tǒ hétaplé꤮ èthǐ ná sèe dố ǔ lǔtyǎhtya è ná prè̤zo̤ tahenuô, a mwǒ̤plǐto akhu-akhyě, pè̤ tǒbè nò̌e èthǐ to, pè̤ tǒbè nò̌cuốthû́ní̤ èthǐ ná prè̤mòprè̤khǔ to, htuô̌rò pè̤ tǒbè nò̌ení̤ èthǐ ná tè̤phútè̤lye̤ dố ǔ cithyě è nuôtahe to, htuô̌rò tè̤thwi ǐtětě꤮ bèbènuô, pè̤ tǒbè nò̌ení̤ èthǐ to.
20 Penso que devemos escrever a eles uma carta, dizendo que não comam a carne de animais que foram oferecidos em sacrifício aos ídolos, que não pratiquem imoralidade sexual, que não comam a carne de nenhum animal que tenha sido estrangulado e que não comam sangue.
21 Me̤těhérò ǔ hố luô̌htya Mosè a tè̤thyótè̤thya nuôma anyě̤꤮ lǎhò́. Judaphú Mò̤́nyěduô pwǒ̤꤮ phuốphuố꤮ nuô, ǔ hốhtya è dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ. Alǎ̤angó̤ yětahenuô ǔ hésodônyǎ luô̌ è dố vǐ̤pwǒ̤tôvǐ̤ akǔ,” Jakomo hé èthǐ phúnuô.
21 Pois, desde os tempos antigos, a Lei de Moisés tem sido lida todos os sábados nas sinagogas , e as suas palavras são anunciadas em todas as cidades.
22 Htuô̌rò Prè̤dônyǎphú tahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe ná prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tômṳlò̌nuô, èthǐ thè́plòtǒ dố a ki nwóhtya kayǎ dố èthǐklè̌ tahe rò nò̌cuốtố̤ èthǐ ná Paulu ná Barnaba dố vǐ̤ Antioko. Èthǐ nwóhtya kayǎ dố prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe bezṳ̂́benyá̤ ní̤dyé nyacò́ lǔ yěthè́nyě̤ rò amwi̤ ná Sila ná Juda. Juda yěnuô ǔ è́pó̤ lǔmwi̤ ná Barsabba.
22 Então os apóstolos e os presbíteros , com o apoio de toda a igreja, resolveram escolher entre eles alguns homens e mandá-los para Antioquia com Paulo e Barnabé. Os escolhidos foram Judas, chamado Barsabás, e Silas. Esses dois homens eram muito respeitados pelos membros da igreja.
23 Èthǐ rǎ liyě rò a rǎcuố pé̤ prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú dố a htwǒ Judaphú má̤to tahe, rò a thǔcuố ná kayǎ yětahe. Rò èthǐ rǎ lahyǎ,
23 E mandaram por eles a seguinte carta: “Nós, os apóstolos e os presbíteros, irmãos de vocês, mandamos saudações aos nossos irmãos não judeus que vivem em Antioquia e na
24 Pè̤ ní̤huô̌ ná kayǎ dố pè̤klè̌ tahe cuốnuô̌ me̤dídyǎ thǐ, htuô̌rò hékṳ́hékyǎ̤ lò̌ thǐ, ǔ hé phúnuô manárò èthǐ ma kayǎ dố a phyéní̤ kuô̌ tè̤ithyóithya dố pè̤o nuôtahe má̤to.
24 “Soubemos que alguns do nosso grupo foram até aí e disseram coisas que criaram problemas para vocês. Porém não foi com a nossa autorização que eles fizeram isso.
25 Phúnuô akhu-akhyě pè̤ okú hébè khyěhò́lǔ ná tè̤ritè̤kyǎ yě ari-akyǎ rò pè̤ thè́plòtǒ khyěhò́lǔ ná pè̤ ki nwóhtya kayǎ dố pè̤klè̌ tahe rò pè̤ ki nò̌hyǎ dố thǐ o pǎ. Èthǐ ki cuốró̤kuô̌ ná pè̤ khǒbò́thyó Barnaba ná Paulu dố pè̤ mo̤ ní̤dyé nyacò́ yěnuô thè́nyě̤ pǎ.
25 Portanto, nós todos resolvemos, sem nenhum voto contra, escolher alguns homens e mandá-los a vocês. Eles vão com os nossos queridos irmãos Barnabé e Paulo,
26 Èthǐ ma kayǎ dố a dyélya̤bû athè́plò dố Byacè Jesǔ Krístu agně tahe.
26 que têm arriscado a sua vida a serviço do nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Phúnuô akhu-akhyě thyáphú Juda ná Sila ki hyǎ héluô̌plǒ tǎ̤te̤ pé̤ pó̤ thǐ ná pè̤ rǎcuố pé̤ thǐ tè̤nuôtahe agněnuôrò, pè̤ nò̌hyǎ èthǐ prè́.
27 Estamos enviando, então, Judas e Silas para falarem pessoalmente com vocês sobre estas coisas que estamos escrevendo.
28 Thè́ Sǎsè̌ Byacè ná lò̌꤮ pè̤ yětahe thè́plòtǒ khyělǔ ná tè̤thyótè̤thya dố aruô tahenuô pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌vínò̌zá thǐ tôcô꤮ to. Pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌lṳ̂krwǒme̤ prè́ thǐ tè̤ dố a lo krwǒme̤ nuôtahe prè́.
28 Porque o Espírito Santo e nós mesmos resolvemos não pôr nenhuma carga sobre vocês, a não ser estas proibições que são, de fato, necessárias:
29 Tè̤ dố a lo krwǒme̤ tahe ma kryá꤮ ǐtěhérò sèe dố ǔ lǔhtya ná prè̤zo̤ tahenuô, e lahyǎ tǎmé̤, tè̤thwi nuôma e ní̤ toto, tè̤phútè̤lye̤ dố ǔ cithyě è nuôma e ní̤ toto, htuô̌rò cuốthû́cuốplá lahyǎ tǎ prè̤mòprè̤khǔ tǎmé̤. Thǐ ki rò̤bè́ lahyǎ tè̤yětahe hénuôma, a ki ryá dố thǐgně pǎ.
29 não comam a carne de nenhum animal que tenha sido oferecido em sacrifício aos ídolos; não comam o sangue nem a carne de nenhum animal que tenha sido estrangulado; e não pratiquem imoralidade sexual. Vocês agirão muito bem se não fizerem essas coisas. Saúde a todos!”
30 Ǔ nò̌cuố prè̤thǔ tè̤ritè̤kyǎ yětahe dố vǐ̤ Antioko htuô̌rò èthǐ cuố è́oplò́lò̌ prè̤zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ tè̤tahe rò a dyé èthǐ liyětôba.
30 Então mandaram que os quatro partissem, e eles foram para Antioquia. Lá reuniram os cristãos e entregaram a carta.
31 Liyě tôbanuô, li dố a dyéhè̌dyére èthǐ akhu-akhyě bí èthǐ hố akhè̌nuô, a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lahyǎ cò́.
31 Quando estes a leram, ficaram muito alegres com as palavras de ânimo que havia nela.
32 Juda ná Sila dố a má̤dû prè̤pro̤ yěthè́nyě̤nuô, a shyakrwǒ dyéhè̌dyére nyě̤kú꤮ lǎ ná prè̤zṳ̂́enyá̤ephú bínuô tahe.
32 Judas e Silas, que eram profetas , falaram muito com os irmãos, dando-lhes assim ânimo e força.
33 Èthǐ onyě̤ bínuô taplô̤phú htuô̌rò kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ tè̤tahe plwǒka̤mo̤ka̤ryá èthǐ dố ǔ nò̌hyǎ èthǐ tahe a o.
33 Eles passaram algum tempo ali, e depois os irmãos, fazendo votos de boa viagem, os mandaram de volta para aqueles que os tinham enviado.
34 Manárò Sila belya̤ athè́plò ná a ki okyǎ bínuô.
34 [Porém Silas achou melhor ficar ali.]
35 Paulu ná Barnaba oplehyǎ pó̤ bí vǐ̤ Antioko akǔnuô. Èthǐ ná kayǎ dố aruô tahe ithyóithya hésodônyǎ ró̤lǔ ná Byacè alǎ̤angó̤ bínuô.
35 Mas Paulo e Barnabé ficaram algum tempo em Antioquia. Eles e muitos outros cristãos ensinavam e anunciavam a palavra do Senhor. A segunda viagem missionária de Paulo
36 Mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤hyǎhò́ taki rò, Paulu hé Barnaba, “Pè̤ cuốolěkuô̌ khyěthyá prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe dố pè̤ hésodônyǎ htuô̌pé̤hò́ èthǐ ná Byacè Cò́marya alǎ̤angó̤ nuôtahe pwǒ̤tôvǐ̤ pó꤮, èthǐ atè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ Cò́marya nuôma a me̤ lò̌plǐ kryá꤮ hò́ phútě nuô pè̤ ka̤ myákhyě ró̤lǔ pó꤮.”
36 Algum tempo depois, Paulo disse a Barnabé: — Vamos voltar e visitar os irmãos em todas as cidades onde já anunciamos a palavra do Senhor. Vamos ver se eles estão bem.
37 Barnaba thè́zṳ̂́ è́cuốní̤ kuô̌ Giovanni dố ǔ è́ lǔ ná Marko hé yěnuô tôprè̤.
37 Barnabé queria levar João Marcos.
38 Manárò Paulu thè́zṳ̂́ è́cuốní̤ kuô̌ lǔ to, me̤těhérò a cuốme̤ kuô̌ htuô̌hò́ ná èthǐ tadû́rò a me̤plû́me̤htuô̌ tè̤me̤ to, htuô̌to a bekyǎ èthǐ bí Pamphylia ké̤ nuôrò a ka̤phekyǎ èthǐlé̤ akhu-akhyě a tǒkò è́ní̤khyě pǎ lǔ tohò́ a myáhtye phúnuô.
38 Porém Paulo não queria, pois Marcos não tinha ficado com eles até o fim da primeira viagem missionária, mas os havia deixado na província da Panfília.
39 Paulu ná Barnaba krékryá̤ khyělǔ ná Marko khyě yěnuôma kanó̤꤮ to akhu-akhyě èthǐ cuốkhócuốpè̤̌kyǎ lǔ. Barnaba è́ní̤ Marko rò èthǐ cuốdyání̤ thòklyědu rò htecuố lahyǎ dố Cyprú klû́.
39 Por isso eles tiveram uma discussão tão forte, que se separaram. Barnabé levou João Marcos consigo e embarcou para a ilha de Chipre,
40 Paulu rò a è́ní̤ kuô̌ke Sila. Rò prè̤zṳ̂́etè̤phú tahenuô, a dyé tǎ̤kyǎ Paulu ná Sila dố Cò́marya abwíataryě a tè̤myátè̤khwè akǔ rò èthǐ yěthè́nyě̤ htecuốkyǎ bínuô.
40 enquanto que Paulo escolheu Silas e seguiu viagem, depois que os irmãos o entregaram aos cuidados do Senhor.
41 Rò èthǐ yěthè́nyě̤ cuốnuô̌lě dố Syria ké̤ ná Cilicia ké̤ rò dyéshyodyésò̌htya khyěthyá prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú bínuô tahe.
41 E Paulo atravessou a província da Síria e a região da Cilícia, dando força às igrejas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.