Apocalipse 19
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Tè̤htwǒhtya htuô̌ phúnuôrò vǎ ní̤huô̌ ngó̤pra̤htya tawò́tathû̌ shyo dố mò́khu rò a cô ná kayǎ tômṳdu hébè nuô, rò a hé lahyǎ,
1 Depois destas coisas, ouvi no céu como que uma grande voz de uma imensa multidão, que dizia: Aleluia! A salvação e a glória e o poder pertencem ao nosso Deus;
2 Me̤těhérò a tè̤cirya thǐ tahenuôma atǒma atǒtǒ. Acò́ma acò́cò́. A ciryakyǎ htuô̌hò́ himyáphèmuố̤ mwi̤ladu dố a me̤pyéme̤kyǎ hekhu tahe ná athwihtyě a tè̤thè́zṳ̂́ patá mǔmyá̤ricyá̤ tahe nuôtôprè̤ hò́. A me̤thyě Cò́marya alulé tahe akhu-akhyě Byacè Cò́marya me̤lyě̤ ka̤khyě sûke hò́ è hò́.”
2 porque verdadeiros e justos são os seus juízos, pois julgou a grande prostituta, que havia corrompido a terra com a sua prostituição, e das mãos dela vingou o sangue dos seus servos.
3 Èthǐ è́htǒhtya khyěthyá,
3 E outra vez disseram: Aleluia. E a fumaça dela sobe pelos séculos dos séculos.
4 Muố̤prû̌muố̤prè̤́ nyě̤shyě ná thè́lwǐ̤ ná thè́htwǒprè̤ nuô lwǐ̤duô̌ nuô, a dángṳ̂ cò́bucò́bè̌htya Byacè Cò́marya dố a onyǎo dố khwí khuklyáhtè̌ htyalô̌khu nuôtôprè̤ rò èthǐ hé lahyǎ,
4 Então os vinte e quatro anciãos e os quatro seres viventes prostraram-se e adoraram a Deus que está assentado no trono, dizendo: Amém. Aleluia!
5 Htuô̌rò ngó̤pra̤htya dố khwí khuklyáhtè̌ htyalô̌khu nuôrò a hé,
5 E saiu do trono uma voz, dizendo: Louvai o nosso Deus, vós, todos os seus servos, e vós que o temeis, assim pequenos como grandes.
6 Bínuôakhè̌ vǎ ní̤huô̌ ngó̤ dố a cô ná kayǎ tôplutôphè hébè nuô. Htuô̌rò athyáná htyěkhǒ htwíhyǎ pra̤rû́pra̤tè́ nuô, rò a pra̤ taplò̤lòdò shyo thyácò́ná shyelya̤ tahenuô. Vǎ ní̤huô̌ èthǐ hé,
6 Também ouvi uma voz como a de grande multidão, como a voz de muitas águas, e como a voz de fortes trovões, que dizia: Aleluia! porque já reina o Senhor nosso Deus, o Todo-Poderoso.
7 Pè̤ thè́luố̤phòphû̌ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ me̤lǐme̤takhè̌htya ró̤lǔ pè̤ Cò́marya pó꤮. Me̤těhérò thímíphú nuôtôduô̌ ki tǒbè ka̤ khǒmè̤̌ shuốkhè̌ tuố̤hò́. Akhǒmè̤̌ mòmuố̤ o taritaryǎ pé̤ hò́ lǔ hò́.
7 Regozijemo-nos, e exultemos, e demos-lhe a glória; porque são chegadas as bodas do Cordeiro, e já a sua noiva se preparou,
8 Khǒmè̤̌ prè̤mò yěnuô ǔ dyékû̌dyéthyá lǔ ná hyeca̤ báplǐ bǔphuố plyatakhè̌ ryá tôba.”
8 e foi-lhe permitido vestir-se de linho fino, resplandecente e puro; pois o linho fino são as obras justas dos santos.
9 Htuô̌rò tanéphú hé vǎ, “Rǎmákyǎ mò̌ yěnuô. Kayǎ dố ǔ mehyǎ tố̤kuô̌ lǔ dố thímíphú yětôduô̌ apwè̌ yětahenuô, a ní̤bè tè̤sò̌ri.” Htuô̌rò tanéphú hé pó̤, “Ngó̤ yětahe ma Cò́marya alǎ̤angó̤ má̤lakǒ cò́.”
9 E disse-me: Escreve: Bem-aventurados aqueles que são chamados à ceia das bodas do Cordeiro. Disse-me ainda: Estas são as verdadeiras palavras de Deus.
10 Vǎ dángṳ̂lya̤ dố anyěhyǎ rò vǎ kíré̤ cò́bè̌htya lǔ tadû́rò a hé vǎ, “Cò́bè̌ tǎ vǎ tǎmé̤, vǎ ná nè̤ ná nè̤ puố̤vyá̤ Krístuphú thǐ tahe nuôma prè̤me̤tè̤phú thyálǔ prè́. Pè̤ ma kayǎ tahe dố a khyáluô̌ pé̤ ǔ ná Jesǔ ari-akyǎ tahe rò pṳ̂́maní̤ tè̤má̤tè̤cò́ dố Jesǔ Krístu dyéluô̌kyǎ pé̤ pè̤ yěnuô. Phúnuôrò, cò́bè̌ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤, cò́bè̌ dố Cò́marya nuô. Me̤těhérò tè̤má̤tè̤cò́ dố Jesǔ Krístu dyéluô̌ pé̤ yěnuôma a thyáhò́ ná Cò́marya nò̌hébè prè̤pro̤ tahenuô hò́.”
10 Então me lancei a seus pés para adorá-lo, mas ele me disse: Olha, não faças tal: sou conservo teu e de teus irmãos, que têm o testemunho de Jesus; adora a Deus; pois o testemunho de Jesus é o espírito da profecia.
11 Bínuôakhè̌ vǎ myáhtye mò́khu lṳmǒo htuô̌hò́ rò tathíphè̌bǔ kahtòo bínuô tôduô̌. Kayǎ sidyá tathí yětôprè̤nuô ǔ è́ lǔmwi̤, “Cò́ ná ngó̤” ná “Me̤tè̤ tǒ.” Kayǎ yětôprè̤nuô, bí a cirya ǔ akhè̌nuô, a cirya tǒ prè́ rò a sásû ná prè̤ dố a thè́hte lǔ tahe.
11 E vi o céu aberto, e eis um cavalo branco; e o que estava montado nele chama-se Fiel e Verdadeiro; e julga a peleja com justiça.
12 A mèthèplò rò athyáná mi kyǎ̤htya nuô, htuô̌rò a klwǒ̤htya è́nyacò́ khuklwǒ̤htè̌, rò ǔ rǎoní̤ amwi̤ tôplò dố ané̤lo̤ nuô tadû́rò ǔ thè́gně tôprè̤꤮ to, ané̤ Byacè tôprè̤ thè́gně tû́dû prè́.
12 Os seus olhos eram como chama de fogo; sobre a sua cabeça havia muitos diademas; e tinha um nome escrito, que ninguém sabia senão ele mesmo.
13 Ca̤cwo̤htǔ dố a thyá ní̤dyé yě tôpṳ̂nuô, a ví lò̌plǐ ná thwi. Rò “Cò́marya alǎ̤angó̤,” ǔ è́ lǔmwi̤ phúnuô.
13 Estava vestido de um manto salpicado de sangue; e o nome pelo qual se chama é o Verbo de Deus.
14 Mò́khu aklyěphú tahe kû̌thyá htyaní̤lò̌ hyeca̤ báplǐ, hyeca̤bǔ, hyeca̤ mwǒ̤plǐ tahe htuô̌rò sidyá htyaní̤ lahyǎ tathíbǔ rò krwǒkuô̌ lǔkhyě.
14 Seguiam-no os exércitos que estão no céu, em cavalos brancos, e vestidos de linho fino, branco e puro.
15 Nè́ a htyǎryá dố a ki me̤pé̤kyǎ lò̌ htyěké̤ tahe tôbènuô a o dố lǔ kyǎ̤kǔ hte. Rò a ki pố èthǐ ná ipò̤ tò̤́htè́ pǎ. Rò Cò́marya dố a cyá̤tè̤lò̌ thè́gnětè̤plǐ yětôprè̤ ki dyéluô̌ a tè̤thè́plòdu rò a ki cirya èthǐ thyáná ǔ ivǐ̤hte thòbǐthèhtyě nuô pǎ.
15 Da sua boca saía uma espada afiada, para ferir com ela as nações; ele as regerá com vara de ferro; e ele mesmo é o que pisa o lagar do vinho do furor da ira do Deus Todo-Poderoso.
16 Dố a ca̤cwo̤htǔ alo̤ ná akhyalo̤ nuô, ǔ rǎo amwi̤ tôplò,
16 No manto, sobre a sua coxa tem escrito o nome: Rei dos reis e Senhor dos senhores.
17 Phúnuôhtuô̌rò vǎ myáhtye tanéphú tôprè̤ kahtòo dố tamò̤́kǔ rò a cyé̤pryě̤ è́htǒhtya lò̌lò̌꤮ htuphúzuố̤phú dố mò́lè̤̌ nuôtahe rò a hé,
17 E vi um anjo em pé no sol; e clamou com grande voz, dizendo a todas as aves que voavam pelo meio do céu: Vinde, ajuntai-vos para a grande ceia de Deus,
18 “Thyáphú thǐ ki hyǎe kuô̌ lahyǎ khwícò́phya tahe azye, klyěkhuklò́ ná klyěphú tahe azye, tathí tahe ná prè̤sidyá lǔ tahe azye, cṳ̂́ ná kayǎ dố a ní̤ tè̤palǎ tahe azye, kayǎ dố amwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ tahe ná kayǎ dố ǔ tane̤ patí lǔ tahe azyenuô, hyǎoplò́ ró̤lò̌mò̌ lǔ dố Cò́marya apwè̌du akǔyě.”
18 para comerdes carnes de reis, carnes de comandantes, carnes de poderosos, carnes de cavalos e dos que neles montavam, sim, carnes de todos os homens, livres e escravos, pequenos e grandes.
19 Bínuôakhè̌ vǎ myáhtye tè̤mi̤tè̤myá̤ nuôtôduô̌ ná hekhu khwícò́phya tahe ná èthǐ klyěphú tahe oplò́tố̤ lò̌ lǔ dố a ki sá kayǎ dố a sidyá tathí nuôtôprè̤ ná aklyěphú nuôtahe.
19 E vi a besta, e os reis da terra, e os seus exércitos reunidos para fazerem guerra àquele que estava montado no cavalo, e ao seu exército.
20 Ǔ pṳ̂́ní̤kyǎ tè̤mi̤tè̤myá̤ nuôtôduô̌ rò ǔ pṳ̂́ní̤ tố̤ró̤ kuô̌pó̤ ná prè̤pro̤ lahǒ dố a me̤luô̌ pé̤ ǔ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố tè̤mi̤tè̤myá̤ nuôtôduô̌ anyěhyǎ nuôtôprè̤. Dố a me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ pé̤ ǔ akhu-akhyě, a ilolahǒ lò̌ kayǎ dố a ní̤bè tè̤mi̤tè̤myá̤ nuôtôduô̌ a tè̤me̤máme̤dyǎ rò a cò́bè̌ lǔ nuôtahe. Tè̤mi̤tè̤myá̤ nuôtôduô̌ ná prè̤pro̤ dố a ilolahǒ ǔ nuôtôprè̤ thè́gně lò̌ ǔ tá̤tǎ̤ htwǒprè̤ kyǎ èthǐ dố miò dố ǔ sû́û̌ ná yathúbyǎ nuôtôò akǔ.
20 E a besta foi presa, e com ela o falso profeta que fizera diante dela os sinais com que enganou os que receberam o sinal da besta e os que adoraram a sua imagem. Estes dois foram lançados vivos no lago de fogo que arde com enxofre.
21 Lò̌꤮ a klyěphú dố a okyǎ tahenuô, ǔ me̤thyěkyǎ èthǐ ná nè́ dố a hyǎhte dố kayǎ sidyá tathí nuôtôprè̤ akyǎ̤kǔ nuôtôbè, rò lò̌꤮ htu nuôtahe hyǎ lṳ̌ iphuô̌ ekò́ǒbǎ lò̌ èthǐ zye.
21 E os demais foram mortos pela espada que saía da boca daquele que estava montado no cavalo; e todas as aves se fartaram das carnes deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.