Apocalipse 16

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Htuô̌rò vǎ ní̤huô̌ ngó̤pra̤ tawò́tathû̌ shyo dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a hé tanéphú thuô̌thyótôprè̤ nuôtahe, “Cuố klò̤̌tǎ̤ Cò́marya a tè̤thè́plòdu bělò̤́du thuô̌thyótômě yě dố hekhunuô.”
1 Ouvi, então, uma voz forte saindo do templo, que dizia aos sete Anjos: Ide, e derramai sobre a terra as sete taças da ira de Deus.
2 Tanéphú aré̤lố tôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố hekhu. Yětôphuốrò kayǎ dố a phyésû tè̤mi̤tè̤myá̤ a tè̤mátè̤dyǎ rò cò́bè̌htya lǔprè̤zo̤ yětahenuô, a htethíhtevǎ sǒphásǒrya̤ nyacò́.
2 O primeiro, portanto, pôs-se a derramar a sua taça sobre a terra. Formou-se uma úlcera atroz e maligna nos homens que tinham o sinal da Fera e que se prostravam diante de sua imagem.
3 Htuô̌rò tanéphú nyě̤prè̤ tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ ke a bělò̤́du dố htyědutava̤ akǔ rò htyě tahe htwǒhtya thyáná kayǎthyě athwi nuô. Lò̌꤮ tè̤phútè̤lye̤ o dố htyědutava̤ akǔ tahenuô a thyěkyǎ lò̌plǐcò́.
3 O segundo derramou a sua taça sobre o mar. Este tornou-se sangue, como o de um morto, e pereceu todo ser que estava no mar.
4 Htuô̌rò tanéphú thuô̌prè̤tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố htyěklǒ tahe ná htyěhtekhu tahe akǔ rò htyě htwǒhtyalò̌ thwi.
4 O terceiro derramou a sua taça sobre os rios e as fontes das águas, e transformaram-se em sangue.
5 Rò vǎ ní̤huô̌ tanéphú dố a opò̤́ htyě tôprè̤nuô a hé,
5 Ouvi, então, o anjo das águas dizer: Tu és justo, tu que és e que eras o Santo, que assim julgas.
6 Dố èthǐ me̤thwilya̤ me̤thyě nè̤ kayǎ ná nè̤ prè̤pro̤ tahe akhu-akhyě nè̤ dyéǒ lyě̤ ka̤khyě pé̤ khyěthyá hò́ èthǐ ná thwi yěnuô hò́. Èthǐ bèǒkhyě phúyě nuôma akòabè prè́.”
6 Porque eles derramaram o sangue dos santos e dos profetas, tu lhes deste também sangue para beber. Eles o merecem.
7 Htuô̌rò vǎ ní̤huô̌ ngó̤pra̤htya dố tè̤lǔrè̤́lo̤ nuôrò a hé,
7 Ouvi o altar dizer: Sim, Senhor Deus Dominador, são verdadeiros e justos os teus julgamentos.
8 Yětôphuố ke rò tanéphú lwǐ̤prè̤ tôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ ke a bělò̤́du dố tamò̤́lo̤ rò Cò́marya nò̌kṳ́shyáhyǎ tamò̤́ rò akṳ́lwó lò̌plǐ prè̤lukayǎ yětahe.
8 O quarto derramou a sua taça sobre o sol, e foi-lhe dado queimar os homens com o fogo.
9 Èthǐ khyábèlò̌ tamò̤́ kṳ́lwólò̌ èthǐ rò a isò̌iba lahyǎ Cò́marya dố a taryěshyosò̌ rò a dyéhtwǒhtya tè̤thyěrá̤thyědwǒ tahe yěnuô tôprè̤. Èthǐ khyábè cò́ phúyě tadû́rò a za̤ ní̤dû lahyǎ ané̤ to. Htuô̌to a me̤lǐme̤takhè̌ kuô̌ lahyǎ ǔ Cò́marya toto.
9 E os homens foram queimados por grande calor, e amaldiçoaram o nome de Deus, que pode desencadear esses flagelos; e não quiseram arrepender-se e dar-lhe glória.
10 Tanéphú nyǎ̤prè̤ tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố tè̤mi̤tè̤myá̤ a khuklyáhtyalô̌ yěnuô akhu rò tè̤khí ohtya dố tè̤mi̤tè̤myá̤ ahtyěaké̤ kǔ. Dố a khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yě akhu-akhyě, èthǐ a̤ ní̤dyé lò̌ lahyǎ apli̤.
10 O quinto derramou a sua taça sobre o trono da Fera. Seu reino se escureceu e seus súditos mordiam a língua de dor.
11 Dố èthǐ htethíhtevǎ rò asè̌ ryǎ̤ lǔ tahe akhu-akhyě, a isò̌iba lò̌ lahyǎ mò́khu a Cò́marya yětôprè̤. A khyábè cò́ phúnuô tadû́rò a za̤ ní̤ lahyǎ ané̤ to.
11 Amaldiçoaram o Deus do céu por causa de seus sofrimentos e das suas feridas, sem se arrependerem dos seus atos.
12 Htuô̌rò tanéphú aprè̤ thuô̌thyó yětôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ kuô̌ke abělò̤́du dố htyěklǒdu dố ǔ è́ ná Euphrate yětôbǒ akǔ. Thyáphú a ki me̤cwó̤ pé̤ khwí dố cíhte tahe ki hyǎ klyá agněnuôrò, htyěklǒdu yětôbǒ thíkrǎkyǎ pé̤ èthǐ.
12 O sexto derramou a sua taça sobre o grande rio Eufrates, e secaram-se as suas águas para que se abrisse caminho aos reis do oriente.
13 Htuô̌rò vǎ myáhtye thè́htwǒprè̤ mǔmyá̤ thuô̌duô̌ dố athyáná di tahe. Rò èthǐ o dố plya̤ kyǎ̤kǔ ná tè̤mi̤tè̤myá̤ dố aré̤ nuôtôduô̌ akyǎ̤kǔ ná prè̤pro̤ lahǒ má̤hò́ tè̤mi̤tè̤myá̤ nyě̤duô̌ tôduô̌ nuôtôprè̤ akyǎ̤kǔ rò a hte.
13 Vi {sair} da boca do Dragão, da boca da Fera e da boca do falso profeta três espíritos imundos semelhantes a rãs;
14 Èthǐ ma khǐnékhǐnò̌ dố a me̤cyá̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe. Thè́htwǒprè̤ yěthuô̌duô̌ nuô a ki htecuố lò̌ dố hekhu khwí tahe a o, rò a ki cuố htò́plò́cwicû̌ lò̌ èthǐ, me̤těhérò shyé꤮ Cò́marya dố a cyá̤tè̤lò̌ a Byacè yětôprè̤ ki cirya ǔ a mò̤́nyědu pǎ tônyěnuô, èthǐ ki sá lahyǎ Byacè pǎ.
14 são os espíritos de demônios que realizam prodígios, e vão ter com os reis de toda a terra, a fim de reuni-los para a batalha do Grande Dia do Deus Dominador.
15 Jesǔ Krístu hé, “Ní̤dǎ lahyǎ, vǎ ki hyǎ thyáná prè̤ehuô hyǎ nuô pǎ. Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a o thǎklyǎ rò a o taritaryǎ one a tè̤kû̌tè̤thyá tahenuô, a ki ní̤bè tè̤sò̌ri pǎ. Èthǐ ki otaritaryǎ one a tè̤kû̌tè̤thyá pǎ hérò, èthǐ ki cuố khǎklo̤ to, htuô̌to èthǐ ki thè́tarè̤̌ dố ǔklè̌ to.”
15 {Eis que venho como um ladrão! Feliz aquele que vigia e guarda as suas vestes para que não ande nu, ostentando a sua vergonha!}
16 Bínuôakhè̌ thè́htwǒprè̤ mǔmyá̤ yěthuô̌duô̌ nuô, a nò̌cuố oplò́ khwí yětahe dố khǎlé̤ tôpho dố Hebreo ngó̤ hé ná Armageddon.
16 Eles os reuniram num lugar chamado em hebraico Har-Magedon.
17 Htuô̌rò dốkhyěnuô tanéphú aprè̤ thuô̌thyótôprè̤ nuôtôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ abělò̤́du dố ké̤lathè́klè̌ rò ngó̤pra̤htyashyo dố khwí khuklyáhtè̌ htyalô̌ bí tè̤lǔhǒdu akǔnuô rò a hé, “A htuô̌hò́,” phúnuô.
17 O sétimo derramou a sua taça pelos ares e saiu do templo uma grande voz do trono, que dizia: Está pronto!
18 Rò shyeli̤bò́, mò́krò̤̌mò́nguố̤, shyelya̤plya̤muố̤, tanéhtò́dǐ shyosò̌ thǐtahe ohtya lò̌plǐ cò́. Cáhtya dố ǔ byálya̤lú prè̤lukayǎ tuố̤ shuốkhè̌ bínuôkhè̌ pǎnuô, tanéhtò́dǐ shyosò̌ thyáphúnuô a htwǒhtya nò̌ tôphuố꤮ to. Yě ma tanéhtò́dǐ dố ashyo-asò̌ lố ǔ hò́.
18 Houve, então, relâmpagos, vozes e trovões, assim como um terremoto tão grande como jamais houve desde que há homens na terra.
19 Vǐ̤du nuô tôvǐ̤ lṳcákyěkyǎ thuô̌kyě rò htyěké̤ pwǒ̤tôba avǐ̤ tahenuô, a lṳpruốlṳpryǎkyǎ lò̌plǐ cò́. Cò́marya tane̤htya tuố̤ vǐ̤du Babylonia rò a dyé ǒ vǐ̤ Babylonia yěnuô ná a tè̤thè́plòdu shyosò̌ ahtyězǎ̤ a bělò̤́yě.
19 A grande cidade foi dividida em três partes, e as cidades das nações caíram, e Deus lembrou-se da grande Babilônia, para lhe dar de beber o cálice do vinho de sua ira ardente.
20 Lò̌꤮ klû́tahe lamé̤kyǎ lò̌plǐ, htuô̌rò lò̌꤮ so yětahenuô, myáhtyenò́ pǎtohò́.
20 Todas as ilhas fugiram, e montanha alguma foi encontrada.
21 Takrṳ̂thè plòdu tômětômě nuô a phû꤮ lya̤ htuô cò́ acwè̤́ thuô̌shyě tahenuô a o dố mò́khu cye̤tǎ̤ rò a latǎ̤ bècyě̤bècṳ̂ nyacò́ kayǎ yětahe akhu-akhyě a isò̌iba lò̌plǐ Cò́marya.
21 Grandes pedras de gelo, que podiam pesar um talento, caíram do céu sobre os homens. Os homens amaldiçoaram a Deus por causa do flagelo da saraiva, pois este foi terrível.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.