Apocalipse 16
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Htuô̌rò vǎ ní̤huô̌ ngó̤pra̤ tawò́tathû̌ shyo dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a hé tanéphú thuô̌thyótôprè̤ nuôtahe, “Cuố klò̤̌tǎ̤ Cò́marya a tè̤thè́plòdu bělò̤́du thuô̌thyótômě yě dố hekhunuô.”
1 Ouvi, vinda do santuário, uma grande voz, dizendo aos sete anjos: Ide e derramai pela terra as sete taças da cólera de Deus.
2 Tanéphú aré̤lố tôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố hekhu. Yětôphuốrò kayǎ dố a phyésû tè̤mi̤tè̤myá̤ a tè̤mátè̤dyǎ rò cò́bè̌htya lǔprè̤zo̤ yětahenuô, a htethíhtevǎ sǒphásǒrya̤ nyacò́.
2 Saiu, pois, o primeiro anjo e derramou a sua taça pela terra, e, aos homens portadores da marca da besta e adoradores da sua imagem, sobrevieram úlceras malignas e perniciosas.
3 Htuô̌rò tanéphú nyě̤prè̤ tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ ke a bělò̤́du dố htyědutava̤ akǔ rò htyě tahe htwǒhtya thyáná kayǎthyě athwi nuô. Lò̌꤮ tè̤phútè̤lye̤ o dố htyědutava̤ akǔ tahenuô a thyěkyǎ lò̌plǐcò́.
3 Derramou o segundo a sua taça no mar, e este se tornou em sangue como de morto, e morreu todo ser vivente que havia no mar.
4 Htuô̌rò tanéphú thuô̌prè̤tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố htyěklǒ tahe ná htyěhtekhu tahe akǔ rò htyě htwǒhtyalò̌ thwi.
4 Derramou o terceiro a sua taça nos rios e nas fontes das águas, e se tornaram em sangue.
5 Rò vǎ ní̤huô̌ tanéphú dố a opò̤́ htyě tôprè̤nuô a hé,
5 Então, ouvi o anjo das águas dizendo: Tu és justo, tu que és e que eras, o Santo, pois julgaste estas coisas;
6 Dố èthǐ me̤thwilya̤ me̤thyě nè̤ kayǎ ná nè̤ prè̤pro̤ tahe akhu-akhyě nè̤ dyéǒ lyě̤ ka̤khyě pé̤ khyěthyá hò́ èthǐ ná thwi yěnuô hò́. Èthǐ bèǒkhyě phúyě nuôma akòabè prè́.”
6 porquanto derramaram sangue de santos e de profetas, também sangue lhes tens dado a beber; são dignos disso.
7 Htuô̌rò vǎ ní̤huô̌ ngó̤pra̤htya dố tè̤lǔrè̤́lo̤ nuôrò a hé,
7 Ouvi do altar que se dizia: Certamente, ó Senhor Deus, Todo-Poderoso, verdadeiros e justos são os teus juízos.
8 Yětôphuố ke rò tanéphú lwǐ̤prè̤ tôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ ke a bělò̤́du dố tamò̤́lo̤ rò Cò́marya nò̌kṳ́shyáhyǎ tamò̤́ rò akṳ́lwó lò̌plǐ prè̤lukayǎ yětahe.
8 O quarto anjo derramou a sua taça sobre o sol, e foi-lhe dado queimar os homens com fogo.
9 Èthǐ khyábèlò̌ tamò̤́ kṳ́lwólò̌ èthǐ rò a isò̌iba lahyǎ Cò́marya dố a taryěshyosò̌ rò a dyéhtwǒhtya tè̤thyěrá̤thyědwǒ tahe yěnuô tôprè̤. Èthǐ khyábè cò́ phúyě tadû́rò a za̤ ní̤dû lahyǎ ané̤ to. Htuô̌to a me̤lǐme̤takhè̌ kuô̌ lahyǎ ǔ Cò́marya toto.
9 Com efeito, os homens se queimaram com o intenso calor, e blasfemaram o nome de Deus, que tem autoridade sobre estes flagelos, e nem se arrependeram para lhe darem glória.
10 Tanéphú nyǎ̤prè̤ tôprè̤ klò̤̌tǎ̤ a bělò̤́du dố tè̤mi̤tè̤myá̤ a khuklyáhtyalô̌ yěnuô akhu rò tè̤khí ohtya dố tè̤mi̤tè̤myá̤ ahtyěaké̤ kǔ. Dố a khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yě akhu-akhyě, èthǐ a̤ ní̤dyé lò̌ lahyǎ apli̤.
10 Derramou o quinto a sua taça sobre o trono da besta, cujo reino se tornou em trevas, e os homens remordiam a língua por causa da dor que sentiam
11 Dố èthǐ htethíhtevǎ rò asè̌ ryǎ̤ lǔ tahe akhu-akhyě, a isò̌iba lò̌ lahyǎ mò́khu a Cò́marya yětôprè̤. A khyábè cò́ phúnuô tadû́rò a za̤ ní̤ lahyǎ ané̤ to.
11 e blasfemaram o Deus do céu por causa das angústias e das úlceras que sofriam; e não se arrependeram de suas obras.
12 Htuô̌rò tanéphú aprè̤ thuô̌thyó yětôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ kuô̌ke abělò̤́du dố htyěklǒdu dố ǔ è́ ná Euphrate yětôbǒ akǔ. Thyáphú a ki me̤cwó̤ pé̤ khwí dố cíhte tahe ki hyǎ klyá agněnuôrò, htyěklǒdu yětôbǒ thíkrǎkyǎ pé̤ èthǐ.
12 Derramou o sexto a sua taça sobre o grande rio Eufrates, cujas águas secaram, para que se preparasse o caminho dos reis que vêm do lado do nascimento do sol.
13 Htuô̌rò vǎ myáhtye thè́htwǒprè̤ mǔmyá̤ thuô̌duô̌ dố athyáná di tahe. Rò èthǐ o dố plya̤ kyǎ̤kǔ ná tè̤mi̤tè̤myá̤ dố aré̤ nuôtôduô̌ akyǎ̤kǔ ná prè̤pro̤ lahǒ má̤hò́ tè̤mi̤tè̤myá̤ nyě̤duô̌ tôduô̌ nuôtôprè̤ akyǎ̤kǔ rò a hte.
13 Então, vi sair da boca do dragão, da boca da besta e da boca do falso profeta três espíritos imundos semelhantes a rãs;
14 Èthǐ ma khǐnékhǐnò̌ dố a me̤cyá̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe. Thè́htwǒprè̤ yěthuô̌duô̌ nuô a ki htecuố lò̌ dố hekhu khwí tahe a o, rò a ki cuố htò́plò́cwicû̌ lò̌ èthǐ, me̤těhérò shyé꤮ Cò́marya dố a cyá̤tè̤lò̌ a Byacè yětôprè̤ ki cirya ǔ a mò̤́nyědu pǎ tônyěnuô, èthǐ ki sá lahyǎ Byacè pǎ.
14 porque eles são espíritos de demônios, operadores de sinais, e se dirigem aos reis do mundo inteiro com o fim de ajuntá-los para a peleja do grande Dia do Deus Todo-Poderoso.
15 Jesǔ Krístu hé, “Ní̤dǎ lahyǎ, vǎ ki hyǎ thyáná prè̤ehuô hyǎ nuô pǎ. Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a o thǎklyǎ rò a o taritaryǎ one a tè̤kû̌tè̤thyá tahenuô, a ki ní̤bè tè̤sò̌ri pǎ. Èthǐ ki otaritaryǎ one a tè̤kû̌tè̤thyá pǎ hérò, èthǐ ki cuố khǎklo̤ to, htuô̌to èthǐ ki thè́tarè̤̌ dố ǔklè̌ to.”
15 (Eis que venho como vem o ladrão. Bem-aventurado aquele que vigia e guarda as suas vestes, para que não ande nu, e não se veja a sua vergonha.)
16 Bínuôakhè̌ thè́htwǒprè̤ mǔmyá̤ yěthuô̌duô̌ nuô, a nò̌cuố oplò́ khwí yětahe dố khǎlé̤ tôpho dố Hebreo ngó̤ hé ná Armageddon.
16 Então, os ajuntaram no lugar que em hebraico se chama Armagedom.
17 Htuô̌rò dốkhyěnuô tanéphú aprè̤ thuô̌thyótôprè̤ nuôtôprè̤ cuố klò̤̌tǎ̤ abělò̤́du dố ké̤lathè́klè̌ rò ngó̤pra̤htyashyo dố khwí khuklyáhtè̌ htyalô̌ bí tè̤lǔhǒdu akǔnuô rò a hé, “A htuô̌hò́,” phúnuô.
17 Então, derramou o sétimo anjo a sua taça pelo ar, e saiu grande voz do santuário, do lado do trono, dizendo: Feito está!
18 Rò shyeli̤bò́, mò́krò̤̌mò́nguố̤, shyelya̤plya̤muố̤, tanéhtò́dǐ shyosò̌ thǐtahe ohtya lò̌plǐ cò́. Cáhtya dố ǔ byálya̤lú prè̤lukayǎ tuố̤ shuốkhè̌ bínuôkhè̌ pǎnuô, tanéhtò́dǐ shyosò̌ thyáphúnuô a htwǒhtya nò̌ tôphuố꤮ to. Yě ma tanéhtò́dǐ dố ashyo-asò̌ lố ǔ hò́.
18 E sobrevieram relâmpagos, vozes e trovões, e ocorreu grande terremoto, como nunca houve igual desde que há gente sobre a terra; tal foi o terremoto, forte e grande.
19 Vǐ̤du nuô tôvǐ̤ lṳcákyěkyǎ thuô̌kyě rò htyěké̤ pwǒ̤tôba avǐ̤ tahenuô, a lṳpruốlṳpryǎkyǎ lò̌plǐ cò́. Cò́marya tane̤htya tuố̤ vǐ̤du Babylonia rò a dyé ǒ vǐ̤ Babylonia yěnuô ná a tè̤thè́plòdu shyosò̌ ahtyězǎ̤ a bělò̤́yě.
19 E a grande cidade se dividiu em três partes, e caíram as cidades das nações. E lembrou-se Deus da grande Babilônia para dar-lhe o cálice do vinho do furor da sua ira.
20 Lò̌꤮ klû́tahe lamé̤kyǎ lò̌plǐ, htuô̌rò lò̌꤮ so yětahenuô, myáhtyenò́ pǎtohò́.
20 Todas as ilhas fugiram, e os montes não foram achados;
21 Takrṳ̂thè plòdu tômětômě nuô a phû꤮ lya̤ htuô cò́ acwè̤́ thuô̌shyě tahenuô a o dố mò́khu cye̤tǎ̤ rò a latǎ̤ bècyě̤bècṳ̂ nyacò́ kayǎ yětahe akhu-akhyě a isò̌iba lò̌plǐ Cò́marya.
21 também desabou do céu sobre os homens grande saraivada, com pedras que pesavam cerca de um talento; e, por causa do flagelo da chuva de pedras, os homens blasfemaram de Deus, porquanto o seu flagelo era sobremodo grande.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.