2 Coríntios 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Vǎ ma Paulu. Cò́marya thè́plò tǒdûhò́ dố a ki nwóhtyahò́ vǎ ná Byacè Jesǔ Krístu a Prè̤dônyǎphú tôprè̤ hò́. Vǎ ná pè̤ puố̤vyá̤ Timothy rǎcuốpé̤ liyě dố thǐ vǐ̤ Corinthiaphú dố a zṳ̂́e Cò́marya tahe a o. Htuô̌to pè̤ rǎcuốtố̤ pé̤kuô̌dû kayǎ dố a zṳ̂́e Cò́marya dố a o dố Akaia ké̤kǔ nuôtahe a o.
1 Eu, Paulo, chamado pela vontade de Deus para ser apóstolo de Cristo Jesus, escrevo esta carta, com nosso irmão Timóteo, à igreja de Deus em Corinto e a todo o seu povo santo em toda a Acaia.
2 Pè̤ Phè̌ Cò́marya ná Byacè Jesǔ Krístu ki dyétǎ̤dû thǐ tè̤bwítè̤taryě ná tè̤kacṳ́kabè́ ní꤮.
2 Que Deus, nosso Pai, e o Senhor Jesus Cristo lhes deem graça e paz.
3 Pè̤ ki hébwíhétaryě htuthè́htya ró̤lǔ pè̤ Byacè Jesǔ Krístu a Phè̌ Cò́marya yě pó꤮. È ma phè̌ dố a thè́zò̤ ǔ tôprè̤, rò lò̌꤮ tè̤me̤mo̤ tè̤me̤cwó̤ tahe nuôma a o dố lǔo hyǎ prè́.
3 Louvado seja Deus, Pai de nosso Senhor Jesus Cristo, Pai misericordioso e Deus de todo encorajamento.
4 Bí pè̤ myáhtye sítôbè ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ lò̌꤮ plǐ tahe akhè̌nuô, è me̤mo̤ me̤cwó̤ pè̤. Dố è me̤mo̤ me̤cwó̤ pè̤ phúyě akhu-akhyě, pè̤ me̤mo̤ me̤cwó̤bè́ pé̤ kuô̌ ǔruô dố a myáhtye sítôbè ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ pwǒ̤myěpwǒ̤cô tahe. Tè̤me̤mo̤ me̤cwó̤ dố pè̤ me̤mo̤ me̤cwó̤ ǔ yětahe nuôma, a thyáprè́ ná Cò́marya me̤mo̤ me̤cwó̤ pè̤ nuôtahe prè́.
4 Ele nos encoraja em todas as nossas aflições, para que, com o encorajamento que recebemos de Deus, possamos encorajar outros quando eles passarem por aflições.
5 Dố Krístu akhu-akhyěrò pè̤ khyábè è́nyacò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂, manárò dố Jesǔ Krístu akhu-akhyěrò Cò́marya me̤mo̤ me̤cwó̤ è́kuô̌ nyacò́ pè̤.
5 Pois, quanto mais sofrimento por Cristo suportarmos, mais encorajamento será derramado sobre nós por meio de Cristo.
6 Thyáphú thǐ ki ní̤bè tè̤me̤mo̤ me̤cwó̤ ná thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ agněnuô, Cò́marya nò̌khyábè pè̤ tè̤pyá̤tè̤sè̌ phúyěnuô prè́. Rò thyáphú thǐ ki ní̤bèkuô̌ tè̤me̤mo̤ me̤cwó̤ agněnuô, Cò́marya me̤mo̤ me̤cwó̤ hò́ pè̤. Pè̤ tè̤me̤mo̤ me̤cwó̤ thǐ yěnuô, a dyéhtwǒhtya hò́ thǐ tè̤khyáthè́plòhtǔ thyáhò́ná pè̤ khyábè htuô̌hò́ nuôtahe hò́.
6 Mesmo quando estamos sobrecarregados de aflições, é para o encorajamento e a salvação de vocês. Pois, quando somos encorajados, certamente encorajaremos vocês, e então vocês poderão suportar pacientemente os mesmos sofrimentos que nós.
7 Phúnuô akhu-akhyě, pè̤ zṳ̂́ení̤ nyacò́ thǐ, me̤těhérò bí thǐ khyábè thyákuô̌ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ phú pè̤ khyábè tahe akhè̌nuô, Cò́marya ki me̤mo̤ me̤cwó̤ kuô̌ thǐ phú a me̤mo̤ me̤cwó̤ hò́ pè̤ yěnuô pǎ.
7 Temos firme esperança de que, assim como vocês participam de nossos sofrimentos, também participarão de nosso encorajamento.
8 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, pè̤ thè́zṳ̂́ dyé thè́gněluô̌ pé̤kuô̌ thǐ ná bí pè̤ o dố Asia ké̤ dukǔ akhè̌nuô, pè̤ khyábè nyacò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ tahe ari-akyǎ. Tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ dố pè̤ khyábè yěnuô, acyě̤acṳ̂ talwósû́lû̌ cò́ akhu-akhyě pè̤ thyěcò́hò́ pǎkǒ꤮ pè̤ tane̤ cò́ phúnuô.
8 Irmãos, queremos que saibam das aflições pelas quais passamos na província da Ásia. Fomos esmagados e oprimidos além da nossa capacidade de suportar, e pensamos que não sobreviveríamos.
9 Rò pè̤ dya ná pè̤ thyě cò́ hò́ mame̤těrò pè̤ bècuố khyácyě̤khyácṳ̂ tuố̤ phúyě me̤těhérò, thyáphú pè̤ ki zṳ̂́elya̤ ní̤dyé tǎ pè̤né̤ tǎmé̤, rò pè̤ ki zṳ̂́e prè́tû́ Cò́marya dố a me̤ htwǒprè̤ka̤ ǔ dố tè̤thyě yěnuô tôprè̤ agněnuô, pè̤ bè khyábènyǎ tè̤ phúyě prè́.
9 De fato, esperávamos morrer. Mas, como resultado, deixamos de confiar em nós mesmos e aprendemos a confiar somente em Deus, que ressuscita os mortos.
10 Rò Cò́marya me̤lwóhteka̤ hò́ pè̤ dố tè̤thyě a tè̤taròthè́ thè́isě dố adu-azǎ̤ akǔ yěnuô hò́. Pè̤ zṳ̂́ení̤ ná Cò́marya klyá me̤lwóhteka̤ plehyǎ tadûpó̤ nyǎ pè̤ prè́.
10 Ele nos livrou do perigo mortal, e nos livrará outra vez. Nele depositamos nossa esperança, e ele continuará a nos livrar.
11 Thyáphú Cò́marya ki me̤lwóhteka̤ pè̤ ná tè̤phúyě tahe agněnuô, pè̤ lo dố thǐ ki me̤cwó̤kuô̌ pè̤ ná thǐ tè̤kwǐcò́bè̌. Thyáphú kayǎ è́prè̤ ki htuthè́ hébwíhétaryěhtya Cò́marya pǎ agněnuô, Cò́marya ki ní̤dǎ thǐ tè̤kwǐcò́bè̌ tahe pǎ rò a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ dố tè̤thyě ná abwídu ataryěhtǔ pǎ.
11 E vocês nos têm ajudado ao orar por nós. Então muitos darão graças porque Deus, em sua bondade, respondeu a tantas orações feitas em nosso favor.
12 Mame̤těrò pè̤ hébèhtyalô̌ bû pè̤ngó̤ hérò, dố pè̤ thè́plòkǔyě pè̤ thè́gně tǎ̤te̤ ná pè̤ me̤thû́me̤plá, pè̤ héthû́héphyenò́ ǔ tôprè̤꤮ to, htuô̌to pè̤ dya cò́cû́prè́ pè̤ thè́plòthuôhtyě dố thǐkhu prè́. Pè̤ me̤phúyě nuôma má̤ dố Cò́marya abwíataryě a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě prè́, má̤dố prè̤lu hekhuphú a tè̤thítè̤phè́ akhu-akhyě nuô má̤to.
12 Podemos dizer com certeza e com a consciência limpa que temos vivido em santidade e sinceridade dadas por Deus. Dependemos da graça divina, e não da sabedoria humana. É dessa forma que nos temos conduzido diante do mundo e, especialmente, em relação a vocês.
13 Pè̤ rǎcuố pé̤ thǐ li tahenuôma, pè̤ hé cò́ranè́ cò́ thǐ cò́, pè̤ dò́uốdò́bí angó̤lasá tôcô꤮ to.
13 Nossas cartas foram claras e objetivas, não havendo nada escrito nas entrelinhas ou que não conseguissem compreender. Espero que um dia vocês nos entendam plenamente,
14 Khǒnyá̤rò thǐ thè́gněplǒ pwǒ̤ lò̌ hí pè̤ripè̤kyǎ to, manárò dốkhyěpǎnuô pè̤ myásû̌ ná thǐ ki thè́gněplǒ lò̌lá̤takli lò̌ cò́ pè̤ripè̤kyǎ pǎ. Phúnuôrò, bí Byacè Jesǔ hyǎkhyěthyá pǎ tônyěnuô, dố pè̤khupè̤khyě rò thǐ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ phú pè̤ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ dố thǐkhuthǐkhyě nuô pǎ.
14 mesmo que não o façam agora. Então, no dia do Senhor Jesus, poderão se orgulhar de nós como nos orgulhamos de vocês.
15 Vǎ thè́gnětǎ̤te̤ hò́ ná pè̤ klyá thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lahyǎ nyǎ phúnuô pǎ prè́. Phúnuôrò thyáphú thǐ ki ní̤bè tè̤sò̌ri nyě̤phuố agněnuô, vǎ dyalya̤ htuô̌hò́ vǎ thè́plò ná vǎ thè́zṳ̂́ hyǎ olě kuô̌ thǐ nyě̤phuố cò́.
15 Porque eu estava tão certo de sua compreensão e confiança, queria abençoá-los duplamente visitando-os duas vezes,
16 Phúnuôrò vǎ dyalya̤ htuô̌hò́ vǎ thè́plò ná shyé꤮ vǎ cuố dố Macedoniaké̤ akhè̌pǎnuô vǎ ki cuốnuô̌olě kuốlá kuô̌ thǐ pǎ. Htuô̌rò shyé꤮ vǎ o dố Macedoniaké̤ ka̤ akhè̌pǎnuô, thyáphú thǐ ki me̤cwó̤kuô̌ vǎ dố vǎ kíré̤ cuốpó̤ dố Judaké̤ yěagněnuôrò, vǎ ki kanuô̌ olěkuốlá kuô̌ pó̤ thǐ pǎpǎ, vǎ tane̤ phúnuô.
16 primeiro a caminho da Macedônia e depois ao voltar de lá. Então vocês poderiam me ajudar com minha viagem para a Judeia.
17 Vǎ taritaryǎ htuô̌hò́ phúnuô tadû́rò a htwǒto. Taryáma thǐ tane̤ lò̌ lahyǎ vǎ ná a hétò̤̌ kuô̌ angó̤ to, a héhtǒhélya̤ dûgně vǎ, phúnuô kǒle. Prè̤lu hekhuphú tahe a tè̤taritaryǎ tahenuôma, shyépǎ rò a hé, “ò,” shyépǎ rò a hé, “to,” a me̤ lahyǎ phúnuô. Vǎ tè̤taritaryǎ yěnuôma a thyá phúnuô má̤to.
17 Talvez vocês estejam se perguntando por que mudei de ideia. Será que faço meus planos de modo irresponsável? Será que sou como as pessoas do mundo, que dizem “sim” quando na verdade querem dizer “não”?
18 Phú Cò́marya hébècò́ tè̤ nuô, vǎ hébècò́ thyákuô̌dû phú è nuôprè́. Shyépǎ rò “ò,” shyépǎ rò “to,” vǎ hé kuô̌ǔ phúnuô takhyá꤮ to.
18 Tão certo como Deus é fiel, nossa palavra a vocês não oscila entre “sim” e “não”.
19 Me̤těhérò vǎ ná Sila ná Timothy hésodônyǎ pé̤hò́ thǐ ná Jesǔ Krístu ari-akyǎ hò́. È ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤, a hébècò́hébète̤ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, a héhtǒhélya̤ kuô̌ǔ tôphuố꤮ to.
19 Pois Jesus Cristo, o Filho de Deus, não oscila entre “sim” e “não”. Foi a respeito dele que Silas, Timóteo e eu lhes falamos e, sendo ele o “sim” definitivo, ele sempre faz o que diz.
20 Byacè Jesǔ me̤lốme̤bǎ pé̤ lò̌ hò́ lò̌꤮ Cò́marya a tè̤ò́lya̤ nuôtahe hò́. È me̤lốme̤bǎ pé̤ Cò́marya a tè̤ò́lya̤ yěnuôma, pè̤ thè́plòtǒ kuô̌ prè́ rò pè̤ ki hé, “Amèn” angó̤lasá ma “A má̤lakǒ cò́” rò pè̤ ki htuthè́htya Cò́marya phúnuô.
20 Pois todas as promessas de Deus se cumpriram em Cristo com um alto e claro “Sim!”. E, por meio de Cristo, confirmamos isso, de modo que nosso “Amém” se eleva a Deus para sua glória.
21 Prè̤ dố a me̤klò̤me̤ma tanyǎní̤ pé̤ ryá pè̤ tè̤zṳ̂́ení̤ Krístu yěnuôma má̤hò́ Cò́marya ané̤byacè ní̤dû yě hò́. Thyáphú pè̤ ki htwǒhtya akayǎ agněnuô, a nwóhtya hò́ pè̤ hò́.
21 É Deus quem nos capacita e a vocês a permanecermos firmes em Cristo. Ele nos ungiu
22 Htuô̌to, Cò́marya me̤máme̤dyǎ pè̤ yěnuô, a dyéluô̌ hò́ ná pè̤ htwǒ hò́ akayǎ hò́. A dyétǎ̤ pè̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuôma a me̤máme̤dyǎ hò́ pè̤ hò́. Htuô̌rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuô, a hyǎnuô̌ ohtwǒprè̤ dố pè̤ thè́plòkǔ rò a hécwó̤ pé̤kuô̌ pè̤ ná Cò́marya ki me̤lốme̤bǎhtya pé̤ lò̌ pè̤ a tè̤ò́lya̤ nuôtahe pǎ.
22 e nos identificou como sua propriedade ao colocar em nosso coração o selo do Espírito, a garantia de tudo que ele nos prometeu.
23 Vǎ thè́taklě hyǎ thè́prwǒ̤thè́li̤ thǐ rò vǎ hyǎhtwǒ pé̤ dố vǐ̤ Corinthia to. Vǎ hé phúyě rò vǎ lahǒ thǐ to nuôma Cò́marya thè́gně lò̌plǐ prè́.
23 Agora, invoco a Deus como testemunha de que foi para poupá-los que ainda não voltei a Corinto.
24 Pè̤ thè́zṳ̂́ me̤tǎ̤tṳ̂̌ ná thǐ tè̤zṳ̂́ to. Thǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌kadố cò́ nuôma pè̤ thè́gně hò́. Thyáphú thǐ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́htyapó̤ agněnuô, pè̤ thè́zṳ̂́ hyǎ me̤cwó̤me̤kǒ kuô̌ thǐ phúnuô prè́.
24 Isso não significa que queremos controlar vocês, dizendo-lhes como exercer sua fé. Nosso desejo é trabalhar com vocês para que tenham alegria, pois é pela fé que permanecem firmes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.