Lucas 18
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs NTLH
1 Yesu atɛ́m nɛkay ɛnɛ́nɛ́fú ntá bakoŋo bhi ndu bɛtɔŋ bhɔ bɛ, bábhɔŋ mɛnɨkmʉɛt ntá Mandɛm mpoknkɛm, kɛfɛrɛ ntí arɛ.
1 Jesus contou a seguinte parábola , mostrando aos discípulos que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Arɛm bɛ, “Ntaŋá-manyé amɔt achi nyaka ɛtɔkɔfú, Mandɛm yi kɛ chyɛ kɛnókó, ntɨ nkwǎ yi kɛbhɔŋ mpok nɛ yi.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não
3 Kɛ́nkwɛ́sɛ́ amɔt abhak nkwɔ́ ɛtɔk ɛyɔ. Are rɔ́ŋ ntá ntaŋá manyé wu anɨk nɔkɔ yí mmʉɛt bɛ, ‘Ɛta, táŋ manyé ya sayri fɛrɛ mɛ amɔ́ mǔmpap awa.’
3 Nessa cidade morava uma viúva que sempre o procurava para pedir justiça, dizendo: “Ajude-me e julgue o meu caso contra o meu adversário!”
4 Ndǔ nɛbhǒnɛt, ntaŋá manyé wu kɛfyɛ́ ntí. Kɛ ansɛm mpok, achɔkɔ diíí arɛm nɛ mmʉɛt yi bɛ, ‘Yɛ̌ndu mpú chyɛ Mandɛm kɛnókó, nɛ mbɨ́kɨ́ bhɔŋ mpok nɛ ntɨ nkwǎ,
4 — Durante muito tempo o juiz não quis julgar o caso da viúva, mas afinal pensou assim: “É verdade que eu não temo a Deus e também não respeito ninguém.
5 kɛ ndu mɔ́ngɔrɛ́-nɛ árɔ̀ŋ chi ambɨ bɛchyɛ mɛ ɛsɔŋɔri, chɔŋ ntáŋ manyé yi sayri nchyɛ́ yi. Mbák ɛ́pú nɔ́, apú sɛbhɛ mɛ ante amɨk.’”
5 Porém, como esta viúva continua me aborrecendo, vou dar a sentença a favor dela. Se eu não fizer isso, ela não vai parar de vir me amolar até acabar comigo.”
6 Yesu Acha arɛm yɛ bɛ, “Bǎghok nɔ ɛnyɨŋ ɛnɛ ntaŋá manyé anɛ ápú chak árɛ́mɛ́?
6 E o Senhor continuou:
7 Mbák mmu mbɔ yi ǎkwáy nyaka bɛ́kwak mɔ́ngɔrɛ́ wu, Mandɛm kɛ apu kway bɛkwak bo abhɛn yi áyábhɛ́ mbák bádì kɛbhɔ ntá yi bɛ̌ti nɛ ngósí? Ǎkway bɛ́chɔ́ŋti mpok kɛ ankwak bhɔ?
7 Será, então, que Deus não vai fazer justiça a favor do seu próprio povo, que grita por socorro dia e noite? Será que ele vai demorar para ajudá-lo?
8 Nchí ghati bhe bɛ, chɔŋ Mandɛm amkpɔ́t manyé áyák anchyɛ bǒbhi. Kɛ mpok Mmu anɛ áfú ntá Mandɛm ápɛ́rɛ́nsɛm, chɔŋ angɔ́ bo abhɛn bábhɔ́ŋɔ́ nɛka nɛ Mandɛm fá amɨkɨ́?”
8 Eu afirmo a vocês que ele julgará a favor do seu povo e fará isso bem depressa. Mas, quando o
9 Yesu atɛ́m nɛkay ɛnɛ́nɛ́fú ntá bo abhɛn bakaysi nyaka bɛ bachi chak bɛsí Mandɛm, mámbyaka nɔkɔ bo bachak.
9 Jesus também contou esta parábola para os que achavam que eram muito bons e desprezavam os outros:
10 Yi bɛ, “Bo bati apay bárɔŋ nyaka mɛnɨkmʉɛt amɛm ɛkɛrákap Mandɛm. Amɔt abhak mǔnkwɔ Fárisi, anɛfú abhak mbɛbhɛ́ nkabhɛ́nti.
10 — Dois homens foram ao Templo para orar. Um era
11 Mǔnkwɔ Fárisi ate ɛyǐ ɛbhak anɨk mmʉɛt bɛ, ‘Mandɛm, nkáká wɔ́ bɛ mpú mbɔ bo báchák abhɛn bachi baghɛ́p, bakʉ̌ bɛbʉ́, nɛ bakwɛnɛ́ bɛrwɔp. Nkáká wɔ bɛ mpú mbɔ yɛ̌ chí mbɛbhɛ́ nkabhɛ́nti anɛ áté nɔ́ awu.
11 O fariseu ficou de pé e orou sozinho, assim: “Ó Deus, eu te agradeço porque não sou avarento, nem desonesto, nem imoral como as outras pessoas. Agradeço-te também porque não sou como este cobrador de impostos.
12 Nchí bhak ndǔ nɛtarɛ́nsay ndɔŋ ɛ́páy ndu sɔ́nde amɔt. Nɛ ndǔ mɛnyɨŋ ɛbha mɛnkɛm nchí chyɛ ndu amɔt amfay baru byo mbɔ akap ntá yɛ.’
12 Jejuo duas vezes por semana e te dou a décima parte de tudo o que ganho.”
13 Kɛ mbɛbhɛ́ nkabhɛ́nti ate nɛkɔ nɛsiɛ. Ntí, yi kɛ yoŋ amfay, nɛ adɛp awɔ́ antɨ arɛm bɛ, ‘Ɛta Mandɛm, nchí mmǔ bɛbʉ́. Ghɔ́ mɛ ntínso!’
13 — Mas o cobrador de impostos ficou de longe e nem levantava o rosto para o céu. Batia no peito e dizia: “Ó Deus, tem pena de mim, pois sou pecador!”
14 Nchí ghati bhe bɛ Mandɛm ásɔ́t nyaka bɛ mbɛbhɛ́ nkabhɛ́nti wu achí chak bɛsí bhi. Ɛ́kɛbhák nɔ nɛ mǔnkwɔ Fárisi mbɔnyunɛ́ Mandɛm ǎsɛ̀pti yɛ̌ntɨkɨ mmu anɛ áyòŋ mmʉɛt, kɛ ǎkòsi yɛ̌ agha anɛ ásɛ̀pti mmʉɛt amɨk.”
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Bofú básɔ́t bɔ̌bhap bárɔ́k ntá Yesu nɛ bhɔ bɛ yi anyaŋa bɔ amɔ anti anjɛt bhɔ. Baghɔkɔ́ bhi bághɔ́ nɔ́kɔ́ nɔ, bábho bɛsáyti bhɔ bɛ bákɛ́ kʉ nɔ.
15 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos viram isso e repreenderam aquelas pessoas.
16 Kɛ Yesu abhɨŋɨ bǒbhɔ nɛ bɔ̌bhap. Nɛ ntá baghɔkɔ́ bhi arɛm bɛ, “Dɔ̌ ká mǎmbɔ mántwɔ ntá ya, bǎkɛ́ chyɛt bɔ mbi mbɔnyunɛ bǒ abhɛn bachi mbɔ bhɔ́ kɛ̌ Mandɛm abhak Mfɔ wap.”
16 Então Jesus chamou as crianças para perto de si e disse:
17 Dɨŋɨ́ ká bɛ, mbák mmu abhɨ́kɨ́ rɔ Mandɛm ankɛm yi mbɔ mɔ́nkwɛn apú kway bɛbhak ndǔ mpǎy bo abhɛn Mandɛm achi Mfɔ wap wáwák.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
18 Ɛwak ɛ́mɔt, mǔnti bo Israɛl abhɛ́p Yesu bɛ, “Ntɔŋ, wɔ mmǔ ndɨ́ndɨ́, chɔŋ nkʉ yi kɛ mbɔ̌ŋ nɛpɛ́m ɛnɛ́n nɛbhɨkɨ bhɔŋ ngwɛnti?”
18 Certo líder judeu perguntou a Jesus: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
19 Yesu akɛmɛ yí bɛ, “Ndaká yí ɔ́bhɨ́ŋɨ́ mɛ bɛ mmǔ ndɨ́ndɨ́? Mmǔ ndɨ́ndɨ́ apú. Mandɛm aywǐnti kɛ achi Mmǔ ndɨ́ndɨ́.
19 Jesus respondeu:
20 Ɔrɨ́ŋɨ́ bɛbhé Mandɛm. Bɛ́rɛ̀m bɛ, ‘Ɔ́kɛ́ kwɛn bɛrwɔp. Ɔ́kɛ́ wáy mmu. Ɔ́kɛ́ ghɛp. Ɔ́kɛ́ te ntísiɛ ákwárɛ́. Chiɛ̌ máyɛ nɛ ɛtayɛ kɛnókó.’”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério, não mate, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, respeite o seu pai e a sua mãe.”
21 Mmǔ wu árɛm bɛ́ “Nnáŋ nchí bhʉɛrɛ bɛbhé ɛbhɛn mɛnkɛm.”
21 O homem respondeu: — Desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos.
22 Yesu ághókó nɔ́kɔ́ nɔ́, arɛm ntá yi bɛ, “Ɛ́rɔp ɛnyɨŋ ɛ́mɔt ɛnɛ́ ɔ́bhɨ́kɨ́ re kʉ. Dɔ́k tí mɛnyɨŋ ɛbhɛ mɛnkɛm, chyɛ̌ nkáp ntá bachɛ́bhɛ́bho. Mbák ɔ́nkʉ́ nɔ, chɔŋ ɔ́mbɔ́ŋ kɛfɔ̌ mɛnyɨŋ amfay. Ɔ́ntwɔ́ yɛ ɔnkoŋo mɛ. Nɛ chɔŋ ɔ́mbɔ́ŋ kɛfɔ̌ mɛnyɨŋ awǔ amfay.”
22 Quando Jesus ouviu isso, disse:
23 Ághókó nɔ́kɔ́ nɔ́, apɔp, arɔbhɛ rɔ́ŋɛ́rɔ́ŋ mbɔnyunɛ abhɔ̌ŋ nyaka bɛyǎ mɛnyɨŋ.
23 Quando o homem ouviu isso, ficou muito triste, pois era riquíssimo.
24 Yesu ayɨŋɨ yí, arɛm bɛ, “Ɛ́bèmʉɛt tontó bɛ mǔnkáp anka Mandɛm ambak Mfɔ ywi.
24 Vendo a tristeza dele, Jesus disse:
25 Ɛ́chí wɨkɨrɨk bɛ mpɔŋɔ baso ámfʉɛ́t ndǔ mbok mbíábhan ɛ́cha mǔnkáp bɛ́ka Mandɛm ambak Mfɔ ywi.”
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 Bo abhɛn baghoko bɛyɔŋ ɛbhɔ bábhɛ́p Yesu bɛ, “Agha ákwày yɛ bɛbhɔŋ nɛpɛ́m ɛnɛn nɛ́bhɨ́kɨ́ bhɔŋ ngwɛnti?”
26 Os que ouviram isso perguntaram: — Então, quem é que pode se salvar?
27 Yesu akɛmɛ bhɔ bɛ, “Ɛnyɨŋ ɛnɛ́ ɛ́cha nkwǎŋwaŋ, ɛ́pú cha Mandɛm.”
27 Jesus respondeu:
28 Píta asá ɛyɔŋ arɛm bɛ, “Yɨŋɨ́, sɛ́rɔ́ mɛnyɨŋ mɛnkɛm sɛ́kòŋo wɔ.”
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos a nossa família e seguimos o senhor.
29 Yesu aghati bhɔ bɛ, nchí ghati bhe bɛ, “Mmǔ anɛ árɔ́ yɛ̌ ɛkɛt, yɛ̌ ngɔrɛ́, yɛ̌ bɔ̌mayi, yɛ̌ ɛtayi nɛ máyi, nɛ yɛ̌ bɔ̌bhi ɛ̌ti Kɛfɔ Mandɛm,
29 Jesus respondeu:
30 Mandɛm ǎchyɛ chɔŋ yi mɛnyɨŋ ɛbhɛn bɛyǎ bɛcha ɛbhɛn yi anɛmɛ fá amɨk. Nɛ chɔŋ ambɔ́ŋ nɛpɛ́m ɛnɛn nɛ́bhɨ́kɨ́ bhɔŋ ngwɛnti ndǔ mmɨk nkɔ.”
30 receberá ainda nesta vida muito mais e, no futuro, receberá a vida eterna.
31 Ɛ́tat nɔ́kɔ́, Yesu asɔt baghɔkɔ́ bhi bati byo nɛ apay nɛpak. Abho bɛ́gháti bhɔ bɛ, “Ghók ká! Sɛ́rɔŋ nɔ chí Yerúsalɛm, nɛ arɛ́, chɔŋ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ barɛmɛ́ kɛpɨ̌ntɨ Mandɛm básɨ́ŋɨ́ ɛ̌ti Mmu anɛ áfú ntá Mandɛm ɛ́mfakari.
31 Jesus levou os doze discípulos para um lado e disse:
32 Chɔŋ mánkɛ́m yi mámfyɛ amɔ́ bǒbati abhɛn bápú bo Israɛl, mánjɔ́kɔ́ yi, nɛ mánsɔkɔti yí, nɛ mámpati yi batiɛ́ amʉɛt.
32 Ele será entregue aos não judeus, e estes vão zombar dele, insultá-lo, cuspir nele
33 Chɔŋ mándɛ́n yi nɛ ɛkpa, nɛ mángwáy yi. Kɛ ɛ́gháká nɔ́kɔ́ manywɔp arat, ampɛtnsɛm ndǔ nɛpɛ́m.”
33 e bater nele; e depois o matarão. Mas no terceiro dia ele ressuscitará.
34 Kɛ baghɔk Yesu kɛjwimɛm yɛ̌ chi ndǔ ɛnyɨŋ ɛ́mɔt ndǔ ɛbhɛn yi árɛ́mɛ́. Bɛ́bhak bhɛ́sɛ́ bhɛ́sɛ́ ntá yap nɛ bɔ́ kɛkɛ́m ɛnyɨŋ ɛnɛ yi arɛmɛ.
34 Os discípulos não entenderam nada do que Jesus disse. O que essas palavras queriam dizer estava escondido deles, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Mpok Yesu aghaka kɛkwɔt nɛ Jɛríko, nnɛ́mámɨ́k amɔt abhak nɛpak mbi chɔ́kɔ́, anɨŋɨ nɔkɔ mɛnɨ́ŋɨ́.
35 Jesus já estava chegando perto da cidade de Jericó. Acontece que um cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
36 Ághókó nɔ́kɔ́ ndǔ bɛyǎ bó báfʉɛ̀t, abhɛ́p ɛnyɨŋ ɛnɛ ɛ́fàkari.
36 Quando ouviu a multidão passando, ele perguntou o que era aquilo.
37 Bágháti yi bɛ, “Yesu anɛ Násárɛt kɛ áfʉɛ̀t.”
37 — É Jesus de Nazaré que está passando! — responderam.
38 Abho yɛ bɛ́bɨ́k bɛ, “Yesu! Mmɔ̌ Mfɔ Debhít! Ghɔ́ mɛ́ ntínso!”
38 Aí o cego começou a gritar: — Jesus,
39 Bo abhɛn bárɔ̀ŋ ambɨ báré sayti yi bɛ ánchɔ́kɔ́ kpák; kɛ akpɨk are bɨk nɛ ɛyɔŋ ɛtaŋɛtaŋ bɛ, “Mmɔ̌ Mfɔ Debhít! Ghɔ́ mɛ́ ntínso!”
39 As pessoas que iam na frente o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca. Mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
40 Yesu áte, achyɛ ɛyɔŋ bɛ mántwɔ́ nɛ yi. Bátwɔ́ nɔ́kɔ́ kɛ́kwɔ́t nɛ yi, Yesu abhɛ́p yi bɛ,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. Quando ele chegou perto, Jesus perguntou:
41 “Ɔ̌yáŋ mɛ̌nkʉ́ wɔ yi?” Akɛmɛ Yesu bɛ, “Acha, nchí yaŋ mpɛt ngɔ mbaŋ.”
41 — O que é que você quer que eu faça? — Senhor, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
42 Yesu arɛm yɛ ntá yi bɛ, “Ghɔ́ mbaŋ. Nɛka ɛnɛ́n ɔbhɔŋɔ nɛ mɛ nɛ́kʉ ɔtaŋ.”
42 Então Jesus disse:
43 Tɛ́mté wu, abho bɛghɔ mbaŋ! Nɛ abho bɛkoŋo Yesu, ambɨti nɔkɔ Mandɛm. Bo mankɛm bághɔ́ nɔ́kɔ́ nɔ, babhɔ bɛbɨti nkwɔ Mandɛm.
43 No mesmo instante o homem começou a ver e, dando glória a Deus, foi seguindo Jesus. E todos os que viram isso começaram a louvar a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.