Lucas 22
Tawúratɩ na Injiila dɛ́ɛ fɔɔlɩ́nɩ (KDH) vs NTLH
1 Kpɔ́nɔ́ badaɖʊ kɩ faadɩ́nɩ nɛ́-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ bánÿaá kɩ sɩsɩ Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ nɛ́ bamáa cʊʊ́.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa kʊ́bɔnáa na Mará wɩlɩɖáa wánjáádɩ nŋɩ́nɩ́ báta balá na bakʊ Yeésu nɛ́, amá, bánnɩɩ́ zamɔ́ɔ nɩdáárɛ.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Bɩdɛ́ɛ sáátɩ gɛ Sitáánɩ waazʊ́ʊ Yudásɩ weení bánÿaá yɩ sɩsɩ Isikariyóo bɩka ɩgɛ́ɛ fuú na nɔɔ́lɛ-daá ńnɩ́ naárʊ nɛ́.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Ngɛ Yudásɩ waagʊrʊ́ ibó ɩmɔɔná Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa kʊ́bɔnáa na sɔ́ɔ́jawá bénveríi Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Ɖaána kʊ́bɔńga nɛ́ bɛdɛ́ɛ kʊ́bɔnáa ɩ́na wɛ bɔmɔ́ɔ ɖamá nŋɩ́nɩ́ sɩ ɩlá na ɩkpa Yeésu icéle wɛ nɛ́.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Ńna gɛ bɩɩbá bɩlá wɛ niíni, ngɛ baazɩ́ŋ sɩsɩ bánváa yɩ liideé.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Kʊjɔɔwʊ sɩ balá Yudásɩ nɛ́ wɔɔmɔ́ɔ yɩ, ngɛ waazʊ́ʊ nɩ́báánɩ cáádɩ na ɩkpa Yeésu icéle wɛ bɩka zamɔ́ɔ tándɩlɩ́.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Kpɔ́nɔ́ badaɖʊ kɩ faadɩ́nɩ nɛ́-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́-dɛ́ɛ wɩ́rɛ wenɖé bángʊ́ʊ Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́-dɛ́ɛ feevaláa nɛ́ waadála.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Ngɛ Yeésu weedíri Pétro na Yʊháánɩ ɩtɔ́ wɛ sɩsɩ: «Ibó ɩkágbɩɩrɩ ɖáa Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ na ɖiɖi kɩ.»
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Ngɛ bɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Lé gɛ nyɔ́zɔɔlɛ́ɛ sɩsɩ ɖɩ́kagbɩɩrɩ kɩ.»
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Ngɛ Yeésu woobúsi wɛ sɩsɩ: «Bɛɛ́ɛ, a mɩ́ɩ́dála sɩ ɩsʊ́ʊ tɛ́ɛ́dɩ-daá, mɩ́nzɩŋ́ abaalʊ́ naárʊ, ɩgazʊwáána lɩ́m na báyɔ́ɔ. Ivu yɩ ɖaána wenká kadaá sɩ ɩsʊ́ʊ nɛ́,
10 Jesus respondeu:
11 na ɩtɔ́ ɖaána-dʊ́ʊ sɩsɩ: “Kʊ́bɔnɩ́ sɩsɩ ɖɩ́bɔɔzɩ nya sɩsɩ ɖaḿ wenkí-daá gɛ ɩmʊ́ sɩ iɖi Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ ɩ́na ɩwanbaaráa.”
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Wánwɩlɩ́ɩ mɩ́ɩ ɖaḿ kʊ́bɔńgɩ nakɩ́rɩ bísa-daá báńgbɩɩrɩ kɩ. Ńna gɛ ɩgbɩ́ɩ́rɩ ɖáa jíńgáárɩ́.»
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Bɛɛɖɛ́ɛ, ngɛ baagána wenbí nɔ́ɔ́ wɔɔdɔ́ wɛ nɛ́; ngɛ baagbɩ́ɩ́rɩ kɩ.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Kíɖíím ɖíi alɩwáátɩ waadála nɛ́, ngɛ Yeésu na ɩdɛ́ɛ tɩndɩnáa boobó bɔcɔ́ɔ sɩ beɖi.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Ngɛ Yeésu wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Máábá mɔzɔ́ɔ́lɩ sɩsɩ meɖi Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ kɩna mána mɩ́ɩ naanɩ́ mana naazɩrɛ.
15 e lhes disse:
16 Káma, ménveerím mɩ́ɩ sɩsɩ módóndokúti meɖi kɩ hálɩ wenbí bʊrɔ bénɖíi kɩ nɛ́ ɩkɔ́nɩ bikógoodi Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kowúrɔ́ɔ-daá.»
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Bʊwɔ́rɔ́ nɛ́, ngɛ wɔɔgbɔ́ɔ sʊlʊ́m na kagbɔ́ɔ, waazá Ɩsɔ́ɔ nɛ́, ngɛ wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Ɩmʊ sʊlʊ́m bɩna ɩnyɔ́ɔ ɩka ɖamá.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Káma, ménveerím mɩ́ɩ sɩsɩ módóndokúti mɔnyɔ́ɔ sʊlʊ́m hálɩ Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kowúrɔ́ɔ ɩtála.»
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Ngɛ wɔɔgbɔ́ɔ kpɔ́nɔ́. Waazá Ɩsɔ́ɔ kɩrɔ bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ wɛɛbɛlɩ́ kɩ icéle wɛ ɩtɔ́ sɩsɩ: «Kpɔ́nɔ́ kɩna kɩgɛ́ɛ na mɛ́dɛ́ɛ tɔnʊʊ́ wenkí sɩ malá kɩ sarɔ́ɔ mɩ́rɔ́ɔ́zɩ́ nɛ́. Ɩlá bɩlɛ́ na ɩtɔ́ɔ́zɩ mɔ́rɔ́.»
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Beeɖi kíɖíím bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ wɔɔgbɔ́ɔ sʊlʊ́m na kagbɔ́ɔ ɩtálaḿ bɩlɛ́ ɖʊɖɔ icéle wɛ ɩtɔ́ sɩsɩ: «Sʊlʊ́m bɩna bɩgɛ́ɛ na keɖiyá kɩ́falɔɔ́ Ɩsɔ́ɔ sɩ iɖi kɛ ɩ́na ɩzamɔ́ɔ nɛ́. Bɩgɛ́ɛ na mɛ́dɛ́ɛ azimá sɩ abɩ́rɩ adɛ mɩ́rɔ́ɔ́zɩ́ nɛ́. Azimá amʊ́ sɩ ayele ná na keɖiyá kɛḿ katá.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Amá, ɩbɛ́ɛ, weení sɩ ɩyá ma nɛ́ wɛ wénɖíi kíɖíím cé mána yɩ.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Ɩrʊ́ Biyaalʊ́ wánzɩ́m ńŋɩnáa Ɩsɔ́ɔ waazɩ́ɩ́zɩ bɩ nɛ́, amá, nbusú na weení sɩ ɩyá yɩ nɛ́.»
22 Pois o
23 Ngɛ baabáázɩ ɖamá bɔɔzɩ́ na batɩlɩ́ badaá weení sɩ ɩlá bɩlɛ́ nɛ́.
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Wanbaaráa ɩbá bɔwɛ bónÿoó beriké bánjáádɩ sɩ batɩlɩ́ badaá weení ɩgɛ́ɛ kʊ́bɔnɩ́ nɛ́.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Ńna gɛ Yeésu wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Yíriwá-dɛ́ɛ wúrowá wánnaazɩ́ bɛdɛ́ɛ ɩráa gɛ, bɩka wenbá bɔwɛná yíko ɩráa-rɔ nɛ́ sɔɔlɛ́ɛ bayáa wɛ sɩsɩ kazɔ́ɔ lanɖáa.
25 Então Jesus disse:
26 Amá, mɩ́nyɔ́ɔ́ nɛ́, bɩdɔbɔ́ɔ́zɩ bɩlɛ́ mɩ́lɔ́wʊ́táá. Mɩ́dáá weení ɩgɛ́ɛ kʊ́bɔnɩ́ nɛ́, ɩ́bɩsɩ nyazɩ kúmuú, bɩka weení ɩgɛ́ɛ nɩ́baadɛɛrʊ́ nɛ́ ɩbɩ́sɩ nyazɩ bɔwʊtá-dʊ́ʊ.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Káma, weení ɩjɔɔ́ɔ bɔ́ngɔnáa yɩ kíɖíím nɛ́, na weení wɔ́ngɔnáa kíɖíím nɛ́ bɔlɔwʊtáá, weení gɛ kʊ́bɔnɩ́. Bɩdɛkɛ́ɛ weení ɩjɔɔ́ɔ bɩka bɔ́ngɔnáa yɩ kíɖíím nɛ́? Ngʊ́ mɔ́ɔ́ nɛ́, mɔ́wɛ mɩ́lɔ́wʊ́táá gɛ nyazɩ weení wɔ́ngɔnáa kíɖíím nɛ́.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Mɩ́nyɔ́ɔ́ nɛ́, mɩ́ɩ́ɖɔ́kɩ mɩ́dɩ ɩcɔɔná ma nɔwɛ́yawá mááná tɩ nɛ́ tɩdaá.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Bʊrɔɔzɩ́ gɛ ńŋɩnáa Majaa weejéle ma kowúrɔ́ɔ nɛ́, mɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ ménjelíi mɩ́ɩ kɛ.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Na ɩkɔ́nɩ iɖi ɩnyɔ́ɔ mána mɩ́ɩ mɛ́dɛ́ɛ kowúrɔ́ɔ-daá, bɩka ɩcɔ́ɔ kowuro-gbelásɩ-rɔ ɩfʊʊná Israyɛ́ɛlɩ agó fuú na náálɛ tɔ́m.»
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Yeésu weevééri Simɔ́ɔnɩ sɩsɩ: «Simɔ́ɔnɩ, Simɔ́ɔnɩ, Sitáánɩ wɔɔbɔ́ɔ́zɩ sɩsɩ béyele yɩ na ɩcaádɩ mɩ́ɩ nyazɩ bánjaádɩ bilée na balɩzɩ́ fúti nɛ́.
31 Jesus continuou:
32 Amá, máázʊ́lʊ nyɔ́rɔ́ɔ́zɩ́ na ńkɛbɛ́ɖɩ nyɛ́dɛ́ɛ toovonúm nyáává ma kɩ nɛ́. Bɩlɛ́ nɛ́, a nyáagábɩsɩ mɔ́jɔ́, kpaazɩ ngoobíya ɖóni.»
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Ngɛ Pétro woobúsi yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, mɔ́ɔ́ mázɩ́ŋɛ́ɛ sɩsɩ a sáráka ya, a ngʊ́ sɩ́m ya, mána nya ɖónboɖé.»
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Ngɛ Yeésu wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Pétro, ménveerím nya sɩsɩ sinje kɩna, kalɩńbaawʊ́ tatanbɔɔ tá gɛ sɩ njɔ́ɔ́lɩ bʊrɔ nabúdoozo sɩsɩ nyáásɩ ma.»
34 Então Jesus afirmou:
35 Ngɛ Yeésu wɔɔbɔ́ɔ́zɩ wɛ sɩsɩ: «Méédíri mɩ́ɩ mɩ́dɔɖɔ́kɩ liideé, cáńfáná furuú yáá takaḿwá nɛ́, nabʊ́rʊ waagála mɩ́ɩ takáásɩ́?» Ngɛ boobúsi yɩ sɩsɩ: «Aayɩ́».
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Ngɛ wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Tɔ́ɔ, lɛlɛɛɖɔ́ nɛ́, weení ɩwɛná liideé nɛ́, ɩkpɔ́ɔ yɛ, bɩlɛ́ ɖʊɖɔ gɛ weení ɩwɛná furuú nɛ́ ɩ́kpɔɔ kɩ; ngɛ weení ɩvɛ́yɩ́na sɔɔ́ tókobí nɛ́, bʊdʊ́ʊ ɩyá ɩdɛ́ɛ kpáyɩ ɩmʊ kʊ́ɖʊmɔ́ɔ.
36 Então Jesus disse:
37 Káma, ménveerím mɩ́ɩ sɩsɩ tɔ́m tɩna baaŋmáa tɩ Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Tɔ́m Tákaraɖá-daá nɛ́, bɩmɔɔ́na tikóódi méweezuú-daá. Tɩlɛ́ gɛ sɩsɩ: “Baagála yɩ baɖʊ wenbá bánlám bɩdaavé nɛ́ badaá.” Káma, wentí tɩgɛ́ɛ mɛ́dɛ́ɛ ńdɩ nɛ́, asée tiigóódi.»
37 Pois as
38 Ngɛ wanbaaráa sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, bɛɛ tókobíwá natɩ́lɛ.» Ngɛ woobúsi wɛ sɩsɩ: «Bɩɩmɔ́ɔ bɩlɛ́.»
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Yeésu waalɩ́ɩ ibó Olivíyée tɩ́ɩ́nɩ bʊ́ʊ-daá ńŋɩnáa bɩdɛ́rɛ́gɛ́ɛ ɩdɛ́ɛ ɖɔ́ɔ́ná nɛ́. Ngɛ ɩwanbaaráa woovu yɩ.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Waadála ńnaamʊ́ nɛ́, ngɛ wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Ɩzʊ́lʊ na ɩ́kasála Sitáánɩ-dɛ́ɛ kɔdɔ́sɩ-daá.»
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Ngɛ waalɩ́ɩ bɔjɔ́ itúu kpɔ́mɔ́ɔ́ nyazɩ báta bɔlɔ bʊ́ʊ́rɛ ɖɩsála ɖɩdáarɛ ɩká ɩɖʊná-rɔ wánzʊlʊ́ʊ sɩsɩ:
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 «Majaa, a nyéndisí, laná ma bolíni na wahála kagbɔ́ɔ kana. Amá, bɩ́kalá wenbí mɔ́zɔɔlɛ́ɛ nɛ́, nyɛ́dɛ́ɛ sɔɔlɩ́m ɩ́la ná.» [
42 dizendo:
43 Bɩdɛ́ɛ sáátɩ gɛ ɩsɔ́ɔ́dáá malááyɩ́ka naárʊ waaɖʊ ɩlɩ́ɩ ɩjɔ́ ɩkpáázɩ yɩ ɖóni.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Ɩlaakáarɩ waabá bɩkʊrʊ́ nɛ́, waadásɩ ɩbá ɩlɔɔná sʊlʊ́ʊ, ngɛ ɩdɛ́ɛ fifíni waabɩ́sɩ nyazɩ azimá bɩlɛ́ bíndosí adɛ.]
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Waazʊ́lʊ bɩlɛ́ bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ waagʊrʊ́ ɩkábɩsɩ wanbaaráa-jɔ́ ɩmɔɔná bɛlɛ́ bónɖóm ɖúkúru ɖóm.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Ngɛ wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Ngbaalá gɛ mínɖóm. Ɩgʊrʊ́ bɩka ɩsʊ́lʊ na ɩ́kasála Sitáánɩ-dɛ́ɛ kɔdɔ́sɩ-daá.»
46 E disse:
47 Ɩbamáa ŋmatɩrɛ gɛ zamɔ́ɔ nakɩ́rɩ waaɖʊ kɩlɩ́ɩ; bɩka fuú na nɔɔ́lɛ-daá ńnɩ́ weení bánvʊnÿaá yɩ sɩsɩ Yudásɩ nɛ́, kɛdɛ́ɛ kɩ nɩ́bááwʊ. Yudásɩ ɩmʊ́ woogóduu Yeésu-jɔ́ ɩsɛ́ɛ yɩ ikpíriki yɩ.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Ńna gɛ Yeésu wɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Yudásɩ, nyéngbirikí Ɩrʊ́ Biyaalʊ́ gɛ na nÿá yɩ?»
48 Mas Jesus disse:
49 Wenbá bavʊnwɛ bána Yeésu nɛ́ baana wenbí sɩ bɩlá nɛ́, ngɛ bɔɔbɔ́ɔ́zɩ Yeésu sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, ɖɩ́cɛsɩ wɛ tókobí?»
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Ngɛ badaá kʊ́ɖʊḿ wɛɛjɛ́sɩ sarásɩ lanɖʊ́ kʊ́bɔnɩ́-dɛ́ɛ bɔwʊtá-dʊ́ʊ bɩcɛ́ ɩlɛ́ ɩnɩgbamʊʊ́ kíɖiiwú.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Amá, Yeésu wɔɔdɔ́ wɛ sɩsɩ: «Iyéle, bɩɩmɔ́ɔ bɩlɛ́.» Ngɛ weedekiná ɩrʊ́ ɩmʊ́ ɩnɩgbamʊʊ́ ɩwáázɩ yɩ.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Ngɛ wɔɔdɔ́ sarásɩ lanɖáa kʊ́bɔnáa, na Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Ɖaána kʊ́bɔńga-rɔ fereɖáa-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa na tɛ́ɛ́dɩ-daá kʊ́bɔnáa bɔɔgɔ́nɩ ɩwɔ́rɔ́ nɛ́ sɩsɩ: «Mɛ́gɛ́ɛ ŋmɩɩlʊ́ yáá we-rɔ gɛ mɩ́ɩgágʊ́rʊ́ mɔ́wɔ́rɔ́ mɩ́gana tókobíwá na ɖáázɩ bɩlɛ́.
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Mávʊ́nna mɩ́ɩ gɛ Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Ɖaána kʊ́bɔńga-daá báa wɩ́rɛ wenɖé, ngɛ mɩ́dákpá ma. Amá, tɔ́ɔ, lɛlɛɛɖɔ́ nɛ́, mɩ́dɛ́ɛ alɩwáátɩ na temenuú-dɛ́ɛ yíko waadala ná.»
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Baagba Yeésu nɛ́, ngɛ booboná yɩ Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa rɩ́ŋa-dɛ́ɛ kʊ́bɔnɩ́-dɛ́ɛ ɖaána-daá. Pétro kɔwɛ bolíni igovóo wɛ.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Baaɖʊ nimíni tɔ́ɔ lɔwʊ́rɛ betí bɔcɔ́ɔ balára bamɩlɩná yɩ nɛ́, ngɛ Pétro wɔɔgɔ́nɩ ɩcɔ́ɔ bɔlɔwʊtáá.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Alʊ́ bɔwʊtá-dʊ́ʊ naárʊ waana yɩ ɩjɔɔ́ɔ nimíni-jɔ́ nɛ́, woozúu yɩ ɩzɩ́rɛ tíḿḿ, ngɛ wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Ceení ɖʊɖɔ fʊngana yɩ gɛ.»
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Ngɛ Pétro wɔɔjɔ́ɔ́lɩ ɩtɔ́ sɩsɩ: «Aayɩ́ yoo ɖɔ́gɔɔ, máásɩ yɩ.»
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Bɩɩdásɩ cʊ́kɔ nɛ́, naárʊ waana yɩ nɛ́, wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Nyɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ nyɔ́wɛ ɩráa bɛḿ badaá.» Amá, Pétro woobúsi ɩrʊ́ ɩmʊ́ sɩsɩ: «Aayɩ́ yoo, mɛ́vɛ́yɩ́ badaá.»
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Bɩlɛ́ bʊwɔ́rɔ́, bɩɩlá nyazɩ áwa kʊ́ɖʊmʊ́ʊ nɛ́, naárʊ ɖʊɖɔ waadábaazɩ tɩ ɖʊɖɔ na ɖóni sɩsɩ: «Ceení ɖɔ́ ɩbá ɩgɛ́ɛ badaá naárʊ gɛ, káma, Galilée ńnɩ́ gɛ ɩgɛ́ɛ.»
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Ngɛ Pétro woobúsi sɩsɩ: «Bʊbɔ́tɩ gɛ, máátanzɩ wentí nyánŋmatɩ́ tɩ ɖɔ́ nɛ́.» Ɩbamáa ŋmatɩrɛ bɩlɛ́ ɩdatanzum tá gɛ kalɩńbaawʊ́ wɔɔbɔ́ɔ.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Ńna gɛ Ɖádʊ́ʊ wɛɛgɛ́ɛ́zɩ ɩkɛ́bɛ́ɛŋ Pétro. Ngɛ Pétro wɔɔdɔ́ɔ́zɩ tɔ́m wentí Ɖádʊ́ʊ waavʊ́ńveeri yɩ tɩ nɛ́ sɩsɩ: «Naanɩ́ kalɩńbaawʊ́ ɩbɔ́ɔ sinje nɛ́, nyéngizíi ma hálɩ bʊrɔ nabúdoozo.»
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Ngɛ waalɩ́ɩ asʊ ɩbá iwíi páá.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Sɔ́ɔ́jawá baazɩ́ɩ wɛ bénveríi Yeésu nɛ́ wɛ bánmʊŋɛ́ yɩ bɩka bánmám yɩ.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Boovu waazá-rɔ bɩka bɔ́nbɔɔzɩ́ yɩ sɩsɩ: «Tɩrɩkɩ, weení waama ná nya.»
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Bɩka babá bándʊ́ʊ́dɩ yɩ kʊdʊ́ʊ́nɩ ndɩ‑ndɩ.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Tɛ́ɛ́wʊ weevé nɛ́, ngɛ Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa na Mará wɩlɩɖáa na Yahúúɖuwá-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa baaganáa woodúúzi. Ngɛ bɔɔgɔ́gɔ́ná Yeésu bɛdɛ́ɛ tɔmvʊʊráa kʊ́bɔnáa-jɔ́.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Ngɛ bɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Nyɔ́ɔ́ gɛ Lɛɛrʊ́? Feeri ɖáa.» Ngɛ woobúsi wɛ sɩsɩ: «A méévééri mɩ́ɩ sɩsɩ bɩlɛ́ gɛ bɩgɛ́ɛ, bɩdɛkɛ́ɛ sɩ ɩfa ma toovonúm.
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Ngʊ́ a mɔ́ɔ́bɔ́ɔ́zɩ mɩ́ɩ, bɩdɛkɛ́ɛ sɩ ibúsi ma.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Amá, kpɔɔná lɛlɛɛɖɔ́, Ɩrʊ́ Biyaalʊ́ wɔ́njɔwʊ́ʊ Ɩsɔ́ɔ yíko-dʊ́ʊ-dɛ́ɛ nʊ́ʊ́nɩ kíɖiiwú-rɔ.»
69 Mas de agora em diante o
70 Ńna gɛ barɩ́ŋa bɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «A bɩlɛ́, nyɔ́ɔ́ gɛ Ɩsɔ́ɔ Biyaalʊ́?» Ngɛ woobúsi wɛ sɩsɩ: «Ńŋɩnáa wenbí mɩ́ɩ́ŋmátɩ nɛ́, bɩlɛ́ gɛ mɛ́gɛ́ɛ.»
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Ngɛ bɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Ɖóógúti ɖánjáádɩ seríya wenkí ɖʊɖɔ, káma, ɖádɩtɩŋa ɖáánɩ́ɩ ɩdɩtɩŋa ɩnɔɔ́-daá.»
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.