João 13

Tawúratɩ na Injiila dɛ́ɛ fɔɔlɩ́nɩ (KDH) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bɩgɛ́ɛ na sɩ kifé na beɖi Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ nɛ́. Yeésu fʊnnyɩ sɩsɩ ɩdɛ́ɛ alɩwáátɩ waadála sɩ ɩlɩ́ɩ ɖúúlínya kɩna kɩdaá ɩɖɛ́ɛ Caáwʊ-jɔ́. Ɩmʊ́ weení waavʊ́ńbá ɩsɔ́ɔ́lɩ ɩdɛ́ɛ ńba bɔwɛ ɖúúlínya-daá nɛ́, wɔɔzɔ́ɔ́lɩ wɛ bɩlɛ́ gɛ hálɩ bɩkágʊʊrɩ.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Babamáa ɖaanɩ́ŋa kíɖíím ɖíi nbɩlɛ́. Bɩdɛ́ɛ sáátɩ kɩḿ nɛ́, Sitáánɩ waavʊ́ńɖʊ́ʊ Yudásɩ, Simɔ́ɔnɩ Isikariyóo biyaalʊ́ lowú-dɛ lomaazɛ́ sɩsɩ ɩyá Yeésu.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Amá, Yeésu nɛ́, ɩlɛ́ ɩnyɩ bɩlɛ́ sɩsɩ Ɩsɔ́ɔ-jɔ́ gɛ waagálɩ́ɩ́ná, ngɛ Ɩsɔ́ɔ-jɔ́ gɛ wándabɩsɩ́, bɩka ɩnyɩ ɖʊɖɔ sɩsɩ Caáwʊ waaɖʊ bɩrɩ́ŋa wɛndɛ́ nɛ́,
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 waagʊrʊ́ kíɖíím-rɔ, ngɛ waalɩzɩ́ idóko ɩsɔ́ɔ́dáá ńgɩ ɩsɩ́ɩ bɩka ɩkpɔ́ɔ pɔpɔwʊ́ ɩnyáárɩ ɩdɩnɔɔ́.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 Ngɛ waabɩ́rɩ lɩ́m tása nakɩ́rɩ-daá ɩbáázɩ ɩwanbaaráa nʊvɔ́ saḿ bɩka wánvɩɩzɩnáa yɛ na pɔpɔwʊ́ ɩdɔɔ́lɩ́ná kɩ nɛ́.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Waadála Simɔ́ɔnɩ Pétro-jɔ́ nɛ́, ngɛ ɩlɛ́ wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, nyɔ́ɔ́ nyádɩtɩŋa sɩ nzám ná mɔ́nʊvɔ́?»
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Wenbí mánlám bɩ nɛ́, ńdánbɩɩzɩ nnɩ́ɩ bugutoluú lɛlɛɛɖɔ́, amá, bʊwɔ́rɔ́ gɛ nyɔ́ngɔnɩ́ nnɩ́ɩ.»
7 Jesus respondeu:
8 Ńna gɛ Pétro wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Aayɩ́! Ńdánzam mɔ́nʊvɔ́ kɛtɛngɛrɛ.» Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «A mádasám nya yɛ, ńdónÿuú báa nabʊ́rʊ mɔ́jɔ́.»
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Bɩnáábɩ́lɛ́ Simɔ́ɔnɩ Pétro sɩsɩ: «A bɩlɛ́ Ɖádʊ́ʊ, nkasám mɔ́nʊvɔ́ riké, amá, bɩ́na mánʊ́ʊ́zɩ na mágʊjʊʊ́!»
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «A ɩrʊ́ wɔɔzɔ bɩtɛ́, bugúti bɩvɛ́yɩ́na fɔ́ɔ́zɩrɛ sɩsɩ ɩ́baazɩ sɔ́ɔ ɖʊɖɔ, ɩnʊvɔ́ gɛ wánzaḿ. Káma ɩrɩ́ŋa ɩjɔɔ́ɔ ɖacɩrɩ‑cɩrɩ. Mɩ́nyɔ́ɔ́ nɛ́, mɩ́jɔɔ́ɔ ɖacɩrɩ‑cɩrɩ, amá, bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa.»
10 Aí Jesus disse:
11 Wenbí bʊrɔ nɛ́, Yeésu fʊnnyɩ weení sɩ ɩkɔ́nɩ ɩyá yɩ nɛ́, bʊrɔ gɛ wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa mɩ́jɔɔ́ɔ na ɖacɩrɩ‑cɩrɩ.»
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Yeésu waazám banʊvɔ́ bɩtɛ́ nɛ́, wɔɔgbɔ́ɔ idóko ɩbɩsɩná isúu, ngɛ waabɩ́sɩ ɩcɔ́ɔ kíɖíím ɖaaɖííɖɛ ɩtɔ́ wɛ sɩsɩ: «Mɩ́ɩ́nɩ́ɩ wenbí máálá mɩ́ɩ nɛ́ bugutoluú?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 A sɩ ɩyáa ma, mɩ́nÿaá ma sɩsɩ: “Kʊ́bɔnɩ́” na “Ɖádʊ́ʊ;” mɩ́nÿaá ma bɩlɛ́ nɛ́, mɩ́wɛná toovonúm, káma bɩlɛ́ gɛ mɛ́gɛ́ɛ.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Bɩlɛ́ nɛ́, a mɔ́ɔ́ Mɩ́dʊ́ʊ na Mɩ́gʊ́bɔnɩ́ máázám mɩ́nʊvɔ́, mɩ́nyɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ, bɩɩbɔ́ɔ́zɩ sɩsɩ ɩsám ɖamá nʊvɔ́.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Máálá mawɩ́lɩ mɩ́ɩ gɛ, na mɩ́nyɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ ɩlá wenbí máálá mɩ́ɩ nɛ́.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ bɔwʊtá-dʊ́ʊ takɩ́lɩ ɩgʊ́bɔnɩ́, bɩka weení béndiríi yɩ nɛ́ takɩ́lɩ weení wéndiríi nɛ́.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Mɩ́ɩ́dɩ́lɩ́ bɩlɛ́ lɛlɛɛɖɔ́ nɛ́, a mɩ́ɩ́lá bɩlɛ́, mínÿuúu wenbi‑niíni.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 Bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa gɛ ménveerím tɩ. Mányɩ wenbá máálɩ́zɩ́ wɛ nɛ́. Bɩmɔɔ́na tɔ́m wentí baaŋmáa tɩ Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Tɔ́m Tákaraɖá-daá nɛ́ ikóódi; tɩlɛ́ gɛ sɩsɩ: “Weení mána yɩ ɖénɖíi kíɖíím nɛ́, waagʊrʊ́na ma.”
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Ménveerím mɩ́ɩ tɩ lɛlɛɛɖɔ́ naanɩ́ na bɩkɔ́nɩ bɩtála, na a bɩɩdála, ɩfa toovonúm sɩsɩ: “Mɔ́ɔ́ mɛ́gɛ́ɛ na weení mɛ́gɛ́ɛ nɛ́.”
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ weení rɩ́ŋa waamʊ weení méédíri yɩ nɛ́ waamʊ ma, ngɛ weení waamʊ ma nɛ́, weení weegédíri ma nɛ́ ɖʊɖɔ gɛ waamʊ.»
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Yeésu waaŋmátɩ bɩlɛ́ bɩtɛ́ nɛ́, ɩlaakáarɩ waagʊrʊ́, ngɛ waaŋmátɩ ɩyáázɩ sɩsɩ: «Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ mɩ́dáá naárʊ wánÿám ma.»
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Ngɛ wanbaaráa waabáázɩ ɖamá bɛɛŋ́, amá, baasɩ weení ɩdɔ́m Yeésu wánŋmatɩ́ nɛ́.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Ɩdɛ́ɛ wanbaaráa-daá kʊ́ɖʊḿ weení ɩzɔɔlɛ́ɛ yɩ nɛ́, cɔɔ́ɔ ɩdɩláána yɩ kíɖíím ɖaaɖííɖɛ.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Ngɛ Simɔ́ɔnɩ Pétro waagaláázɩ yɩ nʊ́ʊ́nɩ ɩtɔ́ yɩ sɩsɩ: «Bɔɔzɩ yɩ sɩsɩ weení gɛ wɔ́ndɔ́m.»
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Ńna gɛ wanbaarʊ́ ɩmʊ́ weegbílísi ɩgʊjʊʊ́ Yeésu-rɔ ɩbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, weení gɛ bʊdʊ́ʊ.»
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Mánjɩrɩ́ɩ kíɖíím melíi nyɩnɔɔ́-daá; weení sɩ mejéle yɩ nɛ́, ɩnáábɩ́lɛ́.» Ngɛ Yeésu waajɩrɩ́ kíɖíím, ilíi nyɩnɔɔ́-daá icéle Yudásɩ, Simɔ́ɔnɩ Isikariyóo biyaalʊ́.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Sáátɩ wenkí Yudásɩ waajáŋ ɩmʊ kíɖíím ɖɔ́ nɛ́, ngɛ Sitáánɩ waazʊ́ʊ yɩ. Ńna gɛ Yeésu wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Wenbí nyɔ́wɛná sɩ nlá nɛ́, kpɛdɩ́ nlá bɩ ɖasam.»
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Ngʊ́ wenbá bɔwɛ ńna nɛ́ badaá báa naárʊ tatɩlɩ́ wenbí-rɔ wɔɔdɔ́ bɩlɛ́ nɛ́.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Káma, ńŋɩnáa Yudásɩ wɔ́nɖɔkɩ kʊ bɛdɛ́ɛ liideé nɛ́, badaá nɛbɛ́rɛ waamáázɩ sɩsɩ Yeésu wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ ɩ́lɩ́zɩ́ liideé ɩkámʊ́ wenbí bɩ́nbɔɔzɩ́ sɩ beɖi ná jíńgáárɩ́ nɛ́, yáá sɩsɩ íbo ɩkála kadanbʊrʊ́sɩ sarɔ́ɔ.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Yudásɩ waamʊ kíɖíím Yeésu ndɛ́ ɖɔ́ nɛ́, ngɛ waajáŋ ɩkʊrʊ́ ɩlɩ́ɩ; bɩdɛ́ɛ sáátɩ nɛ́, kíńÿúu.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Yudásɩ waalɩ́ɩ bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ Yeésu wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Lɛlɛɛɖɔ́ gɛ Ɩsɔ́ɔ wɔɔɖɔ́ɔ́zɩ Ɩrʊ́ Biyaalʊ́, ngɛ Biyaalʊ́ʊ ɩmʊ́ gɛ ɩráa wánnanáa Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kʊ́bɔńdɩ.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 [Ngɛ a ɩnáábɩ́lɛ́ ɩráa wánnanáa Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kʊ́bɔńdɩ], Ɩsɔ́ɔ tɩtɩŋa wánwɩlɩ́ɩ ɩgʊ́bɔńdɩ Biyaalʊ́-daá, ngɛ bídénleeri na Ɩsɔ́ɔ ɩlá bɩlɛ́.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Mébíya, mána mɩ́ɩ ɖɛ́dɛ́ɛ cɔwʊ́ʊ taka bilééri ɖʊɖɔ. Mɩ́ngɔnɩ́ ɩcáa ma, amá, ńŋɩnáa méévééri Yahúúɖuwá-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa nɛ́, lɛlɛɛɖɔ́ ménveerím mɩ́ɩ ɖʊɖɔ sɩsɩ mɩ́dánbɩɩzɩ ibó lénlé mɛ́nɖɛɛ́ nɛ́.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Mánzɩɩ́ mɩ́ɩ wɛ́ɖɛ kɩ́faɖɛ́; ɖɩlɛ́ gɛ sɩsɩ: Ɩzɔ́ɔ́lɩ ɖamá. Ńŋɩnáa wenbí mɔ́ɔ́ mɔ́ɔ́zɔ́ɔ́lɩ mɩ́ɩ nɛ́, mɩ́ɩ ɖʊɖɔ ɩzɔ́ɔ́lɩ ɖamá bɩlɛ́.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 A bɩgɛ́ɛ mɩ́zɔɔlɛ́ɛ ɖamá, bɩlɛ́ nɛ́, ɩráa rɩ́ŋa wándɩlɩ́ɩ sɩsɩ mɩ́gɛ́ɛ mɛ́dɛ́ɛ wanbaaráa.»
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Ńna gɛ Simɔ́ɔnɩ Pétro wɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, lénlé gɛ nyɛ́nɖɛɛ́.» Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Lénlé mɛ́nɖɛɛ́ nɛ́, ńdánbɩɩzɩ nvu ma lɛlɛɛɖɔ́, amá, bʊwɔ́rɔ́ nɛ́, nyɔ́ngɔnɩ́ nvu ma.»
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Ngɛ Pétro sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, we-rɔ gɛ mádánbɩɩzɩ movu nya lɛlɛɛɖɔ́. Báa méweezuú gɛ bɩ́nbɔɔzɩ́, nyɔ́rɔ́ɔ́zɩ́, ménjelíi kɩ.»
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Nyábá nyázɩ́ŋɛ́ɛ sɩsɩ báa nyéweezuú, nyénjelíi kɩ mɔ́rɔ́ɔ́zɩ́? Ménveerím nya toovonúm sɩsɩ naanɩ́ kalɩńbaawʊ́ ɩbɔ́ɔ nɛ́, nyɔ́njɔɔlɩ́ hálɩ bʊrɔ nabúdoozo sɩsɩ nyáásɩ ma.»
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.