João 13
Tawúratɩ na Injiila dɛ́ɛ fɔɔlɩ́nɩ (KDH) vs ARIB
1 Bɩgɛ́ɛ na sɩ kifé na beɖi Fɛlɛ nɖɛ́ɛ-dɛ́ɛ jíńgáárɩ́ nɛ́. Yeésu fʊnnyɩ sɩsɩ ɩdɛ́ɛ alɩwáátɩ waadála sɩ ɩlɩ́ɩ ɖúúlínya kɩna kɩdaá ɩɖɛ́ɛ Caáwʊ-jɔ́. Ɩmʊ́ weení waavʊ́ńbá ɩsɔ́ɔ́lɩ ɩdɛ́ɛ ńba bɔwɛ ɖúúlínya-daá nɛ́, wɔɔzɔ́ɔ́lɩ wɛ bɩlɛ́ gɛ hálɩ bɩkágʊʊrɩ.
1 Antes da festa da páscoa, sabendo Jesus que era chegada a sua hora de passar deste mundo para o Pai, e havendo amado os seus que estavam no mundo, amou-os até o fim.
2 Babamáa ɖaanɩ́ŋa kíɖíím ɖíi nbɩlɛ́. Bɩdɛ́ɛ sáátɩ kɩḿ nɛ́, Sitáánɩ waavʊ́ńɖʊ́ʊ Yudásɩ, Simɔ́ɔnɩ Isikariyóo biyaalʊ́ lowú-dɛ lomaazɛ́ sɩsɩ ɩyá Yeésu.
2 Enquanto ceavam, tendo já o Diabo posto no coração de Judas, filho de Simão Iscariotes, que o traísse,
3 Amá, Yeésu nɛ́, ɩlɛ́ ɩnyɩ bɩlɛ́ sɩsɩ Ɩsɔ́ɔ-jɔ́ gɛ waagálɩ́ɩ́ná, ngɛ Ɩsɔ́ɔ-jɔ́ gɛ wándabɩsɩ́, bɩka ɩnyɩ ɖʊɖɔ sɩsɩ Caáwʊ waaɖʊ bɩrɩ́ŋa wɛndɛ́ nɛ́,
3 Jesus, sabendo que o Pai lhe entregara tudo nas mãos, e que viera de Deus e para Deus voltava,
4 waagʊrʊ́ kíɖíím-rɔ, ngɛ waalɩzɩ́ idóko ɩsɔ́ɔ́dáá ńgɩ ɩsɩ́ɩ bɩka ɩkpɔ́ɔ pɔpɔwʊ́ ɩnyáárɩ ɩdɩnɔɔ́.
4 levantou-se da ceia, tirou o manto e, tomando uma toalha, cingiu-se.
5 Ngɛ waabɩ́rɩ lɩ́m tása nakɩ́rɩ-daá ɩbáázɩ ɩwanbaaráa nʊvɔ́ saḿ bɩka wánvɩɩzɩnáa yɛ na pɔpɔwʊ́ ɩdɔɔ́lɩ́ná kɩ nɛ́.
5 Depois deitou água na bacia e começou a lavar os pés aos discípulos, e a enxugar-lhos com a toalha com que estava cingido.
6 Waadála Simɔ́ɔnɩ Pétro-jɔ́ nɛ́, ngɛ ɩlɛ́ wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, nyɔ́ɔ́ nyádɩtɩŋa sɩ nzám ná mɔ́nʊvɔ́?»
6 Chegou, pois, a Simão Pedro, que lhe disse: Senhor, lavas-me os pés a mim?
7 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Wenbí mánlám bɩ nɛ́, ńdánbɩɩzɩ nnɩ́ɩ bugutoluú lɛlɛɛɖɔ́, amá, bʊwɔ́rɔ́ gɛ nyɔ́ngɔnɩ́ nnɩ́ɩ.»
7 Respondeu-lhe Jesus: O que eu faço, tu não o sabes agora; mas depois o entenderás.
8 Ńna gɛ Pétro wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Aayɩ́! Ńdánzam mɔ́nʊvɔ́ kɛtɛngɛrɛ.» Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «A mádasám nya yɛ, ńdónÿuú báa nabʊ́rʊ mɔ́jɔ́.»
8 Tornou-lhe Pedro: Nunca me lavarás os pés. Replicou-lhe Jesus: Se eu não te lavar, não tens parte comigo.
9 Bɩnáábɩ́lɛ́ Simɔ́ɔnɩ Pétro sɩsɩ: «A bɩlɛ́ Ɖádʊ́ʊ, nkasám mɔ́nʊvɔ́ riké, amá, bɩ́na mánʊ́ʊ́zɩ na mágʊjʊʊ́!»
9 Disse-lhe Simão Pedro: Senhor, não somente os meus pés, mas também as mãos e a cabeça.
10 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «A ɩrʊ́ wɔɔzɔ bɩtɛ́, bugúti bɩvɛ́yɩ́na fɔ́ɔ́zɩrɛ sɩsɩ ɩ́baazɩ sɔ́ɔ ɖʊɖɔ, ɩnʊvɔ́ gɛ wánzaḿ. Káma ɩrɩ́ŋa ɩjɔɔ́ɔ ɖacɩrɩ‑cɩrɩ. Mɩ́nyɔ́ɔ́ nɛ́, mɩ́jɔɔ́ɔ ɖacɩrɩ‑cɩrɩ, amá, bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa.»
10 Respondeu-lhe Jesus: Aquele que se banhou não necessita de lavar senão os pés, pois no mais está todo limpo; e vós estais limpos, mas não todos.
11 Wenbí bʊrɔ nɛ́, Yeésu fʊnnyɩ weení sɩ ɩkɔ́nɩ ɩyá yɩ nɛ́, bʊrɔ gɛ wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa mɩ́jɔɔ́ɔ na ɖacɩrɩ‑cɩrɩ.»
11 Pois ele sabia quem o estava traindo; por isso disse: Nem todos estais limpos.
12 Yeésu waazám banʊvɔ́ bɩtɛ́ nɛ́, wɔɔgbɔ́ɔ idóko ɩbɩsɩná isúu, ngɛ waabɩ́sɩ ɩcɔ́ɔ kíɖíím ɖaaɖííɖɛ ɩtɔ́ wɛ sɩsɩ: «Mɩ́ɩ́nɩ́ɩ wenbí máálá mɩ́ɩ nɛ́ bugutoluú?
12 Ora, depois de lhes ter lavado os pés, tomou o manto, tornou a reclinar-se à mesa e perguntou-lhes: Entendeis o que vos tenho feito?
13 A sɩ ɩyáa ma, mɩ́nÿaá ma sɩsɩ: “Kʊ́bɔnɩ́” na “Ɖádʊ́ʊ;” mɩ́nÿaá ma bɩlɛ́ nɛ́, mɩ́wɛná toovonúm, káma bɩlɛ́ gɛ mɛ́gɛ́ɛ.
13 Vós me chamais Mestre e Senhor; e dizeis bem, porque eu o sou.
14 Bɩlɛ́ nɛ́, a mɔ́ɔ́ Mɩ́dʊ́ʊ na Mɩ́gʊ́bɔnɩ́ máázám mɩ́nʊvɔ́, mɩ́nyɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ, bɩɩbɔ́ɔ́zɩ sɩsɩ ɩsám ɖamá nʊvɔ́.
14 Ora, se eu, o Senhor e Mestre, vos lavei os pés, também vós deveis lavar os pés uns aos outros.
15 Máálá mawɩ́lɩ mɩ́ɩ gɛ, na mɩ́nyɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ ɩlá wenbí máálá mɩ́ɩ nɛ́.
15 Porque eu vos dei exemplo, para que, como eu vos fiz, façais vós também.
16 Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ bɔwʊtá-dʊ́ʊ takɩ́lɩ ɩgʊ́bɔnɩ́, bɩka weení béndiríi yɩ nɛ́ takɩ́lɩ weení wéndiríi nɛ́.
16 Em verdade, em verdade vos digo: Não é o servo maior do que o seu senhor, nem o enviado maior do que aquele que o enviou.
17 Mɩ́ɩ́dɩ́lɩ́ bɩlɛ́ lɛlɛɛɖɔ́ nɛ́, a mɩ́ɩ́lá bɩlɛ́, mínÿuúu wenbi‑niíni.
17 Se sabeis estas coisas, bem-aventurados sois se as praticardes.
18 Bɩdɛkɛ́ɛ mɩ́rɩ́ŋa gɛ ménveerím tɩ. Mányɩ wenbá máálɩ́zɩ́ wɛ nɛ́. Bɩmɔɔ́na tɔ́m wentí baaŋmáa tɩ Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Tɔ́m Tákaraɖá-daá nɛ́ ikóódi; tɩlɛ́ gɛ sɩsɩ: “Weení mána yɩ ɖénɖíi kíɖíím nɛ́, waagʊrʊ́na ma.”
18 Não falo de todos vós; eu conheço aqueles que escolhi; mas para que se cumprisse a escritura: O que comia do meu pão, levantou contra mim o seu calcanhar.
19 Ménveerím mɩ́ɩ tɩ lɛlɛɛɖɔ́ naanɩ́ na bɩkɔ́nɩ bɩtála, na a bɩɩdála, ɩfa toovonúm sɩsɩ: “Mɔ́ɔ́ mɛ́gɛ́ɛ na weení mɛ́gɛ́ɛ nɛ́.”
19 Desde já no-lo digo, antes que suceda, para que, quando suceder, creiais que eu sou.
20 Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ weení rɩ́ŋa waamʊ weení méédíri yɩ nɛ́ waamʊ ma, ngɛ weení waamʊ ma nɛ́, weení weegédíri ma nɛ́ ɖʊɖɔ gɛ waamʊ.»
20 Em verdade, em verdade vos digo: Quem receber aquele que eu enviar, a mim me recebe; e quem me recebe a mim, recebe aquele que me enviou.
21 Yeésu waaŋmátɩ bɩlɛ́ bɩtɛ́ nɛ́, ɩlaakáarɩ waagʊrʊ́, ngɛ waaŋmátɩ ɩyáázɩ sɩsɩ: «Ménveerím mɩ́ɩ toovonúm sɩsɩ mɩ́dáá naárʊ wánÿám ma.»
21 Tendo Jesus dito isto, turbou-se em espírito, e declarou: Em verdade, em verdade vos digo que um de vós me há de trair.
22 Ngɛ wanbaaráa waabáázɩ ɖamá bɛɛŋ́, amá, baasɩ weení ɩdɔ́m Yeésu wánŋmatɩ́ nɛ́.
22 Os discípulos se entreolhavam, perplexos, sem saber de quem ele falava.
23 Ɩdɛ́ɛ wanbaaráa-daá kʊ́ɖʊḿ weení ɩzɔɔlɛ́ɛ yɩ nɛ́, cɔɔ́ɔ ɩdɩláána yɩ kíɖíím ɖaaɖííɖɛ.
23 Ora, achava-se reclinado sobre o peito de Jesus um de seus discípulos, aquele a quem Jesus amava.
24 Ngɛ Simɔ́ɔnɩ Pétro waagaláázɩ yɩ nʊ́ʊ́nɩ ɩtɔ́ yɩ sɩsɩ: «Bɔɔzɩ yɩ sɩsɩ weení gɛ wɔ́ndɔ́m.»
24 A esse, pois, fez Simão Pedro sinal, e lhe pediu: Pergunta-lhe de quem é que fala.
25 Ńna gɛ wanbaarʊ́ ɩmʊ́ weegbílísi ɩgʊjʊʊ́ Yeésu-rɔ ɩbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, weení gɛ bʊdʊ́ʊ.»
25 Aquele discípulo, recostando-se assim ao peito de Jesus, perguntou-lhe: Senhor, quem é?
26 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Mánjɩrɩ́ɩ kíɖíím melíi nyɩnɔɔ́-daá; weení sɩ mejéle yɩ nɛ́, ɩnáábɩ́lɛ́.» Ngɛ Yeésu waajɩrɩ́ kíɖíím, ilíi nyɩnɔɔ́-daá icéle Yudásɩ, Simɔ́ɔnɩ Isikariyóo biyaalʊ́.
26 Respondeu Jesus: É aquele a quem eu der o pedaço de pão molhado. Tendo, pois, molhado um bocado de pão, deu-o a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Sáátɩ wenkí Yudásɩ waajáŋ ɩmʊ kíɖíím ɖɔ́ nɛ́, ngɛ Sitáánɩ waazʊ́ʊ yɩ. Ńna gɛ Yeésu wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Wenbí nyɔ́wɛná sɩ nlá nɛ́, kpɛdɩ́ nlá bɩ ɖasam.»
27 E, logo após o bocado, entrou nele Satanás. Disse-lhe, pois, Jesus: O que fazes, faze-o depressa.
28 Ngʊ́ wenbá bɔwɛ ńna nɛ́ badaá báa naárʊ tatɩlɩ́ wenbí-rɔ wɔɔdɔ́ bɩlɛ́ nɛ́.
28 E nenhum dos que estavam à mesa percebeu a que propósito lhe disse isto;
29 Káma, ńŋɩnáa Yudásɩ wɔ́nɖɔkɩ kʊ bɛdɛ́ɛ liideé nɛ́, badaá nɛbɛ́rɛ waamáázɩ sɩsɩ Yeésu wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ ɩ́lɩ́zɩ́ liideé ɩkámʊ́ wenbí bɩ́nbɔɔzɩ́ sɩ beɖi ná jíńgáárɩ́ nɛ́, yáá sɩsɩ íbo ɩkála kadanbʊrʊ́sɩ sarɔ́ɔ.
29 pois, como Judas tinha a bolsa, pensavam alguns que Jesus lhe queria dizer: Compra o que nos é necessário para a festa; ou, que desse alguma coisa aos pobres.
30 Yudásɩ waamʊ kíɖíím Yeésu ndɛ́ ɖɔ́ nɛ́, ngɛ waajáŋ ɩkʊrʊ́ ɩlɩ́ɩ; bɩdɛ́ɛ sáátɩ nɛ́, kíńÿúu.
30 Então ele, tendo recebido o bocado saiu logo. E era noite.
31 Yudásɩ waalɩ́ɩ bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ Yeésu wɔɔdɔ́ sɩsɩ: «Lɛlɛɛɖɔ́ gɛ Ɩsɔ́ɔ wɔɔɖɔ́ɔ́zɩ Ɩrʊ́ Biyaalʊ́, ngɛ Biyaalʊ́ʊ ɩmʊ́ gɛ ɩráa wánnanáa Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kʊ́bɔńdɩ.
31 Tendo ele, pois, saído, disse Jesus: Agora é glorificado o Filho do homem, e Deus é glorificado nele;
32 [Ngɛ a ɩnáábɩ́lɛ́ ɩráa wánnanáa Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kʊ́bɔńdɩ], Ɩsɔ́ɔ tɩtɩŋa wánwɩlɩ́ɩ ɩgʊ́bɔńdɩ Biyaalʊ́-daá, ngɛ bídénleeri na Ɩsɔ́ɔ ɩlá bɩlɛ́.
32 se Deus é glorificado nele, também Deus o glorificará em si mesmo, e logo o há de glorificar.
33 Mébíya, mána mɩ́ɩ ɖɛ́dɛ́ɛ cɔwʊ́ʊ taka bilééri ɖʊɖɔ. Mɩ́ngɔnɩ́ ɩcáa ma, amá, ńŋɩnáa méévééri Yahúúɖuwá-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa nɛ́, lɛlɛɛɖɔ́ ménveerím mɩ́ɩ ɖʊɖɔ sɩsɩ mɩ́dánbɩɩzɩ ibó lénlé mɛ́nɖɛɛ́ nɛ́.
33 Filhinhos, ainda por um pouco estou convosco. Procurar-me-eis; e, como eu disse aos judeus, também a vós o digo agora: Para onde eu vou, não podeis vós ir.
34 Mánzɩɩ́ mɩ́ɩ wɛ́ɖɛ kɩ́faɖɛ́; ɖɩlɛ́ gɛ sɩsɩ: Ɩzɔ́ɔ́lɩ ɖamá. Ńŋɩnáa wenbí mɔ́ɔ́ mɔ́ɔ́zɔ́ɔ́lɩ mɩ́ɩ nɛ́, mɩ́ɩ ɖʊɖɔ ɩzɔ́ɔ́lɩ ɖamá bɩlɛ́.
34 Um novo mandamento vos dou: que vos ameis uns aos outros; assim como eu vos amei a vós, que também vós vos ameis uns aos outros.
35 A bɩgɛ́ɛ mɩ́zɔɔlɛ́ɛ ɖamá, bɩlɛ́ nɛ́, ɩráa rɩ́ŋa wándɩlɩ́ɩ sɩsɩ mɩ́gɛ́ɛ mɛ́dɛ́ɛ wanbaaráa.»
35 Nisto conhecerão todos que sois meus discípulos, se tiverdes amor uns aos outros.
36 Ńna gɛ Simɔ́ɔnɩ Pétro wɔɔbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, lénlé gɛ nyɛ́nɖɛɛ́.» Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Lénlé mɛ́nɖɛɛ́ nɛ́, ńdánbɩɩzɩ nvu ma lɛlɛɛɖɔ́, amá, bʊwɔ́rɔ́ nɛ́, nyɔ́ngɔnɩ́ nvu ma.»
36 Perguntou-lhe Simão Pedro: Senhor, para onde vais? Respondeu Jesus; Para onde eu vou, não podes agora seguir-me; mais tarde, porém, me seguirás.
37 Ngɛ Pétro sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, we-rɔ gɛ mádánbɩɩzɩ movu nya lɛlɛɛɖɔ́. Báa méweezuú gɛ bɩ́nbɔɔzɩ́, nyɔ́rɔ́ɔ́zɩ́, ménjelíi kɩ.»
37 Disse-lhe Pedro: Por que não posso seguir-te agora? Por ti darei a minha vida.
38 Ngɛ Yeésu woobúsi yɩ sɩsɩ: «Nyábá nyázɩ́ŋɛ́ɛ sɩsɩ báa nyéweezuú, nyénjelíi kɩ mɔ́rɔ́ɔ́zɩ́? Ménveerím nya toovonúm sɩsɩ naanɩ́ kalɩńbaawʊ́ ɩbɔ́ɔ nɛ́, nyɔ́njɔɔlɩ́ hálɩ bʊrɔ nabúdoozo sɩsɩ nyáásɩ ma.»
38 Respondeu Jesus: Darás a tua vida por mim? Em verdade, em verdade te digo: Não cantará o galo até que me tenhas negado três vezes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.