Gálatas 2

Tawúratɩ na Injiila dɛ́ɛ fɔɔlɩ́nɩ (KDH) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Bɩ́ɩ́zɩ fuú na nasɩ́náázá wɔ́rɔ́ gɛ mɔ́ɔ́dɔ́lɔwʊ́ mabɩ́sɩ Yerusalɛ́ɛm mána Barɩnabáasɩ, ngɛ mɛ́ɛ́gbɛ́dɩ́na Tíiti ɖʊɖɔ.
1 Catorze anos depois, subi outra vez a Jerusalém com Barnabé, levando também a Tito.
2 Ɩsɔ́ɔ waalɩzɩ́ na ɩwɩ́lɩ ma sɩsɩ móbo, ngɛ mɛ́ɛ́ɖɛ́ɛ. Máádála nɛ́, ngɛ méévééri wɛ Laabáárʊ Kífeńgi wenkí ménveerím wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́. Krísto-dɛ́ɛ Koduuziya-dɛ́ɛ nɩ́baadɛɛráa gɛ méévééri kɩ ɖóódúúzi ɖeelí mána wɛ ɖériké nɛ́, na mádɩmɛ́rɛ máńláḿ ɖɛ, yáá mábamáa ɖɛ lám nɛ́, ɖɩ́kɔkɔ́nɩ ɖɩlɔ́ɔ faala.
2 Subi em obediência a uma revelação; e lhes expus o evangelho que prego entre os gentios, mas em particular aos que pareciam de maior influência, para, de algum modo, não correr ou ter corrido em vão.
3 Hálɩ, Tíiti weení mána yɩ ɖóóbó nɛ́, na bɩrɩ́ŋa ɩdɛkɛ́ɛ Yahúúɖu nɛ́, badaá naárʊ tɔfɔ́kɩ yɩ ɖóóle bɔtɔ́ yɩ sɩsɩ bɛ́bɛ́lɩ́ yɩ.
3 Contudo, nem mesmo Tito, que estava comigo, sendo grego, foi constrangido a circuncidar-se.
4 Ngʊ́ Yahúúɖuwá Krísto ńba bʊbɔtɩnáa nɛbɛ́rɛ waavʊ́ńzɔɔlɩ sɩsɩ bɛ́bɛ́lɩ́ yɩ. Ɩráa bɛḿ baazʊ́ʊ ɖɔ́lɔ́wʊ́táá gɛ sɩsɩ bɔcɔ́ŋ bana nŋɩ́nɩ́ ɖáábá ɖɔ́wɛ ɖádɩ-ɖádɩ ɖána Krísto ɖɛ́dɛ́ɛ kʊ́ɖʊńbɩ lám-daá nɛ́, na bakábɩ́sɩ́ná ɖáa Mará-dɛ́ɛ yoḿti-daá.
4 E isto por causa dos falsos irmãos que se entremeteram com o fim de espreitar a nossa liberdade que temos em Cristo Jesus e reduzir-nos à escravidão;
5 Amá, ɖéégízi, ɖádábá ɖɩfa wɛ ɖáámá báa cʊ́kɔ. Ɖɔ́ɔ́zɔ́ɔ́lɩ sɩsɩ Laabáárʊ Kífeńgi-dɛ́ɛ toovonúm ɩcɔɔná mɩ́ɩ-rɔɔzɩ́ gɛ ɖéégízíná wɛ.
5 aos quais nem ainda por uma hora nos submetemos, para que a verdade do evangelho permanecesse entre vós.
6 Ngʊ́ ɩráa wenbá bɛbɛɛ́na wɛ sɩsɩ nɩ́baadɛɛráa nɛ́, tɔfɔ́kɩ ma ɖóóle bosúúri ma natɩ́rɩ wentí mánwɩlɩ́ɩ nɛ́ tɩrɔ. (Mɛ́dɛ́nbɛɛŋná wenbí nɩ́baadɛɛráa bɛḿ bɛgɛ́ɛ nɛ́, káma, bɩdɛkɛ́ɛ ɩrʊ́-dɛ́ɛ kʊ́bɔńdɩ gɛ Ɩsɔ́ɔ wɛ́nbɛɛŋnáa).
6 E, quanto àqueles que pareciam ser de maior influência (quais tenham sido, outrora, não me interessa; Deus não aceita a aparência do homem), esses, digo, que me pareciam ser alguma coisa nada me acrescentaram;
7 Hálɩ bɛlɛ́ booyuú batɩlɩ́ sɩsɩ Ɩsɔ́ɔ waaɖʊ ma sɩsɩ méveeri wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́ Laabáárʊ Kífeńgi, ńŋɩnáa waaɖʊ Pétro sɩsɩ ífeeri kɩ Yahúúɖuwá nɛ́.
7 antes, pelo contrário, quando viram que o evangelho da incircuncisão me fora confiado, como a Pedro o da circuncisão
8 Káma, Ɩsɔ́ɔ weení waava Pétro ɖóni sɩ ɩ́bɩsɩ tɩndʊ́ʊ Yahúúɖuwá-jɔ́ nɛ́, Ɩsɔ́ɔ ɩmʊ́ waadáfaná mɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ ɖóni sɩsɩ mábɩ́sɩ tɩndʊ́ʊ wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́ bɔjɔ́.
8 (pois aquele que operou eficazmente em Pedro para o apostolado da circuncisão também operou eficazmente em mim para com os gentios)
9 Ngɛ Yaakúbu, na Pétro, na Yʊháánɩ, bɛḿ wenbá bɛbɛɛ́na wɛ sɩsɩ Koduuziya-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa páá nɛ́, booyuú batɩlɩ́ kʊjɔɔwʊ Ɩsɔ́ɔ waalá ma kɩ nɛ́, baaɖʊ mána Barɩnabáasɩ nʊ́ʊ́zɩ bɛsɛ́ɛ ɖáa, bawɩ́lɩ sɩsɩ ɖána wɛ ɖáálá kʊ́ɖʊḿ. Bɩlɛ́ nɛ́, ɖána wɛ ɖɔ́ɔ́mɔ́ɔ ɖamá sɩsɩ ɖɔ́ɔ́ ɖɛ́nɖɛɛ́ wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́ bɔjɔ́, bɩka bɛḿ bɛɖɛ́ɛ Yahúúɖuwá-jɔ́.
9 e, quando conheceram a graça que me foi dada, Tiago, Cefas e João, que eram reputados colunas, me estenderam, a mim e a Barnabé, a destra de comunhão, a fim de que nós fôssemos para os gentios, e eles, para a circuncisão;
10 Amá, wentí bɔɔdɔ́ ɖáa sɩsɩ ɖɩ́la nɛ́ gɛ sɩsɩ ɖɩ́maazɩ bɛdɛ́ɛ Koduuziya-dɛ́ɛ kɛdɛɛrɩ́sɩ-rɔɔzɩ́. Ngɛ máálá bɩlɛ́ na wenbiré kʊ́ɖʊńɖɛ.
10 recomendando-nos somente que nos lembrássemos dos pobres, o que também me esforcei por fazer.
11 Bɩlɛ́ bʊwɔ́rɔ́, Pétro wɔɔgɔ́nɩ Antiyɔ́ɔkɩ tɛ́ɛ́dɩ-daá nɛ́, móóyóóná yɩ ɩráa rɩ́ŋa ɩzá-daá, káma, waadála nɛ́, wenbí waalá nɛ́, bɩdalá kazɔ́ɔ.
11 Quando, porém, Cefas veio a Antioquia, resisti-lhe face a face, porque se tornara repreensível.
12 Wenbí bʊrɔɔzɩ́ nɛ́, naanɩ́ na Yaakúbu-dɛ́ɛ ńba-daá nɛbɛ́rɛ ɩkɔ́nɩ nɛ́, Pétro na Krísto ńba bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́ bánvʊnÿoozí gɛ bénɖíi kíɖíím. Amá, bɛlɛ́ baadála nɛ́, ngɛ waalɩzɩ́ ɩdɩ ídondoyooziná wɛ, káma, wánnɩɩ́ Krísto ńba bɛɛbɛlɩ́ wɛ́ nɛ́ bɛdɛ́ɛ nɩdáárɛ.
12 Com efeito, antes de chegarem alguns da parte de Tiago, comia com os gentios; quando, porém, chegaram, afastou-se e, por fim, veio a apartar-se, temendo os da circuncisão.
13 Ngɛ Krísto ńba Yahúúɖuwá baaganáa woovu Pétro ɖʊɖɔ balá ńŋɩnáa waalá nɛ́. Hálɩ biyéle Barɩnabáasɩ tɩtɩŋa ifu wɛ bɛdɛ́ɛ munááfíísi-daá.
13 E também os demais judeus dissimularam com ele, a ponto de o próprio Barnabé ter-se deixado levar pela dissimulação deles.
14 Mááná sɩsɩ bɛdɛ́ɛ yáásɩ́ tofu Laabáárʊ Kífeńgi-dɛ́ɛ nɩ́bááwʊ ɖéyí‑ɖéyí nɛ́, ngɛ mɔ́ɔ́dɔ́ Pétro ɩráa rɩ́ŋa ɩzá-daá sɩsɩ: «Nyɔ́ɔ́ weení nyɛ́gɛ́ɛ Yahúúɖu nɛ́, a nyáábɩ́ɩ́zɩ nlá nyazɩ wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́, ngbaalá gɛ nyɔ́zɔɔlɛ́ɛ sɩsɩ wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́, balá nyazɩ Yahúúɖuwá. Aayɩ́, bɩdɔmɔɔná nlá bɩlɛ́.»
14 Quando, porém, vi que não procediam corretamente segundo a verdade do evangelho, disse a Cefas, na presença de todos: se, sendo tu judeu, vives como gentio e não como judeu, por que obrigas os gentios a viverem como judeus?
15 Ɖɔ́ɔ́ ɖɛ́gɛ́ɛ Yahúúɖuwá tɩtɩŋa gɛ ɖoo ɖógutoluú. Ɖɛ́dɛkɛ́ɛ yíriwá tɩɩganá-dɛ́ɛ ɩráa bódónvúu Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Mará nɛ́.
15 Nós, judeus por natureza e não pecadores dentre os gentios,
16 Ngʊ́ ɖányɩ bɩlɛ́ sɩsɩ bɩdɛkɛ́ɛ ɩrʊ́ wónvúu Múúsá-dɛ́ɛ Mará kazɔ́ɔ nɛ́-rɔɔzɩ́ gɛ Ɩsɔ́ɔ wɔ́ndɔ́m yɩ sɩsɩ ɩgɛ́ɛ weení ɩzɩɩzɛ́ɛ nɛ́, amá, ɩrʊ́ wánváa Krísto toovonúm nɛ́ riké-rɔɔzɩ́ gɛ Ɩsɔ́ɔ wɔ́ndɔ́m yɩ sɩsɩ ɩgɛ́ɛ weení ɩzɩɩzɛ́ɛ nɛ́. Ɖɔ́ɔ́ ɖʊɖɔ ɖáává Yeésu Krísto toovonúm, na ɖɛ́dɛ́ɛ Krísto toovonúm fáa-rɔɔzɩ́ nɛ́, Ɩsɔ́ɔ ɩyáa ɖáa sɩsɩ wenbá bazɩɩzɛ́ɛ nɛ́, bɩdɛkɛ́ɛ na sɩsɩ ɖóvóo Múúsá-dɛ́ɛ Mará kazɔ́ɔ nɛ́-rɔɔzɩ́. Káma, naárʊ fɛ́yɩ́ wónvúu Múúsá-dɛ́ɛ Mará kazɔ́ɔ na Ɩsɔ́ɔ ɩyáa yɩ sɩsɩ ɩgɛ́ɛ weení ɩzɩɩzɛ́ɛ nɛ́.
16 sabendo, contudo, que o homem não é justificado por obras da lei, e sim mediante a fé em Cristo Jesus, também temos crido em Cristo Jesus, para que fôssemos justificados pela fé em Cristo e não por obras da lei, pois, por obras da lei, ninguém será justificado.
17 A bɩlɛ́ gɛ ɖánjáádɩ sɩsɩ Krísto-rɔɔzɩ́, Ɩsɔ́ɔ ɩyáa ɖáa sɩsɩ wenbá bazɩɩzɛ́ɛ nɛ́, ngɛ ɖɔ́ɔ́ Yahúúɖuwá ɖánnáa sɩsɩ ɖánÿɩsɩnáa Múúsá-dɛ́ɛ Mará ńŋɩnáa wenbá bɛdɛkɛ́ɛ Yahúúɖuwá nɛ́, bɩlɛ́ nɛ́, bɩ́nwɩlɩ́ɩ sɩsɩ Krísto wánɖʊ́ʊ ɖáa alaháácɩ́-daá yáá wé. Aayɩ́! Krísto tánbɩɩzɩ ɩɖʊ ɖáa alaháácɩ́-daá.
17 Mas se, procurando ser justificados em Cristo, fomos nós mesmos também achados pecadores, dar-se-á o caso de ser Cristo ministro do pecado? Certo que não!
18 Bɩlɛ́ nɛ́, a máagábɩ́sɩ mabáázɩ Múúsá-dɛ́ɛ Mará máávʊ́ńgizí yɛ nɛ́ fúu, yaatá mɔ́ɔ́ mááyɩ́sɩ́ná na Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ Mará bɩlɛ́.
18 Porque, se torno a edificar aquilo que destruí, a mim mesmo me constituo transgressor.
19 Ngʊ́ Mará ɩzá-daá nɛ́, máábɩ́sɩ ɩsɩɖʊ́ gɛ, na ákokúti ayuú yíko mɔ́rɔ́ɔ́zɩ́. Mará tɩtɩŋa waalʊ́rʊ wenbí nɛ́ nbɩlɛ́. Bɩɩlá bɩlɛ́ gɛ na mabɩ́ɩ́zɩ mɔjɔ́ɔ weezuú-daá Ɩsɔ́ɔ ɩzá-daá. Sáátɩ wenkí baagá Krísto ɖɛ́nɩ abɛlɩ́ akɔ́ɔ-rɔ nɛ́, mána yɩ gɛ booyóózi baká.
19 Porque eu, mediante a própria lei, morri para a lei, a fim de viver para Deus. Estou crucificado com Cristo;
20 Ngʊ́ mɔ́wɛ weezuú-daá, amá, weezuú kɩḿ kidokúti kɩlɩɩná mɔ́jɔ́, Krísto-dɛ́ɛ weezuú gɛ mádáá. Mɛ́dɛ́ɛ weezuú lɛlɛɛɖɔ́ ńgɩ nɛ́, mɛ́dɛ́ɛ toovonúm máává Ɩsɔ́ɔ Biyaalʊ́ weení wɔɔzɔ́ɔ́lɩ ma ngɛ wɔɔgbɔ́ɔ ɩdɩ ɩlá sarɔ́ɔ ɩsɩ́ mɔ́rɔ́ɔ́zɩ́ nɛ́, wɔɔbɔ́ɔ́zɩ wenbí nɛ́ gɛ mɔ́jɔɔ́ɔna.
20 logo, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim; e esse viver que, agora, tenho na carne, vivo pela fé no Filho de Deus, que me amou e a si mesmo se entregou por mim.
21 Mádánjaa meyéle Ɩsɔ́ɔ-dɛ́ɛ kʊjɔɔwʊ. Káma, a ɩrʊ́ ifu Múúsá-dɛ́ɛ Mará wánbɩɩzɩ kʊ biyéle Ɩsɔ́ɔ ɩyáa yɩ sɩsɩ weení ɩzɩɩzɛ́ɛ nɛ́, bɩlɛ́ nɛ́, Krísto waazɩ́ faala nbɩlɛ́.
21 Não anulo a graça de Deus; pois, se a justiça é mediante a lei, segue-se que morreu Cristo em vão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.