Marcos 15
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NVT
1 Kã mụụ́ adrií ụ̃ꞌbụ́tịŋá rĩ sĩ, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá drị̃koma rú rĩ pi be, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi be, ꞌbá tã lịꞌbá rĩ pi be céré úríkí átá trụ́, kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri úmbézú, ĩri jịzú mụzú pá tuzú Pĩlátõ ẹndrẹtị gé.
1 De manhã bem cedo, os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei — todo o alto conselho — se reuniram para discutir o que fariam em seguida. Então amarraram Jesus, o levaram e o entregaram a Pilatos.
2 Pĩlátõ ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kĩnĩ, “Mi ꞌbãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé rĩ?”
2 Pilatos lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
3 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi tõkí Yẹ́sụ̃ ri, kộpi úlị́kí ũnjõ drị̃ ni gé kárákará.
3 Os principais sacerdotes o acusaram de vários crimes,
4 Pĩlátõ ní gõzú ĩri zịzú dị̃ị́ kĩnĩ, “ꞌÍ ꞌyo tã mí tị gé sĩ ku ãsĩ? ꞌÍ yị drĩ tã ĩ ní ũmbĩí mí drị̃gé kárákará ꞌdĩꞌbée ká!”
4 e Pilatos perguntou: “Você não vai responder? O que diz de todas essas acusações?”.
5 Yẹ́sụ̃ újí tị́tị́, ꞌyo tã ãzi kuyé, ĩri ní ꞌî tị zị̃ị́ tã ꞌyozú kuyé rĩ sĩ, sẽ Pĩlátõ ní ãyãngárá.
5 Mas, para surpresa de Pilatos, Jesus não disse coisa alguma.
6 Ílí ãlu ãlu, ụ́ꞌdụ́ ĩ ní rizú ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ ã nyangárá gá, ꞌbá ĩ ní ũꞌyĩí rĩ pi ãsámvú gé, Pĩlátõ ri ꞌbá ãlu ꞌbá rĩ pi ní lẽé ẽ ĩtrũkí rĩ ĩtrũ.
6 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
7 Ágó ãzi rụ́ ni Bãrãbã ꞌi, ágó ꞌdĩri ꞌyĩkí kộpi ꞌbá waꞌbá ariꞌba rú tã Rómã vé rĩ gãꞌbá sĩ rĩ pi be, ágó ꞌdĩri ꞌdị ꞌbá drãá rá.
7 Um dos prisioneiros era Barrabás, um revolucionário que havia cometido assassinato durante uma revolta.
8 ꞌBá kárákará pi ní ímụ́zú Pĩlátõ vúgá nõó, kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, lẽ Pĩlátõ ẽ ĩtrũ ĩ ní ꞌbá ãlu, ꞌbá ĩ ní ũꞌyĩí ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, sụ̃ ĩri ní ándúrú rií ꞌoó rĩ tị́nị.
8 A multidão foi a Pilatos e pediu que ele libertasse um prisioneiro, como de costume.
9 Pĩlátõ ní ꞌbá kárákará ꞌdĩꞌbée zịzú kĩnĩ, “Ĩmi lẽkí mâ ĩtrũ ĩmi ní ꞌbãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé rĩ?”
9 Pilatos perguntou: “Querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
10 Pĩlátõ nị̃ ámá múké ꞌyozú kínĩ, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ĩpẽkí Yẹ́sụ̃ ri ímụ́ ꞌí vúgá nõlé nĩ, ãꞌdiãtãsĩyã Yẹ́sụ̃ vé tã ꞌde kộpi ẽ ẹ́sị́ agá ũnjí.
10 (Pois havia percebido que os principais sacerdotes tinham prendido Jesus por inveja.)
11 ꞌBo atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi rikí ꞌbá kárákará ꞌdĩꞌbée ĩcĩcĩkĩí, kộpi ã ꞌyokí rí, ẽ ĩtrũkí ĩ ní Bãrãbã ri áyu Yẹ́sụ̃ ã vũrã gá.
11 Nesse momento, os principais sacerdotes instigaram a multidão a pedir a libertação de Barrabás em vez de Jesus.
12 Pĩlátõ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “ꞌBo á trũ dõ Bãrãbã ri gí, ágó ĩmi ní zịị́ ꞌbãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé ꞌdĩri, mâ ꞌo ĩri íngóni?”
12 Pilatos lhes perguntou: “Então o que farei com este homem que vocês chamam de ‘rei dos judeus’?”.
13 ꞌBá rĩ pi ní ọ́ꞌụ́zú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ã gbãkí ĩri pẹtị alambaku sị́gé.”
13 “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
14 Pĩlátõ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Tã ũnjí Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó rĩ ãꞌdi?” ꞌBo kộpi gõkí ọ́ꞌụ́ mụzú drị̃gélé kínĩ, “Ã gbãkí ĩri pẹtị alambaku sị́gé!”
14 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
15 Pĩlátõ ní lẽé ꞌbá bị́trị́ká ꞌdĩꞌbée ẽ ẹ́sị́ ã ve ꞌí ní ku rĩ sĩ, ĩri ní Bãrãbã ri trũzú, ĩri ní tãị́mbị́ sẽzú ívé ãngáráwá rĩ pi ní, kộpi ã ũgbãkí Yẹ́sụ̃ ri kẹ̃lị́ŋá sĩ, kộpi ã jịkí ĩri gbãá pẹtị alambaku sị́gé.
15 Para acalmar a multidão, Pilatos lhes soltou Barrabás. Então, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o aos soldados romanos para que fosse crucificado.
16 Ãngáráwá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú vũrã ꞌbãgú Pĩlátõ ní adrizú rĩ gé ꞌdãá, kộpi ní ĩ ọ̃gụ̃pị́ị zịzú ímụ́zú céré vũrã ãlu gé.
16 Os soldados levaram Jesus para o palácio do governador (lugar conhecido como Pretório) e chamaram todo o regimento.
17 Kộpi ꞌyĩkí bõngó ika akoóko rụ̃kụ̃ ni Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá gá, kộpi údékí ũcékúcé suú drị̃ ni gé kụ̃lá rú.
17 Vestiram Jesus com um manto vermelho, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça.
18 Kộpi íꞌdókí rií gụụ́ Yẹ́sụ̃ sĩ, kộpi ꞌyokí ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ĩ ndrekí drĩ ꞌbãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé rĩ ká!”
18 Então o saudavam, zombando: “Salve, rei dos judeus!”.
19 Kộpi ní drị̃ ni ãgbãzú pẹtị sĩ, kộpi ní kpá tụ̃sụ́ úwézú rụ́ꞌbá ni gé, kộpi ũtị̃kí kũmũcí vũgá Yẹ́sụ̃ ri ị̃njị̃zú, ꞌbo adri ị̃njị̃ngárá áda ni kuyé.
19 Batiam em sua cabeça com uma vara, cuspiam nele e ajoelhavam-se, fingindo adorá-lo.
20 Ãngáráwá rĩ pi kâ gụụ́ Yẹ́sụ̃ sĩ gí, kộpi ní bõngó ika akoóko rụ̃kụ̃ rĩ njezú rụ́ꞌbá ni gé sĩ, kộpi ní gõzú ĩrivé bõngó íꞌdụ́zú suzú rụ́ꞌbá ni gé ũzi, kộpi ní ĩri jịzú mụzú vũrã ĩ ní lẽzú ĩri gbãzú pẹtị alambaku sị́gé rĩ gé ꞌdãá.
20 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto vermelho e o vestiram com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
21 Ágó ãzi rụ́ ni Sị̃mọ́nã ꞌi, ĩri Kũrénẽgú, íbí ímụ́ ọ́mvụ́ gélésĩ, kộpi mĩkí ĩri pẹtị alambaku ĩ ní mụzú Yẹ́sụ̃ ri gbãzú rĩ ꞌdụụ́ mụzú. Sị̃mọ́nã ri Ãlẽkĩzándã pi vé ẹ́tẹ́pị Rụ́fãsĩ be.
21 Um homem chamado Simão, de Cirene, passava ali naquele momento, vindo do campo. Os soldados o obrigaram a carregar a cruz. (Simão era pai de Alexandre e Rufo.)
22 Ãngáráwá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú vũrã ĩ ní zịị́ Gõlõgótã rĩ gé ꞌdãá (ífífí ni, vũrã drị̃ kọ́lọ̃mgbọ́ vé ni).
22 Levaram Jesus a um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
23 Kộpi sẽkí ĩri ní vị́nyọ̃, usakí pí ũjó be sẽé mvụụ́ ĩri ní, rụ́ꞌbá ni ásópi rĩ ã ndrĩ rí ãní, ꞌbo gã mvụgá sĩ.
23 Ofereceram-lhe vinho misturado com mirra, mas ele recusou.
24 Kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri gbãzú pẹtị alambaku sị́gé. Kộpi ꞌbekí ĩrivé bõngó jẽké sĩ, ꞌbá ngõri dõ ngõri ꞌdụ.
24 Então os soldados o pregaram na cruz. Depois, dividiram as roupas dele e tiraram sortes para decidir quem ficava com cada peça.
25 Kộpi gbãkí Yẹ́sụ̃ ri pẹtị alambaku sị́gé ꞌdãá sâ úrõmĩ ụ̃ꞌbụ́tịŋá vé rĩ gé.
25 Eram nove horas da manhã quando o crucificaram.
26 Sĩkí tã drị̃lé ni gé ꞌdíni, “ꞌBÃGÚ YÃHỤ́DỊ̃ RĨ PI VÉ RĨ.”
26 Uma tabuleta anunciava a acusação feita contra ele: “O Rei dos Judeus”.
27 Ãngáráwá rĩ pi gbãkí kpá ụ̃gụ́ꞌbá ị̃rị̃ pẹtị alambaku sị́gé, ãzi rĩ Yẹ́sụ̃ vé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gélésĩla, ãzi rĩ ĩrivé drị́ ị̃jị́ gélésĩla.
27 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
28 Tã ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá, ĩ ní ꞌyoó, “Lãkí ĩri ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi be trụ́ ꞌdĩri, nga ꞌi fũú tị ni gé gí.”
28 Assim, cumpriram-se as Escrituras que diziam: “Ele foi contado entre os rebeldes”.
29 ꞌBá riꞌbá ẹlịꞌbá ẹlị ẹlị rĩ pi rikí ĩri uꞌdaá, kộpi rikí drị̃ yaá ĩri idezú ãní, kộpi rikí ꞌyoó kínĩ, “Mi ándúrú ꞌyoópi, mi Jó Múngú vé rĩ ĩŋãnyã, mi gõ sị ụ́ꞌdụ́ na agá rĩ, mi adriípi ꞌdĩ?
29 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça em zombaria. “Olhe só!”, gritavam. “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias.
30 ꞌÍ pa mi pẹtị alambaku rĩ sị́gé sĩ, mí ísị́ vũgá nõó!”
30 Pois bem, salve a si mesmo e desça da cruz!”
31 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi be, kộpi gụkí kpá Yẹ́sụ̃ sĩ, kộpi kínĩ, “Ídrí ꞌbá ụrụkọ rá pírí, ꞌbo ídrí ꞌî ngúlúpí ku ãsĩ?
31 Os principais sacerdotes e os mestres da lei também zombavam de Jesus. “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam.
32 Kĩnĩ dõ ꞌi Kúrísítõ ꞌi, ꞌi ꞌbãgú Ĩsẽrélẽ rĩ pi vé rĩ, lẽ ẽ ísị́ pẹtị alambaku rĩ sị́gé sĩ vũgá nõó! ꞌBá ndrekí dõ gí, ꞌbâ íbí ẹ̃ꞌyị̃ ndõ.” Ụ̃gụ́ꞌbá ị̃rị̃ ĩ ní gbãá Yẹ́sụ̃ be trụ́ ꞌdĩꞌbée idekí kpá Yẹ́sụ̃ ri rá.
32 “Que esse Cristo, o rei de Israel, desça da cruz agora mesmo para que vejamos e creiamos nele!” Até os homens crucificados com Jesus o insultavam.
33 Kã mụụ́ adrií ụ̃tụ́ mgbímgbi gé ꞌdĩgé, ãngũ rĩ bĩ nịị́ kuú cịcị vũ drị̃gé sĩ céré, ãngũ rĩ nị caá sâ na ũndréŋá vé rĩ gé.
33 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
34 Kã mụụ́ adrií sâ na ũndréŋá vé rĩ gé, Yẹ́sụ̃ ní trezú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kĩnĩ, “Ẹ̃lọ́yị̃, Ẹ̃lọ́yị̃, lãmã sãbãkãtánĩ?” Ífífí ni kĩnĩ, “Múngú mávé rĩ, Múngú mávé rĩ, ngá mí ní ma adizú rĩ ãꞌdi?”
34 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eloí, Eloí, lamá sabactâni? ”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
35 ꞌBá ụrụkọ pá tuꞌbá ꞌdãlé rĩ pi yịkí tã Yẹ́sụ̃ ní átá ꞌdĩri, kộpi nị̃kí ífífí ni kuyé, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, ĩri ri Ẽlíyã ri zị.
35 Alguns dos que estavam ali, ouvindo isso, disseram: “Ele está chamando Elias”.
36 Ágó ãzi ní njuzú mụzú lífã suzú vị́nyọ̃ údrápi gí ni agá, ĩri ní suzú pẹtị sị́gé, suzú mụzú ụrụ Yẹ́sụ̃ tị gé pẹtị alambaku sị́gé ꞌdãá, ã mvụ rí, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌBá tẽkí drĩ ndreé ká, dõ Ẽlíyã ri ímụ́ ĩri pa pẹtị alambaku rĩ sị́gé sĩ rá.”
36 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse. “Esperem!”, disse ele. “Vamos ver se Elias vem tirá-lo daí.”
37 Yẹ́sụ̃ ní trezú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá, ĩrivé ídri ní kúru fũzú.
37 Então Jesus clamou em alta voz e deu o último suspiro.
38 Bõngó ĩ ní Jó Múngú vé rĩ ã ꞌa ẹlịzú rĩ ní ꞌi ãsĩzú ị̃rị̃, íꞌdózú ụrụ ꞌdãá, cĩmgbá vũgá nõó.
38 A cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo.
39 Ũgalaku ãngáráwá rĩ pi vé pá tuúpi Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé rĩ kã ndreé Yẹ́sụ̃ drã gí, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ádarú ágó ꞌdĩri Mvá Múngú vé ni.”
39 Quando o oficial romano que estava diante dele viu como ele havia morrido, exclamou: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
40 Ũkú ụrụkọꞌbée tukí pá kuú rárá rú, kộpi tẽkí nyo rí tã ꞌdĩri ndreé. Kộpi ãsámvú gé ꞌdãá, ꞌbá rĩ Mãríyã Mãgãdẽlénã pi Mãríyã ãzi rĩ be, Sãlómẽ sĩ. Mãríyã ãzi ꞌdĩri Yõkóbũ mvá ụ̃dụ́ rĩ vé ẹ́ndrẹ́pị, ẹ́drị́pị ri Yósẽ ꞌi.
40 Algumas mulheres observavam de longe. Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o mais jovem, e de José, e Salomé.
41 Ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ gé ꞌdãlé, ũkú ꞌdĩꞌbée rikí Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩí, kộpi rikí kpá ĩri ẽ ĩzã koó ẹ̃zị́ sĩ nĩ. Ũkú ụrụkọ kárákará mụkí kộpi be trụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãlé.
41 Eram seguidoras de Jesus e o haviam servido na Galileia. Também estavam ali muitas mulheres que foram com ele a Jerusalém.
42 Kã mụụ́ adrií ụ́ꞌdụ́ tọ̃wụ́ sĩ, ụ̃tụ́ rĩ kã rií ꞌdeé, ụ́ꞌdụ́ ꞌdãri ní adrií Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé ni rizú ĩ útúzú cazú ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé rĩ sĩ,
42 Tudo isso aconteceu na sexta-feira, o dia da preparação, antes do sábado. Ao entardecer,
43 ágó ãzi rụ́ ni Yõsépã ꞌi, ĩri Ãrĩmãtáyõgú, ĩri ꞌbá ĩ ní ị̃njị̃ị́ ị̃njị̃ ni Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé ꞌbá tã lịꞌbá rĩ pi ãsámvú gé, ri mãlũngã Múngú vé úmvúlésĩ ímụ́pi rĩ ũtẽé. Nga mụụ́ ụ̃rị̃ ãkó Yẹ́sụ̃ vé ãvũ ã tã zịị́ Pĩlátõ tị gé.
43 José de Arimateia foi corajosamente a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. (José era um membro respeitado do conselho dos líderes do povo e esperava a chegada do reino de Deus.)
44 Pĩlátõ kã yịị́ kínĩ Yẹ́sụ̃ drã gí, sẽ ĩri ní ãyãngárá. Ĩri ní ũgalaku ãngáráwá rĩ pi vé rĩ zịzú ímụ́zú, lẽ nị̃ị́ dõ ádarú Yẹ́sụ̃ drã gí.
44 Surpreso com o fato de Jesus já estar morto, Pilatos chamou o oficial romano e perguntou se fazia muito tempo que ele havia morrido.
45 Ũgalaku rĩ kã lũú ĩri ní, Yẹ́sụ̃ drã gí, ĩri ní kúru ãvũ Yẹ́sụ̃ vé rĩ ọyụzú sẽzú Yõsépã drị́gé.
45 O oficial confirmou que Jesus estava morto, e Pilatos disse a José que podia levar o corpo.
46 Yõsépã ní kúru bõngó jezú, ĩri ní ãvũ rĩ íꞌdụ́zú pẹtị alambaku sị́gé ꞌdãásĩ vũgá nõó, ĩri ní ĩmũlũzú bõngó rĩ sĩ, jịzú mụzú sị̃zú ꞌbụ́ ĩ ní gaá lũú ị́nọ́gọ́sị́ írã rụ́ꞌbá gá rĩ agá. Ĩri ní kúru írã ãmbúgú ni ĩgũzú, ꞌbụ́ rĩ ẽ tị ọ̃zụ̃zú ãní cí.
46 José comprou um lençol de linho, desceu o corpo de Jesus da cruz, envolveu-o no lençol e colocou-o num túmulo escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo.
47 Mãríyã Mãgãdẽlénã pi, Mãríyã Yósẽ ẹ́ndrẹ́pị be, kộpi ndrekí vũrã ĩ ní ãvũ rĩ sị̃zú rĩ rá.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, viram onde o corpo de Jesus tinha sido sepultado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.