Lucas 5
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Yẹ́sụ̃ kã rií tị Múngú vé rĩ ũlũú yị̃ị́ bãlãlã Gẽnẽsãrétã vé rĩ tị gé ꞌdãá, ꞌbá bị́trị́ká trakí ĩri ã gãrã kụ́rụ̃, rikí tị Múngú vé rĩ yịị́.
1 Certo dia Jesus estava na praia do lago da Galileia, e a multidão se apertava em volta dele para ouvir a mensagem de Deus.
2 Yẹ́sụ̃ ní kũlúmgba ị̃rị̃ ndrezú yị̃ị́ bãlãlã rĩ tị gé ꞌdãá, ꞌbá ị̃ꞌbị́ ꞌbeꞌbá rĩ pi kukí kũlúmgba rĩ pi kú nĩ, kộpi ri ĩvé ímbá ũjĩ.
2 Ele viu dois barcos no lago, perto da praia. Os pescadores tinham saído deles e estavam lavando as redes.
3 Yẹ́sụ̃ ní tụzú fizú kũlúmgba Sị̃mọ́nã vé rĩ agá. Ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã ní ã ze kũlúmgba rĩ fizú yị̃ị́ agálé rú mãdã. Ĩri ní kúru úrízú kũlúmgba rĩ agá ꞌdãá, ĩri ní ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ímbázú.
3 Jesus entrou num dos barcos, o de Simão, e pediu que ele o afastasse um pouco da praia. Então sentou-se e começou a ensinar a multidão.
4 Yẹ́sụ̃ kã átángá rĩ átá dẹẹ́, ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã ní kĩnĩ, “Mí útrú kũlúmgba rĩ mụzú yị̃ị́ kụụ́pi kụkụ rĩ agá ꞌdãá, ꞌí ꞌbe ímbá rĩ ꞌdeé ẹ́lị́ agá ꞌdãá, mi ị̃ꞌbị́ urụ kárákará.”
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Sị̃mọ́nã ní újázú kĩnĩ, “Ãmbúgú mávé rĩ, ꞌbá ụ̃ꞌbị̃kí kõdô ị̃ꞌbị́ rĩ ꞌbeé ị́nị́ be rã, ꞌbo ꞌbá rụkí ị̃ꞌbị́ ãluŋáni kuyé. ꞌBo ꞌí ꞌyo dõ ꞌdíni, ma ícó ụ̃ꞌbị̃ dị̃ị́ rá.”
5 Simão respondeu: — Mestre, nós trabalhamos a noite toda e não pescamos nada. Mas, já que o senhor está mandando jogar as redes, eu vou obedecer.
6 Kộpi kâ ĩvé ímbá rĩ pi ꞌbeé yị̃ị́ agá ꞌdãá, kộpi urụkí ị̃ꞌbị́ kárákará, sẽ ímbá rĩ pi lẽkí uceé ãní ucece.
6 Quando eles jogaram as redes na água, pescaram tanto peixe, que as redes estavam se rebentando.
7 Kộpi ní ĩ ọ̃gụ̃pị́ị kũlúmgba be rĩ pi ọ́gụ́zú ímụ́zú ĩ ĩzã kozú. Ọ̃gụ̃pị́ị kâ ícá, kộpi uꞌdụkí ị̃ꞌbị́ rĩ pi ũꞌbãá kũlúmgba ị̃rị̃ ni pi agá tré tré, kũlúmgba rĩ pi íꞌdókí rií tĩí yị̃ị́ ã ndụ́gé.
7 Então fizeram um sinal para os companheiros que estavam no outro barco a fim de que viessem ajudá-los. Eles foram e encheram os dois barcos com tanto peixe, que os barcos quase afundaram.
8 Sị̃mọ́nã Pétẽró kã tã ꞌdĩri ndreé ꞌdíni, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Úpí, ꞌí mụ mâ jẽlé gá ꞌdĩísĩ rá, mávé ũnjĩkãnyã ambamba.”
8 Quando Simão Pedro viu o que havia acontecido, ajoelhou-se diante de Jesus e disse: — Senhor, afaste-se de mim, pois eu sou um pecador!
9 Sị̃mọ́nã Pétẽró pi ꞌbá adriꞌbée ĩri be trụ́ rĩ pi be céré ãyãkí tã kộpi ní ị̃ꞌbị́ urụzú ꞌdĩri sĩ ãyãyã.
9 Simão e os outros que estavam com ele ficaram admirados com a quantidade de peixes que haviam apanhado.
10 Ĩri ọ̃gụ̃pị́ị Zẽbẽdáyõ ẹnjịpị́ị Yõkóbũ pi Yũwánĩ be, ãyãkí kpá tã ꞌdĩri sĩ ãyãyã.
10 Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram companheiros de Simão, também ficaram muito admirados. Então Jesus disse a Simão:
11 Kúru kộpi ní ĩvé kũlúmgba rĩ pi jịzú mụzú yị̃ị́ tị gé ꞌdãá, kộpi kukí ĩvé ngá rĩ pi ãrẽvú céré kú ꞌdĩgé, kộpi ꞌdekí mụụ́ Yẹ́sụ̃ vú sĩ.
11 Eles arrastaram os barcos para a praia, deixaram tudo e seguiram Jesus.
12 Yẹ́sụ̃ kã rií adrií kụ̃rụ́ ãzi agá ꞌdãá, ágó ãzi ũfú ní nyaá ni kã Yẹ́sụ̃ ri ndreé, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú, ꞌî drị̃ sị̃zú vũgá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri mãzú drị́ ị̃rị̃ sĩ kĩnĩ, “Úpí, ícó dõ rá, mî sẽ ũfú nõri ã dẹ mâ rụ́ꞌbá gá sĩ, mâ rụ́ꞌbá ẽ ícá rí ule.”
12 Certa vez Jesus estava numa cidade onde havia um homem que tinha o corpo todo coberto de lepra. Quando viu Jesus, o leproso se ajoelhou diante dele, encostou o rosto no chão e pediu: — Senhor, eu sei que o senhor pode me curar se quiser!
13 Yẹ́sụ̃ ní ꞌî drị́ suzú ágó rĩ úlózú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Á lẽ mi ídrí rá. Ũfú ꞌdĩri ã dẹ mî rụ́ꞌbá gá sĩ rá!” Koro ũfú rĩ ní dẹzú ágó rĩ ã rụ́ꞌbá gá sĩ.
13 Jesus estendeu a mão, tocou nele e disse: No mesmo instante a lepra desapareceu.
14 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ágó rĩ ní kĩnĩ, “Lẽ mî lũ tã ꞌdĩri ꞌbá ãzi ní ku, ꞌí mụ mi iꞌdaá átálágú rĩ ẹndrẹtị gé, ꞌí sẽ ngá ĩ ní zãá rọ̃bọ̃ŋọ̃ rú ni pi sụ̃ tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ní ꞌyoó rĩ tị́nị, ꞌbá rĩ pi ã nị̃kí rí ꞌyozú kínĩ, ũfú rĩ dẹ mî rụ́ꞌbá gá sĩ gí.”
14 Então Jesus lhe deu esta ordem:
15 Kúru Yẹ́sụ̃ vé tã ní ayizú mụzú ãngũ rĩ pi agásĩ, ꞌbá bị́trị́ká ímụ́kí tã ĩri ní rií ímbá rĩ yịị́, ãzini ẽ ídrí rí ĩ ĩvé drã agásĩ.
15 Mas as notícias a respeito de Jesus se espalhavam ainda mais, e muita gente vinha para ouvi-lo e para ser curada das suas doenças.
16 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ri ꞌi ẹndịị́ mụụ́ vũrã ꞌbá ãkó ni gé Múngú ri zịị́.
16 Porém Jesus ia para lugares desertos e orava.
17 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌbá rĩ pi ímbá, Fãrụ́sị̃ rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, ímụ́kí gụ́rụ́ ãndíãndí ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ agá rĩ pi agásĩ, ãzini gụ́rụ́ ãndíãndí ãngũ Yụ̃dáyã vé rĩ agá rĩ pi agásĩ, ụrụkọꞌbée íngákí kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ agá, kộpi rikí tã Yẹ́sụ̃ ní ímbá rĩ yịị́. Úpí sẽ Yẹ́sụ̃ ní ũkpõ ꞌbá drã be rĩ pi ídrízú.
17 Um dia Jesus estava ensinando, e alguns fariseus e alguns mestres da Lei estavam sentados perto dele. Eles tinham vindo de todas as cidades da Galileia e da Judeia e também de Jerusalém. O poder do Senhor estava com Jesus para que ele curasse os doentes.
18 Ãgõ ụrụkọꞌbée íꞌdụ́kí ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle ni ímụ́zú pọ́rọ̃sị̃ sĩ. Kộpi ụ̃ꞌbị̃kí kõdô ũkpõ sĩ, lẽkí ágó rĩ jịị́ mụụ́ ꞌbãá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé jó agá ꞌdãá.
18 Alguns homens trouxeram um paralítico deitado numa cama e estavam querendo entrar na casa e colocá-lo diante de Jesus.
19 ꞌBá rĩ pi ní adrií bị́trị́ká rĩ sĩ, kộpi ndãkí ũꞌdũ tí, kộpi ní tụzú jó rĩ drị̃gé ꞌdãá, kộpi ní jó rĩ ẽ drị̃ ĩŋãnyãzú, kộpi ní ágó rĩ ísúzú ímụ́zú ĩrivé pọ́rọ̃sị̃ rĩ be vũgá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ãsámvú gé nõó.
19 Porém, por causa da multidão, não conseguiram entrar com o paralítico. Então o carregaram para cima do telhado. Fizeram uma abertura nas telhas e o desceram na sua cama em frente de Jesus, no meio das pessoas que estavam ali.
20 Yẹ́sụ̃ kã ꞌbá ꞌdĩꞌbée vé ẹ̃ꞌyị̃ngárá ndreé, ĩri ní ꞌyozú ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle rĩ ní kĩnĩ, “Má ũndĩgó, á trũ mi mívé ũnjĩkãnyã agásĩ gí.”
20 Jesus viu que eles tinham fé e disse ao paralítico:
21 Fãrụ́sị̃ rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí ụ̃sụ̃ụ́ ĩ ẹ́sị́ agá ꞌdãlé kínĩ, “ꞌBá ꞌdĩri ãꞌdi ꞌi Múngú ri ị̃njị̃ị́pi ku ꞌdĩri? Ãꞌdi ri ícó ꞌbá trũ ũnjĩkãnyã agásĩ nĩ? Adri ꞌyéŋá Múngú ri ꞌbá trũ ũnjĩkãnyã agásĩ nĩ kuyé?”
21 Os mestres da Lei e os fariseus começaram a pensar: — Quem é este homem que
22 Yẹ́sụ̃ nị̃ tã kộpi ní rií ụ̃sụ̃ụ́ rĩ rá, ĩri ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní rizú tã ụ̃sụ̃zú ĩmî ẹ́sị́ agá ꞌdíni rĩ ãꞌdi?
22 Porém Jesus sabia o que eles estavam pensando e disse:
23 Tã adriípi mũnyámúnya rĩ íngõri? Mâ ꞌyo rí, ‘Trũkí mi mívé ũnjĩkãnyã agásĩ gí’ ꞌdíni? Dõku mâ ꞌyo, ‘ꞌÍ nga ụrụ ẹ̃cị̃ tuú’?
23 O que é mais fácil dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados” ou “Levante-se e ande”?
24 ꞌBo á lẽ lũú ĩmi ní ꞌyozú kínĩ, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma ũkpõ be ũnjĩkãnyã trũzú vũ drị̃gé nõgó.” Ĩri ní ꞌyozú ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle rĩ ní kĩnĩ, “ꞌÍ nga ụrụ, ꞌí ꞌdụ mívé pọ́rọ̃sị̃, ꞌí mvi ꞌbẹ̃tị́.”
24 Pois vou mostrar a vocês que eu, o Então disse ao paralítico:
25 Koro ágó rĩ ní íngázú kộpi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé, ĩri ní ívé pọ́rọ̃sị̃ ꞌdụzú, ĩri ní ꞌdezú mụzú, ri Múngú ri íngú mụzú.
25 No mesmo instante o homem se levantou diante de todos, pegou a cama e foi para casa, louvando a Deus.
26 ꞌBá rĩ pi ãrẽvú céré ãyãkí tã ꞌdĩri sĩ ãyãyã, kộpi íngúkí Múngú ri rá. Ụ̃rị̃ ị́mvụ́ kộpi rá, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “ꞌBá ndrekí tã ãyãzú ãyãyã ni ãndrũ gí.”
26 Todos ficaram muito admirados; e, cheios de medo, louvaram a Deus, dizendo: — Que coisa maravilhosa nós vimos hoje!
27 Tã ꞌdĩri ã vụ́drị̃ gé, Yẹ́sụ̃ ní fũzú kụ̃rụ́ rĩ agásĩ, ĩri ní ágó ãzi mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụụ́pi ni ndrezú, rụ́ ni Lẹ́vị̃ ꞌi, úrí kuú ívé jó rizú mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụzú ꞌbãgú ãmbúgú Rómã vé rĩ ní rĩ agá. Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “Mí ímụ́ mâ pámvú ũbĩí.”
27 Depois disso Jesus saiu e viu um cobrador de impostos, chamado Levi , sentado no lugar onde os impostos eram pagos. Jesus lhe disse:
28 Lẹ́vị̃ ní ngá rĩ pi ãrẽvú kuzú céré, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩzú mụzú.
28 Levi se levantou, deixou tudo e seguiu Jesus.
29 Kúru Lẹ́vị̃ ní ụ̃mụ̃ údézú ãmbúgú ívé ãngá ꞌdãá, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú ụ̃mụ̃ rĩ gé, zị ꞌbá kárákará mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụꞌbá rĩ pi ꞌbá ụrụkọꞌbée be ụ̃mụ̃ rĩ gé ꞌdãá ĩndĩ.
29 Então Levi fez para Jesus uma grande festa na sua casa. Havia ali muitos cobradores de impostos, e outras pessoas estavam sentadas com eles.
30 ꞌBo Fãrụ́sị̃ rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí unuú ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kínĩ, “Ngá ĩmi ní rizú ngá nyazú, ãzini ngá mvụzú ꞌbá mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụꞌbá rĩ pi be, ãzini ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi be trụ́ rĩ ãꞌdi?”
30 Os fariseus e os mestres da Lei, que eram do partido dos fariseus, ficaram zangados com os discípulos de Jesus e perguntaram: — Por que vocês comem e bebem com os cobradores de impostos e com outras pessoas de má fama?
31 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBá drã ãkó rĩ ndã ꞌbá ũjó sẽépi ni ku, ꞌbá drã be rĩ, ĩri ꞌbá ũjó sẽépi rĩ ndã nĩ.
31 Jesus respondeu:
32 Má ímụ́ ꞌbá tã ꞌoꞌbá pịrị rĩ pi zịị́ ẹ́sị́ újá kuyé, ꞌbo má ímụ́ ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi zịị́, kộpi ã újákí ẹ́sị́.”
32 Eu não vim para
33 Kộpi ní ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kínĩ, “Yũwánĩ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri ĩ aꞌbi ngá nyangárá sĩ rá, kộpi ri Múngú ri zị rá, ãzini ꞌbá Fãrụ́sị̃ rĩ pi vé tã ꞌdụꞌbá ngaꞌbá rĩ pi kpá ri ꞌo ꞌdíni rá pírí, ꞌbo mívé ꞌbá mî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri ngá nya rá, ãzini ngá mvụ rá ãsĩ?”
33 Algumas pessoas disseram a Jesus: — Os discípulos de João Batista jejuam muitas vezes e fazem orações, e os discípulos dos
34 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Kẹ̃rẹ́gú ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ vé rĩ dõ drĩ ụ̃mụ́ ímụ́ꞌbá ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ jengárá gá rĩ pi ãsámvú gé anigé, ĩmi ícó ꞌyo kẹ̃rẹ́gú rĩ vé ụ̃mụ́ rĩ pi ã aꞌbikí ĩ ngá nyangárá sĩ ꞌdíni rá?
34 Jesus respondeu:
35 ꞌBo sâ ãzi ri ímụ́ ꞌdĩíꞌdĩ, kádõ ímụ́ ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ vé kẹ̃rẹ́gú ꞌdụụ́ kộpi ãsámvú gé sĩ, kúru ụ́ꞌdụ́ ꞌdãri gé, kộpi ímụ́ ĩ aꞌbi ngá nyangárá sĩ.”
35 Mas chegará o tempo em que o noivo será tirado do meio deles; então sim eles vão jejuar!
36 Kúru Yẹ́sụ̃ ní nãpí ãzi ũlũzú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBá ãzi ícó bõngó úꞌdí ni ĩsĩí bõngó dẽépi gí ni vé úlẽ ící ọ̃zụ̃ụ́ ãní ku. ꞌO dõ ꞌdíni, ĩri sẽ bõngó úꞌdí rĩ ãsĩ rá, bõngó úꞌdí rĩ pi úmúkí ĩ bõngó ụ̃kụ rĩ be ku.
36 Jesus fez também esta comparação:
37 ꞌBá ãzi ícó vị́nyọ̃ ĩ ní zoó úꞌdí rú ni tõó lãꞌbú ĩ ní ící jũrú rú ụ̃kụ ni agá ku. ꞌBá rĩ tõ dõ vị́nyọ̃ rĩ lãꞌbú ĩ ní ící jũrú rú ụ̃kụ ni agá, jũrú rĩ ãfĩ rá, ĩri sẽ vị́nyọ̃ rĩ dã vũgá, jũrú rĩ gõ ábá rá.
37 Ninguém põe vinho novo em
38 Lẽ vị́nyọ̃ úꞌdí rĩ, ã dãkí jũrú úꞌdí agá.
38 Não. Vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 ꞌBá rĩ mvụ dõ vị́nyọ̃ draápi dradra rĩ gí, ícó vị́nyọ̃ úꞌdí rú draápi ku rĩ mvụụ́ ku, ĩri ꞌyo, ‘Vị́nyọ̃ draápi dradra rĩ múké nĩ.’ ”
39 E ninguém quer vinho novo depois de beber vinho velho, pois diz: “O vinho velho é melhor.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.