Lucas 5

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Yẹ́sụ̃ kã rií tị Múngú vé rĩ ũlũú yị̃ị́ bãlãlã Gẽnẽsãrétã vé rĩ tị gé ꞌdãá, ꞌbá bị́trị́ká trakí ĩri ã gãrã kụ́rụ̃, rikí tị Múngú vé rĩ yịị́.
1 Aconteceu que, ao apertá-lo a multidão para ouvir a palavra de Deus, estava ele junto ao lago de Genesaré;
2 Yẹ́sụ̃ ní kũlúmgba ị̃rị̃ ndrezú yị̃ị́ bãlãlã rĩ tị gé ꞌdãá, ꞌbá ị̃ꞌbị́ ꞌbeꞌbá rĩ pi kukí kũlúmgba rĩ pi kú nĩ, kộpi ri ĩvé ímbá ũjĩ.
2 e viu dois barcos junto à praia do lago; mas os pescadores, havendo desembarcado, lavavam as redes.
3 Yẹ́sụ̃ ní tụzú fizú kũlúmgba Sị̃mọ́nã vé rĩ agá. Ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã ní ã ze kũlúmgba rĩ fizú yị̃ị́ agálé rú mãdã. Ĩri ní kúru úrízú kũlúmgba rĩ agá ꞌdãá, ĩri ní ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ímbázú.
3 Entrando em um dos barcos, que era o de Simão, pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, ensinava do barco as multidões.
4 Yẹ́sụ̃ kã átángá rĩ átá dẹẹ́, ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã ní kĩnĩ, “Mí útrú kũlúmgba rĩ mụzú yị̃ị́ kụụ́pi kụkụ rĩ agá ꞌdãá, ꞌí ꞌbe ímbá rĩ ꞌdeé ẹ́lị́ agá ꞌdãá, mi ị̃ꞌbị́ urụ kárákará.”
4 Quando acabou de falar, disse a Simão: Faze-te ao largo, e lançai as vossas redes para pescar.
5 Sị̃mọ́nã ní újázú kĩnĩ, “Ãmbúgú mávé rĩ, ꞌbá ụ̃ꞌbị̃kí kõdô ị̃ꞌbị́ rĩ ꞌbeé ị́nị́ be rã, ꞌbo ꞌbá rụkí ị̃ꞌbị́ ãluŋáni kuyé. ꞌBo ꞌí ꞌyo dõ ꞌdíni, ma ícó ụ̃ꞌbị̃ dị̃ị́ rá.”
5 Respondeu-lhe Simão: Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos, mas sob a tua palavra lançarei as redes.
6 Kộpi kâ ĩvé ímbá rĩ pi ꞌbeé yị̃ị́ agá ꞌdãá, kộpi urụkí ị̃ꞌbị́ kárákará, sẽ ímbá rĩ pi lẽkí uceé ãní ucece.
6 Isto fazendo, apanharam grande quantidade de peixes; e rompiam-se-lhes as redes.
7 Kộpi ní ĩ ọ̃gụ̃pị́ị kũlúmgba be rĩ pi ọ́gụ́zú ímụ́zú ĩ ĩzã kozú. Ọ̃gụ̃pị́ị kâ ícá, kộpi uꞌdụkí ị̃ꞌbị́ rĩ pi ũꞌbãá kũlúmgba ị̃rị̃ ni pi agá tré tré, kũlúmgba rĩ pi íꞌdókí rií tĩí yị̃ị́ ã ndụ́gé.
7 Então, fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase irem a pique.
8 Sị̃mọ́nã Pétẽró kã tã ꞌdĩri ndreé ꞌdíni, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Úpí, ꞌí mụ mâ jẽlé gá ꞌdĩísĩ rá, mávé ũnjĩkãnyã ambamba.”
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: Senhor, retira-te de mim, porque sou pecador.
9 Sị̃mọ́nã Pétẽró pi ꞌbá adriꞌbée ĩri be trụ́ rĩ pi be céré ãyãkí tã kộpi ní ị̃ꞌbị́ urụzú ꞌdĩri sĩ ãyãyã.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Ĩri ọ̃gụ̃pị́ị Zẽbẽdáyõ ẹnjịpị́ị Yõkóbũ pi Yũwánĩ be, ãyãkí kpá tã ꞌdĩri sĩ ãyãyã.
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Disse Jesus a Simão: Não temas; doravante serás pescador de homens.
11 Kúru kộpi ní ĩvé kũlúmgba rĩ pi jịzú mụzú yị̃ị́ tị gé ꞌdãá, kộpi kukí ĩvé ngá rĩ pi ãrẽvú céré kú ꞌdĩgé, kộpi ꞌdekí mụụ́ Yẹ́sụ̃ vú sĩ.
11 E, arrastando eles os barcos sobre a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Yẹ́sụ̃ kã rií adrií kụ̃rụ́ ãzi agá ꞌdãá, ágó ãzi ũfú ní nyaá ni kã Yẹ́sụ̃ ri ndreé, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú, ꞌî drị̃ sị̃zú vũgá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri mãzú drị́ ị̃rị̃ sĩ kĩnĩ, “Úpí, ícó dõ rá, mî sẽ ũfú nõri ã dẹ mâ rụ́ꞌbá gá sĩ, mâ rụ́ꞌbá ẽ ícá rí ule.”
12 Aconteceu que, estando ele numa das cidades, veio à sua presença um homem coberto de lepra; ao ver a Jesus, prostrando-se com o rosto em terra, suplicou-lhe: Senhor, se quiseres, podes purificar-me.
13 Yẹ́sụ̃ ní ꞌî drị́ suzú ágó rĩ úlózú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Á lẽ mi ídrí rá. Ũfú ꞌdĩri ã dẹ mî rụ́ꞌbá gá sĩ rá!” Koro ũfú rĩ ní dẹzú ágó rĩ ã rụ́ꞌbá gá sĩ.
13 E ele, estendendo a mão, tocou-lhe, dizendo: Quero, fica limpo! E, no mesmo instante, lhe desapareceu a lepra.
14 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ágó rĩ ní kĩnĩ, “Lẽ mî lũ tã ꞌdĩri ꞌbá ãzi ní ku, ꞌí mụ mi iꞌdaá átálágú rĩ ẹndrẹtị gé, ꞌí sẽ ngá ĩ ní zãá rọ̃bọ̃ŋọ̃ rú ni pi sụ̃ tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ní ꞌyoó rĩ tị́nị, ꞌbá rĩ pi ã nị̃kí rí ꞌyozú kínĩ, ũfú rĩ dẹ mî rụ́ꞌbá gá sĩ gí.”
14 Ordenou-lhe Jesus que a ninguém o dissesse, mas vai, disse, mostra-te ao sacerdote e oferece, pela tua purificação, o sacrifício que Moisés determinou, para servir de testemunho ao povo.
15 Kúru Yẹ́sụ̃ vé tã ní ayizú mụzú ãngũ rĩ pi agásĩ, ꞌbá bị́trị́ká ímụ́kí tã ĩri ní rií ímbá rĩ yịị́, ãzini ẽ ídrí rí ĩ ĩvé drã agásĩ.
15 Porém o que se dizia a seu respeito cada vez mais se divulgava, e grandes multidões afluíam para o ouvirem e serem curadas de suas enfermidades.
16 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ri ꞌi ẹndịị́ mụụ́ vũrã ꞌbá ãkó ni gé Múngú ri zịị́.
16 Ele, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌbá rĩ pi ímbá, Fãrụ́sị̃ rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, ímụ́kí gụ́rụ́ ãndíãndí ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ agá rĩ pi agásĩ, ãzini gụ́rụ́ ãndíãndí ãngũ Yụ̃dáyã vé rĩ agá rĩ pi agásĩ, ụrụkọꞌbée íngákí kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ agá, kộpi rikí tã Yẹ́sụ̃ ní ímbá rĩ yịị́. Úpí sẽ Yẹ́sụ̃ ní ũkpõ ꞌbá drã be rĩ pi ídrízú.
17 Ora, aconteceu que, num daqueles dias, estava ele ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Ãgõ ụrụkọꞌbée íꞌdụ́kí ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle ni ímụ́zú pọ́rọ̃sị̃ sĩ. Kộpi ụ̃ꞌbị̃kí kõdô ũkpõ sĩ, lẽkí ágó rĩ jịị́ mụụ́ ꞌbãá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé jó agá ꞌdãá.
18 Vieram, então, uns homens trazendo em um leito um paralítico; e procuravam introduzi-lo e pô-lo diante de Jesus.
19 ꞌBá rĩ pi ní adrií bị́trị́ká rĩ sĩ, kộpi ndãkí ũꞌdũ tí, kộpi ní tụzú jó rĩ drị̃gé ꞌdãá, kộpi ní jó rĩ ẽ drị̃ ĩŋãnyãzú, kộpi ní ágó rĩ ísúzú ímụ́zú ĩrivé pọ́rọ̃sị̃ rĩ be vũgá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ãsámvú gé nõó.
19 E, não achando por onde introduzi-lo por causa da multidão, subindo ao eirado, o desceram no leito, por entre os ladrilhos, para o meio, diante de Jesus.
20 Yẹ́sụ̃ kã ꞌbá ꞌdĩꞌbée vé ẹ̃ꞌyị̃ngárá ndreé, ĩri ní ꞌyozú ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle rĩ ní kĩnĩ, “Má ũndĩgó, á trũ mi mívé ũnjĩkãnyã agásĩ gí.”
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Homem, estão perdoados os teus pecados.
21 Fãrụ́sị̃ rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí ụ̃sụ̃ụ́ ĩ ẹ́sị́ agá ꞌdãlé kínĩ, “ꞌBá ꞌdĩri ãꞌdi ꞌi Múngú ri ị̃njị̃ị́pi ku ꞌdĩri? Ãꞌdi ri ícó ꞌbá trũ ũnjĩkãnyã agásĩ nĩ? Adri ꞌyéŋá Múngú ri ꞌbá trũ ũnjĩkãnyã agásĩ nĩ kuyé?”
21 E os escribas e fariseus arrazoavam, dizendo: Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, senão Deus?
22 Yẹ́sụ̃ nị̃ tã kộpi ní rií ụ̃sụ̃ụ́ rĩ rá, ĩri ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní rizú tã ụ̃sụ̃zú ĩmî ẹ́sị́ agá ꞌdíni rĩ ãꞌdi?
22 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse-lhes: Que arrazoais em vosso coração?
23 Tã adriípi mũnyámúnya rĩ íngõri? Mâ ꞌyo rí, ‘Trũkí mi mívé ũnjĩkãnyã agásĩ gí’ ꞌdíni? Dõku mâ ꞌyo, ‘ꞌÍ nga ụrụ ẹ̃cị̃ tuú’?
23 Qual é mais fácil, dizer: Estão perdoados os teus pecados ou: Levanta-te e anda?
24 ꞌBo á lẽ lũú ĩmi ní ꞌyozú kínĩ, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma ũkpõ be ũnjĩkãnyã trũzú vũ drị̃gé nõgó.” Ĩri ní ꞌyozú ágó pá be ꞌbẽléꞌbéle rĩ ní kĩnĩ, “ꞌÍ nga ụrụ, ꞌí ꞌdụ mívé pọ́rọ̃sị̃, ꞌí mvi ꞌbẹ̃tị́.”
24 Mas, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse ao paralítico: Eu te ordeno: Levanta-te, toma o teu leito e vai para casa.
25 Koro ágó rĩ ní íngázú kộpi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé, ĩri ní ívé pọ́rọ̃sị̃ ꞌdụzú, ĩri ní ꞌdezú mụzú, ri Múngú ri íngú mụzú.
25 Imediatamente, se levantou diante deles e, tomando o leito em que permanecera deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 ꞌBá rĩ pi ãrẽvú céré ãyãkí tã ꞌdĩri sĩ ãyãyã, kộpi íngúkí Múngú ri rá. Ụ̃rị̃ ị́mvụ́ kộpi rá, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “ꞌBá ndrekí tã ãyãzú ãyãyã ni ãndrũ gí.”
26 Todos ficaram atônitos, davam glória a Deus e, possuídos de temor, diziam: Hoje, vimos prodígios.
27 Tã ꞌdĩri ã vụ́drị̃ gé, Yẹ́sụ̃ ní fũzú kụ̃rụ́ rĩ agásĩ, ĩri ní ágó ãzi mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụụ́pi ni ndrezú, rụ́ ni Lẹ́vị̃ ꞌi, úrí kuú ívé jó rizú mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụzú ꞌbãgú ãmbúgú Rómã vé rĩ ní rĩ agá. Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “Mí ímụ́ mâ pámvú ũbĩí.”
27 Passadas estas coisas, saindo, viu um publicano, chamado Levi, assentado na coletoria, e disse-lhe: Segue-me!
28 Lẹ́vị̃ ní ngá rĩ pi ãrẽvú kuzú céré, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩzú mụzú.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Kúru Lẹ́vị̃ ní ụ̃mụ̃ údézú ãmbúgú ívé ãngá ꞌdãá, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú ụ̃mụ̃ rĩ gé, zị ꞌbá kárákará mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụꞌbá rĩ pi ꞌbá ụrụkọꞌbée be ụ̃mụ̃ rĩ gé ꞌdãá ĩndĩ.
29 Então, lhe ofereceu Levi um grande banquete em sua casa; e numerosos publicanos e outros estavam com eles à mesa.
30 ꞌBo Fãrụ́sị̃ rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí unuú ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kínĩ, “Ngá ĩmi ní rizú ngá nyazú, ãzini ngá mvụzú ꞌbá mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụꞌbá rĩ pi be, ãzini ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi be trụ́ rĩ ãꞌdi?”
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: Por que comeis e bebeis com os publicanos e pecadores?
31 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBá drã ãkó rĩ ndã ꞌbá ũjó sẽépi ni ku, ꞌbá drã be rĩ, ĩri ꞌbá ũjó sẽépi rĩ ndã nĩ.
31 Respondeu-lhes Jesus: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes.
32 Má ímụ́ ꞌbá tã ꞌoꞌbá pịrị rĩ pi zịị́ ẹ́sị́ újá kuyé, ꞌbo má ímụ́ ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi zịị́, kộpi ã újákí ẹ́sị́.”
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Kộpi ní ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kínĩ, “Yũwánĩ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri ĩ aꞌbi ngá nyangárá sĩ rá, kộpi ri Múngú ri zị rá, ãzini ꞌbá Fãrụ́sị̃ rĩ pi vé tã ꞌdụꞌbá ngaꞌbá rĩ pi kpá ri ꞌo ꞌdíni rá pírí, ꞌbo mívé ꞌbá mî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri ngá nya rá, ãzini ngá mvụ rá ãsĩ?”
33 Disseram-lhe eles: Os discípulos de João e bem assim os dos fariseus frequentemente jejuam e fazem orações; os teus, entretanto, comem e bebem.
34 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Kẹ̃rẹ́gú ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ vé rĩ dõ drĩ ụ̃mụ́ ímụ́ꞌbá ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ jengárá gá rĩ pi ãsámvú gé anigé, ĩmi ícó ꞌyo kẹ̃rẹ́gú rĩ vé ụ̃mụ́ rĩ pi ã aꞌbikí ĩ ngá nyangárá sĩ ꞌdíni rá?
34 Jesus, porém, lhes disse: Podeis fazer jejuar os convidados para o casamento, enquanto está com eles o noivo?
35 ꞌBo sâ ãzi ri ímụ́ ꞌdĩíꞌdĩ, kádõ ímụ́ ọ̃mụ́rụ́gọ́ rĩ vé kẹ̃rẹ́gú ꞌdụụ́ kộpi ãsámvú gé sĩ, kúru ụ́ꞌdụ́ ꞌdãri gé, kộpi ímụ́ ĩ aꞌbi ngá nyangárá sĩ.”
35 Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo; naqueles dias, sim, jejuarão.
36 Kúru Yẹ́sụ̃ ní nãpí ãzi ũlũzú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBá ãzi ícó bõngó úꞌdí ni ĩsĩí bõngó dẽépi gí ni vé úlẽ ící ọ̃zụ̃ụ́ ãní ku. ꞌO dõ ꞌdíni, ĩri sẽ bõngó úꞌdí rĩ ãsĩ rá, bõngó úꞌdí rĩ pi úmúkí ĩ bõngó ụ̃kụ rĩ be ku.
36 Também lhes disse uma parábola: Ninguém tira um pedaço de veste nova e o põe em veste velha; pois rasgará a nova, e o remendo da nova não se ajustará à velha.
37 ꞌBá ãzi ícó vị́nyọ̃ ĩ ní zoó úꞌdí rú ni tõó lãꞌbú ĩ ní ící jũrú rú ụ̃kụ ni agá ku. ꞌBá rĩ tõ dõ vị́nyọ̃ rĩ lãꞌbú ĩ ní ící jũrú rú ụ̃kụ ni agá, jũrú rĩ ãfĩ rá, ĩri sẽ vị́nyọ̃ rĩ dã vũgá, jũrú rĩ gõ ábá rá.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, pois o vinho novo romperá os odres; entornar-se-á o vinho, e os odres se estragarão.
38 Lẽ vị́nyọ̃ úꞌdí rĩ, ã dãkí jũrú úꞌdí agá.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos [e ambos se conservam].
39 ꞌBá rĩ mvụ dõ vị́nyọ̃ draápi dradra rĩ gí, ícó vị́nyọ̃ úꞌdí rú draápi ku rĩ mvụụ́ ku, ĩri ꞌyo, ‘Vị́nyọ̃ draápi dradra rĩ múké nĩ.’ ”
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo; porque diz: O velho é excelente.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.