Gênesis 41
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NVT
1 Ílí ị̃rị̃ ã vụ́drị̃ gé, ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ũbĩ urobí kĩnĩ, ꞌí tu pá kuú yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ tị gé.
1 Dois anos inteiros se passaram, e o faraó sonhou que estava em pé na margem do rio Nilo.
2 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese, rụ́ꞌbá be múlímúlí ni pi ĩfũkí yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó, kộpi rikí ĩzíríkõ rĩ pi nyaá.
2 Em seu sonho, viu sete vacas gordas e saudáveis saírem do rio e começarem a pastar no meio dos juncos.
3 Tị́ ꞌdĩꞌbée ã vụ́drị̃ gé, tị́ ụrụkọ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ni pi ĩfũkí kpá yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó, tukí pá kuú tị́ usese pá tuꞌbá kuú yị̃ị́ gãrã gá rĩ pi ã gãrã gá.
3 Em seguida, viu outras sete vacas saírem do Nilo. Eram feias e magras e pararam junto das vacas gordas à beira do rio.
4 Tị́ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ꞌdĩꞌbée nyakí tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese rụ́ꞌbá be múlímúlí ꞌdĩꞌbée rá. Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní aruzú.
4 Então as vacas feias e magras comeram as sete vacas gordas e saudáveis. Nessa parte do sonho, o faraó acordou.
5 ꞌBãgú rĩ gõ kpá ụ́ꞌdụ́ koó dị̃ị́, urobí ãzi gõ kpá ĩri ũbĩí dị̃ị́, urobí rĩ agá ꞌdãá, ndre ũndú ayi drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu sị́gé, ꞌa gbálígbálí, mị be múké múké.
5 Depois, voltou a dormir e teve outro sonho. Dessa vez, viu sete espigas de trigo, cheias e boas, que cresciam em um só talo.
6 Vụ́drị̃ ni gé, ũndú ĩfũ drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu ꞌdĩri ã rụ́ꞌbá gá, kộpi ayikí céré kuú mũnímũní rú, ũlí íbí ívị́ ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, ũlí rĩ koko, sẽ ũndú rĩ vé bị́ ụ́nyụ́ ãní rá.
6 Em seguida, apareceram mais sete espigas, mas elas eram murchas e ressequidas pelo vento do leste.
7 Ũndú mũnímũní rú ꞌdĩꞌbée utekí ũndú ꞌaápi mị be múké múké ꞌdĩꞌbée rá. ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní kpá aruzú, nị̃ ámá rá ꞌyozú kínĩ, ngá rĩ urobí ũbĩ ꞌi nĩ.
7 Então as espigas miúdas engoliram as sete espigas cheias e bem formadas. O faraó acordou novamente e percebeu que era um sonho.
8 Kã mụụ́ adrií ụ̃ꞌbụ́tịŋá rĩ sĩ, ꞌbãgú rĩ ẽ drị̃ ábá céré céré. Ĩri ní újógú rĩ pi zịzú, ãzini ꞌbá tã nị̃ꞌbá ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ pi zịzú ímụ́zú ꞌí vúgá nõlé. Ĩri ní urobí rĩ ũlũzú kộpi ní, ꞌbo ꞌbá ãzi urobí rĩ vé ífífí ũlũúpi ĩri ní ãluŋáni ꞌdãáyo.
8 Na manhã seguinte, perturbado com os sonhos, o faraó chamou todos os magos e os sábios do Egito. Contou-lhes os sonhos, mas ninguém conseguiu interpretá-los.
9 Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ vé ãmbúgú riípi ĩri ní íwá sẽépi rĩ ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Ụ́ꞌdụ́ ãndrũ rĩ gé, má ígá tã má ní ándúrú ãvĩzú ãní rĩ gí.
9 Por fim, o chefe dos copeiros se pronunciou. “Hoje eu me lembrei do meu erro”, disse ao faraó.
10 Mî ꞌa ve ándúrú ꞌbá ní mívé ãmbúgú riípi pánga áꞌdípi rĩ be, ꞌí ꞌbe ꞌbâ jó ãngũ ũꞌyĩzú ãmbúgú ãngũ ũtẽépi rĩ ní rií ũtẽé rĩ agá.
10 “Algum tempo atrás, o senhor se irou com o chefe dos padeiros e comigo e mandou prender-nos no palácio do capitão da guarda.
11 Ị́nị́ŋá ãzi sĩ, urobí ũbĩ ꞌbâ ị̃rị̃trọ́ ãmbúgú riípi pánga áꞌdípi rĩ be, urobí rĩ pi vé ífífí ãndíãndí.
11 Certa noite, o chefe dos padeiros e eu tivemos, cada um, um sonho, e cada sonho tinha o seu significado.
12 Sâ ꞌdãri gé, Ẽbérẽgú ãzi ri adrií ꞌbá be trụ́ jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ĩri ãtíꞌbá ãmbúgú ãngũ ũtẽépi rĩ vé ni. ꞌBá ũlũkí urobí ꞌbâ ũbĩípi rĩ ĩri ní, ũlũ ꞌbá ãlu ãlu vé urobí ẽ ífífí rá.
12 Estava conosco na prisão um rapaz hebreu que era escravo do capitão da guarda. Contamos a ele nossos sonhos, e ele explicou o que cada um significava.
13 Tã rĩ pi ngakí nyo ĩ sụ̃ụ́ ĩri ní ũlũú ꞌbá ní rĩ tị́nị. ꞌBãkí ma gõó mávé ẹ̃zị́ gé ũzi, ꞌyĩkí ágó riípi pánga áꞌdípi rĩ pẹtị sị́gé.”
13 E tudo aconteceu exatamente como ele havia previsto. Fui restaurado ao meu cargo de chefe dos copeiros, e o chefe dos padeiros foi enforcado em público.”
14 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌbá pẽzú mụzú Yõsépã ri zịzú, koro ĩ ní Yõsépã ri íjị́zú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé. Yõsépã ní ꞌî drị̃ꞌbí fazú, ĩri ní ívé bõngó újázú, ĩri mụzú pá tuzú ꞌbãgú rĩ ẹndrẹtị gé.
14 Na mesma hora, o faraó mandou chamar José, e ele foi trazido depressa da prisão. Depois de barbear-se e trocar de roupa, apresentou-se ao faraó.
15 ꞌBãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Urobí ũbĩ ma, ꞌbo ꞌbá ãzi urobí rĩ vé ífífí ũlũúpi má ní ni ãluŋáni ꞌdãáyo. Á yị kínĩ, urobí ũbĩ dõ ꞌbá rĩ, ꞌbá rĩ ũlũ dõ mí ní, mi urobí rĩ vé ífífí ũlũ rá.”
15 Disse o faraó a José: “Tive um sonho esta noite e ninguém aqui conseguiu me dizer o que ele significa. Soube, porém, que ao ouvir um sonho você é capaz de interpretá-lo”.
16 Yõsépã ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Má ícó urobí rĩ vé ífífí ũlũú mávé ũkpõ sĩ bã ku, Múngú ri ícó urobí rĩ vé ífífí ũlũ mí ní nĩ.”
16 José respondeu: “Essa capacidade não está em minhas mãos, mas Deus pode revelar o significado ao faraó e acalmá-lo”.
17 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Urobí rĩ ũbĩ ma kĩnĩ, á tu pá kuú yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ tị gé.
17 Então o faraó contou o sonho a José: “Em meu sonho, eu estava em pé na margem do rio Nilo
18 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese rụ́ꞌbá be múlímúlí ni pi ĩfũkí yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị rĩ agá ꞌdãásĩ, kộpi rikí ĩzíríkõ rĩ pi nyaá.
18 e vi sete vacas gordas e saudáveis saírem do rio e começarem a pastar no meio dos juncos.
19 Tị́ ꞌdĩꞌbée ã vụ́drị̃ gé, tị́ ụrụkọ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ni pi ĩfũkí kpá yị̃ị́ rĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó. Ụ̃kụ ni, á ndre drĩ tị́ sụ̃ ꞌdĩꞌbée tị́nị rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ni pi ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá nõgó kuyé.
19 Em seguida, vi saírem do rio sete vacas feias e magras que pareciam doentes. Nunca vi animais tão horríveis em toda a terra do Egito.
20 Tị́ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ꞌdĩꞌbée nyakí tị́ usese, rụ́ꞌbá be múlímúlí ĩfũꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi rá.
20 Essas vacas feias e magras comeram as sete vacas gordas.
21 Kộpi kâ tị́ usese ꞌdĩꞌbée nyaá gí, ꞌbá ãzi ícópi nị̃ị́pi ámápi ꞌyozú kínĩ kộpi nyakí tị́ usese ꞌdĩꞌbée gí ꞌdíni ni ꞌdãáyo, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi áwíkí adrií kuú goroce sụ̃ ĩ ní adrií ụ̃kụ rĩ tị́nị. Kúru má ní aruzú.
21 Contudo, não parecia que haviam acabado de comer as outras vacas, pois continuavam tão magras e feias quanto antes. Então, acordei.
22 “Á gõ kpá urobí ãzi ũbĩí dị̃ị́, urobí rĩ agá ꞌdãá, á ndre ũndú ayi drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu sị́gé, ꞌa gbálígbálí, mị be múké múké.
22 “Em meu sonho, também vi sete espigas de trigo, cheias e boas, que cresciam em um só talo.
23 Vụ́drị̃ ni gé, ũndú gõ ĩfũú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu ꞌdĩri ã rụ́ꞌbá gá, kộpi ayikí céré mũnímũní rú, ũlí íbí ívị́ ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, ũlí rĩ koko, sẽ ũndú rĩ vé bị́ ụ́nyụ́ ãní rá.
23 Em seguida, apareceram outras sete espigas, mas elas eram murchas, miúdas e ressequidas pelo vento do leste.
24 Ũndú mũnímũní rú ꞌdĩꞌbée utekí ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ꞌaꞌbée mị be gbálígbálí ꞌdĩꞌbée rá. Má ũlũ urobí ꞌdĩri újógú rĩ pi ní, ꞌbo ꞌbá ãzi ífífí ni ũlũúpi má ní ꞌdãáyo.”
24 As espigas miúdas engoliram as sete espigas saudáveis. Contei os sonhos aos magos, mas ninguém foi capaz de dizer o que significam”.
25 Kúru Yõsépã ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Ãmbúgú mávé rĩ, mívé urobí ꞌdĩꞌbée ị̃rị̃trọ́ lũ céré tã ãlu rĩ. Múngú iꞌda tã ꞌí ní lẽé ngaá rĩ.
25 José respondeu: “Os dois sonhos do faraó significam a mesma coisa. Deus está dizendo ao faraó de antemão o que ele vai fazer.
26 Tị́ usese ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be múlímúlí ꞌdĩꞌbée, kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ rĩ pi vé tã iꞌda. Ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ꞌaápi mị be gbálígbálí ꞌdĩꞌbée, kộpi kpá ílí ẹ́zị̂rị̃ ãlu ãlu rĩ pi vé tã iꞌda. Ílí ẹ́zị̂rị̃ ꞌdĩꞌbée agá, ãnyãngã ri ímụ́ ka ambamba. Urobí ꞌdĩꞌbée ãlu rĩ.
26 As sete vacas saudáveis e as sete espigas de trigo cheias representam sete anos de prosperidade.
27 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ĩfũꞌbá vúlé rú rĩ pi, kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ rĩ pi vé tã iꞌda. Ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ayiípi mũnímũní rú, ũlí ívị́pi ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, koópi koko, ũndú rĩ vé bị́ sẽépi ụ́nyụ́pi rá ꞌdĩꞌbée, kộpi kpá ílí ẹ́zị̂rị̃ ãlu ãlu rĩ pi vé tã iꞌda. Kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ ẹ̃bị́rị́ ní ímụ́zú ꞌdezú rĩ vé tã iꞌda.
27 As sete vacas feias e magras e as sete espigas miúdas e ressequidas pelo vento do leste representam sete anos de fome.
28 “Tã ꞌdĩri ímụ́ ꞌi nga sụ̃ má ní ũlũú mí ní rĩ tị́nị, Múngú iꞌda mí ní tã ꞌí ní lẽé ímụ́ ngaá rĩ.
28 “Acontecerá exatamente como eu descrevi, pois Deus revelou ao faraó de antemão o que ele vai fazer.
29 Ílí ẹ́zị̂rị̃, ãnyãngã ri ímụ́ ka ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
29 Os próximos sete anos serão um período de grande prosperidade em toda a terra do Egito.
30 ꞌBo vụ́drị̃ ni gé, ílí ẹ́zị̂rị̃, ẹ̃bị́rị́ ri ímụ́ ꞌde ambamba, ꞌbá rĩ pi ímụ́ ãvĩ ãnyãngã kaápi ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ ã tã sĩ rá. Ẹ̃bị́rị́ rĩ ímụ́ ꞌbá rĩ pi fụ ũnjí ũnjí ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá.
30 Depois, haverá sete anos de fome tão grande que toda essa prosperidade será esquecida no Egito, pois a fome destruirá a terra.
31 Ẹ̃bị́rị́ ri ímụ́ ꞌde ũnjí ũnjí, ãnyãngã ọ́tụ́ kaápi ãngũ rĩ agá ambamba ꞌdãri vé tã rĩ ãvĩ kộpi drị̃gé sĩ rá.
31 A escassez de alimento será tão terrível que apagará até a lembrança dos anos de fartura.
32 Múngú sẽ urobí rĩ ũbĩ mi vú be ị̃rị̃, ãꞌdiãtãsĩyã Múngú lẽ tã rĩ ꞌdụụ́ ngaá sụ̃ ꞌdĩri tị́nị, ĩri ímụ́ tã rĩ ꞌdụ nga mbẽlẽŋá.
32 Quanto ao fato de terem sido dois sonhos parecidos, significa que esses acontecimentos foram decretados por Deus, e ele os fará ocorrer em breve.
33 “ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ, lẽ mî ndã ꞌbá úmĩ be tã nị̃ị́pi múké múké ni, mî ꞌbã ĩri adrií ãmbúgú rú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ ã tã mbaá.
33 “Portanto, o faraó deve encontrar um homem inteligente e sábio e encarregá-lo de administrar o Egito.
34 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ, lẽ mî ũpẽ ꞌbá ũgalaku rú ni pi ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ, kộpi ã rikí ãnyãngã kaápi ambamba ílí ẹ́zị̂rị̃ agá ꞌbá rĩ pi ní rií ĩkũnãá rĩ pi úmú, tọ̃wụ́ ni pi agá, kộpi ã ꞌdụkí ãlu.
34 O faraó também deve nomear supervisores sobre a terra, para que recolham um quinto de todas as colheitas durante os sete anos de fartura.
35 Ílí ãnyãngã ní ímụ́zú kazú múké ꞌdĩꞌbée agá, ãmbúgú mávé rĩ, lẽ mî sẽ tãị́mbị́, lẽ ũgalaku rĩ pi ã úmúkí ãnyãngã fífí rĩ, kộpi ã jịkí ꞌbãá kụ̃rụ́ ĩvé rĩ pi agá jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá. Lẽ kộpi ã ꞌbãkí ãngáráwá rií ãnyãngã rĩ ũtẽé, ãnyãngã ã adri rí kụ̃rụ́ rĩ pi agá anigé.
35 Encarregue-os de juntar todo o alimento produzido nos anos bons que virão e levá-lo para os armazéns do faraó. Mande-os estocar e guardar os cereais, para que haja mantimento nas cidades.
36 Ãnyãngã ꞌdĩri ĩ ꞌbã ku ꞌbá ãngũ rĩ agá rĩ pi ní, kộpi ẽ ímụ́kí rí nyaá sâ ẹ̃bị́rị́ ní ímụ́zú ꞌdezú ũnjí ũnjí ílí ẹ́zị̂rị̃ ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ gé, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ ã fụ rí ꞌbá ãngũ nõri agá rĩ pi ku.”
36 Desse modo, quando os sete anos de fome vierem sobre a terra do Egito, haverá comida suficiente. Assim, a fome não destruirá a terra”.
37 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ pi ívé ũgalaku rĩ pi be, kộpi ãꞌyĩkí tã Yõsépã ní ꞌyoó ꞌdĩri rá.
37 O faraó e seus oficiais gostaram das sugestões de José.
38 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌBâ nyo ícó ꞌbá Índrí Uletere Múngú vé rĩ ní ású sụ̃ ágó nõri tị́nị ni ị́sụ́ rá?”
38 Por isso, o faraó perguntou aos oficiais: “Será que encontraremos alguém como este homem? Sem dúvida, há nele o espírito de Deus!”.
39 Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Múngú iꞌda mí ní urobí rĩ pi vé ífífí céré gí, ꞌbá ãzi úmĩ be tã nị̃ị́pi sụ̃ mí tị́nị ãluŋáni ꞌdãáyo.
39 Então o faraó disse a José: “Uma vez que Deus lhe revelou o significado dos sonhos, é evidente que não há ninguém tão inteligente ou sábio quanto você.
40 Ma mi ꞌbã adri ãmbúgú rú mávé ũgalaku rĩ pi drị̃gé, ꞌbá mávé rĩ pi céré tã mí ní ꞌyoó rĩ ꞌdụ nga. Má ní adrií ꞌbãgú rĩ sĩ, ma adri ãmbúgú mí drị̃lé gá.”
40 Ficará encarregado de minha corte, e todo o meu povo obedecerá às suas ordens. Apenas eu, que ocupo o trono, terei uma posição superior à sua”.
41 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Á ꞌbã mi nóni adrií ãmbúgú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.”
41 O faraó acrescentou: “Eu o coloco oficialmente no comando de toda a terra do Egito”.
42 ꞌBãgú rĩ ní ívé kátrĩ ĩ ní ꞌî rụ́ sĩí rụ́ꞌbá ni gé rĩ ínjézú suzú Yõsépã ã drị́ mváŋá gá. Ĩri ní Yõsépã ri úsúzú bõngó ũnyĩ be ni sĩ, ĩri ní ngá dábũ rú ni íꞌdụ́zú ꞌyĩzú umbe ni gé.
42 Então o faraó tirou do dedo o seu anel com o selo real e o pôs no dedo de José. Mandou vesti-lo com roupas de linho fino e pôs uma corrente de ouro em seu pescoço.
43 ꞌBãgú rĩ sẽ ívé ꞌbá ꞌdeépi ꞌí úgóró gá rĩ vé ãrãbíyã hũsánĩ ní rií seé rĩ, Yõsépã ri únjú ãní nĩ. ꞌBá Yõsépã ẹndrẹtị gé rĩ pi rikí ọ́ꞌụ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ĩmi kukí lẹ́tị Yõsépã ní!” Tã ꞌdĩri lũ ꞌyozú kínĩ, ꞌbãgú rĩ ꞌbã Yõsépã ri gávãnã rú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá gí.
43 Também o fez andar na carruagem reservada para quem era o segundo no poder, e, por onde José passava, gritava-se a ordem: “Ajoelhem-se!”. Assim, o faraó colocou José no comando de todo o Egito
44 ꞌBãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Mâ adri dõ ꞌbãgú drãáãsĩyã, ꞌbá ãzi ícó tã ãzi ꞌoó ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá nõgó mî tị ãkó ku.”
44 e lhe disse: “Eu sou o faraó, mas ninguém levantará a mão ou o pé em toda a terra do Egito sem a sua permissão”.
45 ꞌBãgú rĩ ní Yõsépã ã rụ́ ꞌdazú Zãfẽnátã Pãnéyã. Ĩri ní Ãsẽnétã ri sẽzú Yõsépã ní ũkú rú. Ãsẽnétã ri mvá ũkú átálágú Põtĩférã kụ̃rụ́ Ónõ vé rĩ agá rĩ vé ni. Yõsépã ní ẹ́cị́zú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
45 O faraó deu a José um nome egípcio: Zafenate-Paneia. Também lhe deu uma mulher, que se chamava Azenate. Ela era filha de Potífera, sacerdote de Om. Assim, José recebeu autoridade sobre todo o Egito.
46 Yõsépã ní íꞌdózú ẹ̃zị́ ngazú gávãnã rú ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ã pálé gá rĩ gé, ị́sụ́ ãkũdẽ ĩri ílí be pụ̃kụ́ na. Yõsépã ku ꞌbãgú rĩ kú ꞌdĩgé, ri ẹ́cị́ mụzú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ ãngũ rĩ úndré nĩ.
46 Tinha 30 anos quando começou a servir na corte do faraó, o rei do Egito. Depois de sair da presença do faraó, José foi inspecionar toda a terra do Egito.
47 Ílí ẹ́zị̂rị̃ ĩ ní ꞌyoó ãnyãngã ri ka ãní ambamba ꞌdĩꞌbée agá, ãnyãngã ka ãngũ rĩ agá ambamba.
47 Como previsto, durante sete anos a terra produziu fartas colheitas.
48 Yõsépã ní ãnyãngã kaápi ílí ẹ́zị̂rị̃ agá ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ úmúzú, ĩri ní ꞌbãzú jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá kụ̃rụ́ rĩ pi agásĩ. ꞌBã ãnyãngã ĩ ní ꞌaá kụ̃rụ́ ãlu ãlu ã gãrã gá rĩ kụ̃rụ́ ĩ ní ãnyãngã rĩ ꞌãzú ꞌdãri agá.
48 Ao longo desse tempo, José juntou todas as colheitas do Egito e armazenou nas cidades os cereais produzidos nos campos ao redor.
49 Yõsépã úmú ãnyãngã rĩ ãmbúgú ãmbúgú jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá ꞌdãá, sụ̃ cínyáfã troópi kú ngũ yị̃ị́ gãrã gá rĩ tị́nị, gõ ãnyãngã rĩ ã ụ̃ꞌbị̃ngárá, ãzini sĩngárá ni kuú rá, ãꞌdiãtãsĩyã ãnyãngã rĩ ambamba, ícókí ụ̃ꞌbị̃ị́ bã ku.
49 Armazenou uma quantidade imensa de cereais, como a areia do mar. Por fim, parou de manter registros, pois havia demais para medir.
50 Ẹ̃bị́rị́ rĩ ní drĩ ꞌdezú kuyé rĩ gé, átálágú Põtĩférã kụ̃rụ́ Ónõ vé rĩ agá rĩ vé mvá ũkú Ãsẽnétã tị Yõsépã ní anji ãgõ ị̃rị̃.
50 Durante esse tempo, antes do primeiro ano de fome, José e sua mulher, Azenate, filha de Potífera, sacerdote de Om, tiveram dois filhos.
51 Yõsépã ꞌda ívé mvá kãyú rĩ ã rụ́ Mãnásẽ ꞌi, kĩnĩ, “Múngú sẽ mávé ĩzãngã ã tã ãvĩ mâ ẹ́sị́ agásĩ gí, ãzini ĩzãngã mâ ẹ́sị́ agá ꞌbá má ẹ́tẹ́pị vé ꞌbẹ̃tị́ ãsámvú gé rĩ pi ã tã sĩ rĩ, ãvĩ mâ ẹ́sị́ agásĩ gí.”
51 José chamou o filho mais velho de Manassés, pois disse: “Deus me fez esquecer todas as minhas dificuldades e toda a família de meu pai”.
52 Yõsépã ꞌda ívé mvá ꞌdeépi kãyú rĩ vú sĩ rĩ ã rụ́ Ẽfẽrémã, ãꞌdiãtãsĩyã kĩnĩ, “Ãngũ má ní ĩzãngã nyazú nõri agá, Múngú sẽ á gõ mvá ãzi tịị́ gí.”
52 José chamou o segundo filho de Efraim, pois disse: “Deus me fez prosperar na terra da minha aflição”.
53 Ílí ẹ́zị̂rị̃ ãnyãngã ní kazú ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ ní dẹzú.
53 Por fim, terminaram os sete anos de colheitas fartas em toda a terra do Egito,
54 Kúru ílí ẹ́zị̂rị̃ ẹ̃bị́rị́ vé rĩ ní íꞌdózú sụ̃ Yõsépã ní ꞌyoó rĩ tị́nị. Ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ãngũ Ẽjẽpétõ ã gãrã gá sĩ rĩ pi agásĩ céré, ꞌbo ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré ãnyãngã anigé.
54 e começaram os sete anos de fome, como José havia previsto. A fome também afetou as regiões vizinhas, mas havia alimento de sobra em todo o Egito.
55 ꞌBá Ẽjẽpétõ vé rĩ pi vé ãnyãngã kã dẹẹ́, ẹ̃bị́rị́ rĩ íꞌdó kộpi fụụ́ ũnjí ũnjí, kộpi íꞌdókí rií ngoó ꞌbãgú rĩ bị́lé gá kínĩ, ĩ lẽkí ꞌbãgú rĩ ã sẽ ĩ ní ãnyãngã. Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi mụkí Yõsépã vúgá, tã ĩri ní lũú ĩmi ní rĩ, lẽ ĩmi ꞌdụkí ngaánga.”
55 Depois de algum tempo, porém, a fome também se espalhou pelo Egito. Quando o povo clamou ao faraó para que lhe desse alimento, ele respondeu a todos os egípcios: “Dirijam-se a José e sigam as instruções dele”.
56 Ẹ̃bị́rị́ rĩ kã ꞌdeé ãngũ rĩ agásĩ céré, Yõsépã ní jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ ẽ tị zị̃zú, ĩri ní ãnyãngã fífí rĩ ụzịzú ꞌbá Ẽjẽpétõ vé rĩ pi ní, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ũnjí ũnjí ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
56 Quando faltou alimento em toda parte, José mandou abrir os armazéns e vendeu cereais aos egípcios, pois a fome era terrível em toda a terra do Egito.
57 ꞌBá ãngũ rĩ pi agásĩ rĩ pi ãrẽvú céré ꞌdekí mụụ́ ãnyãngã fífí jeé Yõsépã vúgá ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá ꞌdãá, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ãngũ vũ drị̃gé rĩ pi agásĩ céré.
57 Gente de todos os lugares ia ao Egito comprar cereais de José, pois a fome era terrível no mundo inteiro.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 41, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.