Gênesis 41

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ílí ị̃rị̃ ã vụ́drị̃ gé, ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ũbĩ urobí kĩnĩ, ꞌí tu pá kuú yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ tị gé.
1 Dois anos se passaram. Um dia o rei do Egito sonhou que estava de pé na beira do rio Nilo.
2 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese, rụ́ꞌbá be múlímúlí ni pi ĩfũkí yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó, kộpi rikí ĩzíríkõ rĩ pi nyaá.
2 De repente, saíram do rio sete vacas bonitas e gordas, que começaram a comer o capim da beira do rio.
3 Tị́ ꞌdĩꞌbée ã vụ́drị̃ gé, tị́ ụrụkọ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ni pi ĩfũkí kpá yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó, tukí pá kuú tị́ usese pá tuꞌbá kuú yị̃ị́ gãrã gá rĩ pi ã gãrã gá.
3 Logo em seguida saíram do rio outras sete vacas, feias e magras, que foram ficar perto das primeiras vacas, na beira do rio.
4 Tị́ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ꞌdĩꞌbée nyakí tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese rụ́ꞌbá be múlímúlí ꞌdĩꞌbée rá. Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní aruzú.
4 E as vacas feias e magras engoliram as bonitas e gordas. Aí o rei acordou.
5 ꞌBãgú rĩ gõ kpá ụ́ꞌdụ́ koó dị̃ị́, urobí ãzi gõ kpá ĩri ũbĩí dị̃ị́, urobí rĩ agá ꞌdãá, ndre ũndú ayi drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu sị́gé, ꞌa gbálígbálí, mị be múké múké.
5 Mas tornou a dormir e teve outro sonho. Desta vez ele viu sete espigas de trigo que saíam de um mesmo pé; elas eram boas e cheias de grãos.
6 Vụ́drị̃ ni gé, ũndú ĩfũ drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu ꞌdĩri ã rụ́ꞌbá gá, kộpi ayikí céré kuú mũnímũní rú, ũlí íbí ívị́ ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, ũlí rĩ koko, sẽ ũndú rĩ vé bị́ ụ́nyụ́ ãní rá.
6 Depois saíram sete espigas secas e queimadas pelo vento quente do deserto
7 Ũndú mũnímũní rú ꞌdĩꞌbée utekí ũndú ꞌaápi mị be múké múké ꞌdĩꞌbée rá. ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní kpá aruzú, nị̃ ámá rá ꞌyozú kínĩ, ngá rĩ urobí ũbĩ ꞌi nĩ.
7 e elas engoliram as sete espigas cheias e boas. O rei acordou: tinha sido um sonho.
8 Kã mụụ́ adrií ụ̃ꞌbụ́tịŋá rĩ sĩ, ꞌbãgú rĩ ẽ drị̃ ábá céré céré. Ĩri ní újógú rĩ pi zịzú, ãzini ꞌbá tã nị̃ꞌbá ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ pi zịzú ímụ́zú ꞌí vúgá nõlé. Ĩri ní urobí rĩ ũlũzú kộpi ní, ꞌbo ꞌbá ãzi urobí rĩ vé ífífí ũlũúpi ĩri ní ãluŋáni ꞌdãáyo.
8 De manhã ele estava muito preocupado e por isso mandou chamar todos os adivinhos e todos os sábios do Egito. O rei contou os seus sonhos, mas nenhum dos sábios foi capaz de dar a explicação.
9 Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ vé ãmbúgú riípi ĩri ní íwá sẽépi rĩ ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Ụ́ꞌdụ́ ãndrũ rĩ gé, má ígá tã má ní ándúrú ãvĩzú ãní rĩ gí.
9 Então o chefe dos copeiros disse ao rei: — Chegou a hora de confessar um erro que cometi.
10 Mî ꞌa ve ándúrú ꞌbá ní mívé ãmbúgú riípi pánga áꞌdípi rĩ be, ꞌí ꞌbe ꞌbâ jó ãngũ ũꞌyĩzú ãmbúgú ãngũ ũtẽépi rĩ ní rií ũtẽé rĩ agá.
10 Um dia o senhor ficou com raiva de mim e do chefe dos padeiros e nos mandou para a cadeia, na casa do capitão da guarda.
11 Ị́nị́ŋá ãzi sĩ, urobí ũbĩ ꞌbâ ị̃rị̃trọ́ ãmbúgú riípi pánga áꞌdípi rĩ be, urobí rĩ pi vé ífífí ãndíãndí.
11 Certa noite cada um de nós teve um sonho, e cada sonho queria dizer uma coisa.
12 Sâ ꞌdãri gé, Ẽbérẽgú ãzi ri adrií ꞌbá be trụ́ jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ĩri ãtíꞌbá ãmbúgú ãngũ ũtẽépi rĩ vé ni. ꞌBá ũlũkí urobí ꞌbâ ũbĩípi rĩ ĩri ní, ũlũ ꞌbá ãlu ãlu vé urobí ẽ ífífí rá.
12 Lá na cadeia estava com a gente um moço hebreu, que era escravo do capitão da guarda. Contamos a esse moço os nossos sonhos, e ele explicou o que queriam dizer.
13 Tã rĩ pi ngakí nyo ĩ sụ̃ụ́ ĩri ní ũlũú ꞌbá ní rĩ tị́nị. ꞌBãkí ma gõó mávé ẹ̃zị́ gé ũzi, ꞌyĩkí ágó riípi pánga áꞌdípi rĩ pẹtị sị́gé.”
13 E tudo deu certo, exatamente como ele havia falado. Eu voltei para o meu serviço, e o padeiro foi enforcado.
14 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌbá pẽzú mụzú Yõsépã ri zịzú, koro ĩ ní Yõsépã ri íjị́zú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé. Yõsépã ní ꞌî drị̃ꞌbí fazú, ĩri ní ívé bõngó újázú, ĩri mụzú pá tuzú ꞌbãgú rĩ ẹndrẹtị gé.
14 Então o rei mandou chamar José, e foram depressa tirá-lo da cadeia. Ele fez a barba, trocou de roupa e se apresentou ao rei.
15 ꞌBãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Urobí ũbĩ ma, ꞌbo ꞌbá ãzi urobí rĩ vé ífífí ũlũúpi má ní ni ãluŋáni ꞌdãáyo. Á yị kínĩ, urobí ũbĩ dõ ꞌbá rĩ, ꞌbá rĩ ũlũ dõ mí ní, mi urobí rĩ vé ífífí ũlũ rá.”
15 Então o rei disse: — Eu tive um sonho que ninguém conseguiu explicar. Ouvi dizer que você é capaz de explicar sonhos.
16 Yõsépã ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Má ícó urobí rĩ vé ífífí ũlũú mávé ũkpõ sĩ bã ku, Múngú ri ícó urobí rĩ vé ífífí ũlũ mí ní nĩ.”
16 — Isso não depende de mim — respondeu José. — É Deus quem vai dar uma resposta para o bem do senhor, ó rei.
17 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Urobí rĩ ũbĩ ma kĩnĩ, á tu pá kuú yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Náyĩlĩ tị gé.
17 Aí o rei disse: — Sonhei que estava de pé na beira do rio Nilo.
18 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ usese rụ́ꞌbá be múlímúlí ni pi ĩfũkí yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị rĩ agá ꞌdãásĩ, kộpi rikí ĩzíríkõ rĩ pi nyaá.
18 De repente, saíram do rio sete vacas bonitas e gordas, que começaram a comer o capim da beira do rio.
19 Tị́ ꞌdĩꞌbée ã vụ́drị̃ gé, tị́ ụrụkọ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá kú goroce ni pi ĩfũkí kpá yị̃ị́ rĩ agá ꞌdãásĩ ãmvé nõó. Ụ̃kụ ni, á ndre drĩ tị́ sụ̃ ꞌdĩꞌbée tị́nị rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ni pi ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá nõgó kuyé.
19 Depois saíram do rio outras sete vacas, mas estas eram feias e magras. Em toda a minha vida eu nunca vi no Egito vacas tão feias como aquelas.
20 Tị́ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ꞌdĩꞌbée nyakí tị́ usese, rụ́ꞌbá be múlímúlí ĩfũꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi rá.
20 E as vacas feias e magras engoliram as bonitas e gordas,
21 Kộpi kâ tị́ usese ꞌdĩꞌbée nyaá gí, ꞌbá ãzi ícópi nị̃ị́pi ámápi ꞌyozú kínĩ kộpi nyakí tị́ usese ꞌdĩꞌbée gí ꞌdíni ni ꞌdãáyo, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi áwíkí adrií kuú goroce sụ̃ ĩ ní adrií ụ̃kụ rĩ tị́nị. Kúru má ní aruzú.
21 mas nem dava para notar isso, pois elas continuavam tão feias como antes. Então eu acordei.
22 “Á gõ kpá urobí ãzi ũbĩí dị̃ị́, urobí rĩ agá ꞌdãá, á ndre ũndú ayi drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu sị́gé, ꞌa gbálígbálí, mị be múké múké.
22 Depois tive outro sonho. Eu vi sete espigas de trigo boas e cheias de grãos, as quais saíam de um mesmo pé.
23 Vụ́drị̃ ni gé, ũndú gõ ĩfũú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ũndú pẹtị ãlu ꞌdĩri ã rụ́ꞌbá gá, kộpi ayikí céré mũnímũní rú, ũlí íbí ívị́ ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, ũlí rĩ koko, sẽ ũndú rĩ vé bị́ ụ́nyụ́ ãní rá.
23 Depois saíram sete espigas secas e queimadas pelo vento quente do deserto
24 Ũndú mũnímũní rú ꞌdĩꞌbée utekí ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ꞌaꞌbée mị be gbálígbálí ꞌdĩꞌbée rá. Má ũlũ urobí ꞌdĩri újógú rĩ pi ní, ꞌbo ꞌbá ãzi ífífí ni ũlũúpi má ní ꞌdãáyo.”
24 e elas engoliram as sete espigas cheias e boas. Eu contei os sonhos aos adivinhos, mas nenhum deles foi capaz de explicá-los.
25 Kúru Yõsépã ní ꞌyozú ꞌbãgú rĩ ní kĩnĩ, “Ãmbúgú mávé rĩ, mívé urobí ꞌdĩꞌbée ị̃rị̃trọ́ lũ céré tã ãlu rĩ. Múngú iꞌda tã ꞌí ní lẽé ngaá rĩ.
25 Então José disse ao rei: — Os dois sonhos querem dizer a mesma coisa. Por meio deles Deus está dizendo ao senhor o que ele vai fazer.
26 Tị́ usese ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be múlímúlí ꞌdĩꞌbée, kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ rĩ pi vé tã iꞌda. Ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ꞌaápi mị be gbálígbálí ꞌdĩꞌbée, kộpi kpá ílí ẹ́zị̂rị̃ ãlu ãlu rĩ pi vé tã iꞌda. Ílí ẹ́zị̂rị̃ ꞌdĩꞌbée agá, ãnyãngã ri ímụ́ ka ambamba. Urobí ꞌdĩꞌbée ãlu rĩ.
26 As sete vacas bonitas são sete anos, e as sete espigas boas também são. Os dois sonhos querem dizer uma coisa só.
27 Tị́ ẹ́zị̂rị̃ rụ́ꞌbá be jịrị, ụ́yị́ꞌbá goroce ĩfũꞌbá vúlé rú rĩ pi, kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ rĩ pi vé tã iꞌda. Ũndú drị̃ be ẹ́zị̂rị̃ ayiípi mũnímũní rú, ũlí ívị́pi ụ̃tụ́ ní ĩfũngárá gálésĩ, koópi koko, ũndú rĩ vé bị́ sẽépi ụ́nyụ́pi rá ꞌdĩꞌbée, kộpi kpá ílí ẹ́zị̂rị̃ ãlu ãlu rĩ pi vé tã iꞌda. Kộpi ílí ẹ́zị̂rị̃ ẹ̃bị́rị́ ní ímụ́zú ꞌdezú rĩ vé tã iꞌda.
27 As sete vacas magras e feias que saíram do rio depois das bonitas e também as sete espigas secas e queimadas pelo vento quente do deserto são sete anos em que vai faltar comida.
28 “Tã ꞌdĩri ímụ́ ꞌi nga sụ̃ má ní ũlũú mí ní rĩ tị́nị, Múngú iꞌda mí ní tã ꞌí ní lẽé ímụ́ ngaá rĩ.
28 É exatamente como eu disse: Deus mostrou ao senhor, ó rei, o que ele vai fazer.
29 Ílí ẹ́zị̂rị̃, ãnyãngã ri ímụ́ ka ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
29 Virão sete anos em que vai haver muito alimento em todo o Egito.
30 ꞌBo vụ́drị̃ ni gé, ílí ẹ́zị̂rị̃, ẹ̃bị́rị́ ri ímụ́ ꞌde ambamba, ꞌbá rĩ pi ímụ́ ãvĩ ãnyãngã kaápi ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ ã tã sĩ rá. Ẹ̃bị́rị́ rĩ ímụ́ ꞌbá rĩ pi fụ ũnjí ũnjí ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá.
30 Depois virão sete anos de fome.
31 Ẹ̃bị́rị́ ri ímụ́ ꞌde ũnjí ũnjí, ãnyãngã ọ́tụ́ kaápi ãngũ rĩ agá ambamba ꞌdãri vé tã rĩ ãvĩ kộpi drị̃gé sĩ rá.
31 E a fome será tão terrível, que ninguém lembrará do tempo em que houve muito alimento no Egito.
32 Múngú sẽ urobí rĩ ũbĩ mi vú be ị̃rị̃, ãꞌdiãtãsĩyã Múngú lẽ tã rĩ ꞌdụụ́ ngaá sụ̃ ꞌdĩri tị́nị, ĩri ímụ́ tã rĩ ꞌdụ nga mbẽlẽŋá.
32 A repetição do sonho quer dizer que Deus resolveu fazer isso e vai fazer logo.
33 “ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ, lẽ mî ndã ꞌbá úmĩ be tã nị̃ị́pi múké múké ni, mî ꞌbã ĩri adrií ãmbúgú rú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ ã tã mbaá.
33 E José continuou: — Portanto, será bom que o senhor, ó rei, escolha um homem inteligente e sábio e o ponha para dirigir o país.
34 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ, lẽ mî ũpẽ ꞌbá ũgalaku rú ni pi ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ, kộpi ã rikí ãnyãngã kaápi ambamba ílí ẹ́zị̂rị̃ agá ꞌbá rĩ pi ní rií ĩkũnãá rĩ pi úmú, tọ̃wụ́ ni pi agá, kộpi ã ꞌdụkí ãlu.
34 O rei também deve escolher homens que ficarão encarregados de viajar por todo o país para recolher a quinta parte de todas as colheitas, durante os sete anos em que elas forem boas.
35 Ílí ãnyãngã ní ímụ́zú kazú múké ꞌdĩꞌbée agá, ãmbúgú mávé rĩ, lẽ mî sẽ tãị́mbị́, lẽ ũgalaku rĩ pi ã úmúkí ãnyãngã fífí rĩ, kộpi ã jịkí ꞌbãá kụ̃rụ́ ĩvé rĩ pi agá jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá. Lẽ kộpi ã ꞌbãkí ãngáráwá rií ãnyãngã rĩ ũtẽé, ãnyãngã ã adri rí kụ̃rụ́ rĩ pi agá anigé.
35 Durante os anos bons que estão chegando, esses homens ajuntarão todo o trigo que puderem e o guardarão em armazéns nas cidades, sendo tudo controlado pelo senhor.
36 Ãnyãngã ꞌdĩri ĩ ꞌbã ku ꞌbá ãngũ rĩ agá rĩ pi ní, kộpi ẽ ímụ́kí rí nyaá sâ ẹ̃bị́rị́ ní ímụ́zú ꞌdezú ũnjí ũnjí ílí ẹ́zị̂rị̃ ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ gé, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ ã fụ rí ꞌbá ãngũ nõri agá rĩ pi ku.”
36 Assim, o mantimento servirá para abastecer o país durante os sete anos de fome no Egito, e o povo não morrerá de fome.
37 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ pi ívé ũgalaku rĩ pi be, kộpi ãꞌyĩkí tã Yõsépã ní ꞌyoó ꞌdĩri rá.
37 O conselho de José agradou ao rei e aos seus funcionários.
38 ꞌBãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌBâ nyo ícó ꞌbá Índrí Uletere Múngú vé rĩ ní ású sụ̃ ágó nõri tị́nị ni ị́sụ́ rá?”
38 E o rei lhes disse: — Não poderíamos achar ninguém melhor para dirigir o país do que José, um homem em quem está o Espírito de Deus.
39 Kúru ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Múngú iꞌda mí ní urobí rĩ pi vé ífífí céré gí, ꞌbá ãzi úmĩ be tã nị̃ị́pi sụ̃ mí tị́nị ãluŋáni ꞌdãáyo.
39 Depois virou-se para José e disse: — Deus lhe mostrou tudo isso, e assim está claro que não há ninguém que tenha mais capacidade e sabedoria do que você.
40 Ma mi ꞌbã adri ãmbúgú rú mávé ũgalaku rĩ pi drị̃gé, ꞌbá mávé rĩ pi céré tã mí ní ꞌyoó rĩ ꞌdụ nga. Má ní adrií ꞌbãgú rĩ sĩ, ma adri ãmbúgú mí drị̃lé gá.”
40 Você vai ficar encarregado do meu palácio, e todo o meu povo obedecerá às suas ordens. Só eu terei mais autoridade do que você, pois sou o rei.
41 Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Á ꞌbã mi nóni adrií ãmbúgú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.”
41 Neste momento eu o ponho como governador de todo o Egito.
42 ꞌBãgú rĩ ní ívé kátrĩ ĩ ní ꞌî rụ́ sĩí rụ́ꞌbá ni gé rĩ ínjézú suzú Yõsépã ã drị́ mváŋá gá. Ĩri ní Yõsépã ri úsúzú bõngó ũnyĩ be ni sĩ, ĩri ní ngá dábũ rú ni íꞌdụ́zú ꞌyĩzú umbe ni gé.
42 Então o rei tirou do dedo o seu anel-sinete e o colocou no dedo de José. Em seguida mandou que o vestissem com roupas de linho fino e pôs uma corrente de ouro no pescoço dele.
43 ꞌBãgú rĩ sẽ ívé ꞌbá ꞌdeépi ꞌí úgóró gá rĩ vé ãrãbíyã hũsánĩ ní rií seé rĩ, Yõsépã ri únjú ãní nĩ. ꞌBá Yõsépã ẹndrẹtị gé rĩ pi rikí ọ́ꞌụ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ĩmi kukí lẹ́tị Yõsépã ní!” Tã ꞌdĩri lũ ꞌyozú kínĩ, ꞌbãgú rĩ ꞌbã Yõsépã ri gávãnã rú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá gí.
43 Depois fez com que José subisse no carro reservado para a maior autoridade do Egito depois do rei e mandou que os seus homens fossem na frente dele, gritando: “Abram caminho!” Assim, José foi posto como governador de todo o Egito.
44 ꞌBãgú rĩ ní ꞌyozú Yõsépã ní kĩnĩ, “Mâ adri dõ ꞌbãgú drãáãsĩyã, ꞌbá ãzi ícó tã ãzi ꞌoó ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá nõgó mî tị ãkó ku.”
44 O rei disse a José: — Eu sou o rei, mas sem a sua licença ninguém poderá fazer nada em toda a terra do Egito. José tinha trinta anos quando entrou para o serviço do rei do Egito. Ele saiu da presença do rei e viajou por todo o Egito.
45 ꞌBãgú rĩ ní Yõsépã ã rụ́ ꞌdazú Zãfẽnátã Pãnéyã. Ĩri ní Ãsẽnétã ri sẽzú Yõsépã ní ũkú rú. Ãsẽnétã ri mvá ũkú átálágú Põtĩférã kụ̃rụ́ Ónõ vé rĩ agá rĩ vé ni. Yõsépã ní ẹ́cị́zú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
45 — ausente —
46 Yõsépã ní íꞌdózú ẹ̃zị́ ngazú gávãnã rú ꞌbãgú Ẽjẽpétõ vé rĩ ã pálé gá rĩ gé, ị́sụ́ ãkũdẽ ĩri ílí be pụ̃kụ́ na. Yõsépã ku ꞌbãgú rĩ kú ꞌdĩgé, ri ẹ́cị́ mụzú ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ ãngũ rĩ úndré nĩ.
46 — ausente —
47 Ílí ẹ́zị̂rị̃ ĩ ní ꞌyoó ãnyãngã ri ka ãní ambamba ꞌdĩꞌbée agá, ãnyãngã ka ãngũ rĩ agá ambamba.
47 Durante os sete anos de fartura a terra produziu cereais em grande quantidade.
48 Yõsépã ní ãnyãngã kaápi ílí ẹ́zị̂rị̃ agá ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ úmúzú, ĩri ní ꞌbãzú jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá kụ̃rụ́ rĩ pi agásĩ. ꞌBã ãnyãngã ĩ ní ꞌaá kụ̃rụ́ ãlu ãlu ã gãrã gá rĩ kụ̃rụ́ ĩ ní ãnyãngã rĩ ꞌãzú ꞌdãri agá.
48 E José ajuntou todos os cereais e os guardou em armazéns nas cidades, ficando em cada cidade os cereais colhidos nos campos vizinhos.
49 Yõsépã úmú ãnyãngã rĩ ãmbúgú ãmbúgú jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ pi agá ꞌdãá, sụ̃ cínyáfã troópi kú ngũ yị̃ị́ gãrã gá rĩ tị́nị, gõ ãnyãngã rĩ ã ụ̃ꞌbị̃ngárá, ãzini sĩngárá ni kuú rá, ãꞌdiãtãsĩyã ãnyãngã rĩ ambamba, ícókí ụ̃ꞌbị̃ị́ bã ku.
49 José ajuntou tanto mantimento, que desistiu de pesar, pois não dava mais: parecia a areia da praia do mar.
50 Ẹ̃bị́rị́ rĩ ní drĩ ꞌdezú kuyé rĩ gé, átálágú Põtĩférã kụ̃rụ́ Ónõ vé rĩ agá rĩ vé mvá ũkú Ãsẽnétã tị Yõsépã ní anji ãgõ ị̃rị̃.
50 Antes de começarem os anos de fome, José teve dois filhos com a sua mulher Asenate.
51 Yõsépã ꞌda ívé mvá kãyú rĩ ã rụ́ Mãnásẽ ꞌi, kĩnĩ, “Múngú sẽ mávé ĩzãngã ã tã ãvĩ mâ ẹ́sị́ agásĩ gí, ãzini ĩzãngã mâ ẹ́sị́ agá ꞌbá má ẹ́tẹ́pị vé ꞌbẹ̃tị́ ãsámvú gé rĩ pi ã tã sĩ rĩ, ãvĩ mâ ẹ́sị́ agásĩ gí.”
51 Pôs no primeiro o nome de Manassés e explicou assim: “Deus me fez esquecer todos os meus sofrimentos e toda a família do meu pai.”
52 Yõsépã ꞌda ívé mvá ꞌdeépi kãyú rĩ vú sĩ rĩ ã rụ́ Ẽfẽrémã, ãꞌdiãtãsĩyã kĩnĩ, “Ãngũ má ní ĩzãngã nyazú nõri agá, Múngú sẽ á gõ mvá ãzi tịị́ gí.”
52 No segundo filho pôs o nome de Efraim e disse: “Deus me deu filhos no país onde tenho sofrido.”
53 Ílí ẹ́zị̂rị̃ ãnyãngã ní kazú ambamba ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá rĩ ní dẹzú.
53 Então acabaram-se os sete anos de fartura no Egito,
54 Kúru ílí ẹ́zị̂rị̃ ẹ̃bị́rị́ vé rĩ ní íꞌdózú sụ̃ Yõsépã ní ꞌyoó rĩ tị́nị. Ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ãngũ Ẽjẽpétõ ã gãrã gá sĩ rĩ pi agásĩ céré, ꞌbo ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré ãnyãngã anigé.
54 e, como José tinha dito, começaram os sete anos de fome. Nos outros países o povo passava fome, mas em todo o Egito havia o que comer.
55 ꞌBá Ẽjẽpétõ vé rĩ pi vé ãnyãngã kã dẹẹ́, ẹ̃bị́rị́ rĩ íꞌdó kộpi fụụ́ ũnjí ũnjí, kộpi íꞌdókí rií ngoó ꞌbãgú rĩ bị́lé gá kínĩ, ĩ lẽkí ꞌbãgú rĩ ã sẽ ĩ ní ãnyãngã. Kúru ꞌbãgú rĩ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi mụkí Yõsépã vúgá, tã ĩri ní lũú ĩmi ní rĩ, lẽ ĩmi ꞌdụkí ngaánga.”
55 Quando os egípcios começaram a passar fome, foram pedir alimentos ao rei. Ele disse: — Vão falar com José e façam o que ele disser.
56 Ẹ̃bị́rị́ rĩ kã ꞌdeé ãngũ rĩ agásĩ céré, Yõsépã ní jó ãnyãngã ꞌbãzú rĩ ẽ tị zị̃zú, ĩri ní ãnyãngã fífí rĩ ụzịzú ꞌbá Ẽjẽpétõ vé rĩ pi ní, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ũnjí ũnjí ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agásĩ céré.
56 Quando a fome aumentou no país inteiro, José abriu todos os armazéns e começou a vender cereais aos egípcios.
57 ꞌBá ãngũ rĩ pi agásĩ rĩ pi ãrẽvú céré ꞌdekí mụụ́ ãnyãngã fífí jeé Yõsépã vúgá ãngũ Ẽjẽpétõ vé rĩ agá ꞌdãá, ãꞌdiãtãsĩyã ẹ̃bị́rị́ rĩ ꞌde ãngũ vũ drị̃gé rĩ pi agásĩ céré.
57 E de todos os países vinha gente ao Egito para comprar cereais de José, pois no mundo inteiro havia uma grande falta de alimentos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 41, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.