Gálatas 4
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NVT
1 Á lẽ tã rĩ ꞌyoó ꞌdíni, mváŋá rĩ vé ẹ́tẹ́pị drã dõ ị́sụ́ mváŋá rĩ drĩ mãdãŋá, mváŋá ꞌdĩri gõ ẹ́tẹ́pị vé ngá rĩ pi ẽ tị rụ céré nĩ. Ngá ẹ́tẹ́pị vé rĩ pi ã adrikí dõ ĩrivé ni drãáãsĩyã, vúlé nõlé, mváŋá ꞌdĩri adri sụ̃ tụ́gẹ̃rị̃ tị́nị.
1 Portanto, pensem da seguinte forma: enquanto não atingir a idade adequada, o herdeiro não está numa posição muito melhor que a de um escravo, apesar de ser dono de todos os bens.
2 Ãꞌdiãtãsĩyã mváŋá rĩ, ĩri adri ꞌbá ĩri úcépi rĩ drị́gé, cĩmgbá lókí tã ọ́tụ́ ẹ́tẹ́pị ní ẹzịị́, ĩri ímụ́ ngá rĩ pi ẽ tị rụ nĩ rĩ gé.
2 Deve obedecer a seus tutores e administradores até a idade determinada por seu pai.
3 Tã ꞌdĩri sụ̃ nyo riípi ꞌi ngaápi ꞌbâ rụ́ꞌbá gá rĩ tị́nị. Yẹ́sụ̃ ní drĩ ícázú kuyé rĩ gé, ꞌbâ Yãhụ́dị̃ rú, ꞌbá adrikí sụ̃ mváŋá mbaápi ꞌbá ãzi drị́gé rĩ tị́nị, ꞌbá adrikí tãị́mbị́ rĩ drị́gé sụ̃ tụ́gẹ̃rị̃ tị́nị, ꞌbá rikí yị̃kị̂ ꞌbá áda vé ni ũbĩí mụzú áyu.
3 O mesmo acontecia conosco. Éramos como crianças; éramos escravos dos princípios básicos deste mundo.
4 Sâ Múngú ní útú rĩ kã ícó, ĩpẽ ívé Mvá Yẹ́sụ̃ ri, ꞌbá ũkú tị ĩri nĩ. Tịkí ĩri Yãhụ́dị̃gú rú tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ã pálé gá.
4 Mas, quando chegou o tempo certo, Deus enviou seu Filho, nascido de uma mulher e sob a lei.
5 Ímụ́ nóni ꞌbâ paá adringárá tãị́mbị́ rĩ drị́gé tụ́gẹ̃rị̃ rú rĩ agásĩ gí, ꞌbâ anji rú, ꞌbâ ị́sụ́kí rí ngá Múngú ní lẽé sẽé ꞌbá ní rĩ pi ãrẽvú céré.
5 Assim o fez para resgatar a nós que estávamos sob a lei, a fim de nos adotar como seus filhos.
6 Nóni ĩmi ní adrií anji Múngú vé ni rĩ sĩ, Múngú ĩpẽ ꞌî Mvọ́pị vé Índrí ímụ́ fií adrií ĩmî ẹ́sị́ agá, Índrí rĩ lũ ꞌbá ní kĩnĩ, “Múngú, mi ꞌbá Ẹ́tẹ́pị.”
6 E, porque nós somos seus filhos, Deus enviou ao nosso coração o Espírito de seu Filho, e por meio dele clamamos: “ Aba , Pai”.
7 Ãní ĩmi adrikí nóni tụ́gẹ̃rị̃ ku, ĩmi anji Múngú vé ni. Ĩmi ní adrií anji Múngú vé ni rĩ sĩ, Múngú ri ngá ãrẽvú ꞌí ní ẹzịị́ ĩmi ní rĩ sẽ rá.
7 Agora você já não é escravo, mas filho de Deus. E, uma vez que é filho, Deus o tornou herdeiro dele.
8 Ĩmi adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩꞌbée, ĩmi ní ándúrú Múngú ri nị̃ị́ kuyé rĩ gé, ĩmi adrikí kuú tụ́gẹ̃rị̃ rú úrí ĩ ní ị̃njị̃ị́ múngú rú rĩ pi drị́gé.
8 Antes de conhecerem a Deus, vocês eram escravos de supostos deuses que, na verdade, nem existem.
9 ꞌBo nóni ĩmi nị̃kí Múngú ri gí, dõku ma ꞌyo, Múngú nị̃ ĩmi gí. Ngá ĩmi ní lẽzú ĩmi újázú gõzú tụ́gẹ̃rị̃ rú tã ꞌdĩꞌbée ꞌdụzú ngazú, ãzini úrí nyọ̃ọ́kụ́ nõri vé rĩ pi vé tã ꞌdụzú ngazú rĩ ãꞌdi?
9 Agora que conhecem a Deus, ou melhor, agora que Deus os conhece, por que desejam voltar atrás e tornar-se novamente escravos dos frágeis e inúteis princípios básicos deste mundo?
10 Ĩmi ri Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé ụ́ꞌdụ́ ụrụkọꞌbée ị̃njị̃, mbãá ụrụkọꞌbée ị̃njị̃, lókí ụrụkọꞌbée ị̃njị̃, ãzini ílí ụrụkọꞌbée ị̃njị̃.
10 Vocês insistem em guardar certos dias, meses, estações ou anos.
11 Mâ ẹ́sị́ ị́sụ́ ĩzãngã tã ĩmi ní rií ꞌoó ꞌdĩꞌbée sĩ, índrézú má iza mâ sâ ẹ̃zị́ ngazú ĩmi ní.
11 Temo por vocês. Talvez meu árduo trabalho em seu favor tenha sido inútil.
12 Má ẹ́drị́pị́ị má ọ́mvụ́pị́ị, á mã ĩmi drị́ ị̃rị̃ sĩ, lẽ ĩmi ínjékí ĩmi ĩfũú tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ agásĩ ãmvé, adrií sụ̃ má tị́nị, ãꞌdiãtãsĩyã má ínjé ma ĩfũú tãị́mbị́ rĩ agásĩ, ímụ́ adrií sụ̃ ĩmi ní ándúrú adrií, ĩmi ní tãị́mbị́ rĩ nị̃ị́ kuyé rĩ gé rĩ tị́nị. Ọ́tụ́ ĩmi ꞌokí ma ũnjí kuyé.
12 Irmãos, peço-lhes que sejam como eu, pois eu também sou como vocês. E vocês não me trataram mal
13 Má ní ụ́ꞌdụ́kọ́ múké Kúrísítõ vé rĩ jịzú ũlũzú ĩmi ní drị̃drị̃ rĩ gé, ádarú ĩmi nị̃kí rá ꞌyozú kínĩ, ma drã be.
13 e certamente se lembram de que eu estava doente quando lhes anunciei as boas-novas pela primeira vez.
14 Má ụ̃sụ̃ má kĩnĩ tãnâ má ní adrií drã rú rĩ sĩ, ĩri ĩmi ní ĩzãngã sẽ ĩmî ẹ́sị́ agá, ꞌbo ĩmi gãkí ma kuyé, ĩmi ẹ́ꞌyị́kí ma sụ̃ mãlãyíkã Múngú vé ni tị́nị, ãzini Kúrísítõ Yẹ́sụ̃ tị́nị.
14 Embora minha saúde precária fosse uma tentação para me rejeitarem, vocês não me desprezaram nem me mandaram embora. Ao contrário, acolheram-me e cuidaram de mim como se eu fosse um anjo de Deus, ou mesmo o próprio Cristo Jesus.
15 Ándúrú ãyĩkõ ga ĩmî ẹ́sị́ agá tré tré, ꞌbo nóni ĩmivé ãyĩkõ gõ adrií ꞌdãáyo ãsĩ? Á nị̃ rá ándúrú ĩmi lẽkí ma agaá rá, té ẽ ícó dõ rá, ĩmi té ĩmî mị unje sẽé má ní, mâ ndre rí ãngũ ãní.
15 Que aconteceu com a alegria que vocês demonstraram naquela ocasião? Estou certo de que, se fosse possível, teriam arrancado os próprios olhos e os teriam dado a mim.
16 Má ní tã áda rĩ ũlũú ĩmi ní rĩ sĩ, ĩmi ní nóni ma ꞌdụzú ꞌbãzú ãríꞌbá ĩmivé ni rú ãní?
16 Acaso me tornei inimigo de vocês porque lhes digo a verdade?
17 ꞌBá ãngũ ímbáꞌbá lẹ́tị ũnjí sĩ, lẽꞌbá ĩmi ũbĩkí Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé tãị́mbị́ áyu ꞌdĩꞌbée, kộpi úvá be lẽzú ĩmi úbézú, ꞌbo tã kộpi ní lẽé ĩmi ꞌokí ꞌdĩri adri múké ku. Kộpi lẽkí ĩmi gụ̃ụ́ ꞌbâ rụ́ꞌbá gá sĩ ãmvé, kộpi lẽkí ndẽé ni ĩmi rikí ĩvé tã yịị́ áyu.
17 Esses falsos mestres estão extremamente ansiosos para agradá-los, mas suas intenções não são boas. Querem afastá-los de mim para que dependam deles.
18 Múké ni, lẽ ĩmi ꞌbãkí úvá rizú tã múké ꞌozú sâ be céré, adri ꞌyozú kínĩ, ĩmi mâ rụ́ꞌbá ndre ũgbále ká ꞌdíni ku.
18 Se alguém deseja agradá-los, muito bem; mas que o faça sempre, e não só quando estou com vocês.
19 Má anji rĩ, ma ri ĩzãngã nya ĩmi tã sĩ, sụ̃ ũkú mvá tĩípi rĩ vé ꞌa ní ásó, ĩri ní ĩzãngã nyaá ãní rĩ tị́nị, ma ĩzãngã rĩ nya cĩmgbá ĩmi ní tã Kúrísítõ vé rĩ ꞌdụzú ngazú ẹ́sị́ be ãlu rĩ gé.
19 Ó meus filhos queridos, sinto como se estivesse passando outra vez pelas dores de parto por sua causa, e elas continuarão até que Cristo seja plenamente desenvolvido em vocês.
20 Lẽ té kõdô ãndrũ mâ adri ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩí ĩndĩ, mâ újá rí mávé ụ́ꞌdụ́kọ́ má ní átázú rĩ, tã ĩmi ní ꞌoó rĩ fi má drị̃gé kuyé, á nị̃ kuyé mâ ꞌo rí ĩmi íngóni?
20 Gostaria de poder estar aí com vocês para lhes falar em outro tom. Mas, distante como estou, não sei o que mais fazer para ajudá-los.
21 Ĩ ndrekí drĩ ká, ĩmi ụrụkọ áwíkí ẹ́sị́ ꞌbãá kuú tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ drị̃gé, ĩmi nị̃kí nyo tã tãị́mbị́ rĩ ní ꞌyoó rĩ rá?
21 Digam-me, vocês que desejam viver debaixo da lei: acaso sabem o que a lei diz de fato?
22 Búkũ tãị́mbị́ vé rĩ agá sĩkí kínĩ, Ãbũrámã ri anji ãgõ be ị̃rị̃, mvá ãzi rĩ vé ẹ́ndrẹ́pị tụ́gẹ̃rị̃ Ãgárã ꞌi, ãzi rĩ vé ẹ́ndrẹ́pị jó ꞌdị́pa Sárã ꞌi, adri tụ́gẹ̃rị̃ ku.
22 De acordo com as Escrituras, Abraão teve dois filhos, um nascido de uma escrava e outro de sua esposa, que era livre.
23 Mvá ãlu rĩ, ũkú tụ́gẹ̃rị̃ rú rĩ tị yị̃kị̂ ꞌbá áda vé ni sĩ. Mvá ãzi rĩ, ũkú jó ꞌdị́pa rĩ tị nĩ, ãꞌdiãtãsĩyã Múngú ẹzị tã ni nĩ.
23 O filho da escrava nasceu segundo a vontade humana; o filho da mulher livre nasceu segundo a promessa.
24 Tã ũkú ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée vé rĩ lũ ũndĩ Múngú ní rụụ́ ị̃rị̃ rĩ pi vé tã. Ũndĩ ãlu rĩ, Múngú ní tã ni lũú Mósẽ ní írã Sĩnáyĩ vé rĩ drị̃gé ꞌdãá rĩ, ũndĩ rĩ sẽ tịkí anjiŋá rĩ pi tụ́gẹ̃rị̃ rú, sụ̃ ũkú tụ́gẹ̃rị̃ rú Ãgárã ní mvá tịị́ tụ́gẹ̃rị̃ rú rĩ tị́nị.
24 Essas duas mulheres ilustram duas alianças. A primeira, Hagar, representa o monte Sinai, onde o povo recebeu a lei que o escravizou.
25 Ũkú tụ́gẹ̃rị̃ rú Ãgárã vé tã lũ írã Sĩnáyĩ adriípi ãngũ Árãbĩ rĩ pi vé rĩ agá ꞌdãri vé tã. Írã Sĩnáyĩ índré sụ̃ Yẹ̃rụ́sãlémã ãndrũ Yãhụ́dị̃ rĩ pi ní rií adrií ꞌa ni gé tụ́gẹ̃rị̃ rú tãị́mbị́ rĩ drị́gé rĩ tị́nị.
25 E Hagar, que é o monte Sinai, na Arábia, representa a Jerusalém de agora, pois ela e seus filhos vivem sob a escravidão da lei.
26 ꞌBo ũkú ãzi rĩ jó ꞌdị́pa Sárã ꞌi, ĩrivé tã lũ Yẹ̃rụ́sãlémã úꞌdí ꞌbụ̃ gé ꞌdãá rĩ vé tã, adri tụ́gẹ̃rị̃ ku. Ĩri ẹ́ndrẹ́pị ꞌbá céré Yẹ́sụ̃ ri ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá gí rĩ pi vé ni.
26 A segunda, Sara, representa a Jerusalém celestial. Ela é a mulher livre, e é nossa mãe.
27 Búkũ Múngú vé rĩ ꞌyo kĩnĩ,
27 Como dizem as Escrituras: “Alegre-se, mulher sem filhos, você que nunca deu à luz! Grite de alegria, você que nunca esteve em trabalho de parto! Pois a abandonada agora tem mais filhos que a mulher que vive com o marido”.
28 Ĩmi má ẹ́drị́pị́ị má ọ́mvụ́pị́ị, ĩmi újákí nóni ĩmi ícá úꞌdí rú gí tã Múngú ní ẹzịị́ Ãbũrámã ní rĩ sĩ, sụ̃ Sárã vé mvá Ĩsákã Múngú ní tã ni ẹzịị́ rĩ tị́nị.
28 E vocês, irmãos, são filhos da promessa, como Isaque.
29 ꞌBo ꞌbá lẽꞌbá ĩmi ꞌdụkí tãị́mbị́ rĩ ngaá áyu rĩ pi, kộpi ri nóni ĩmi ọ̃cụ̃, sụ̃ Ĩsĩmãélẽ ĩ ní tịị́ yị̃kị̂ ꞌbá áda vé ni sĩ rĩ ní rií Ĩsákã ĩ ní tịị́ ũkpõ Índrí Uletere rĩ vé rĩ sĩ rĩ ọ̃cụ̃ụ́ rĩ tị́nị.
29 Ismael, o filho nascido da vontade humana, perseguiu Isaque, o filho nascido do poder do Espírito, e o mesmo ocorre agora.
30 ꞌBo Búkũ Múngú vé rĩ kĩnĩ, “ꞌÍ dro ũkú tụ́gẹ̃rị̃ rú ꞌdĩri ívé mváŋá rĩ be rá, ĩrivé mváŋá rĩ ã rụ rí ãꞌbú mí ní ímụ́ kuú ũkú jó ꞌdị́pa rĩ vé mváŋá ní rĩ ku.”
30 Mas o que dizem as Escrituras sobre isso? “Livre-se da escrava e do filho dela, pois o filho da escrava não será herdeiro junto com o filho da mulher livre.”
31 Má ẹ́drị́pị́ị má ọ́mvụ́pị́ị, ꞌbá adrikí anji ũkú tụ́gẹ̃rị̃ rú rĩ vé ni ku, ꞌbâ anji ũkú jó ꞌdị́pa rĩ vé ni.
31 Portanto, irmãos, não somos filhos da escrava; somos filhos da mulher livre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.